Quincy HQ

Hayashibiara "Fialka" Sara

stál u okna a hleděl dost zachmuřeně ven. Viděl tam totiž několik ptáků, kteří odlétali pryč, a byl si téměř jistý, že to znamená, že mu odnášejí štěstí. Bylo to vážné... Navíc byli černí, což bylo dvojitě špatné znamení. Samé komplikace! Neviděl to s Izunovým novým plánem nijak růžově, ale co se dalo dělat, Izuna nikdy jeho varování stejně neposlouchal. Jak tak přemýšlel o jejich ďábelsky pohledném a neméně psychicky narušeném vůdci, on i jeho pravá ruka vešli dovnitř. Sara se tedy otočil a mile se usmál navzdory svým obavám.

Eshen

"Rád jsem vás poznal." pronesl jen ještě, než Einar odešel. "Poznej svého nepřítele" nebyl náhodný citát, a Eshen nikdy nebyl pro přímé vraždění.. jistě, že bude mít problém bojovat s někým tak milým, jako byl Einar, teď, když to o něm věděl.. ale tak už to bylo.
Každopádně, v tu chvíli ucítil i jiné, bohužel známé reiatsu. Eshen se kousl do rtu.. něco takového se dalo čekat. Buďto si pro ně, a pro Einara přišel Izuna, aby zjistil, co se stalo a zničil je všechny, a nebo byli až teď v hlavní základně Quincy.
V každém případě, Eshen nechal dělat Mitoshiho nebo Hikara cokoli, co dělat chtěli, a sám se posadil do meditační polohy. Smazal všechny myšlenky, a snažil se prostě držet v sobě klid.. tak jako vždycky, tohle strašně pomáhalo.. a stejně nepočítal, že by mohli dělat něco jiného.

Anzai

Než vešli do poradní místnosti, odložil tašky do volné skříně s plánem, že se pro ně později vrátí.
Vplul do místnosti společně s Izunou a všechny pŕítomné pozdravil svým milým úsměvem.
Pak už po vlastní ose doputoval ke své židli u stolu a posadil se na ni.
"Nejsi konvička na čaj," řekl směrem k Shigure a rukami ji naznačil ať sleze ze stolu.
Dále pak byl zvědav na to, jak Izuna shrne jejich dnešní pochůzky.

Hikaru

"No, jak utečem?" zeptal se Hikaru, když Einar odešel. "Bankai anyone?" zeptal se Eshena, pak Mitoshiho. "Ne?" Vzdychl. "Kdy nás někdo příjde zachránit? Kdyby to bylo anime, tak už tu dávno někdo je a a rve se za nás." Lehl si na postel a zapadl hlavou kamsi do polštáře.

Izuna

"Jsem rád, že tu--" Izunovi na hlavě přistálo něco růžového.
"Izuna-baka-baka-BAKA!" Samozřejmě, že to byla Rori, která teď Izunu mlátila do hlavy. On jen stál a nepřítomně hleděl na ostatní. Chtěl počkat, až to Rori přejde.
"Copak, Anzaiku, nelíbí se ti snad výhled?" zeptala se Shigure hnědovlasého mladíka, který měl hlavu přímo v úrovni jejího poprsí.

Mitoshi

"Já asi schopen nebudu..." řekl a díval se zaraženě do vitríny.
"A navíc by asi byl zbytečný, jestli je tu Izuna... jediný možný typ útěku je tichý a nenápadný. A nebo použít odvést pozornost..."
Otočil se na Hikara s Eshenem.
"Což by možná šlo..." pronesl jednu z možností nahlas.
V každém případě se museli rozhodnout rychle.

Anzai

Chvíli se díval do oněch kopečků a pak z něj vypadla další věta.
"Jen to tady trochu... kozí..." vyžbreptl a hned zatřepal hlavou "kazí atmosféru.."
"A taky musíme řešit jiné věci," řekl zodpovědně.
"Rori?" pokusil se oslovením uklidnit růžovku.

Eshen

"Hmm." pronesl jen na to, když se tam začali dohadovat o jejich útěku.. pochopitelně měl podobné plány, taky jich měl spoustu.. ale.. byl to jen Eshen, co přemýšlel dopředu?
Možná to bylo tou meditací.. každopádně, cítil se, jako někdo s čistou myslí, a to bylo důležité. Zamyslel se, protáhl se. Nedivil by se, kdyby pro ně doopravdy někdo šel.. počítal s Yoshirem, bohužel, šupák se zas určitě někde ztratil.
"Přemýšleli jste o tom, jak moc by byl Izuna naštvanej, kdybychom utekli..?" zeptal se, mezitím co oni řešili právě to. "Získali jsme ostatním dost času?" zeptal se, konečně otevřel oči, a pohlédnul na Mitoshiho. Teď by ho třeba zajímal i Arvův názor..škoda, že hollow se zrovna moc nebavil. Ale Eshen to chápal. Byl jeho přirozeným nepřítelem... určitě je těžce zaneprázdněný získáváním Eshenových smyslů, nebo tak.

Hikaru

S nepřítomným pohledem hleděl do stropu. Na nic z toho, co říkali ti dva neodpovídal. Chtěl domů. Zvláštní. Dny trávené v kasárnách divize nesnášel. Nudily ho a navíc musel potkávat lidi, které nemá rád. Vždy toužil po dobrodružství. Teď když si ho zažil, uvědomil si, že zase o tolik nepřicházel.
Chtěl být hrdinou, který zachrání všechny ostatní, ale ne za cenu toho, že ztratí vlastní duši.
Eshen měl pravdu. Kdyby se pokusili utéct, Izuna by byl naštvaný. Nejspíš by mu akorát dali záminku k tomu, aby je zabil. Ne že by teď jejich vyhlídky byly nějak parádní, ale aspoň dýchali.

Zlatý kříž

Izuna Rori nakonec chytil za límec a hodil jí na Shigure, se kterou pak obě sletěly ze stolu (představte si to jako komickou anime situaci.) Ano, už ztratil trpělivost.
"Anzai-báá-ka!" ozvala se Rori zpod stolu. Bylo to takovým maličko uraženým tónem. Asi se jí nelíbilo, že jí její princ uklidňuje, když se snaží zabít jejich vůdce.
Izuna si nakonec sedl do čela stolu a odkašlal si. "Sešli jsme se s vůdcem místních Quincy," začal a počkal, až se posadí i Sara.

Mitoshi

Přešel ke své posteli, sedl si a zkontroloval, jestli je na stole ještĚ čaj.
"Myslím, že už bude dost naštvaný, že nejsme v tom žaláři..." začal...
Pak se Eshen zeptal, jestli dali ostatním dost času.
Tohle byla velice záludná věc. Možná že ano, možná že ne.
Jejich útěk teď, by znamenal pravděpodobně konec období klidu a nebylo vůbec jisté, jak by to dopadlo.
Znova zamručel, tentokrát s dávkou znepokojení a nejistoty...

Anzai

Málem dostal Rori a Shigure do hlavy, ale nějak se přitom nevzrušoval.
Pak jim Izuna sdělil... no vlastně zatím skoro nic, ale jako dramatická pauza to fungovalo celkem dobře.
Bylo zjevné, že se čekalo, než se Sara posadí.

Eshen

"Je tady." pronesl Eshen docela suše, opět otevřel oči a pohlédl na Mitoshiho.
"Něco mi říká, že kdyby byl fakt až tak naštvanej, tak už bychom si tu nepovídali." dodal k tomu, pořád tak nějak trochu cold, ale bylo v tom hlase hlavně hodně zamyšlení. I Eshen brainstormoval. Nebylo to jednoduché. Dostat se odsud bylo skoro nemožné.. a to ani nebyla vyřešená otázka, jestli se odsud dostat chtějí.
Říkalo se tomu patová situace, nebo taky jinak, být hluboko v pr..oblému.
Anyway, Eshen opět zavřel oči. Představoval si pomalu rostoucí oheň uprostřed bílé místnosti. Chtěl jím vyčistit všechny ty ošklivé myšlenky, co se v jeho hlavě nacházeli.. vypálit všechnu tu pakáž.

Mitoshi

"To vskutku ano..." přitákal Eshenovi, když řekl že je Izuna tady.
Pak dal bohy pod sebe a zaujal podobnou meditační pózu jako Eshen.
Chtěl si taky trochu popřemýšlet, ale ještě předtím se chtěl zeptat svých kolegů na jednu věc.
"Myslíte že nás sledují?" vyřkl svou otázku, i když si sám byl jistý že je nepřátelé bedlivě pozorují.

Sara

byl už opět zahleděný z okna, když mu přišlo, že je nějaké ticho. Otočil se tedy ke stolu a zjistil, že na něj všichni mlčky hledí, bylo to jak z hororu. Nejdřív se lekl, že se zhmotnila některá z jeho nočních můr, pak mu to ale došlo.
"To máme ale hezké počasí..." řekl, aby řeč nestála, když si sedal, i když to nebyla vůbec pravda.

Zlatý kříž

Sara se konečně posadil, takže Izuna mohl pokračovat. Na poznámku o pěkném počasí nereagoval, ačkoliv souhlasil. Bylo skutečně pěkně.
"Domluvili jsme se na tom, že se sejdeme zítra na stejném místě a dojednáme podmínky pro sjednocení."
"To je dobrá zpráva," reagoval Einar. Izuna ale zvedl ruku, čímž mu naznačil, že to ještě není vše.
"Byl tam shinigami a sledoval nás. Jsem si jistý, že zítra vejdu do pasti." Informoval ostatní o tom, že na setkání nebyli sami a že zřejmě dojde k nějakému boji.

Hikaru

"Nad tím jsem nepřemýšlel. Ale je pravda, že tu nejsme zrovna ve vězení, takže je to možné," odpověděl na Mitoshiho otázku a začal se rozhlížet po místnosti, jestli někde neuvidí nějaké kamery nebo tak něco. Nic tam ale nebylo. Vypadalo to, jako by dostali vlastní pětihvězdičkovou celu bez dozoru.

Anzai

Podivil se nad tím, že Izuna řekl "vejdu".
"Sám?" zeptal se jen zamyšleně.
Věděl moc dobře, že to jejich velitel nedělá ze strachu o své podřízené.
Na jednu stranu to bylo chytré, to že by nějaký shinigami ublížil Izunovi bylo krajně nepravděpodobné.
Na druhou stranu by to ti druzí Quincy mohli povaźovat za podraz a jejich vůdce už tak neškodně nevypadal.
Z předchozích zkušeností věděl, že Izuna má vše vymyšlené až moc dobře, neříkal tedy dál nic a nemotal se mu do jeho plánů.

Anzai

Ano, Izuna měl vše vymyšlené.
Teď už byla jen otázka, co za úkoly to bude. A přesně na to se Anzai zeptal.
"Úkoly pro jednotlivce schované za mrakem tajemna, nebo se dozvíme, co přesně bude kdo dělat?"
Odpověď na tuto otázku už nemohl předpovědět. I když se přikláněl spíśe k tomu tajemnu, když šlo o tak velkou věc.
Každý Izunův plán fungoval, takže Anzai neměl nejmenší důvod pochybovat a stěžovat si.

Sara

Vypadalo to, že jejich velitel chce jít sám. Sara usoudil, že s sebou Izuna nechtěl Rori a ostatní nešli proto, aby jí nemusel tři dny vysvětlovat, proč oni šli a ona ne. Kýval si pro sebe mlčky hlavou... bylo to moudré řešení. I kdyby to Izunu přivádělo do nějakého nebezpečí, pořád to bylo lepší než alternativy, jako například že by Rori byla přítomna u nějakého důležitého vyjednávání, na jehož výsledku by záleželo. Navíc přítomnost Shigure byla také zbytečná, když byl vůdce druhé skupiny podle všeho slepý, a jí to vysvětlovat by určitě taky nebylo příjemné.

Anzai

Vyslechl si veškeré instrukce a pak jen přikývl.
Vraždit Quincyho se mu moc nelíbilo, ale fakt, že pomáhal shinigami to všechno předčil.
I přesto, že tahle instrukce byla dost jasná, zeptal se ještě na upřesňující informace.
"Nějaký nápad, kde bych ho mohl najít?" usmál se mile na Izunu a čekal co mu odpoví.

Anzai

Už věděl vše co chtěl, tak se do své židle zapřel pořádně.
Čekal jen, než si své úkoly přeberou všichni ostatní.
A pak už zbývalo čekat na zítřek.
Podle všeho to bude opravdu zajímavý den, plný nevšedních událostí.
Anzai se usmál... líbilo se mu, že konec shinigami se blíží.

Sara

smutně zakroutil hlavou, když Izuna nařídil vraždu svého bratra. Jeho duševní zdraví se opravdu horšilo... všichni věděli, že Hayato je jen fiktivní výkvět jeho fantazie, aby nebyl tak osamělý. Ale Anzai byl hodný, že předstíral, že bere Izunu vážně, byl to dobrý kamarád.
"Rozkaz," pronesl pohotově, když dostal svůj úkol. Pak se ale zatvářil ještě smutněji, vzít si s sebou černocha a říkat tomu, že jde sám, to bylo opravdu rasistické.

Anzai

Ještě než Izuna odešel se narovnal na své židli.
"Haaaai," protáhl souhlas a pak už tiše zmizel z poradní místnosti.

Mitoshi

Když cvakly dveře, otevřel oči a na své posteli se posadil normálně.
Když viděl pŕíchozího, byl všechno, jen né nadšen.
Izunovo chování mu bylo hrozně nepříjemné, i tak s ním byl donucen mluvit.
A hlavně... "Zdravím" je Mitoshiho pozdrav... byl naprosto vyveden z míry a nevěděl co říct.
"Zdravím..." řekl také...
Úplně bez nápadu...

Sara

se rozhlédl po svých kolezích.
"Ehm... tak hodně štěstí," popřál jim, protože jen se zvednout a odejít, to by bylo jako kdyby se opičil po Izunovi, a to nechtěl. Sice se přidal z vlastních důvodů k jeho skupině, ale to neznamenalo, že ho měl za role modela. Vlastně se považoval za nejnormálnějšího a nejrozumnějšího člena, ale byl moc stydlivý na to, aby jim to řekl a nechal se zvolit za vůdce. Když tedy něco řekl a naprosto se tak odlišil od Izuny, také vstal a zamířil ke dveřím. Jestli má hlídat vězně, bude potřebovat nějaké časopisy nebo pletení... nebo časopisy o pletení? Možná nějaký oduševnělý román...