Quincy HQ

Anzai

Přišel k výtahu a dlouhl ukazováćkem do tlačítka.
"Ani ne," odvětil prostě.
Byl opravdu spokojený, že svůj úkol zvládl tak rychle. Plánoval si, jak se po doručení jejich nového hosta připojí k Izunovi.

Mitoshi

Dorazil až k výtahu, na kterém bylo vyznačené, že je zrovna v pohybu.
"Nejsem pro to, tady čekat na toho, kdo ním pŕijede..." řekl a otočil se na Eshena a Hikara.
Pak se podíval jestli tu nejsou třeba nějaké nouzové schody nebo tak něco.

Sara

Trvalo mu trochu dlouho, než si zabalil všechny věci, kterými se hodlal zabavit během hlídání vězňů, ovšem počítal s tím, že to bude hrozně zdlouhavé a nudné, takže se musel pořádně připravit. Teď už ale s velkou kupou časopisů, klubkem bledě modré vlny a dvěma jehlicemi mířil k výtahu, kterým se hodlal dostat k nim. Možná tu někde byly i schody, ale těm nedůvěřoval.

Mitoshi

Hodlal Hikarovi vysvětlit, že výtah většinou nejezdí sám od sebe, pak se ale dveře otevřely a na podobné věci a obavy nebyl čas.
Mitoshi nechtěl dělat další hluk, kterým by mohl přivolat další Quincy, tak udělal to nejjednoduší, co ho napadlo.
Po fialce vypálil to nejsilnější Hado 1 (Sho), které zvládl. Doufal, že se praští do stěny výtahu a věci, které určitě upustí, ho zmatou natolik, aby se stihli zdejchnout. Třeba by mu mohla do oka spadnout tupou stranou pletací jehlice! Nebo časopis na hlavu!
"Proč má pletací jehlice?..."
Po tomto zákroku namířil prstem na vnitřní ovládání výtahu a vystřel to nejslabší Sho, které zvládl a snažil se jím odeslat výtah do jiného patra.
Poté začal vchod do výtahu zarůstat stěnou, stejně jako předtím chodby.
Pak se rozeběhl chodbou směrem ke schodům, dávaje pozor, co se tedy skutečně stalo za ním.

Anzai
"Meh..." vyjádřil svou nelibost nad zaneprázdněným výtahem a navzdory své předešlé odpovědi uvolnil ruku a nechal Minata žuchnout na zem jako pytel brambor.
Pak po něm hodil nějaký hadr velikosti záclony, který vzal bůhvíkde.
Bylo zjevné, že chce, aby se tu jejich nový host nepromenádoval ve spodním prádle.
Párkrát, spíśe jen ze zvyku, zmáčkl tlačítko výtahu a začal podupávat pravou nohou.

Sara

opravdu nečekal, že ho vězni přivítají už u vchodu do výtahu. Stihl tedy jen udělat překvapený obličej, než se jeho hromádka časopisů rozletěla všude kolem a dveře zarostly z nějakého důvodu zdí. Chviličku trvalo, než se vzpamatoval, takže jen stál a kolem něj padaly na zem doutnající kousky papíru. "Ještě jsem si nepřečetl horoskop!" byla jeho první myšlenka, ale hned ji nahradilo několik dalších, mimo jiné to, že horoskop by asi neměl teď zrovna být jeho prioritou. I když to byla smůla, protože kdyby si ho býval přečetl, mohlo se tomuhle všemu zabránit! Z toho plyne poučení, že si ho má číst vždycky hned ráno, než vyleze z postele, aby byl připravený na události dne. No... asi nezbývalo, než jít ty vězně chytit. Natáhl ruku a z rukávu mu vyklouzla malá lahvička naplněná něčím světélkujícím, která záhy narazila do stěny vytvořené Mitoshim a způsobila výbuch, který zeď prorazil.

Eshen

No a než stihl něco říct, udělat nebo vůbec najít svojí krásnou hlavou schody, tak už koukal do očí nějakému muž... eh, člověku. Vypadal jako Quincy.. což tak nějak trochu dávalo smysl vzhledem k tomu, že byli v Quincy základně. "Duh..." ozval se výdech Eshena, který už ani nebyl překvapen..
No, než stačil vůbec něco udělat, Mitoshi mu to pořádně nandal. Prvním hadem. To omylem zvládali snad i děti v Rukongai... Eshen by už smažil něco s číslem alespoň přes osmdesát. Ani neviděl, jestli to bylo tak úspěšné, jak by se dalo doufat, protože to hnedka celé zarostlo tím.. eh, stěnou, co Mitoshi dělal všude.
Každopádně, Mitoshi vzal nohy na ramena, a Eshen projednou s utíkáním souhlasil. Kdo ví, kolik jich tady ještě bylo. Rychle mrkl na Hikara a sám se rozeběhl směrem ke schodům..
.. no, jak běžel, slyšel za sebou explozi. Bylo jasné, co to je, a Eshen byl naprosto out of ideas.
V rychlosti se v jednom ladném pohybu otočil, při běhu. První zjistil, jestli Hikaru je v blízkosti, a jestli byl, natáhl ruku směrem do chodby.
Bakudō #37. Tsuriboshi! zahučel. Měl v plánu tam udělat pro Quincy trampolínu, aby ho alespoň zpomalil, mezitím co dál sprintoval směrem ven. Taky hledal okna. Byl Shinigami, nemusel vyloženě po schodech..

Hikaru

Začal utíkat s Eshenem. Mohl si troufnout na další kido nebo ne? Buďme upřímní, nejspíš ne. Už takhle si spálil celou ruku. Příště by mu mohla klidně upadnout. Tasil meč, kdyby náhodou. A prostě běžel za zkušenější dvojicí. Eshen po něm vypálil nějaké bakudo. Snad ho to zpomalí.

I když Sara vylezl z výtahu, ten nikam nejel, protože ho pořád držely nějaké kamené cosi. Pokud Anzai chtěl nahoru, musel nejspíš po schodech.

Anzai

"Meh" zamručel znova, když se s výtahem nic nedělo a ukazál na schodiště opodál.
"Jdi," řekl Minatovi a čekal až se jeho vězeň rozpohybuje příslušným směrem.

Mitoshi

Také se díval po oknech, ale asi žádné neviděl takže jediný směr byl ke schodům.
Asi k nim přiběhl bez problémů, pak vyrazil dveře, jestli tam byly a podíval se kam schody vedou a jestli tam nejsou cedulky.

Minato

Minato se zahleděl na Anzaie... "To jako vážně? To jste tak shobo, že vám ani nejede výtah?" zeptal se se znechuceným výrazem, ale raději to déle neprotahoval a vykročil směrem ke schodišti. Asi ho čekalo rande s Izunou a toho by nejspíše neměl nechávat čekat.

Sara

se do bakuda zamotal a trvalo mu nějakou chvíli, než mohl v pronásledování pokračovat. Ah, smůla pokračuje... pomyslel si smutně ale zároveň smířeně. Však ta smolná znamení pozoroval celý den... tak nebylo vůbec divu.

Mitoshi

Pustil se dolů po schodech.
Přemýšlel i o tom, že by zkusili probořit zeď, ale když se t ostalo posledně tak se skoro utopili.
Když prošli i jeho dva společníci, dveře na schody začaly zarůstat.
Teď už jen museli věřit, že nikoho na nouzovém schodišti nepotkají.

Anzai

S blbem došel ke schodišti a pokynul mu rukou, ať otevře dveře a vydá se nahoru.
Nefunkční výtah mu zkazil náladu.
Už chtěl mít shinigamiho z krku a mezi ním a tímto cílem teď byla jen hromada schodů.
Přemýšlel i o tom, že by první šel uložit Minatovi zbraně do zabezpečené místnosti.

Eshen

No, dobrá věc, že tam byla ta cedule, jinak by to naprosto určitě vzal nahoru.
Neslyšel zezadu žádné nadávání, ale když se malinko otočil, vypadalo to, že kido fungovalo alespoň trošku, a snad jim získalo alespoň nějaký čas. Běžel tedy dál, bez zastavení nebo přestávky.
Ta zeď.. no, nevypadala zrovna nějak speciálně tlustě pevná. To bylo dobře... ale zezačátku se to vezme schody. Je lepší si nechat nějaká překvapení do rukávu, že..
A tak utíkal dolů po schodech jako nikdy a bez nějakého zadýchání.. jen hlídal, aby to Hikaru stíhal. Nenechá ho tam jen tak..

Sara

Když dorazil ke schodům, nevěděl by, zda ti tři běželi nahoru nebo dolů, ovšem zeď, která tam dřív nebyla, je prozradila. Sara jen zakroutil hlavou. Tak hloupě mu nechat stopu. Prorazil tedy opět zeď a běžel dál za nimi. Nerad běhal po schodech, bylo to nebezpečné. Zastavil se tedy po dvou schodech a vrátil se k výtahu. Lepší bude, když dojede dolů a počká tam na ně. Musel jen doufat, že výtah bude fungovat...

Minato

Byla to opravdu dlouhá doba, každá minuta byla spíše jak nekonečná hodina a každý den byl delší jak jeden lidský věk. No prostě nuda. A jeho naštvání a nenávist vůbec neklesla. A teď se před ním objevil samotný Izuna. Skvělá příležitost ho zabít, problém byl, že na to momentálně neměl prostředky. Vždyť neměl ani svojí zanpakuto. A tak jen mlčel a díval se na něj.

Minato

Izuna měl fakt skvělou první otázku. To se nechtěl zeptat na nic jiného? Minato zatnul pěsti, až mu zběleli klouby a i ve tváři byl zlosti bílý. "Děláš si prdel?! Byl to tvůj bratr a ty se zeptáš na tohle?! S tak klidnou tváří?!" vybuchl. V takovéhle situaci nedokázal být klidný jako on, i když by měl. Kdyby tak mohl používat reiatsu... už by mu bombil jednu do xichtu, ale takhle mohl možná tak kappičku.
Když se trochu uklidnil, pouze mezi zuby procedil odpověď: "Ne."

Izuna

"To je dobře," řekl temným hlasem a ukazováčkem si zajel s vlasy za ucho. "Se zrádci se musí nakládat tak, jak si zaslouží. Musím Anzaie pochválit." Izuna si udržoval stejně klidný výraz jako celou dobu. "No, takže. Už když jsem tě viděl poprvé, cítil jsem z tebe něco zvláštního. Nechceš mi o tom něco říct?" zeptal se.

Minato

No, pokud chtěl Minata hned vytočit, tak se mu to zatím docela dařilo. "Co ty jsi to vlastně za bratra?" procedil mezi zuby, zatímco jím cloumala jeho zlost. Tohle nebylo možný, copak Quincy nechápali, co to byla rodina? Pokud ne, tak k nim rozhodně nechtěl patřit.
"No... asi jsem neměl zrovna vypranou uniformu, jsme ve světě lidí držení už nějakou chvilku," odpověděl mu naprostou pitomostí. Chtěl vědět, co je zač? Měl to poznat. Anzai mu toho určitě napovídal dost. Co asi mohlo vysvětlit jeho Quincy schopnosti? Asi to, že byl poloviční Quincy a poloviční Shinigami. Ichigo-hype.

Minato

Minato se zaměřil na otřesy v okolí. Byl překvapen, opravdu to cítil. "Jo..." hlesl a zaměřoval se na rozpoznávání reiatsu. Vypadalo to na shinigami?! To nebylo možné! "Vem mě sebou," požádal Minato Izunu. Docela zvláštní žádost, že? Ale tomuhle chtěl být přítomný. Navíc, v momentálním stavu nemohl Izunu nijak ohrozit, takže proč by ho nemohl vzít, že? A tentokrát Minato nebral ne jako odpověď.

Minato

Jedno se Izunovi muselo nechat, uměl odcházet stylově z místnosti. Minata jen trochu znepokojovala ta radost v jeho obličeji. Cítil, že tohle by se mohlo kurevsky posrat a mohl by z toho být pouze slušný masakra. Snad se Kitsune nic nestane...
"Křížek mi asi nevrátíš, co?" zkusil ještě tohle. O zanpakuto se zatím nesnažil, věděl, že to asi neprojde, ale jeho Quincy síla nebyla tak rozvinutá, tak třeba by to jít mohl. A vždycky si mohl udělat meče z reiatsu, mimo místnost měl zase svojí plnou sílu. Která sice byla jen zlomkem toho, co měl Izuna, ale tak co... Prostě ho následoval.

Minato

Minato se vrátil zpět na velitelství Quincy. Potřeboval svojí zanpakuto, jinak si mohl jít plácat bábovičky někam na pískoviště. Hmmm.. kdybych byl idiot, co nosí nahé lidi, kam bych jim schovával zanpakuto? položil důležitou otázku a pokusil se trochu vžít do Anzaie. To bylo tak nechutné. Naštěstí, každý Shinigami je se svým spojen, takže prostě začal pátrat po své zanpakuto pomocí vlastního reiatsu a doufal, že nepotká po cestě moc Quincy.