Mise Yoshira a Chieko

Chieko -> Yuko se zatvářila hrdě, a potom ztichla, ale bylo na ní vidět, že chce něco říct, jen neví jak. Možná se styděla.

Yoshiro -> "Oukej..." odpověděl šéf tónem, který říkal, že nechápe, proč se mu představuješ. Asi ho tvoje jméno nezajímalo. "No takže jak dlouho už jseš kapitán?" Vlastně byl docela ukecaný, mnohem víc, než jak vypadal. A nebo že by si jen chtěl ověřit, jak je doopravdy Yoshiro schopný? Cesta, kterou jste jeli, se začínala zvedat a viděl jsi, že se za chvíli dostanete do poměrně skalnaté a vyvýšené oblasti.

Chieko

Chieko byla ráda, že Yuko svou odpovědí potěšila. Dokonce se na ni usmála. Vypadala na milou dívku. Chieko si všimla, že se Yuko tváří zvláštně. "Děje se něco?" zeptala se jí mile. I Kuro se na Yuko zadíval. Zajímalo ho, co chce Yuko říct, protože narozdíl od Chieko si všiml, že chce něco říct a ne, že se jen tváří zvláštně.

Chieko -> Yuko celá zrudla, i když měla čekat, že si všimnete jejího divného chování. Nebyla zkrátka moc dobrá ve skrývání svých pocitů a myšlenek. "Já... já, no... jen jsem chtěla... chtěla jsem říct, že jsem vás vždycky obdivovala, kapitánko!" vyhrkla a podívala se na tebe jako na zářící zlatou sochu posázenou diamanty. "Tedy myslím všechny ženské shinigami, kteří jsou tak silní! Vždycky jsem chtěla být jako vy!!"

Chieko

Po slovech Yuko pro změnu zčervenala Chieko. Nebyla zvyklá, aby k ní někdo takhle vzhlížel. Kuro se tam tiše chechtal.Tohle upřímně nečekal. "Já...vážím si toho..." vysoukala ze sebe nervózně Chieko. "Technicky vzato bys mohla být jako tady Nekonome-taichou. Stačí se přihlásit na akademii pro shinigami." pronesl k Yuko Kuro a Chieko souhlasně přikývla.

Yoshiro

"Dlouho." Odpověděl trochu nejistě. Upřímně si po tolika letech ani nepamatoval, jak dlouho přesně působí jako kapitán. Snad mu to stačilo, víc pro něj totiž asi neměl. Byla to vážně dlouhá doba. A už to tu zase bylo. Yoshiro se na chvíli neovládl a už byl myšlenkami někde v šesté divizi. Spící na židli a probouzející se při pádu do hromady nevyplněných papírů. Na tváři se mu na chvíli objevil úsměv, ale stejně tak rychle zmizel. Měl hodně pěkných vzpomínek. A minimálně stejně těch zlých.
Probral se ze svého vzpomínání, pořádně se chytil koně, aby z něj nespadl a začal si protahovat záda. To spaní bylo celkem tvrdé.

Chieko -> "Já... no... víte, otec by mě nenechal..." zasmála se nejistě Yuko, když Kuro navrhl, že by se mohla přihlásit do Akademie. "A... a navíc... já bych to stejně určitě nezvládla, musí to být hrozně náročné! Nikdy jsem nebyla moc na to, abych se prala, víte... ale vy máte určitě hodně zkušeností v boji!" podívala se zase na Chieko asi tak, jako bych se já dívala na scénu, ve které Mitoshi vyndává Yoshirovi pavouka z vlasů.

Spoiler:

Yoshiro -> Šéfovi to stačilo. Pokýval hlavou s respektem, tedy aspoň to tak vypadalo. Sám byl tak trochu introvert, jak sis všiml, ani ti neřekl svoje jméno, takže kryptické odpovědi byly jeho doména. "A co paní kapitánka?" zeptal se potom. Měl jsi nepříjemný pocit, že jsi slyšel náznak ironie? Ale nemohl sis být jistý. Na Kura se ani nezeptal, šupák.

Chieko


"To si umím představit. Je to...zvláštní muž..." pronesl Kuro. "Avšak...je to tvůj život, ne jeho." dodal ještě moudře. "Hehe...já si to také myslela a kde jsem dnes..." pronesla Chieko a podrbala se prstem nervózně na tváři. "To je pravda. Tehdy jsi byla taková ustrašená a často jsi omdlívala, když na tebe někdo mluvil..." rozpovídal se Kuro a chechtal se tam. Chieko za to rudly tváře studem. "Tím chci říct...že by ses neměla podceňovat, Yuko. Každý se může stát silnějším. A navíc...ne všichni shinigami se zaměřují na boj." dodal Kuro. Chieko se podívala na Yuko. "T-to je pravda. Máme divizi doktorů, divizi vědců, dokonce i divizi novinářů a tak podobně...Být shinigami není jen o boji." pronesla Chieko. "Ale jinak ano. Máme za sebou dost bitev." shrnul to Kuro.

Yoshiro

"Na to se budete muset zeptat kapitánky." Odpověděl sebejistě a podíval se na chlápka. Jestli tam vážně slyšel náznak ironie, tak to mohlo znamenat, že nějak ví o tom, že Chieko a Kuro kapitáni nejsou. Pokud to ví on, nemusel by to být problém. Jestli to řekne tomu chlápkovi, co tak hysterčí, problém to bude. Byl ale ochotný do poslední chvíle předstírat, že Chieko a Kuro kapitáni jsou.
"Jak dlouho jste velitel stráže?" zeptal se Yoshiro na oplátku.

Chieko -> "Vlastně to máte pravdu!" vykulila Yuko oči, když jste jí připomněli, že někteří shinigami také tolik nebojují. "A na co se zaměřuje vaše divize??" zeptala se nedočkavě tebe a podívala se i na Kura, takže pochopil, že se ptá i jeho.

Yoshiro -> Nad tvou odpovědí ohledně kapitánky se trochu pozastavil. "Heh, takže je tam dýl než ty? Vypadá jak školačka... ale u shinigami člověk nikdy neví, žejo," uchechtl se. Potom se dramaticky odmlčel, když ses zeptal na délku jeho služby. "Dvacet sedm let," řekl téměř slavnostně. Bylo vidět, že je na to hodně hrdý. Začali jste stoupat po cestě do skal. Zužovala se, ale pořád byla dost široká na to, aby po ní projely všechny ty vozy a vagóny naložené materiálem.

Chieko

Chieko se na Yuko usmála, když tam tak vykulila oči. Pak se zeptala na určitou otázku a Chieko tak trochu nevěděla, jak odpovědět. Nechtěla lhát, že hlídá věznici, když se vlastně pořádně ani neuměla prát. "Já vedu knihovnu. Zdá se to jako nuda, avšak musím dávat pozor na to, aby některé určité knihy a dokumenty nepřišly do špatných rukou...No a Chieko je expert na obranu a léčení." zamluvil to Kuro a tvářil se u toho důležitě. Chieko se nad tím pousmála a při tom trochu zčervenala. Sama by o sobě neřekla, že je expert. Avšak zběhlá v těchto věcech byla to ano.

Yoshiro

Na to, jestli tam Chieko je dýl než on, jen pokrčil rameny. "Zdání může klamat. Někdo může vypadat jako třímetrová horda svalů a i přesto ho může bez jakékoliv námahy porazit někdo, kdo vypadá jako školačka. Nebo kočka." Mrknul na chlapíka. "Věřte mi, viděl jsem toho už hodně." Snad mu konečně dá pokoj s takovými rýpavými otázkami.
"To je dlouhá doba. Musíte v tom být dobrý."

Chieko -> Yuko ani nevypadala překvapeně, že kočka vede knihovnu. Když umí mluvit, tak nebylo zas tak divné, že umí i číst. Dál se na tebe obdivně dívala a vůbec z tebe nespustila oči. Asi si neuvědomovala, že je to trochu divné chování, byla prostě unešená. "To je úžasné, léčit a chránit je podle mě mnohem důležitější než bojovat!"

Yoshiro -> "Heh, nejspíš," přijal šéf diskuzi obrácenou na sebe. "Jinak by mě starej už vyhodil, dyť jsi to viděl, jakej je," poznamenal a začal se chechtat. Všiml sis, že nalevo od vás, kde vyrůstala vzhůru strmá skalní stěna, se do cesty sesypalo několik kamínků. V tu samou chvíli jsi najednou ucítil tu velice nepříjemnou pachuť hollow reiatsu.

Yoshiro

"Viděl. Zdá se, že má hodně starostí." A nebo byl prostě jen přehnaně hysterickej. Yoshiro se nemohl rozhodnout, ale muselo to být něco mezi. Ať to bylo jakkoliv, teď na tom nezáleželo. Skoro to vypadalo, že budou mít nějaké problémy. A pokud si něco nemohli dovolit, tak to byly právě problémy. Když ucítil hollow reiatsu, vykulil oči a nenápadně se začal rozhlížet po okolí, jestli někde něco neuvidí. Pokud tu někde nějaký hollow byl, musel se ho zbavit tak, aby si toho nikdo nevšiml. Kdyby si ho totiž všimli, nejspíš by pleška zrušil celou tuhle cestu.

Yoshiro -> Když ses podíval nahoru na vrcholek té skalní stěny, co byla vedle vás, viděl jsi tam proti jasnému slunci temnou siluetu... hodně velkou siluetu. Šéf už si toho taky všiml a popadl svou zbraň, což byla palice pobitá cvoky a hřebíky.

Chieko

Chieko bylo trochu nepříjemné, jak na ní Yuko zírala. Ne, že by jí netěšilo, že měla fanynku, spíš neměla ráda moc pozornosti celkově. "Myslím, že obojí je stejně důležité. Jen na boj moc nejsem. Na to tu jsou jiní." pronesla zamyšleně Chieko. Kuro se zatím díval kolem.

Yoshiro

"Klidně seďte." Řekl Yoshiro milým hlasem, protáhl si krk a prokřupal prsty. "Přece jen jste velitel stráže. Nebudu vám kecat do vaší práce, ale oba víme, že to znamená zůstat tady a strážit karavanu do posledního dechu."
Pak už tam Yoshiro nebyl. Shunpem se přesunul nahoru k té siluetě. Chtěl si prohlédnout, co to vlastně je. Pořádně z blízka.

Yoshiro -> Když ses přesunul nahoru, zjistil jsi, že tam stojí hodně velký hollow. Vypadal asi jako míšenec koně a psa stojící na zadních nohách a v předních držel velikánský oštěp. Koukal se dolů ze skály a zatím si nevšiml, že tam jsi s ním. "Ryuichi Yoshiro!" zařval dolů hromovým hlasem, přičemž blbě vyslovil tvoje jméno. "Pomsta bude moje!!"

Chieko -> Yuko si to asi neuvědomovala, protože pokračovala ve svém fanynkování. "Víte... Nekonome-taichou... hrozně by mě zajímalo, jak jste se stala vlastně shinigami? A jak jste se stala kapitánkou? A jaké to je, být kapitán? Řeknete mi to prosím??" Pak jí asi došlo, že to trochu přehání, když viděla tvůj výraz. "Ehm... pardon, to bylo asi trochu moc otázek, omlouvám se... nemusíte odpovídat... ale opravdu by mě to zajímalo!"

Yoshiro

Vzdychl. Ach jo. Pořád se mu někdo chtěl za něco mstít. "Postav se do řady." řekl trochu otráveným hlasem. "Nechci být namyšlenej. Ale nemyslíš, že sis ukousl zbytečně moc velkej kus? Zadusíš se." Začal na něj mávat rukama - huš huš. "Vrať se domů do svých písečných krajin a už se sem radši nevracej. Jinak to pro tebe nedopadne dobře." Fakt. Co měli pořád všichni s pomstou?

Chieko

Yuko na ní vysypala další hromadu otázek. Vtipné bylo, že na většinu z nich Chieko ani neznala odpověď. "Chtěla jsem pomáhat lidem, což shinigami dělají a tak jsem se přihlásila na akademii. Tam mě všechno naučili..." vysvětlila Chieko, jak se stala shinigami a pousmála se na Yuko. "Poté, co se stalo to, co se stalo...přišlo Gotei o spoustu lidí a Nekonome-taichou do té doby byla spoustu let zástupkyní." vysvětlil pro změnu Kuro a tvářil se u toho vážně. "Je to spousta odpovědnosti a práce." shrnula Chieko, jaké to je být kapitánem.

Yoshiro -> "Wow, hej, sakra... jseš nějakej rychlej, ne??" cukl sebou hollow a otočil se, když tě uslyšel za sebou. Vypadalo to, že jsi ho dost překvapil. Hned se ale dostal zpět do původní nálady. "Hah, jen se neboj, já se tak snadno nezadusím. A žádnou řadu tu nevidím, jenom tebe a mě! Takže je to jen mezi náma... Ryuuichi... taichou!" hlavně poslední slovo řekl velice dramaticky a s ironií, aby bylo poznat, že tě jako kapitána vůbec neuznává. "Už tolik let čekám na tuhle chvíli!"

Chieko -> "A co vy? Být kapitánskou kočkou je určitě hrozně těžké! Vsadím se, že spousta lidí vás nebere vážně!" obrátila se Yuko pro změnu na Kura. Do teď to vypadalo, že ji nezajímal, ale jak neustále odpovídal za Chieko, vkradl se do jejího povědomí. Samozřejmě byla více nadšena ze svého ženského role modelu, ale mluvící kočka byla také zajímavá.

Chieko

"To ano. A ano, spousta lidí mě nebrala nikdy moc vážně. Ale správný kapitán si umí sjednat respekt." odvětil Kuro a tvářil se při tom hrdě a důležitě. "A co Vy, Yuko-san...pořád jen mluvíme o nás, ale co Vy?" zeptala se pak Chieko. Došlo jí, že toho o Yuko vlastně nevěděla skoro nic.