Hory

Po několika dnech cesty se dvojice z šesté divize konečně dostala tam, kam chtěla. Byli teď daleko na severu a podle informací, které Okita měl, už vesnice nemohla být daleko.
Největší problém teď asi byla ta nechutná zima. Na tohle se Okita nepřipravil. Jeho povaha sice byla mrazivá, ale jeho tělo ne.

Eshen

A hádejme, kdo měl takový bankai, že vyvolá mrazivou vichřici a roztrhne oblečení, že tam pak stojí jen v trenkách? Kdo je postrach severních moří? Přesně tak!
...Dobrá, asi Eshenovi nebylo zrovna teplo, ale alespoň mu třeba nemusela být až taková zima. Každopádně, i tak to bylo otravné.. ale Eshen měl alespoň přes sebe ještě haori. To taky musí alespoň nějak pomoci... trochu starostlivě se na Okitu podíval, ale tak, aby to neviděl. A pak jen tak do éteru, pronesl: "Co odsud asi sakra může chránit..." Buďto tu měli vyloženě vesnici yetiů, a nebo to mělo hrdina ke všem dost neprakticky daleko.

"To zjistíme." Procedil Okita skrz klepající se zuby a vykročil dopředu. Tvářil se jako sadista, který hodlá zabít člověka, který mu vyprávěl příběhy o hrdinovy z hor. Možná to bylo tím, že Okita byl sadista, který hodlal zabít toho pitomce, co mu to vykládal. Zatím to vypadalo jako hromada keců. Však tu nikde nic nebylo!
Okita už chtěl vytáhnout zanpakuto, vyvolat shikai a střelit bazukou do nějaké skály, aby spustil lavinu. V tu chvíli si Eshen všiml toho, že za horizontem vidí vyčuhovat nějaký kus střechy.

Eshen

Inu, to byla pravda. Asi to pravděpodobně zjistí. Každopádně, Okita protentokrát vypadal fakt poměrně nasratý. Ještě, že si tohle nevymyslel jako výmluvu, proč jít do hor, protože to by nedopadlo dobře... už teď litoval kohokoli, kdo je na tuhle stoupu navedl. Ale doufal, že místní "hrdina" nezaplatí za posazení svého domu životem.
No.. a pak si po cestě Eshen všiml vykukující střechy.. a když pohlédl koutkem oka na Okitu, tak si taky všiml toho, že se chystá vytáhnout zanpakutou. "Vyčkej s palbou, Mařenko, v dálce vidím chaloupku." pronesl klidným hlasem a s úsměvem. Třeba to bylo to, co hledali..

"He?" Okita se začal rozhlížet. A taky to uviděl. Pak se podíval na Eshena, přikývl a společně vyrazili.

Po stovce metrů už konečně viděli, že informace, které Okita dostal, byly pravdivé. Minimálně ta část s vesnicí v horách. Nebyla nijak velká. Prostě taková malá vesnička. Vypadala celkem hezky. A možná by se tam i hezky žilo, kdyby nemrzlo jak sviňa. Ty kouřící komíny vypadaly lákavě.

Eshen

I on přikývl na Okitu a ve stejnou chvíli, protože tak to v Anime většinou bývá a přece nechtěl ničit zavedené fungující způsoby, a pak tedy vyrazili. netrvalo to dlouho, a celé to místo bylo hezky vidět. Moc hezká, malá vesnička, v zimě..vlastně takový Eshenův dreamland, a tak si to i prohlížel. Třeba s tím jednou práskne vším a odstěhuje se sem a bude se starat o děti..
..jo. Ale i mít hrníček s sebou by bylo fajn, alespoň by měl z čeho pít čaj..
.. každopádně, vypadalo to nanejvíc zajímavě. Eshenovi hlavou mihla otázka. "Co myslíš, je to tu nově postavené, a nebo to přežilo zničení Rukongaie?" pustil otázku do větru k Okitovi. Obojí dávalo smysl. Pokud to tu zůstalo.. bylo to místo předků a dlouhého života, a tak se lidem třeba nechtělo stěhovat do nové Rukoni. Pokud to tu bylo nové.. tak to byli lidé, kteří v Rukoni nechtěli, z jakýchkoli důvodů, žít. To druhé by se dalo dobře využít.

Izumi Razaki

V údolí daleko od toho, co se teď nazývalo Seireitei viselo na stromu draze vypadajíhí haori. Jeho majitel nebyl daleko. Z vysoké výšky padal dolů vodopád a tvořil opravdu příjemné jezírko. To už dávno zaplnilo kráter, který tu vznikl před mnoha lety při tréninku. Na vodě jezírka, přímo pod vodopádem seděl Izumi Razaki. Měl zavřené oči a seděl tu nehybně už několik hodin. Nebyla to rozhodně jeho obvyklá pozice, ale pamatoval, že ve světě lidí viděl v televizi, že to pomáhá s meditací. Ačkoliv Batariel odešel už dávno, nechal za sebou prázdné místo, které se nedalo zaplnit, ať Razaki zkoušel co zkoušel. Jistě, navenek se choval stále stejně... byl zodpovědný a pracovitý, ale tomu všemu chyběla jiskra... už ani to papírování ho nebavilo, jako dřív.
Jeho "meditace" mu pomáhala vnímat široké okolí, ale to bylo tak všechno. Cítil se bez Batariela jako nahý. Možná to bylo způsobeno tím, že v současné době byl skutečně víc nahý než oblečený... navíc pod studeným vodopádem... ale to nebyla pointa...

Okita pokrčil rameny. "Jak bych to mohl vědět? Zeptej se hrdiny." Odsekl kapitánovi a pokračoval dál.
Prošli mezi několika domy a zastavili se na takovém malém náměstíčku. Bylo tu celkem dost lidí na to, jak malé to tu bylo. A hodně se divili, když viděli dvojici ze Seireitei.
"Copak tu pohledáváte, shinigami?" Ozvalo se. Byl to takový starší muž, co se objevil za Eshenem a Okitou.

Eshen

Došli na nějaké náměstíčko. Kolem byli dokonce lidé.. na to, jaká byla kosa.. asi už byli zvyklí? Každopádně, divně na ně koukali, ale to nebylo překvapením.. a dokud jenom koukají, tak je to ještě dost dobré. Eshenovi nespadl z tváře lehký úsměv, soustředil se ale na to, aby náhodně nechytil rukojeť svojí zanpakutou, protože to někdy "pro jistotu" dělával.. zlozvyk z dob, kdy Eshen opustil Gotei a chodíval sám. Tam měl po boku jen Kurokamakiriho. Ale teď nechtěl místní děsit.
Každopádně, přikývl na Okitovu nepříjemnou odpověď a otočil se k muži, co na ně promluvil. Starší. Ne přímo vítající slova, ale.. to bylo zatím, díkybohu, vše. "Zdravím." pozdravil s lehkým pokloněním... což bylo trochu zvláštní vidět někoho velkého a širokého, jako byl Eshen, a ještě ve svém masivním haori, uznávat úctu někde v háji na náměstí, ale Eshen nezapomněl svoje způsoby. "Zrovna jsem přemýšlel, jestli je tady tahle vesnička odjakživa, nebo jestli byla vybudována nedávno.. po těch nepříjemných událostech." ukázal bez keců svoje karty. Možná to nebyl hrdina, možná ano, ale proč se ho rovnou nezeptat!

Izumi Razaki

Voda padala, čas utíkal... ale absolutně nic se nedělo. Meditační přínos této metody byl zřejmě přeceňován, navíc ten hluk už začínal jít Razakimu na nervy. Po chvíli vstal, došel po hladině až ke stromu, ze kterého sundal své Haori a zbytek ošacení. Zřejmě ani meditace nedokázala zaplnit to prázdné místo. Cítil se ale trochu uvolněně... možná na tom přeci jen něco bylo? Možná příjemná procházka zpět do Seireitei ho přivede na jiné myšlenky... někdo by mohl říct, že ztráta velké části své rodiny... zrada rodiny o které jste ani nevěděli a ztára něčeho, co bylo vaší součástí po staletí se nahradí špatně, ale Razaki se nevzdával... místo toho se vydal zpět k Seireitei... procházkou.

Eshen > Chlapík si Eshena začal podezíravě prohlížet, pak se pravou rukou opřel v pase. Podíval se i na Okitu, ale ten mu asi tak zajímavý nepřišel.
"Proč vás to zajímá, shinigami?" zeptal se na další otázku. "Nemáte důvod sem chodit. Tak proč jste tu? Nikdy předtím jste se o nás nezajímali." Poslední větu řekl dost pohrdavým tónem.

Razaki >

Došel jsi do Seireitei.

> Seireitei.

Eshen

Klasické odpovídání na otázku otázkou.. to většinou znamenalo, že konverzace nebude úplně nejpříjemnější. Jo..asi se mohli třeba pokusit skrýt fakt, že vůbec jsou shinigami.. ale to vůbec nebyl styl Eshena, a navíc, už bylo pozdě o něčem takovém přemýšlet tak jako tak. Eshen měl spoustu možností. Zahrát to na velký guilt trip, povídat, jak moc je mu líto, jací byli předtím. Mohl být agresivní, a řevem uskrovnit toho neřáda a vysvětlit mu, jak je vždycky chránili a to, že to tak neviděli, je jejich chyba. Mohl taky hrát silný nábor a dělat, že je všechno v pořádku v Seireitei. A nebo taky mohl být otevřený. A známe Eshena, že.
"Je to zajímavé, jak soused zajde k sousedovi až, když tu mouku fakt potřebuje, že?" nahodil otázku, která jen velmi zdánlivě neměla s tím vším nic společného. Měla totiž společného všechno. Sám se trochu rozhlédl. Podíval se na domy a na náměstí samotné. Vypadalo spíš staré, nebo nově postavené?

Náměstí vypadalo staře. Rozhodně to tu nebylo nově postavené. Některé budovy byly rekonstruované, ale bylo poznat, že se tu už nějakou dobu žilo.
"A jakou mouku od nás potřebujete, shinigami?" Ozvalo se najednou z davu. Vylezl z něj celkem vysoký chlapík. Byl rozhodně mladší, než ten, co s nimi předtím mluvil. Kratší hnědé vlasy, zelené oči a na obličeji dlouhá jizva. U pasu mu visel meč.
"Isao!" Podivil se starší muž, když ho uviděl.
"Co takhle si promluvit trochu v soukromí, shinigami?" zeptal se mile. "Třeba u teplého čaje." Navrhl.

Eshen

"Ideálně, aby ovládala meč." odpověděl Eshen s lehkým úsměvem na tváři někomu do davu. Odtamtud si to vyřítil další chlapík. Vypadal, jakože není cizincem nějakému tomu boji.. a přesto zněl docela mile. To byl dobrý první znak i dojem, ale Eshen už byl předtím v životě zklamán. A Okita taky vždycky nevypadal jako psychopat, žejo.
"Teplý čaj mi zní dobře. Vítr tady není nejpřívětivější." odpověděl s úsměvem a vydal se směrem k cizincovi..resp. k tomu, co se jmenoval Isao, což teď už věděl. Přišlo mu hezčí říct to takhle, než "Okitovi je zima". A určitě by ho za to pak ještě zkusil zabít. A to nestálo za ty trable. Když k cizincovi došel, nabídl mu svoji ruku na potřes. "Rai Eshen, kapitán 6. Divize Gotei 13." odpověděl mu bez okolků všemi svými tituly, co měl. Yop. Úctyhodný výčet.

"Kondo Isao," představil se cizinec. "Chlápek z hor, támhle z toho domu." Přijal Eshenovu ruku, také řekl svůj 'titul' a ukázal někde před sebe. Za Eshena a Okitu, kde stál takový malý dřevěný domek na kopci.
"Vyřídím to s nimi, dědo, vraťte se k tomu, co jste dělali, lidičky." Řekl Isao a mile se usmál.
"Pojďte za mnou." Vybídl Eshena a Okitu a šel do svého domu.

Chaloupka vevnitř byla asi taková jako venku. Bylo tu o trochu větší teplo, než venku, to jo, ale taky to nebylo perfektní. Isao ale zatopil v krbu a nechal nad ním vařit vodu. Pak připravil nějaké šálky na čaj.
"Tak. Určitě jste sem nešli až ze Seireitei, abyste si dali čaj. Co jste myslel tím, aby ovládala meč?" zeptal se.
Okita si mezitím sedl na kožešinu, co se válela na zemi. Bylo to asi z nějakého medvěda. Pak jí chytil a obalil se v tom jako marmeláda v palačince.

Eshen

Co se z toho hlavně zdálo bylo to, že co Isao řekl, to ostatní dělali. To byl zajímavý úkaz. Vypadal kompetentně, a jestli ten meč nemá jen na okrasu, mohl by se ho Eshen pokusit zrekrutovat i kdyby to nebyl řečený hrdina.. i když pravděpodobně byl. Jedině, že by tohle byla nějaká epická vesnice plná borců s meči. Tím pak líp, že sem dorazili.
No, i Eshen si s klidem sedl na místo určené. Usmál se, když před něj byl postaven šálek čaje.. a doufal, že to, že se mu tam Okita tulí ke kožešině nebere jako nějakou urážku. Inu.. on chtěl jít taky! Teď mohl být doma a komandovat Šesté.. ale neeee, on musel do hor do zimy.
"Nebudu chodit kolem křoví... Seireitei je v nouzi." vydal ze sebe hned, ale lehký úsměv z tváře mu nezmizel. "Lidí je málo. Dokonce i tuláka jako já žádali, aby se přidal..je moc míst, která potřebují ochranu a moc málo strážních mečů. Slyšeli jsme něco o tom, že tu snad žije někdo chránící vesnici a schopný bojovat." pronesl napřímo. Nebylo nač čekat, nebyla to vyrovnaná hra karet.. tak je Eshen ukázal všechny hned.

"A jak to souvisí s tím, že Seireitei je v nouzi, kapitáne?" zeptal se Isao, zalil si čaj a promnul si bradu. Nevypadal vůbec zmateně. Pravděpodobně tušil, jak to Eshen myslí, ale asi to chtěl slyšet přímo od něj.
"Hej, gorilo. Máš tu toho víc?" ozvalo se z kožešiny, kde se schovával Okita.
Isao vykulil oči a podíval se nechápavě na Eshena.

Eshen

Eshen se trochu zarazil. Zábava byla, že Isao trefil hřebíček na hlavičku s docela zábavným faktem. Seireitei v nouzi nebyla. V nouzi byli všichni ti, co Seireitei měla chránit. Eshen se na to takhle snad nikdy nepodíval..
"No.. ač děláme jak můžeme... lidi umírají, Isao. Nemůžeme ochránit všechny. Zbyl nás už jenom zlomek z původní síly.. a nikdo jiný se o duše nepostará." zase pronesl upřímně a na přímo. Když se ozval Okita, Eshenovi jen přejeli oči v sloup. Nebylo to vtipné, ničemu to nepomáhalo, a Okita to dělal většinou. A to protentokrát ani nevěděl, co má vlastně Okita sakra na mysli.

Isao na Okitu hleděl jako na zjevení. Zřejmě myslel ty kožešiny, ale těch tu víc opravdu neměl. Naštěstí se z té role nic dalšího neozvalo. Třeba Okita umrznul nebo tak něco.
"Se vší úctou, kapitáne. Přestaňte chodit okolo horké kaše. Chcete, abych se k vám přidal." Řekl Isao a napil se čaje. Byl pořád dost horký, ale v té zimě to zase až takový problém nebyl. Pěkně to hřálo.
"Proč si myslíte, že je to dobrý nápad? Protože jste slyšel nějakou pohádku?" zeptal se.

Eshen

Eshen mrkl s trochou překvapení, pak se sám chopil svého čaje, aby trochu upil. Bylo to příjemné, trocha horka do vší té zimy okolo.. pak čaj v klidu položil, a pokračoval. "Ano. Chci, abyste se přidal. A chci, aby vás ostatní vzali jako vzor a aby se kdokoli další toho schopný přidal taky." Eshen bral celkově svoje vyjadřování za přímé dost, když mu řekl o stavu celé Seireitei, to se taky úplně normálně nedělá.. ale to, že chtěl Isao víc přímosti mu nijak nevadilo. Inu..tady to má.
"Ano, přesně tak. Moc velká škoda se nejít podívat." odpověděl pak přímo i na tohle. Okita byl teď už ticho.. no.. snad to bylo dobré znamení více, než špatné.

"Je to od vás pěkné, ale obávám se, že to nepůjde." Zakroutil hlavou. "Nejsem shinigami. A i kdybych byl, radši bych zůstal tady. Mám tu domov a přátele, kteří potřebují ochranu."
"Před čím?" Ozval se Okita z kožešiny.
"Hollow." Odpověděl Isao a podíval se na Eshena. "Nedaleko odtud je průchod do jejich světa."

Eshen

"To je další věc.. a když už jsme u toho nechození okolo horké kaše.." začal větu Eshen, lehce se napil, a pak se zadíval na Isaa. Věřil, že mu bude schopen přímo a upřímně odpovědět.. i když jistý si tím pochopitelně být nemohl, neznal ho tak dobře. I tak.. položil hrníček čaje. "..proč existuje tahle vesnice? Takhle daleko od všeho?" dokončil otázku. Bylo to to, co ho zajímalo od té doby, co vůbec do vesnice došli. Pak určitě bude pokračovat v konverzaci o tom, že pravděpodobně Isaa potřebují.. ale tohle chtěl Eshen první vědět.

"Upřímně? Nevím. Přišel jsem sem před třiceti lety. Od té doby tu žiju. Nikdy mě to nezajímalo. Prostě tu je." Odpověděl Isao.
Eshen si všiml toho, že muž naproti němu je zamyšlený. Rozhodně tak vypadal. Mnul si bradu a koukal nepřítomně na kapitánovy nohy.
"Dokážete zavřít hollow bránu?" zeptal se nakonec.

Eshen

"Proč jste neodešli do Rukoni, když se jí tak daří?" zeptal se znovu. Tady mohli akorát tak mrznout, mít problémy s hollow branou a vůbec. Chápal, když někdo nechce opustit domov.. ale tohle už byl docela extrém!
Každopádně, ta další otázka Eshena trochu zarazila. On sám se zamyslel. Bohužel, tady je velká díra v autorově znalosti univerza, takže.. neměl ponětí. "Yo, Okito..dokážu zavřít hollow bránu?" zeptal se.. ale jak se zamyslel, ještě pokračoval. "No..určitě se můžu alespoň podívat a zksuit to, žejo.."

Isao pokrčil rameny. Zřejmě nevěděl, proč místní neodešli. Ale v hlavě měl jasno. Byl to jejich domov. Nechtěli ho opustit, proč taky?
Kondovi stekla kapka potu po čele, když se kapitán začal ptát svého podřízeného v kožešině, jestli dokáže zavřít hollow bránu. Vždyť to byl kapitán! Měl to vědět.
Okita z té kožešinové palačinky vystrčil hlavu. "Jak to mám vědět?"
"Takže to zkusíte? To je dobře. Kdyby se vám to povedlo, tak si o tomhle všem můžeme promluvit znovu."