Amai a Mebataki a MINATO!

Amai Hachimitsu

Amai uchopila hrnek do dlaní a zpod hrnku pohlédla na Mebatakiho.
Zřejmě ano..
Pravila potichoučku a lehce se napila čaje. Byl výborný, takže se Amai pomalu v očíčkách objevily borůvky a chtělo se jí skákat do vzduchu. Ale doopravdy se pouze roztomile usmála.
A co budeme dělat dál?
Zeptala se Amai a lehce jí přitom píchlo u srdíčka. Bála se na to zeptat a ještě více se bála odpovědi. Cítila, jak jí horko zalilo tváře.

Amai -> "Budeme zabíjet hollow," řekl Mebataki konverzačním tónem. Nakonec, to bylo to, za čím jste sem přišli. Nic jiného se tu dělat nejspíš nedalo, město bylo v rozvalinách a mnoho lidí tu nezůstalo.

Amai Mebataki

Dobře..
Odvětila Amai a opět si ucucla trošku z čaje. Řekla to spíše takovým zcela smířeným tónem, nebyla z toho ale zřejmě nějak extra unešená. Dříve měli mnohem vznešenější cíle, dnes sem přišli jen aby celý život zabíjeli hollow? To se Amai moc nezdálo, ale neprotestovala.

Minato

Minato dorazil k tomu, co zbylo z Tokia. Místo bitvy, jak tomu rád říkával. No, jenže kde měl začít hledat? Člověk by typoval, že se nad tímhle místem ještě vznášel oblak z reiatsu, když přišlo v úvahu, kolik ho tu bylo použito. Ale i přesto začal vyhledávat jakýkoliv zdroj reiatsu. Pokud šlo o Quincy, určitě ho nedokázali skrýt úplně. Obzvlášť, pokud byli tak mocní.

Amai -> Když jsi tedy dopila a byli jste oba připravení odejít, vyšli jste z hospody a začali hledat nějaké ubytování. Ovšem ukázalo se, že kousek města, ve kterém jste právě byli, byl asi nejzachovalejší a nejobydlenější. Jak jste postupovali dál, ulice byly čím dál víc nerozpoznatelné, zavalené a nebo rovnou srovnané se zemí, budovy se stávaly jen hromadami suti, a radši nebudu mluvit o tom, že nejspíš nebyl čas ani prostředky najít a odnést všechny mrtvoly, takže to tam ani nijak krásně nevonělo. Po pravdě to bylo trochu jak z hororu. Po nějaké době Mebataki pronesl: "No, tak já myslím, že budeme spát v lese, co říkáš, Amai-san?"

Minato -> Opravdu tu bylo ještě hodně reiatsu ve vzduchu, takže hledat kohokoli bylo dost těžké, tedy pokud jsi chtěl použít hledání pomocí reiatsu. Na druhou stranu město bylo natolik vylidněné, že staré dobré hledání zrakem a nebo prostě slepé následování jakékoli výraznější reiatsu stopy tě určitě časem dovede tam, kam potřebuješ.

Minato

Minato použil staré dobré hledání zrakem i hledání reiatsu a pomalu postupoval troskami dál, až do míst, kde cítil momentálně působící reiatsu. A s trochou štěstí dorazil do toho lesa, kde měl spát Mebataki s Amai. Snad je při něčem nevyruší...

Minato -> Dorazil jsi do lesa, ale nikdo tam nebyl, pač tam ještě nedošli. Tak ses vrátil a hledal dál. Všiml sis nějakých dvou osob nacházejících se ve velice poničené a opuštěné části města. Zdálo se ti, že nějaké reiatsu od nich cítíš, takže by to asi mohli být oni. Shinigami to nebyli, tím sis byl skoro úplně jistý.

Minato

Minato přešel ze shunpa zase pěkně na normální rychlost, přeci jen bylo trochu neslušné, kdyby se jim objevil těsně před obličejem. Nejprve začal zkoumat reiatsu těch dvou, to, že to nebylo reiatsu shinigami ho trochu povzbudilo a tak se k nim začal pomalu blížit. Bedlivě je sledoval, už jen díky tomu, že věděl, že by měl být Mebataki slepý, mu to trochu pomáhalo s identifikací. Snad to bude poznat na první pohled.

Minato -> Ti dva se na tebe otočili, zřejmě už z dálky také vycítili tvé reiatsu, a vypadali, že jsou ve střehu, ale nezaútočili, neutekli ani nic takového. Byl to muž (asi) a mladá žena. Muž měl přes oči a v podstatě přes půlku obličeje ovázaný tmavý šátek nebo co to bylo. Jestli to pro tebe byl důkaz, že je slepý, to už nechám na tobě.

Amai Hachimitsu

Z celého tohohle města měla husí kůži. Dříve to tu milovala, všude byla hudba a spousta usměvavých lidí..teď tu byl zápach, trosky a zřejmě i několik mrtvol. Amai sklopila zrak a nechala radši hledání na přenocování Mebatakimu, což asi nebylo moc moudré, přeci jen k tomu neměl ty nejlepší předpoklady..no, ale brzy je vyrušila přítomnost cizího reiatsu. Všimla si toho i Amai, přeci jen trénovala s Mebatakim už dlouhé roky, takže nebyla nějaký extra šupák. Amai se otočila na zdroj onoho reiatsu, tu osobu neznala, takže zůstala ve střehu, i když to nijak nedávala znát. Ruce měla furt v kapsičce, ve které svírala malého plyšového medvídka pandu, pro kterého budu muset vymyslet jméno, abych to furt nemusel psát celé.

Minato

Minato zbystřil ve chvíli, kdy potkal konečně dva... cestující. Nebo tak něco. Chlap měl přitom pásu přes oči. Náhoda nebo štěstí, že narazil na svůj cíl hned napoprvé? To by bylo trochu divné, ale rozhodně by to bylo fajn. Zvolnil tedy krok a šel přímo proti nim. Byl oděv v obyčejném lidském oblečení, takže nebyl zase tak nápadný, maximálně proto, že byl u vybombardovaného městě. "Zdravím, na procházce?" oslovil dvojici.

Mebataki

se rozhodl, že právě teď je ten pravý čas udělat věc, kterou občas dělal a kterou Amai neměla moc ráda - mlčel a čekal, až rozhovor vyřídí ona. Věděl, že se to Amai většinou nelíbí, ale měl pocit, že zrovna s tímto mladíkem bude rozhovor přínosnější, pokud ho povede ona.

Amai Hachimitsu

A Amai taky mlčela. Takže tu byla momentka pro jeden hezký stepní běžec, či jak se jmenuje ta divná točící koule. Každopádně, Amai tedy došlo, že je to zřejmě na ní.
A-ano..
Odpověděla. A dále mlčela. Ona nepřišla, aby vedla rozhovor. To ten klučina, takže ptaní bylo na něj. Navíc Amai by se stejně asi na níc víc nezmohla. Takže zase ticho.

Minato

Ok, na odpověď se mu dostalo jedno slovo. No, mohlo to být míň, ale taky toho mohlo být řečeno mnohem víc. Vypadalo to, že bude muset přejít přímo k věci. "Dobrá.. ehm... tak jinak... hledám chlapíka jménem Mebataki, má být údajně slepý, což by docela sedělo, takže... nejste to náhodou vy?" podíval se na chlapíka a pak opět na tu holku, co mu odpověděla. Hanzo o žádné holce nic neříkal, takže se klidně mohl stát, že otravoval naprosto špatné lidi. A to by byl trochu trapas.

Mebataki

ještě chvíli mlčel, jako by přemýšlel, zda odhalit tomu blonďákovi svou identitu, nakonec ale řekl:
"Jsem." Ani on ani Amai to Minatovi zrovna nezjednodušovali, tohle byla jedna z velice mála věcí, které měli společné, zdráhavá konverzace.

Minato

"Ach, no, nevadí budu hledat.... moment, co jste to říkal?" zamrkal Minato, který už chtěl dvojici opustit a jít hledat dál. To ho fakt našel napoprvé? Dnes mu karma přála. "Výborně. No, to abych se představil. Jsem Nakamura Minato, člen Zlatého kříže a Gotei 13. Poslal mě za vámi Hanzo, že vás bude potřeba," mírně se uklonil, ještě nějakou slušnost si udržel, i když byl poslední dobou převážně ve společnosti Rori.

Amai Hachimitsu

Amai byla překvapená, že Mebataki odhalil svojí identitu. Opravdu to nečekala, ale na druhou stranu, dnes už se událo tolik věcí, které Amai od svého mistra nečekala. Poté se představil i ten blonďatý klučina. Amai zůstávala klasicky stát vedle Mebatakiho, sklopila hlavu a čekala, až si to ti dva vyříkají. V ruce furt trochu nervózně žmoulala malýho plyšáčka, kterého měla v kapse.

Mebataki

nic neřekl, jen naklonil hlavu. Předpokládal, že Minato bude ještě pokračovat. Rozhodně nic, co by přimělo Mebatakiho, aby mu nějak pomohl nebo se začal zajímat, proč sem Minato přišel.

Minato

Jo, zatím žádná reakce, která by naznačovala, že bude instantně vypařen. "Přišel jsem vás požádat, zdali byste nemohl přijít k nám do Osaky a sejít se zbytky řádu. Potřebujeme vaší pomoc. Byli jsme napadeni... a dva z našich padli," řekl se jasně smutným hlasem.

Mebataki

"Otázka zůstává, proč bych to dělal?" řekl docela mile, jako by Minatovi chtěl napovědět, že je jistě ještě nějaký kousek toho příběhu, který vynechal nebo na něj zapomněl. Jejich řád za ním přišel a požádal o jednání o spojenectví, ale místo toho začal jejich vůdce řádění, které skončilo zničením Tokia a smrtí mnoha Mebatakiho žáků a následovníků. Určitě tedy museli mít nějaký pádný důvod, proč si mysleli, že zrovna on jim pomůže, jelikož to rozhodně neplánoval.