Okolí Rukoni

Eshen

Okita si tam pro sebe celou dobu něco povídal. To nebylo až takovým překvapením, po tom roce, co strávili pod střechou jedné divize.. a těch jeho úsměvů už taky viděl víc, než by kdokoli normální za poslední rok musel. Takže nebyl vyděšen, ani překvapen, i když příjemné mu to pochopitelně nebylo.. a asi snad nikdy nebude. Jedině, že by se Arvovi podařil nějaký psí kus.. ale nad tím Eshen rozhodně přemýšlet nechtěl.
Cíl jejich cesty byl až v horách, pravděpodobně někde nepříjemně navrchu, ale dobrá věc, že byl Shinigami, a byl schopen cestovat dost rychle. A tak rychle cestoval. Chtěl to mít za sebou.. a byl zvědavý, jestli to byl přeci jen jenom mýtus, a nebo pravda.

Bylo zvláštní vidět Rukongai-- Rukoni v takovém stavu, v jakém bylo. Dřív to bylo téměř nekončící město, kde se pohybovaly duše, kam jste se podívali. Těsně předtím, než se stalo všechno to s Izunou, na tom Rukongai nebyl úplně nejhůř. Vlastně asi nejlépe za celou dobu své existence. Jenže pak se to semlelo a celé město bylo vyhlazeno. Od té doby tu místní udělali fakt kus práce.
Rukoni nebylo ani zdaleka tak velké jako jeho předchůdce. Bylo ale mnohem lépe postaveno. Uprostřed byl opravdu velký palác. Pěkný. Císař nebyl žádný šetřílek. Bylo to ale vidět i na městu. Nejen jeho domově.
Lidé se měli dobře. Možná i proto, že jich bylo mnohem méně. Byla to taková smutná pravda, kterou všichni radši přehlíželi.
Okita město pozoroval z dálky a dokonce i přestal se svými démonickými modlitbami.
"Nenávidí nás." Řekl takovým stoickým tónem. Bylo to ale trochu zvláštní. Skoro jako by to Okitu trápilo. Eshen mu to viděl v očích.

Eshen

Eshen přikývl. Byla to pravda - jestli dříve byli někdy vztahy mezi Rukongai a Shinigami vyostřené, a jestli se tam někdy dostalo k nějakým nepříjemnostem, teď už to byla nenávist vyloženě otevřená... i když, Eshen doufal, že je to jenom z jedné strany. Alespoň. Nerad by viděl vlastní lidi nenávidět Rukoni bez důvodu, jen proto, že oni nenávidí je. "Je smutný vidět, jak rychle se zapomíná na to, kolik zadků jsme v minulosti zachránili." pronesl, sám trochu zklamaně. Nešlo o to - Rukoni měla spoustu důvodů nesnášet některé Shinigami, zvlášť ze staré školy - ale většina lidí ve vedení teď, nebo alespoň co Eshen věděl, by dalo za jakékoli životy život vlastní. Taky bylo Eshenovi jasné, jak se asi dostal místní císař k moci. Dokázal odhadnout, co nasliboval, jaké proslovy měl. Trápilo ho to. To, že si vybrali viditelně silného vůdce v takový čas neznačilo nic dobrého pro budoucnost jejich vztahů.

Okita zakroutil hlavou. Vůbec se mu to nelíbilo. Většinou když se mu něco nelíbilo, tak to prostě zabil. Nebo zmrzačil. Nebo zavřel do sklepa. Jenže tady to nešlo. Proč byli shinigami? Okita byl sice zvrhlý psychopat, který si užíval mučení a trápení, jenže i on měl něco, za čím si stál. Něco, co pro něj bylo důležitější než všechno ostatní.
Byl to shinigami. A bylo pro něj důležité chránit ty, co se sami ochránit nemohli. Byli to právě obyčejné duše a lidé. A teď je nenáviděli. Proč? Protože se je pokusili zachránit před Izunou? Nebylo jak to dát vědět dopředu. Muselo na to být snad deset lidí s kapitánskou silou, aby ho vůbec porazili.
Bylo to neuvěřitelně nevděčné.
"Pojďme." Zavrčel Okita a přidal do kroku. Chtěl mít to město z očí.

Eshen

když viděl Okitu, a jeho výraz, vzpomněl si sám na sebe, na začátku toho všeho před několika dlouhými lety, když se nakonec rozhodl jít na Shinigami akademii. jakožto ambiciózního člověka, co se chtěl stát silným a uznávaným, ho tehdy trápila ta otázka. Dokážu položit svůj život za někoho, koho neznám, koho jsem nikdy neviděl, kdo mě nevidí a kdyby mě viděl, pravděpodobně by se ode mě s leknutím a křikem utekl? Na začátku svojí cesty... pochyboval.
Teď už nepochyboval ani trochu. Věděl přesně, jaká odpověď na takovou otázku by byla. Lidé v Rukoni ho nenáviděli. Dost možná nenáviděli všechno, co on měl rád, všechny, co on měl rád. Nebylo to správné, to rozhodně ne.. bylo to rozbité.
Ale Eshen si uvědomil, že to tak teď prostě je. A on nezahodí zanpakuto jen proto, že ho nenávidí. Mohli se na to vykálet a utéct, nechat Gotei za sebou.. a nebo se postavit nenávisti a bojovat za lepší zítřek, když to Gotei potřebuje nejvíc. Eshenova odpověď byla jasná.
"Hmm." přikývl jen Okitovi, a sám zrychlil tempo, když se mu konečně podařilo useknout ten proud myšlenek.

Netrvalo to snad ani deset minut a Okita už zase na Eshena koukal s pohledem plným otázek. Bylo to neobvyklé. Pro někoho jako byl Okita, být takhle ztracený. Tiše si povzdychl.
"Klidně bych taky mohl být kapitán." Podíval se na Eshena vyzývavě. "Jak se vlastně někdo jako ty mohl stát kapitánem? Pamatuju si na to, jak ses koupal ve vlastní krvi, když jsem s tebou tenkrát skončil." Usmál se sadisticky.

Eshen

Okita dneska vypadal, jakože se špatně vyspal. A nebo jedl hodně přemýšlivé kaše, nebo na něj dopadla nějaká depka a tak přemýšlel, nebo kombinace všeho. Možná dlouho nic nezabil. To by mohl být problém... každopádně, měl spousty otázek. naštěstí pořád ne tak divných.. na Okitu.
"Já si zase pamatuju, jak ses dohodl sám se sebou, že je to remíza jen proto, že jsem použil 'špinavej trik'." odpověděl mu na to s úsměvem. "A jinak... nevím, proč mě vybrali jako kapitána. Možná, že mi to prostě tak sluší." odpověděl mu ještě, s trochou ironie. Dobrá, sám by neporazil ani jednoho z démonů, ale troufal si říct, že hrál solidní roli v jejich zabití.

"Nebo byli zoufalí." Zachechtal se. Rozhodl se, že pro teď ale kapitána přestane roastit. Měli úkol, na který se museli soustředit. "Jsem zvědavej, co bude zač. Ten slavný hrdina z hor." Řekl zase suše. "Jestli to bude takovej hrdina jako ty kapitán, tak se bude parádně hodit."
Pravda byla taková, že i přes tyhle kecy, Okita Eshena respektoval a vážil si ho. Jinak by do jeho divize ani nešel.

Eshen

"Každej je do mě zoufalej, když mě vidí, Okito." pronesl s možná titěrným náznakem ironie v hlase, a aby podtrhnul svoje slova, rukou si prohrábl vlasy, jako to dělají v reklamách na šampon. Okita měl možná svojí klasickou rýpavou, ale Eshena to dneska rozhodně nerozhodí. Každopádně... konečně začal dávat víc smyslu!
"Jo... doufám, že bude hlavně existovat. Ale.. možná si sežerem nějakou nepříčetnost. Připrav se na to. Jestli ho zabiješ bez důvodu, seženu nějakou holku a budete spolu mýt záchody... a když omdlíš, tak se postarám o to, aby tam počkala." odpověděl mu. Takhle nějak asi šla většina jejich konverzací. Upřímně řečeno.. i kdyby to byl hrdina k ničemu, momentálně by se jim hodili i hloupí, bezprstí blbečci, co by dokázali odshunpovat maximálně tak hlíně. Gotei v dobrém stavu prostě nebyla.

"Já nikdy nezabíjím bez důvodu. Myslel jsem si, že za ty roky to už budeš vědět." Řekl trošku ublíženě. Ten bandita se mu tenkrát napíchl na zanpakuto. A ti opilci zakopli o kameny a rozpadli se na kusy. A ten podivný obchodník, co je chtěl okrást se v Okitově sklepě našel po tom, co se tam sám vloupal a přivázal ke sloupu, kde umřel hlady. A Ricka taky nikdo nikdy nenašel. Nebo to byl jinej pankáč? Těžko se to pamatuje.
"Navíc tam nejdeme, abych ho zabil. Ne?" Zeptal se.

Eshen

"K tomu se ani vyjadřovat nebudu." odpověděl mu s úsměvem. Pochopitelně by bylo k ničemu mu všechny jeho vraždy připomínat.. ale tady tohle mohlo být docela důležité.
"Možná nám dá důvod. Možná nám jich dá víc..." řekl Okitovi. nebyla náhoda, že se ten člověk ještě nerozhodl se přidat k Shinigami, nebo se s nimi alespoň snažit spolupracovat. Pravděpodobně k nim nebyl zrovna nejpřátelštější.. nebo, tak to alespoň viděl Eshen. Dost možná si vyslechnou nějaké nepěkné věci. Dost možná na ně i zaútočí. Eshen ale chtěl být trpělivý... dát tomu šanci. Potřebovali fakt..každého.
"Ne. Dokud to nebude úplně, ale úplně, nutný." odpověděl Okitovi. Bál se, že k tomu možná dojde. že buďto ten hrdina neexistuje, a nebo existovat už nebude. Ale... co se dalo dělat. Za pokus to stálo určitě.

"Tak doufejme, že nám ho nedá." Řekl Okita a v duchu se modlil, aby jim ten důvod dal. A protože už Eshen Okitu znal, tak moc dobře věděl, jaké myšlenky se mu honí hlavou.
Zdálo se, že jejich cesta bude v poměrně pohodové náladě. Pěkné počasí a klid, co víc si přát.

> Hory