Shin'ō Academy

Izanagi

Seděl za stolem a pohrával si se zavřenou nádobou na inkoust. Podíval se na Akiho takovým vyzývavým pohledem, kterým si ho zároveň měřil. Chtěl aby to dokázal, věřil, že může. Ukážu ti jak na to, ale chci něco na oplátku. Vypadlo z něj lišácky. Pokud se někdy rozhodneš zradit Gotei, nebo ji opustit, chci, abych byl první komu to řekneš. Jsem člověk, který tě bude učit věc, která tě přivede na pokraj tvých vlastních sil. Budu znát tvé slabiny i tvé přednosti a velice by mě mrzelo, kdyby si někoho chtěl zabít a já o tom nevěděl. S podepřenou hlavou stále koukal na Akiho.

Mezitím se na hřišti zvedl ostrý vítr. Červenovlas si svoje vlasy stáhl do dlouhého copu a následně omrknul svůj tým. V bráně měl svojí jistotu, v obraně byl Kaneki spolu se shinigamim, kterému říkali velký-malý, což bylo zvláštní, protože měl asi metr na výšku. V záloze byla spousta shinigami, kteří nijak nevyčnívali a v útoku bylo trio - červenovlasý kapitán, chlápek, co si o klacek málem amputoval nohu a mohutně vypadající žena, které všichni říkali velká máma. Červenovlasý zvedl palec nahoru na znamení připravenosti a pak to nastalo. Míč se na chvíli ocitl ve vzduchu, načež zmizel. Kaneki vedle sebe mohl cítit silný poryv větru, vedle něho doslova problikl nějaký frajer se žlutými vlasy. Bakudo číslo čtyři, Hainawa! Sykl posměšně, když se proshunpnul okolo Kanekiho. Mířil přímo na bránu a vší silou vykopl. Míč letěl jenom zlomek sekundy a jediný, kdo ho mohl zastavit byl shinobi s potápěčskou helmou. Ten se podle zvuků vycházející z pod helmy pouze zachechtal a nějakou neznámou silou míč odrazil pryč zpátky do hřiště. Kanekiho spoluhráč z obrany se mezitím snažil roztrhat žluté provazy, které ho poutaly.

Kaneki vůbec nečekal takovou rychlost. Jen se otočil a málem z toho padl na prdel. Tohle byli studenti?! Kaneki se pořád rozkoukával. Neměl nikoho pouštět k té brány a stejně se kolem něj někdo dokázal prohnat jako by tam Kaneki vůbec nebyl. To ho úplně netěšilo. Připadal si tu docela zbytečně. Rozběhl se ale k tomu týpkovi, co byl spoutaný a pokusil se mu pomoct dostat se z toho.

Aki Maki

Aki tam stále stál s tím hloupým úsměvem, i když Izanagi zmínil, že bude chtít něco na oplátku. Aki lehce přivřel pravé oko.
Poslouchám..
Pravil a čekal co tedy z Izanagiho vypadne. Aki nechal izanagiho domluvit a poté se lehce uchechtl. Poté si levou rukou projel ofinu a s úsměvempohlédl na Izanagiho.
Pokud mi slíbíte, že mě nebudete chtít zastavit..
Odpověděl jednoduše, i v jeho úsměvu se zablesklo trochu toho šibalství. Aki tedy tuto možnost nevyloučil a nebál se to svému bývalému kapitánovi přiznat.

Izanagi

Díval se nyní dost vážně. Vlastně díval se Akimu přímo do očí a jestli Aki pohled opětoval mohl vidět v izanagiho očích hořet vesnice a umírat lidi. Dělej, jak myslíš. Řekl nakonec, přeci jenom věděl, že kdyby se Aki rozhodl obrátit proti němu, nejspíš by to byl poslední obrat v jeho životě. S tréninkem začneme ihned, pokud nemáš námitky. Oznámil mu, přičemž odešel otevřít skříň, z které začal vyndavat černé popruhy.

Kanekimu se podařilo odstranit rukama bakudo, evidentně nebylo na takové úrovni, jaké mělo. Kdyby to seslal opravdový shinigami, nikdy by se jim to ručně nepovedlo. Kaneki, přestaň se tam válet a pojď nám pomoc! Slyšel svého kapitána, právě v ten čas, kdy se nad tím začal tyčit obrovský stín. Shinigami, který se na něj začal řídit tentokrát, měl obrovskou kulatou hlavu a na krku zlatý řetízek. Jeho kimono lemovala jasně fialová barva. Všichni byli daleko, takže to bylo nejspíše čistě na Kanekim. SKOL HO!

Nutno říct, že Kaneki byl dost zmatený z toho, jak rychle se tu děly věci. Než se stihl rozkoukat, už se na něj zase někdo valil. V tu chvíli toho nedokázal tolik vnímat. V podstatě jen - skol ho. Vystrašený a zmatený výraz se najednou změnil v obličej plný naprostého klidu. Kaneki trochu sklopil oči, napřáhl se pravou rukou a s otevřenou dlaní chlápka praštil do břicha. U toho nekončil, nohama se odrazil, aby dokázal vyskočit až k jeho hlavě, kde ho chytil za řetízek, trhl s ním dolů tak, aby ho poslal k zemi (pokud to ten řetízek samozřejmě vydržel a prostě se neutrhl.) A pak mu dal koleno na nos.

Aki Maki

Zůstával tam furt stát s tím úsměvem. Samozřejmě Izanagimu opětoval svůj pohled, ale Izanagi v Akiho očích nemohl vidět nic. Byly to prostě jen podivně modré oči, nic víc.
Samozřejmě..
Přikývl Aki na nabídku tréninku. Vlastně docela počítal s tím, že začnou už dneska. Udělal tedy několik kroků ke dveřím, poté se opět otočil na Izanagiho, který vyndaval ze skříně nějaké popruhy. Aki asi ani radši nechtěl vědět, k čemu jsou. Ale kdo aspoň trochu znal Akiho, tak věděl, že byl schopný udělat cokoliv, aby zesílil.