Tréninkové prostranství

Mito Ruyichi

Trénoval různé druhy Hado, ale jen do čísla 35. Snažil se naučit používat Hado i bez vyvolávací formulace. No snažil....spíše si to opakoval.
To co se stalo před rokem, byla krutá zkušenost. Viděl umírat spoustu lidí, kterým vůbec nedokázal pomoct. Někteří byli kamarádi, kolegové, ale mrtvých bylo dost. Bylo mu hrozně od žaludku pokaždé když si na to vzpomněl. Chtěl být silnější.
Co ho ale pokaždé dokázalo potěšit, tak to, že byl silnější než Hikaru a Mei. A to i když byl svým způsobem nejmladší. Prostě opravdový talent. Ty se rodí jednou za čas.

Hikaru

S našpulenou hubou se krčil v křoví a sledoval Mita, který se tam oháněl jedním kidem za druhým. Bez jakéhokoliv zaříkávání. "Pff, namyšlenej kokotník," zavrčel si pro sebe. Stejně věřil v to, že toho šupáckýho bratra jednou překoná. Jestlipak Mito někdy dokázal bojovat s quincy, ha? Hikaru se ušklíbl. Kdyby chtěl, tak by ho tu porazil. Určitě.

Mito Ruyichi

Vypálil ještě několik střel. Se svým výkonem byl spokojený, díky tréninkům měl ze sebe lepší pocit. Ještě by potřeboval ale procvičit boj se zanpakuto. Před rokem měl možnost shlédnout pár úžasných kousků, díky kterým shinigami zastavili Izunu. Zhluboka oddechoval a přemýšlel, koho by požádal, když tu si všiml... "To jsi se do mě tolik zamiloval, že mě tajně pozoruješ?" zeptal se sarkasticky a podíval se směrem ke křoví.

____________________

Hikaru

Hikaru tvrdě dopadl na zem. Možná to s tou rychlostí neměl tolik přehánět. To ho teď ale nezajímalo. Tasil zanpakuto. Pitomej namyšlenej Mito. Namířil je před sebe. "Tvoř, Hachidori!" Zakřičel a aktivoval shikai. V dálce přímo před ním bylo několik terčů. Hikaru se napřáhl a sekl. Z meče vyletěla světle modrá vlna reiatsu, která se ve vzduchu proměnila na kobru. Ta hlasitě zasyšela, narazila do prvního cíle, zničila ho a odrazila se od něj. Takhle to dělala dokud nezničila tři cíle. Potom zmizela.
"Nestačí." Zabručel.
Chytil meč oběma rukama, prudce vykročil dopředu a udělal otočku. Během té z meče vystřelil další modrou vlnu energie a při dokončení svého pohybu meč zarazil do země.
Z pod nedaleké kamenné skalky vyletěla velká modrá ruka, která nerost vytlačila do vzduchu. Tam se srazila s první vystřelenou vlnou. Ta se mezitím změnila na obří kladivo.

Konan Ruyichi

"Zase Mito?" ozvalo se za Hikarem. Kdo by to mohl být jiný, než jeho matka. Konan neměla v plánu Hikara sledovat, to spíše on se tu objevil. Konan si tu fotila krajinku a zkoušela umělecké fotky, než ..... tu už nebylo co fotit. Pokud se Hikaru na Konan otočil, tak si ho hned vyfotila. "Tvé schopnosti mě nikdy nepřestanou udivovat." dodala s úsměvem.

Hikaru

Když na něj matka promluvila, lekl se a instinktivně na ní namířil svou zbraň v tom rozčílení po ní málem vystřelil nějaký útok. Naštěstí se ale rychle uklidnil. No, i kdyby to po ní náhodou omylem švihl, pravděpodobně by se jí nic nestalo. Byla to kapitánka a podle všeho byla super silná.
"I tak to ale nestačí." Postěžoval si a uhnul pohledem.
Hikaru oceňoval, co mu mamka říkala, ale tak nějak tušil, že tohle bylo něco, co by řekla každá matka svému dítěti.
"Mami." Podíval se Konan opatrně do očí a zrušil svůj shikai. Schoval svůj meč zpátky do pochvy u pasu a přišel trochu blíž. "Jak se vám. Tobě a tátovi myslím. Podařilo tak moc zesílit? Já vím, že jsi jednou říkala, že když jste se seznámili, byli jste oba dva docela vysoko postavení, ale určitě jste nebyli vždycky tak drsní ne? Potřebuju nějakej trik nebo něco. Zeptal bych se táty, ale.. Pořád něco dělá. Když jsem se byl podívat k němu do divize, nebyl tam." Vzdychl. "Ve vašem podání prostě všechno vypadá tak hrozně jednoduchý."

Konan Ruyichi

Konan uklidila foťák do kapsy a poslouchala, co má Hikaru na srdci. Konan potěšilo, že si o ní Hikaru myslel, že je moc silná. Samozřejmě že je, ale jak Konan znala všechny ty silnější lidi okolo sebe, tak si zas tak silná nepřišla.
"Hikaru, ...já osobně neznám žádný trik, který by tě hned udělal silnějším. Mezi akademií a touhle dobou uběhlo ...... no řekněme pár desítek let." stovek by totiž znělo strašně hrozně. No uznejte sami. "Já se nejvíce naučila na misích. No a s Bankaiem mi pomohl tvůj otec." dodala ještě. Věděla, že tohle Hikarovi moc nepomůže. Přesněji vůbec. "Chápu, že chceš překonat Mita, ale mezi vámi zas není takový rozdíl. Jde jen o to, že Mito je víc ..... trpělivý..... a proto se snadněji učí." tohle Hikarovi taky nepomůže. "Každý máte nadání na něco jiného." tím to o moc Konan nezachránila. "Jestli chceš, tak s tebou můžu trénovat." tak snad aspoň tohle pomůže.

Hikaru

"Ty v tomhle mluvení nejsi moc dobrá, co?" Zasmál se pobaveně. Vypadalo to, že má trochu lepší náladu. Nevadilo mu to. Na povzbuzující řeči měl Eshena. Ten vždycky vymyslel nějaký svůj motivační proslov a i když to byl největší žvást, tak to v člověku prostě dokázalo vyvolat správnou reakci.
"Trpělivost není všechno, mami. Dokážu to. Překonám Mita, Mei, tebe i tátu." Usmál se, zatnul pěsti a pořádně s nimi o sebe flákl. "A až se to stane, tak už se nikdy nebudeš muset bát ničeho zlého."

Konan Ruyichi

Konan se trochu zastyděla. "Prokoukl jsi mě." zasmála se. Mluvení nebyla její silná stránka, ale snažila se. Uměla spíše naslouchat. "Ano, takhle mluví muž, který jednoho dne dokáže vše." přikyvovala Konan. "A jako matka přeci takovéhle věci vím." dodala ještě. Konan si totiž vzpomněla, jak jí Hikaru z budoucnosti několikrát zachránil. A přitom bez nějakých větších problémů. Zároveň se ale přistihla, že si drží ruku na břichu. Přesněji na místě, kde jí ve svém šílenství probodl Yoshiro. "No jo. Zlého je okolo nás hodně." posmutněla trochu. "Ale na to teď není čas myslet." usmála se nakonec a mávla ve vzduchu rukou, kterou si předtím držela na té jizvě.

Hikaru

"Nemusí být." Pokrčil rameny a naivně se usmál. "Naopak si myslím, že bychom na to myslet měli. Bude pak jednoduší se toho zbavit ne? Když se problém neřeší, tak se nevyřeší." Snažil se vypadat chytře. Potom se odmlčel a se stejným pohledem pořád hleděl na Konan. "Nevím teda přesně o čem mluvíš, ale určitě to půjde ne?" Potom se trochu zmateně zahleděl na nebe. "Teda pokud je to něco konkrétního. Pokud ne, tak pak nevím, jestli se to dá řešit."
Hikaru byl zvláštní případ.

Konan Ruyichi

Nakonec to vypadalo, že ani jeden neumí takové ty povzbudivé řeči. Konan se pobaveně usmála. "Vlastně máš pravdu. To jenom já už nechci řešit zlé věci. Což je špatně. Ale myslím, že společně vyřešíme všechno." řekla nakonec Konan.

Hikaru

"Ale trénoval bych s tebou rád! Je to teda sice takový trochu maminka tahá synáčka za ručičku, ale nevadí mi to!" Rozzářil se jak vánoční světlo. "Jen tak někdo totiž nemůže říct, že jeho máma je kapitánka! Takže. Co navrhuješ? V čem myslíš, že bych se potřeboval zlepšit. Samozřejmě ve všem, ale máš nějaké konkrétní nápady?" zeptal se.

Konan Ruyichi

Konan se vítězně usmála. "A velice silná kapitánka." dodala šibalsky. "Hmmmm. Když chceš procvičit všechno, tak procvičíme všechno." řekla nakonec Konan.
"Začneme s kido, pak souboj s mečem, no a nakonec bych ti mohla ukázat nějaký ten fígl na Mita. Co ty na to?" navrhla postup. Ale pak přistoupila blíž a skoro šeptala. "Nebo rovnou nějaký ten fígl?" zasmála se.

Hikaru

"Prostě se mnou bojuj, mami! Není v tom přece žádná věda." Zachechtal se a tasil meč. "Jeden chlápek mi jednou řekl, že nejlepší trénink je boj. A zrovna tomu chlápkovi docela věřím. A viděl jsem to i v hodně anime a seriálech. Takže to přece musí být pravda!" Rozkročil nohy a chytil meč oběma rukama.

Konan Ruyichi

"Jak chceš Hikaru." usmála se. Trochu od Hiraka poodstoupila a vytáhla svůj meč z pouzdra. Byl to rychlí, ale přitom ladný pohyb. "Občas moc koukáš na anime a seriály." trochu si rejpla. "Připraven?" zeptala se, ale nečekala na odpověď. Rovnou zaútočila. Meč držela také oběma rukama. Rychle se přesunula před Hikara a zaútočila přímo, sekla mu směrem na hlavu.

Hikaru

Hikaru uhnul tím, že se zaklonil dozadu. Místo toho, aby se znovu zvedl, hodil svůj meč někam za sebe, nohama se odrazil na ruce a přes ty udělal přemet dozadu, kde ze země sebral svůj meč. Všiml si toho, že mu chyběla část jeho ofiny. "Ou." Projel si vlasy rukou. No, mohlo to dopadnout hůř. Aspoň věděl, že ho matka nebude šetřit. Tak se mu to líbilo. Začal se znovu soustředit na ní. Šibalsky se usmál, natáhl před sebe meč a druhou rukou naznačil - tak pojď.

Konan Ruyichi

Konan se stále usmívala. Sfoukla ze své zanpakuto pár Hikarových vlasů. Ano, mělo to být jako provokace. Hikaru nemusel Konan pobízet moc dlouho. Vyrazila. Pomocí shunpa se přesunula na levý bok Hikara a máchnutím sekla. Občas jednoduchý útok je ten nejúčinnější. Samozřejmě nechtěla Hikara zabít, jen procvičit. Konan si dávala pozor na Hikarovi pohyby, aby popřípadě mohla okamžitě zareagovat.

Hikaru čekal spíš něco jako přímý útok bezu shunpa. Ale v souboji by asi měl být člověk připravený na všechno. Jen tak tak se mu podařilo uskočit do strany. Konan si toho všimla už dřív, ale teď se jí to potvrdilo. Hikaru většinou uhýbal, než se bránil mečem. V mnoha případech ho to stavělo do nevýhody. Když totiž shinigami dobře vykryje soupeřův úder, může mu to dát příležitost k útoku. Uhýbání taky nebylo špatné. Bylo otravné a protivníka vyčerpávalo. Kombinace v tomto případě byla nejlepší.
Hikaru zase přistál opodál na nohách a sledoval Konan. Potom se napřáhl oběma rukama za hlavu a hodil proti matce meč. Shunpem se jí dostal za záda a zkusil jí zezadu podrazit nohy. Jeho plán byl takový, že jí položí, chytí meč, přiloží ke krku - jednoduchá výhra. Hikaru tady Konan trochu podcenil.

Konan ještě neviděla nikoho, kdo by se takhle rychle zbavoval svého meče. Většinou vymýšlí jinou taktiku. Ale tohle byla velmi velmi zajímavá taktika. Bohužel pro Hikara Konan už měla několik bitev za sebou. Všimla si, že je Hikaru za ní a než jí stačil jakkoliv podrazit nohy, měl u krku přiložený její meč. (Hikaru hodil svůj meč. Na to si Konan přehodila svůj meč do levé ruky. Levým bokem se otočila k Hikarovi a přiložila mu svůj meč ke krku). No a volnou pravou rukou pak Konan mohla chytit letící meč.