Mise Yoshira a Chieko

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Nyní vás čeká cesta za obchodníkem, který si vyžádal vaše služby. Není to ale daleko. Musíte projít Rukoni a bohužel i značnou část zničeného Rukongai, které zatím nebylo opraveno a odklizeno. Cesta by vám svižnou chůzí měla trvat asi osm hodin.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko
---> Seireitei - Město

Následovala svého kapitána a nic neříkala, tak nějak nevěděla moc, o čem by mohli mluvit. Jen se tak rozhlížela kolem stejně jako Kuro. Procházeli Rukoni, kde se na ně lid nedívali zrovna přátelsky, což nebylo zrovna příjemné. Chieko se proto raději držela ještě blíže svého taichoua a na ty lidi se nedívala...dívala se vlastně jen na svoje vlastní boty nebo spíše shinigami žabky. "Je to ještě daleko, taichou?" zeptal se Kuro, který poznal, že se Chieko zdejší atmosféra moc nelíbí. Jemu byly nějaké cizí pohledy ukradené.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

"Nějakou dobu půjdeme." Odpověděl celkem nejasně. Stejně jako Chieko se mu ty pohledy lidí zrovna dvakrát nezamlouvaly. Yoshiro už ve svém životě býval citlivější na to, když ho někdo otevřeně neměl rád nebo dokonce přímo nenáviděl. Ale i tak mu to nebylo příjemné. Možná hlavně proto, že si myslel, že to není zasloužené. Udělali všechno, co mohli. Na druhou stranu tomu ale i rozuměl.
Yoshiro mrkl za sebe na Chieko, jestli je v pořádku. Z jejího výrazu bylo jasné, že se jí to nelíbí. "Nic si z toho nedělej." Usmál se.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

Kuro se s touhle odpovědí spokojil. Znamenalo to, že tam nedojdou za deset minut, ale bude to na dýl. I tak si nad tím ale trochu povzdychl. Neměl rád dlouhé cestování. A to ani nešel po vlastních nohách a jen se vezl. Když Yoshiro promluvil na Chieko, zvedla k němu pohled. Ta jeho slova a úsměv jí poměrně dost povzbudila. Dokonce se i pousmála a přikývla. Hned vypadala, že má o něco lepší náladu. Chvíli zase nic neříkala a jen tak kráčela poblíž něho a sem tam se na něj podívala. "Proč jste vůbec změnil svou vizáž?" zeptala se ho pak najednou.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Takovou otázku nečekal. Proč jí vlastně nečekal? Vždyť to dělal pořád. Každou chvíli měl potřebu změnit svůj vzhled. Byl prostě takový? Bylo za tím něco většího? Nutilo ho to zamyslet se nad sebou.
"Upřímně?" Zamrkal na Chieko. Potom pokrčil rameny. "Úplně nevím. Ale když nad tím teď tak přemýšlím, tak si uvědomuju, že mě to vlastně baví. Je to pro mě důležité. Asi. Říká se o mě, že jsem výstřední, určitě jsi to taky musela slyšet, nebo ne? Věříš na takové věci? Říkat o někom, že je takový nebo takový. A potom podle toho lidi rozlišovat. Pamatovat si někoho jako toho, co je šilený nebo toho, co je divný." Zpomalil, aby se zařadil vedle Chieko a nešel před ní. "Neberu to samozřejmě jako žádnou urážku. Vlastně ani nevím, jestli to je nebo není špatné, že někdo někoho takhle značkuje. Možná to prostě dělají pro to, aby si danou osobu zapamatovali? Když se to pak ale rozšíří mezi ostatní, co tu osobu neznají, tak to asi špatné může být." Pokrčil rameny. Teď už z toho byl spíš takový monolog. Možná i trochu odbočil.
"Každý by měl dělat to, co ho dělá šťastným. Je to důležité. Svět je už takhle dost temné místo. Měla by v něm být trocha radosti. A to, že někdo pěstuje bonsaie z něj nedělá divného člověka. Stejně jako ten, kdo mluví s kočkami není šílený. Že?"
Yoshiro se protáhl. "Omlouvám se. Nějakou dobu jsem si s nikým nepovídal. Tak mi ta huba nějak jede sama."

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

No..stejně jako Yoshiro nečekal tuhle otázku, Chieko s Kurem zase nečekali takovou nehorázně dlouhou odpověď. Oba se jen zmohli na to, aby na něj překvapeně zírali a občas zavrtěli rychle hlavou na jeho otázky. Ani je nepustil ke slovu totiž. Chieko celkem zalitovala, že se na tu otázku vůbec zeptala. Pořádně ani nestíhala vnímat všechno, co říkal. Nakonec ale přeci jen podle všeho skončil. Chieko z toho ale stále byla trochu zaskočená. "T-to je v pořádku..." zakoktala s úsměvem, u kterého jí trochu cukal jeden koutek. Yoshiro jí hold trošku rozbil

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

Yoshiro se zase zahleděl na cestu před sebou. Trošku ho mrzelo, že se mu od Chieko nedostalo nějaké lepší odpovědi. Možná byl v tomhle opravdu podivný. A nebo na to měla jiný názor a bála se to říct? Kdo ví. Asi na tom nezáleží. Chtěl jen trochu lépe poznat svoji zástupkyni a tak se zkusil trošku otevřít. Nikdy dřív neměli moc prostoru, aby to udělali. Před jeho zmizením měli oba spoustu práce a potom taky. Bylo mu líto, že si s Chieko nejsou bližší.
Tichounce si povzdychl a oběma rukama si zezadu hlavy zajel do vlasů. Byl smutný z toho, že už nemůže cítit jaké to je, když ho jeho jemné vlasy šimrají mezi prsty. S těmi rukavicemi to prostě není ono. A cit v rukách skoro taky nebyl.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

Chieko potřebovala chvíli, než se dostala přes ten šok z té salvy slov. Nakonec se však upřímně usmála, což Yoshiro asi neviděl, když koukal dopředu, ale třeba koutkem oka ano. "Nemyslím si, že jste divný..." pronesla najednou. "Zvláštní trošku ano, ale to jsou přeci všichni. Každý je něčím zvláštní. Každý má rád jiné věci. Lidé by měli dělat to, co mají rádi, už jen proto, že přesně to z každého dělá to, kým je. Kdyby byli všichni stejní, byl by svět smutné a nudné místo." mluvila dál už ale s pohledem do dáli. "Myslím tedy..že se naše pohledy shodují..." zakončila to a znovu se na kapitána usmála.
"Ti co mluví s kočkama nejsou divný. Jinak byste byli divný oba." dodal Kuro.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

Chieko ale promluvila a ukázalo se, že je přesně taková, za jakou jí Yoshiro měl. Vyčarovalo mu to radostný úsměv na tváři. Potom promluvil kocour a z úsměvu se stal smích. Sice jen krátký, ale příjemný.

Možná díky tomu se naladili na docela dobrou náladu. Cesta tak uběhla o dost rychleji, než skutečně trvala.

Dorazili na místo setkání.

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Prošli jste tedy ruinami bývalého Rukongaie v dobré náladě a dorazili jste tam, kam jste měli namířeno.
Už z dálky jste viděli skupinu několika budov, vlastně takovou malou vesničku docela slušných domů. Dalo se čekat, že obchodník se stavebním materiálem bude jeden z prvních, který obnoví svoje sídlo, a pomohl nejspíš i svým sousedům či zaměstnancům (možná to bylo obojí). Hráli si tam nějaké děti, všude byl slyšet čilý ruch práce dospělých. Nemuseli jste se ani ptát na cestu, protože ulic opravdu nebylo moc a všechny vedly doprostřed osady, kde vyrůstaly velké budovy na uskladnění dřeva, kamene a všeho možného, s čím se dalo obchodovat. Někde tam zřejmě musí být ten, kdo si vás vyžádal.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

I Chieko se musela zasmát Kurovým slovům, nemluvě o tom, že se smál i taichou a tak nešlo se nesmát. Bylo jen dobře, že se zbavili té depresivní nálady, co tu vládla. A než se Chieko nadála, byli asi na místě. Vypadalo to tu hezky. Rozhodné lépe, než ty trosky Rukongaie, kterými prošli a málem zase navodily depresivní náladu. "Už je čas na ty haori?" zeptal se Kuro Yoshira a vypadal nedočkavě a natěšeně. I Chieko se zvědavě podívala na svého taichou. Podle jeho odpovědi buď vyndala nebo nevyndala ty dvě haori a pak do nich sebe a Kura oblékla.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

Pitomec! Málem na to zapomněl. Ještě že tu kočku vzali sebou! Yoshiro luskl prsty a ukázal na Kura. "Génius!" Potom se zastavil a stoupl si před Chieko a Kura tak, aby na ně ti lidé náhodou neviděli. "Šup! Na sebe."
Vzal Kura, aby se Chieko mohla obléct a kocourovi to zapnul sponkou u krku. "Připraveni? Hlavně se chovejte jako kapitáni. Sebevědomí, Chieko, ano? Jsi kapitánka druhé divize a Kuro kapitán desáté. Možná se budou trochu divit, ale já to vysvětlím, nebojte se. Mám plán!"" Mrknul na ně.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

Kura označení Génius potěšilo, dokonce trochu zapředl. No a pak se ti dva navlékli do té bílé věci jménem Haori. Chieko bylo malinko větší, ale jako šikovná slečna, kterou byla, to dokázala v rychlosti napravit. Když se kapitán zeptal, jestli jsou připraveni, přikývli. Ohledně toho sebevědomí to ale viděla trošku bledě. "Dám do toho vše, taichou!" pronesla odhodlaně a pak trochu zrudla. Jo, bude to těžký. Za to Kuro najednou vypadal důležitě a kdyby nebyl kočka, byl by to přesvědčivý kapitán.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

"Oukej, jdeme!" Zavelel a zamířil mezi budovy. Prohlížel si všechny přítomné a přemýšlel, který z nich by asi mohl být jejich klient. No, podle vzhledu to asi nepozná. Yoshiro tak nějak doufal v to, že se k nim někdo přihlásí. Zastavil se tedy tak nějak uprostřed toho všeho a složil ruce na hrudi. "Jsme tu!" Řekl drsným hlasem svým kolegům kapitánům. "Kuro, asi bys měl jít po svých. Kapitáni jiné kapitány nenosí." Zašeptal za sebe.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

A tak teda vešli do té vesničky či co to bylo. Taichou na ně začal upozorňovat, aby si jich ti lidé všimli. Chieko tak nějak došlo, že taichou asi neví, jak ten jejich klient vypadá. Snažila se tvářit profesionálně a ne vystrašeně. Při tom jí ale srdce v hrudi bušilo jak splašené. Kuro se zatvářil překvapeně, když mu jeho nový kolega Yoshiro řekl, aby slezl z Chiečina ramena a šel po svých. Něco si ublíženě zamumlal a seskočil. Tvářil se uraženě.

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Zpráva o vašem příchodu vás asi předešla, protože už si to k vám hasil nějaký muž s velkým knírem následovaný jedním mladším mužem a jednou ženou, spíš dívkou. Starší muž byl trochu obtloustlý, ale jeho oblečení mu bylo viditelně volné, asi v poslední době docela zhubl. Vypadal celkem strhaně v obličeji a na plešaté hlavě už mu zbývalo jen pár opuštěných vlasů. I přes to ale vypadal odhodlaně a energicky. Mladší muž byl takový zakrslý brejloun a dívka byla docela pěkná hnědovláska, která vypadala docela dost natěšeně. Už z dálky na vás starší muž volal:
"Vítejte, hrdinové! Konečně jsme v bezpečí!" Myslel to opravdu upřímně, byl to prostě jeden z těch lidí, co takhle mluví. "Vítejte," zopakoval, když přišel až k vám, a byl z té rychlé chůze trochu zadýchaný. "Ogita jméno moje, Ogita Hiroki. Tohle je moje dcera Yuko-chan a tady je můj účetní Yoshida... co tady sakra děláš, vypadni dělat něco užitečnýho!" obočil se na mladšího muže, který se zamumláním "Ano, Ogita-sensei" poslechl a zmizel.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

"Ruyichi Yoshiro, kapitán deváté divize Gotei 13." Představil se bělovlas. "Tohle jsou mí kolegové, Nekonome Chieko. Kapitánka druhé divize a Nekochan Kuro, kapitán desáté divize." Ukázal na černou kouli v bílém haori.
"Vím, že jste žádal o pět kapitánů, ale víc jich kapitán komandér Tomisura poslat nemohl, omlouvá se za to. Věříme ale, že vás dokážeme ochránit před čímkoliv zlým, co vás může potkat." Řekl to, co chtěl. Doufal, že to tomu dědkovi bude stačit.
"Očekáváte nějaké problémy?" zeptal se chlápka. Pak se podíval na jeho dceru, mile se usmál na pozdrav, a pak se zase obrátil zpět na chlapíka.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko

Chieko se maličko uklonila. "Dobrý den." pozdravila. A dokonce se ani nezakoktala! Pak si ty dva před sebou prohlédla a na dívku se mile usmála. Z toho chlapíka měla maličko strach. Kuro si je také prohlížel. Těma fialovýma očima. Při tom si tam lehce znuděně mával svým rozdvojeným ocasem. Rozhodně nevypadal jako normální kocour. "Zdravím." řekl nakonec i on svůj pozdrav. Pak oba poslouchali, co se dozvědí o té misi, na kterou si někdo vyžádal pět kapitánů.

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Ogita na vás nejdřív chvíli tupě zíral a jeho dcera vypadala velice zmateně. Podíval se postupně na všechny tři, na Kurovi se zastavil očima nejdéle. "To mi jako chcete říct, že tohle je vše? Tři shinigami na ochranu celé naší slavné karavany??" Vypadal šokovaně, trochu na omdlení. Jeho dcera rychle vytáhla kapesník a začala mu otírat pot z čela, asi aby se mu udělalo líp. "To snad ne, to je konec, to je neslýchané! Urážka! Podvod!" začal Ogita vytvářet scénu jako z Hamleta a u toho teatrálně mával rukama a chytal se za hlavu a hrozil pěstí k nebesům. Nějak se ani nepozastavil nad tím, že Kuro mluví, nejspíš to přes svůj výkon ani neslyšel.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

Paranoia? Tenhle chlápek byl těžký extrém. Yoshiro zvedl ruce a začal chlápka uklidňovat. "Nebojte se, jsme kapitáni! Víte? Kapitán je silný jako tisícovka shinigami!" Řekl a sebevědomě se na něj zašklebil. Snad mu to bude stačit.
"Neříkejte mi, že jste nikdy neslyšel o hrdinovi Kurovi! Sám zastavil invazi hollow do Seireitei. A Nekonome-taicho? Poklekají před ní hory!"
Nebyl samozřejmě úplně nadšený z toho, že tu tomu chlápkovi lhal. Ne že by mu to bylo nějak úplně proti srsti, to ne, byla to celkem legrace, ale nebylo to moc fér. Pokud jim měl poskytnout hodně důležitých surovin. No, nesměl nad tím takhle přemýšlet. Dělal to pro vyšší dobro!

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko a Kuro

Ten pán se tam začal rozčilovat, že přišli jen tři. Chieko na něj lehce vykuleně koukala. Kuro zase poměrně otráveně a mrzutě. Asi ho pobouřilo, že ho ten chlápek odignoroval a ještě si tam stěžoval. Vyskočil tedy zase Chieko na rameno, aby na něj bylo lépe vidět a aby si ho ten chlápek všiml. "Nepodceňujte nás, pane. Neumíte si ani představit, čeho všeho je takový kapitán schopný. Natož tři." pronesl i on k tomu chlapovi. Zněl při tom důstojně a důležitě. Dokonce mu u toho i zářily oči. Upřímně....kdyby nebyl kocour byl by možná i uvěřitelnějším kapitánem než sám Yoshiro.

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Ogita-san vytáhl draze vypadající vějíř a začal se s ním ovívat, vypadal pomalu na mrtvici. "Já jsem žádal elitu, elitu! A tohle je to, co mi vrchní kapitán poslal? Mluvící kočku? Nemá ani meč! Malou holčičku, co se tváří, že neumí do pěti počítat! A asi neumí, jinak by viděla, že jsem chtěl deset a mám tři! A vy? S tímhle chcete chránit moje cenné zboží??" přišel k Yoshirovi a zmáčkl mu symbolicky biceps na paži. "Takový párátko, tomu říkáte svaly?? Já si představoval bojovníky, borce, chlapy! A co jsem dostal? Číču a dvě máničky!" Pan Ogita se pomalu při svém spílání potácel kousek opodál, kde byla rozkládací židle, na kterou ztěžka dosedl. Dost to vypadalo, že pod ním rupne. Tvářil se, jako by se celé jeho celoživotní dílo rozsypalo na prach. Jeho dcera zůstala stát před vámi a byla celá rudá.
"Prosím... odpusťte... já... hrozně se omlouvám, taichou-tachi-sama!!" začala se hluboce uklánět a horoucně se omlouvat za svého otce. "Vaše pomoc je velice vítána, děkujeme, že jste obětovali své povinnosti v náš prospěch, omlouvám se, omlouvám se!"

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Yoshiro

Yoshirovi nad levým okem vyskočila nenápadná žilka. Opravdu ty materiály potřebovali? Bylo to důležité? He? Teď když tu stál před tím chlápkem, ptal se sám sebe, jestli to za to fakt stojí nebo ne. Mánička. Takhle mu dlouho nikdo neřekl. Naposledy když se to stalo, tak byl Yoshiro ještě na akademii. Tenkrát byl taková trasořítka, kterou by nejspíš odfoukl vítr, takže to možná bylo trošku oprávněné. Navíc nosil ty směšné kulaté brýle. Připomínalo mu to staré časy, které nebyly úplně příjemné. Netušil, jestli tuhle misi přežijí všichni, co tu jsou. Tomu plešounovi moc šancí nedával.
Zhluboka se nadechl a zavřel oči. "Pět. Čtyři. Tři. Dva. Jedna." Vydechl a protáhl si prsty na rukách.
"Klid. Jsem kapitán. Nemůžu mu ubližovat. Vždyť je to jen pitomec. Klid." Říkal si v duchu a nakonec se na chlápka usmál. "Můžeme vyrazit?" Zeptal se.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Chieko a Kuro

Kuro na tom nebyl nepodobně od svého kapitána, jelikož mu také vyskočila žilka...tedy dá se něco takového u kočky? No to je jedno. Tak jako tak opravdu nebyl daleko od toho, aby toho chlapa sejmul. Na rozdíl od Yoshira ale nepočítal, aby se uklidnil. "Máte snad něco proti tomu, že jsem kočka?! Nebo, že Nekonome taichou je žena?! To jste opravdu takovej šovinistickej rasista nebo co?!" rozčiloval se tam kočičák a propaloval toho chlapa svým fialovým pohledem.
Chieko se tvářila asi tak jako dcera pana Ogity. Nehorázně se za Kura a jeho nevymáchanou tlamu styděla. Omluvně se podívala na Yuko.

Poèet pøíspìvkù : 356 Join date : 02. 04. 15

Pan Ogita neslyšel nic z toho, co Yoshiro vrčel a Kuro halekal, byl moc zaměstnaný svým vlastním naříkáním a spíláním. "Promiňte, máme odjezd naplánovaný na zítřejší ráno. Obávám se, že se to nedá uspíšit, ještě stále nakládáme..." podívala se mimoděk o kus dál, kde dělníci zrovna rovnali dlouhé kmeny na velký vagón. Díky tomu jste si mohli všimnout dalších povozů a vagónů, které tam již stály připravené. Bylo jich opravdu hodně. "Ještě jednou se omlouvám za svého otce, ale víte... obchody teď nejdou tak, jak bychom potřebovali, i když si možná myslíte, že by to mělo být naopak... a toto je hodně velká objednávka, která je pro otce důležitá, proto tak vyvádí. Prosím... nemyslí to zle, opravdu!" poklonila se Yuko hluboce, jako by vás prosila, abyste jejího otce vzali na milost.

» Nekonome Chieko