Ruiny tábora shinigami

Yasumaru

se jenom usmál. Hikaru neustále všude prohlašoval, jak by měl už dávno být kapitánem, ale ve skutečnosti o té funkci věděl jen to, že kapitán nosí haori. Snad se v budoucnu poučí... a nebo možná ne, ale Yasumaru neztrácel naději. Když konečně uložili pacienta na lůžko na zemi, Yasumaru promluvil.
"Dobrá, Hikaru, díky za pomoc. Jdi se podívat za kapitánkou Hoshi, jestli už má nějaké plány ohledně vaší mise."

Eshen

"Dobrá volba.." řekl k tomu už tak nějak vážněji, ale pořád s úsměvem širokým jak pětiproudová dálnice. Bylo fajn nezabíjet lidi zbytečně, pokud vás nechají v pořádku.. ale byla pravda, že Quincy tehdy byli vyhlazeni z důvodů, ne jen tak. A navíc.. když už udělali tohle, pravděpodobně se nechystali jen tak nechat všechny odejít.
Každopádně, ze zamyšlení hodil na Kitsune další úsměv. "No, už se docela těším. Cejtím se, jak kdybych tu byl už věčnost.. tak.. trocha akce s přáteli, to zní dobře." pronesl k tomu žertovně, ale Kitsune věděla, že to nebere na lehkou váhu, a že bude připraven bojovat do posledního dechu, kdyby se něco zvrtlo. Byl to Eshen.. dělal si srandu i z nejhoršího, ale jak přišlo do tuhého, tak věrný jak jen člověk může být.

Hikaru

"To je vše?" zeptal se trochu sklesle. "Jsem čekal, že ho budeme vyslýchat nebo tak něco," řekl zklamaným tónem. "Já jen, jak často narazíš na týpka, co nemá ruku, kterej je očividně propojenej s nějakým strašně evil plánem. A nemá ruku," dodal ještě. No, aby Yasumara moc netrápil, rozhodl se, že radši půjde najít kapitánku. "Měj se!" zakřičel na Yasumara a rozběhl se pryč. Hledat Kitsune.

Když konečně našel kapitánku, zjistil, že se baví s nějakým podivným modrovlasým týpkem. Vypadal jako by byl příbuzný s jeho mámou. Nebo jako nějaká starší verze jeho bratra Mita. "Ehem," upozornil na sebe.

Aririki Rick Ginken

Pozoroval jsem Okitu a čekal, až dojde blíže. Stále jsem si ho nedůvěřivě prohlížel a dával si pozor, aby neudělal nějakou zákeřnější fintu a nesejmul mě jedním pohybem. Instantněji než čínskou polívku. Okita udělal možná chybu, že mě nechal se uklidnit, možná chtěl, abych se mu zvládl postavit. Aby to bylo zábavnější a určitě by si to víc užil. Podíval ks se mu do očí a nadhodil: Začneme?

Kitsune

"Že jo? Taky si myslím." odvětila na Eshenovo schválení její volby. "Snad něco zjistíme...zatím jsme neměli moc úspěch, pokud nepočítáš nalezení tohohle tábora..." poznamenala Kitsune trošku kysele. Upřímně se ale taky docela těšila, až vyrazej. Pak si všimla Hikara, který na sebe nezapomněl upozornit. "Hikaru..Rai Eshen, Eshene...Ruyichi Hikaru." představila je navzájem. "Eshen jde s námi." informovala mladého Ruyichiho a vykročila směrem pryč z tábora. "Tak jdeme." pronesla k nim ještě.

Eshen

"No, i to mi trvalo dlouho." přiznal se smíchem. Ale teď už tady byl, a to pro něj bylo důležité. Po tom fiasku s prázdnoprázdnem, konečně měl pocit, že by zase mohl být k něčemu třeba i užitečný.
No, a pak s objevil Hikaru. Ve vší upřímnosti, Kitsune ho vůbec nemusela představovat. Z prvního pohledu mu bylo jasné, kdo to je. I kdyby ho potkal na ulici, zeptal by se ho, jestli náhodou jeho otec není koláčkožravý šílený rychlý maniak.
"Zdravím." pronesl s milým úsměvem a dokonce i nastavil mladému Ruyichimu ruku. "Úplně jak táta.." dodal potichu, tak nějak spíš pro sebe samomluvou.

Okita

Pořád šel naproti Rickovi. Když konečně dopil svoje pitíčko, v jedné ruce plastovou krabičku rozmáčkl a hodil jí na zem. Potom na ní namířil mečem. "Zvedněte to a jděte to vyhodit," přikázal Rickovi, aniž by z něj spustil oči.

Hikaru

Když Kitsune představila Eshena, Hikaru na něj upřel svůj pohled. Netvářil se zrovna nadšeně. Jedno oko měl lehce přivřené, obočí nadzvednuté, hubu našpulenou. "A pro s náma jde?" zeptal se Hikaru. Nakonec Eshenovi tu ruku podal. Ale jen ze slušnosti a ze strachu, že je to nějaký vzdálený příbuzný. "Jste si jistá, že je kvalifikovaný na to, aby mohl lovit bývalého kapitána desáté divize? Já jen...Není to nic pro slabochy."

Kitsune

"Protože ve více lidech se bude lépe hledat." odpověděla Hikaruovi. "A ano, jsem si jistá. Znám ho dýl,než jsi ty vůbec na světě..." odvětila na jeho další otázku a vypadala, že se k tomu už dál nehodlá vyjadřovat. Místo toho si to mířila pryč z tábora směrem zpět do Tokia. Při tom minula i Ricka s Okitou, který se ho podle všeho snažil vycvičit jak psa. Jen se nad tím pousmála a pokračovala dál.

Eshen

Eshen by mu to tak nějak vysvětlil, ale když se Kitsune rozhodla, že to udělá, neskákal jí do toho. Nebyl nijak naštvaný na opatrnost mladého Ruyichiho - nejen, že on sám by byl opatrný k někomu, koho nikdy v životě neviděl a ani nepatřil ke Gotei 13, ale taky.. byl to Ruyichi. Jestli byl alespoň z poloviny takový, jako jeho otec, nebude mu věřit, dokud ho neporazí ve spořádání koláčků, v nějaké párty hře a nebo alespoň nezachrání jeho rodinu nebo kocoura.
"Teď tu ale trochu ztrácíme čas, eh?" zeptal se mile. Nebyl rád probírán, ztrácení času mu nevadilo, jen chtěl změnit téma.

Aririki Rick Ginken

Usmál jsem se a nadhodil: Možná, že byste to mohl jít vyhodit sám, Okito-sama. Trénovat přesnost například. Asi by vám to pomohlo i s bazukou. věděl jsem, že si teď hodně nadbíhám, ale na druhou stranu jsem i věděl, že Okita mi to dá sežrat, ať udělám cokoliv. Takže když už jste po pás v bahně a nikde žádná pomoc, proč se rovnou pořádně nevykoupat. Navíc by to mohl být dost ostrý trénink, který by mi třeba i pomohl s bankaiem...

Okita

"Takže jste se rozhodl nesplnit rozkaz nadřízeného?" zeptal se. "To je vážný přestupek," řekl Rickovi. "Teď už vás opravdu budu muset potrestat." Špičku svého meče zabodl do plastové krabičky od pití a švihem jí hodil proti Rickovi. Pokud se tomu Rick nějak chtěl vyhnout nebo se na to jakkoliv soustředil, Okita toho využil, dostal se mu do zad a pokusil se mu useknout hlavu.

Hikaru

Kapitánka měla možná pravdu. Hikaru se na Eshena stejně podíval opatrným pohledem. Dvěma prsty si namířil na oči, pak na Eshena, aby mu naznačil, že ho neplánuje spustit z očí. "No, já půjdu tady za kapitánkou," odpověděl Eshenovi na jeho otázku se ztrácením času. "Já jsem připraven udeřit ránu spravedlnosti!"

Kitsune

No..Kitsune už vyrazila, takže jestli jí nechtěli ztratit a nechat ztratit, tak by měli vyrazit za ní. Teď už jen nezbývalo nic jiného, než doufat, že je nezavede někam na konec světa nebo do pekelné propasti, protože její orientační nesmysl by toho byl schopný. Tentokrát šla však správně a tak se nebylo snad čeho bát. Snad.

Eshen

Jen se zasmál, když na něj malej Yoshiro udělal to gesto, a ještě pak mluvil o ráně spravedlnosti. To fakt bylo naprosto jasné, odkud ten člověk patří. Eshen mu ukázal zdvižený palec, stále se usmívajíc, jakože rozumí, ale pak už konečně přenesl všechnu svoji mysl k tomu důležitému, a vydal se hned za Kitsune. Nebyl o nějak moc pomalejší, tohle by měl zvládat v pohodě.
"Čas ulovit nějaký zrádce.." pomyslel si, a měl problém, aby se nad tou ironií nezasmál.

Aririki Rick Ginken

Okita začal hezky, ale jeho plán měl tři chyby. Ta první byla, že do zad se vám obvykle snaží dostat další druhý soupeř. Druhá je ta, že TENHLE trik na odlákání pozornosti nebyl nijak originální. Třetí byla, že nejspíš podcenil moji rychlost a Kitsunin výcvik. Rychlostní technika číslo tři: Rychlostní klony. usmál jsem se a když jedno moje já dostalo herdu do zad, dalších devět se na něj vyřítilo plnou rychlostí ze všech stran, i ze shora. Plán byl jednoduchý: Alespoň jednou ho seknout.

Hikaru

Následoval tedy kapitánku s Eshenem. Nic během toho neřekl. Neměl ale dobrý pocit z toho modrovlasého týpka.

>>>> Pokračujeme v okolí Tokia

Okita

"Výborně," řekl Okita, když se na něj vyřítilo devět rychlostních klonů. "Zavraždi," vyslovil a v očích se mu rudě zablesklo. "Shinsengumi!" Celého Okitu obalil tmavý kouř, přes který nebylo nic vidět. Vzhledem k tomu, že technika rychlostních klonů byla o tom, že uživatel se rychle přesouval na několik pozic, aby vytvořil optickou iluzi, znamenalo to, že Rick techniku provádí na malém prostoru kolem kouře. Místo, kde Okita předtím stál, explodovalo. Výbuch byl celkem masivní.

Aririki Rick Ginken

Exploze pohltila klony a z kouře vylétlo několik kousků rozsekaných hadrů. Já se zhmotnil o kus dál a zavrčel jsem. Právě jsem přišel o část své bederní roušky, ale stále mi toho ještě dost zbývalo. Já věděl, proč si na tebe připravovat Utsusemi. Okito... ty šupáku... blesklo mi hlavou, zatímco jsem z dálky pozoroval kouř. Chtěl jsem vidět, kudy se Okita z exploze dostal, pokud to již náhodou neudělal... Pro jistotu jsem hlídal okolí tak dobře, jak jen to šlo.

Aririki Rick Ginken

Pozoroval jsem Okitu a měl jsem při tom přinejmenším zaražený výraz: Ten chlap... je skutečně shinigami... bůh... smrti. blesklo mi hlavou. Pak jsem začal shunpovat okolo... Hřích pátý: Smilstvo. pronesl jsem a začal všude okolo chrlit obrovské množství růžové mlhy. Vždy jsem se jen objevil, zmizel a po mně zbyl jen oblak mého jedu. Měl jsem jednoduchý plán... zničit Okitu jeho největší slabinou. Ženami.

Aririki Rick Ginken

Jeho výrok byl jasná provokace. A možná jsem byl už dost naštvaný, ale něco tak očividného mě nechalo chladným. Tos uhádl, důstojníčku! proneslo jedenáct rychlostních klonů, kteří byli rozmístěni z osmi směrů a tři nad ním. S odstupem samozřejmě. Hřích pátý: Smilstvo. zalil jsem ho znovu oblakem, ale tentokrát ze všech stran a byl jen spokojený za jeho falešný pocit bezpečí. U jedu, který se do těla dostává přes kůži vám dýchací rouška nepomůže...

Baru

Zrovna když si to Okita pomyslel, všiml si, že ve skutečnosti už někdo přišel. Nedaleko místa, kde se odehrával jejich souboj, se objevila třetí důstojnice deváté divize a nevypadala zrovna přívětivě. Spíš naopak, vypadalo to, jako by byli Okita i Rick ve velkých problémech, které jim hodlala přivodit. Ruce měla založené na prsou a klepala nohou do země. Čekala, jestli ti dva nechají boje dobrovolně.

Aririki Rick Ginken

Rychle jsem se shunpem dostal pryč a vyděšeně zíral. Co to sakra je? vydechl jsem a pozvedl čepel jeho směrem. V kidu jsem se nikdy příliš neorientoval, ale pár jsem jich za ta léta zvládl: Hado #4: Byakurai. vystřelil jsem po něm blesk a modlil se, abych ho sestřelil. Protože tohle šílenství bylo příliš i na mě.

Aririki Rick Ginken

Když vypálil byakurai zpátky, tak jsem jen zavrčel. Ale když už měl bazuku na rameni, tak... Okito-sama? Támhle. ukázal jsem čepelí směrem k Baru a pak jsem zrušil shikai. I přesto jsem ale stále sledoval Okitu a to i během toho, co jsem schovával čepel do pochvy. Sice jsem věděl, že bude nejspíš respektovat svoji přímou nadřízenou, ale na druhou stranu jsem se bál, že si i přesto aspoň jednou zkusí kopnout, nebo že to ode mne bude považovat za bluff. Byl jsem proto připraven kdykoliv začít opět shunpovat svou nejvyšší rychlostí.