Město

Rori a Minato konečně dorazili do města. Cesta do cukrárny byla docela dlouhá, proto jako správní quincy koupili jízdenky na autobus, pěkně na něj deset minut počkali a svezli se až na náměstí, kde cukrárna byla.

Stáli přímo před ní. Rori zářili oči. Minatovi z té růžové muselo jebnout. Všechno. Bylo. Růžové.

Minato

"Co je sakra autobus?" zeptal se, když už stáli na té zastávce. Ano, Minato moc času ve světě lidí nestrávil a když už, tak měl shunpo a hirenkyaku. Ale dobře, přetrpěl i tohle, protože Rori vypadala spokojeně. A když byla spokojená ona, tak on dostane od Hanza večer pořádnou dávku saké za odměnu. Vychovávat jeho sestřenici bylo tak těžké.
No, ale to těžší teprve přišlo. Když se dostali k cukrárně, Minato se zastavil, vykulil a oči a čekal, kdy příjde jiný shinigami, aby poslal jeho dušičku do Soul Society. Tohle nemohla myslet vážně! Podíval se na ní jako pohledem seriously a raději se otočil doprava. Očekával, že tam bude něco jako městská pitevna, aby to neměli moc daleko. Chvilku se uklidňoval a se zatnutými zuby s ní vlezl nakonec dovnitř. Tohohle bude ještě litovat...

Rori tam doslova natancovala. Zastavila se u výlohy se všemi možnými dobrotami. Muffiny. Marcipány. Dortíky. Karamelovými věnečky. Eh. Pak udělala další taneční kreaci, kterou se dostala až k pokladně. "Dobrý den, babi!" Zakřičela na paní u pokladny. "Jako vždycky! Dvakrát!" Objednala si, zachechtala se a zaparkovala to u jednoho menšího stolku.

Minato

... no, on toho vlastně už litoval, aniž by vlezl dovnitř. Jenže, uvnitř to bylo ještě horší! Krom sladkého zápachu ve vzduchu musel sledovat ještě to, jak se Rori naplácla na výlohu a zanechávala tam sliny. No, možná to tak neudělala, ale on to tak prostě viděl.
"Máte kyanid? Nebo třeba arsen? Případně nějaký rulík zlomocný," zabrečel skoro u pokladny, zatímco Rori nahypovaně objednávala. "To je i pro mě, nebo si to rozdáš s pohárem dvakrát?" zeptal se jí raději Minato. Sám sice objednal jed, ale tak nějak pochyboval, že ho dostane. S jeho smůlou obdrží maximálně tak čokobombu s projímadlem. Takže už jen dodal: "Pro mě RC colu," přičemž zněl značně rezignovaně a šel se posadit k Rori.
"Prosímtě, je tenhle podnik legální?" ujišťoval se u Rori. On sice už více méně mrtvý byl, ale asi by se lidi tvářili blbě, kdyby zjistili, že tělo, co vidí je více méně nafukovací panák, neboli gigai.

Když se Minato začal vyptávat na jedy, paní na něj jen tupě koukala a nevěděla, co mu na to říct. Pak si aspoň objednal tu kolu. Babča teda došla ke chladničce, ze které vytáhla nějakou kolu, a pak jí Minatovi donesla.
"Jak jako rozdáš? Úchyle." Zavrčela Rori a začervenala se. "Je to pro mě. A ty platíš!" Připomněla. Když se ptal na to, jestli je ten podnik legální, Rori se na něj zamračila. Byl to pohled, ze kterého Minato jasně vyčetl, že ho zabije, jestli s těma kecama nepřestane.

Minato

Jo, jed se nekonal, jen ta kola, no, co se dalo dělat. Aspoň mohl zapít žal touto nezdravou tekutinou. Možná by se pomoci ní mohl utopit, to by možná šlo! Ale zatím tento plán neaplikoval, místo toho sledoval Rori. Mírně se při její poznámce pousmál. "Já vím, vždyť jsem ti to sám nabídl," opáčil se na tu její poznámku o tom,že bude platit.
Její další pohled nebyl už tak hezký. Vypadalo to, že podnik byl rozhodně legální. "Dobrá, dobrá... dal bych si nějaký pohár s oříšky!" zamluvil rychle svůj záměr nechat tenhle podnik zavřít.
"Chodila jsi sem často?" zeptal se jí zvědavě chvíli potom, co trochu vychladla.

"Chodila." Odpověděla. "Teda. Chodili." Povzdychla si. "S Izunou. Dřív. Měl taky rád sladké. Vždycky si k tomu dával tu pitomou šumivou věc." Pousmála se nenápadně. "Občas bral i Hayateho. Ještě předtím, než....Než se od sebe oddálili."
Mezitím babča Minatovi donesla nějaký zmrzlinový pohár s oříšky. Bylo to asi něco jiného, než chtěl, ale vypadalo to, že má smůlu.

Minato

Minato se zaposlouchal do toho, co říkala Rori. To, že sem chodil Izuna ho popravdě překvapilo. Nedokázal si ho představit, jak někdo jako on byl schopný vlézt do tohohle podniku. A to, že tam s nimi byl i Hayato... ta vzpomínka Minata trochu rozesmutněla. Hayatovi ještě mnohé dlužil. Díky němu tu vůbec ještě byl. Zajel levou rukou pod stůl a na chvilku zavřel oči. V dlani se mu objevila pistole po Hayatovi a pak jí nechal zase zmizet.
Když dostal pohár, trochu si povzdechl a pustil se do něj. Sice očekával něco... velkolepějšího, ale jakmile v tom nebyla růžová, tak to asi nebylo nejlepší zdejší zboží. No, nevadilo. Snědl to i tak. "Měli jste hezké dětství?" zeptal se po chvíli.

Rori se zatvářila dost překvapeně. Nečekala, že by se jí Minato ptal na něco takového. "Proč to chceš vědět? Proč se vůbec staráš?" Zavrčela na něj.
"Nejsi jedním z nás. Měl bys přestat předstírat, že jsi." Když domluvila, otočila se stranou a zahleděla se z okna. Vypadala smutně.

Minato

"Zajímá mě to. Chci vědět, jaký byl Hayato, chci znát pravého Izunu," odpověděl jí poměrně klidným hlasem. Chtěl se vyvarovat tomu, aby se ostatním stalo to, co jim. Ať už šlo o smrt nebo skoro šílenství. Bral je za součást své rodiny, rodiny, kterou nikdy pořádně neměl.
Pak mu však Rori řekla, že není jedním z nich. To ho zaskočilo a popravdě, taky docela zklamalo, nebo spíše rozesmutnilo. Docela facka. Též se odvrátil a pomalu zvedl. Na stole nechal nějaké peníze, mělo by jich být víc než bylo potřeba na zaplacení jejích účtu. Pak bezeslova odešel pryč.
Když vyšel ven z toho růžového doupěte, trochu si povzdechl a dal ruce do kapes. Pak pomalým tempem zamířil pěšky směrem k jejích sídlu. Bylo to docela daleko, ale to mu nevadilo. Spíš ho bolelo to, co mu řekla.

Minato > Byla to poměrně dlouhá cesta. Osaka byla velké město a navíc sem jeli autobusem. Plus to tu Minato úplně dobře neznal, takže trochu bloudil. Moc tomu nepomohlo, že začalo pršet.
Déšť pro někoho jako byl Minato, samozřejmě neznamenal žádnou katastrofu. Byl to drsný shinigami/quincy. Ale snížila se kvůli tomu dost viditelnost. Zmiňoval jsem, že to byl opravdu hustý déšť? Docela hustá změna počasí.
Minato zašel do nějaké úzké uličky.
"Hej." Ozvalo se za ním. O zeď se tam opírala Rori. "Ztratil ses, pitomče." Řekla a zahleděla se před sebe do země. "Omlouvám se." Řekla tiše. Dost nahlas, aby to Minato slyšel.

Minato

Jo, pravda, déšť mu zase tolik nevadil. Obzvlášť, když ze svého reiatsu stvořil tenký, téměř neviditelný štít kolem sebe, takže voda stékala neškodně stranou. Takový badass deštník. V boji to sice bylo k ničemu, ale takhle to stačilo. No, zašel do uličky, sice vlastně netušil, proč tam vlezl, ale najednou za ním byla slečna v růžovém.
"A za co? Za to, co si myslíš? Za to jak to vidíš?" povzdechl si trochu nad její omluvou, kterou vlastně nejak nebral vážně, protože jí už trochu znal. Otočil se od ní a pokračoval na random dál městem.

Rori na hlavě vyskočila žíla. Pitomec. Přišla se mu omluvit a on jí ignoruje. "H-Hej!" Křikla na něj a doběhla ho. "Neobracej se ke mě zády!" Zakřičela. "Když to naposledy někdo udělal, tak umřel!" Nevydržela to už. "Nedokážu tě vystát, protože mi je připomínáš! Máš v očích stejnej pohled, co měl Izuna. A Hayato." Rozplakala se.

Minato

Rori se kupodivu neurazila úplně a místo ignorace ho doběhla. To upřímně nečekal, ale stalo se tak. Zastavil se tedy a otočil se k ní. Její slova ho překvapila. Došel až k ní a roztáhl reiatsu bublinu kolem ní, aby na ní nepršelo. Nevěděl jestli se pousmát nebo ne, tak to raději neudělal. Když se rozbrečela, položil jí ruku na tvář a tiše hlesl: "Neboj se, mě se jen tak nezbavíš. A technicky, nejsem ani živý, ani mrtvý." Ubezpečil jí. Takto jí nikdy neviděl, byla to nová stránka, kterou mu odhalila. Vypadalo to, že krom zuřivosti skrývala i jiné pocity.

Rori nic dalšího neříkala. Místo toho se Minata chytila kolem ruky a se sklopenou hlavou ho začala vést správným směrem domů. Nějakou dobu byla ticho. Jediné, co bylo slyšet, byl dopadající déšť.
"Hanzo mě s nimi seznámil, když mi bylo šest." Řekla najednou. "Byli to jen pitomí kluci. Vypadali skoro stejně. Hayato byl takový uplakánek a Izuna byl hrozně hodný kluk. Tak moc, že mi to lezlo na nervy. Vždycky jsem ho chtěla zmlátit, ale on se prostě usmál a bylo to pryč. Dost často k nám chodívali. Hanzo jim pomáhal s tréninkem. Izuna byl hrozně silný odjakživa. Nebyl ale arogantní. Používal to jen k tomu, aby všechny chránil. I cizince. Nevím, co se v něm změnilo, ale vždycky jsem věřila, že má pro všechno, co dělá, dobrý důvod."

Minato

"Rád bych ho znal v té době," řekl Minato ve chvíli, kdy Rori domluvila. Vždycky přemýšlel nad tím, jaké by to asi bylo, kdyby Izuna zůstal takový, jaký byl ve vyprávění jiných. Kdyby se Quincy a Shinigami spojili hned v počátku a ne až potom, co je jeden Quicy málem všechny zabil.
"Bohužel, to, co se stalo už nezměníme. Můžeme se jen pokusit vyvarovat tomu, aby se to opakovalo," pronesl ještě po chvíli a položil jí dlaň na ruku, kterou se ho držela. "I my teď musíme chránit ostatní a sebe navzájem," dodal.

"Já prostě jen nechápu, co se s ním stalo. Nejdřív zachránil tolik lidí, a pak jich mnohem víc zabil. Ráda bych věřila tomu, že už to nebyl on, ale vím, že to tak nebylo. Navíc. Zabil Hayata." Vzlykla zase. "Nikdy bych nevěřila tomu, že mi ten pitomec bude tolik chybět." Minatova slova se jí líbila. Prála si, aby to tak skutečně bylo.
Rori chtěla říct ještě něco. Potom ale oba dva něco ucítili. A věděli odkud. Rori se okamžitě otočila. Na střeše jednoho nižšího panelového domu stál nějaký zahalenec a sledoval je z vrchu.

Minato

Na tohle už neměl moc co říct. Chápal její pocity, cítil to podobně. Než se však dostali k něčemu dalšímu, všiml si Minato, stejně jako Rori přítomnosti další osoby. Otočili se a stál tam zahalenec. Proč vždycky někdo, kdo byl maskovaný až na půdu přinášel problémy? "Znáš ho?" zeptal se tiše Rori, zatímco se připravoval vyskočit z gigaie, aby mohl používat všechny své schopnosti a ne jen ty Quincy, ke kterým nepotřeboval zanpakuto. I když, možná by zvládl přivolat i tu. I když by preferoval, aby nebojovali. Přeci jen, v oblasti byli lidé.

Pravda, bylo to takové typické klišé. Zahalená postava, pozorující hrdiny z dálky. K boji ale nedošlo, protože postava zmizela stejně rychle jako se objevila. Rori tam pořád kulila oči.
"Měla jsem pocit..." Zašeptala. "Cítil jsi to taky?" Podívala se naprosto k smrti vyděšeně na Minata. "Bylo to.. Povědomé." Řekla trochu tajemně. Vypadala jako by viděla ducha.

Minato

Minato jaksi netušil, co měl cítit, jelikož mu GM nenapověděl, jestli ten pocit znal nebo neznal. "Koho ti to připomínalo?" zeptal se raději Rori. Vůbec se mu to nelíbilo, takhle začínalo mnoho hororů.

Ne, Minato to neznal. Pardon, ale i GM se občas utne. Nicméně Rori nic neříkala. Jen se na Minata dívala naprosto vyděšeně. Potom ustoupila o krok dozadu, rychle se otočila a použila hirenkyaku. Byla pryč. Vypadalo to, že se zase bude dít něco strašně záhadného.

Minato

Minato trochu nechápavě sledoval chování Rori. Už zase se chovala divně, jenže tentokrát divněji než kdy dřív. No, měl štěstí, že byl člen druhé divize, takže byl znalý stopování, takže když vyrazil hned, tak by jí měl snadno dohnat. A tak se hnal za ní. Zase z ní bude muset dostat vysvětlení... takže se asi opět nevyhne růžové cukrárně.

>>> Sídlo zlatého kříže