Mise Yoshira a Chieko

Yoshiro

Tiše si povzdychl. "To je v pořádku. Všichni jsme v poslední době napjatí." Řekl a podíval se na Kura. "Měl byste se uklidnit, kapitáne. Víte, co se stává, když se rozčílíte?" Řekl Yoshiro tajemně a mrkl na Yuko.
Potom sáhl do kapsy, ze které vytáhl nějakou granuli a odpinknul jí prstem do vzduchu. Padala Kurovi přímo do pusy. Byla to samozřejmě kočičí granule. Yoshiro pro ně byl až do vyhlášené specializované prodejny ve Francii. (Hisagi si do SS přitáhl motorku, takže np.) Fluffy se jich nemohl přežrat.
"Co vlastně převážíte?" zeptal se Yoshiro Yuko. "Myslíte si, že by vážně mohly nastat nějaké problémy?"

Chieko

Kura celkem žralo, že mu ten chlap ani neodpověděl, šupák jeden. Tak nějak automaticky, kočičí reflexy, chňapl po té granuli a sežral jí.Najednou měl lepší náladu. I tak ale toho chlapa nesnášel. Nakonec skončil u uraženého zírání kamsi. "Vím..." zabručel směrem k Yoshirovi. Mezitím jim Yuko vysvětlila o co jde. Bylo to docela zajímavé. Hlavně to, kdo si to objednal. Co chtěl asi ten dotyčný postavit? Hmm...taky musel mít hodně peněz. Kuro úplně zapomněl na toho rasistického chlápka a zvědavě si to prohlížel. "Třeba to byl sám císař nebo tak něco...nebo si chce někdo postavit vilu...hm.." napadlo Kura. V duchu doufal, že je to jen na nějaký památník nebo palác nebo tak něco a ne na nějakou zbraň proti shinigami. S tím, jak je měli lidé v Rukoni rádi to chvílemi vypadalo až na občanskou válku.

"Rozumím." Odpověděl. Na to ale nebyli potřeba kapitáni. Byl samozřejmě rád, že má nějakou práci mimo Seireitei, to jo, ale nebyl si úplně jistý, jestli se chce dostat do potyčky s někým, kdo je zoufalý a potřebuje pomoc, ne nakládačku.

Chieko

Chieko následovala Yuko, která jim ukazovala okolí a seznamovala je s lidmi a tak podobně. Dokonce potkali i velitele stráží. Ten se netvářil moc nadšeně. Chieko to tak nějak chápala, přeci jen byla jeho práce chránit je a tím, že si zavolali pro pomoc Gotei, naznačili, že jejich síla je nedostačující. Chieko ho bylo celkem líto. A hlavně jí bylo líto, že je teď za to nejspíš nesnáší, i když za to oni nemohou. "Ani se mu nedivím..." odvětil Kuro na slova Yuko, že je ten velitel uražený. Když jim oznámila, že pro ně mají přichystané ubytování, Chieko lehce kývla hlavou. Vlastně to byl takový maličký úklon. "Děkujeme za vaši pohostinnost." pronesla a podívala sena kapitána, co si o tom myslí.

Yoshiro

"To je od vás hezké. Děkuji." Uklonil se Yoshiro. Ubytování neznělo špatně. Hlavně po té dlouhé procházce. Osmihodinové! (nebo kolik to bylo.)
Yoshiro už byl celkem unavený a rozhodně by se spánku nebránil. S trochou štěstí tu budou mít lepší postel, než má doma. Vlastně, ta postel ani není problém. Ten problém je Fluffy. A taky Konan. Ne že by Konan nebo Fluffy byli problém. To ne. Problém je to, jak leží. Fluffy se jako největší král vyvalí přes půl postele, Konan se namáčkne na Yoshira, aby kočka mohla z vesela chrápat a Yoshiro skoro padá z postele. On se samozřejmě taky rozvaluje jako prase, ale to už neví. Možná by si měl pořídit větší postel, heh.

Chieko

Chieko vůbec nevadilo, že šlo o futony. Připomínalo jí to dětství a dobu strávenou v Rukongaii. U nich doma měli jen futony. Což možná bylo také tím, že v tom prťavém domečku, co měl jen pět místností, žili čtyři a z toho tři děti. "Ve futonu jsem nespala od doby, co jsem se stala shinigami..." pronesla s úsměvem. Vypadala z toho upřímně celkem nadšeně. "Nemusíte se omlouvat. Zvládneme to. Že, Ruyichi-taichou? Nekochan-taichou?" řekla Chieko a na Yuko se mile usmála. Kuro jen pokýval hlavou. Pak jim řekla, ještě o jídle. Na to Chieko přikývla. "Máte i rybu?" zeptal se Kuro s nadějí v hlase.

Yoshiro

Přikývl, když Chieko řekla, že to zvládnou. Bylo celkem směšné, jak Kura oslovila jako Nekochan-taichou. Yoshiro doufal, že si na to ten kocour nezvykne. Určitě by se toho pak nechtěl vzdát.
Yoshiro hlad neměl, takže si začal procházet dům. Jakmile našel první věc, na kterou mohl pověsit nebo hodit haori, okamžitě ho ze sebe sundal. Potom přišel k futonům a na jeden se vyvalil.

Chieko

No..ať už Yuko odpověděla Kurovi jakkoliv. Chieko napodobila svého kapitána a sundala si haori, které si tedy ale na rozdíl od něj vzorně složila na hromádku vedle svého futonu. Byla zvědavá, jak bude probíhat zítřek. Budou stále pro pana Ogitu zklamáním? Bude je pořád velitel stráží nesnášet? Chieko upřímně doufala, že se po cestě nic nestane a že se nakonec všichni smíří. Jo, to by bylo hezké. Naivní ale hezké. No a s těmito myšlenkami se Chieko připravila na spaní.
A pokud jde o Kura...ten byl rád, že má celý jeden ten futon pro sebe.

Yoshiro

Bylo to nezvyklé, ale kapitán deváté divize si přivstal. Musel. Potřeboval si převázat levou ruku a nechtěl, aby to Chieko viděla. Seděl u stolu s nohama nahoře a měl před sebou nataženou levačku. Pravou rukou kolem ní omotával svůj fialový obvaz. (Neptejte se, kde ho vzal.)
Obě jeho ruce teď byly odkazem na něco zlého z jeho minulosti. Byla to právě tahle, kterou vrazil Konan dýku do břicha. Nikdy na to nezapomněl a straší ho to do teď.
Povzdychl si a konečně bylo dokonáno! Začal na ruku natahovat dlouhou rukavici, aby pod ní obvaz skryl. Potom si pár vlasů přehodil přes svoje pravé oko. Vždycky když si vzpomněl na to, co se tenkrát stalo, se za sebe styděl a měl potřebu svoje rudé oko skrývat před světem.

Chieko

Chieko si na druhou stranu trochu přispala. Přeci jen včera šla osm hodin v kuse nebo jak dlouho to šli. Tak jako tak to byla dlouhá a namáhavá cesta a ona běhala ještě před tím po Seireitei a hledala Hijikatu. Tak jako tak prostě neviděla, jak si bělovlas převazoval obvazy na ruce Kuro to také neviděl, protože kočky prospí dvě třetiny svého života. Ležel si tam tak rozvalený na tom futonu a vypadal spokojeně. Možná proto, že nikdo nevěděl, že byl na noční svačince a snědl tři ryby. 
Chieko tedy vstávala později než Yoshiro a dříve než Kuro. Protáhla se, protřela si oči a pak si teprve všimla kapitána u stolu. "Dobré ráno, taichou. Spal jste dobře?" pozdravila ho s úsměvem a začala se připravovat na dnešní velký den. Hezky po sobě ustlala a futon složila, navlékla si zase to vypůjčené haori a pak si pomocí malého zrcátka, co měla ve své brašničce, upravila vlasy, aby nedělala ostudu. Poté jí pohled padl na Kura. Ten spal a očividně mu nějaké zvuky z venku byly ukradené. Chieko s ním lehce zatřásla. Nic. Tak to zkusila ještě jednou. "Kuro, čas vstávat." říkala při tom. "Jestli nevstaneš, tak ti ti dělníci sní všechnu snídani..." zkusila. To už kocour otevřel jedno oko. "A je k snídani ryba?" zeptal se. Chieko totálně pochybovala, že by k snídani byla ryba, ale třeba nějaká zbyla od včerejška. "Myslím, že se nějaká najde." odpověděla mu. To už kočičák otevřel i druhé oko a protáhl se. Nechal si nasadit své haori a i on byl připraven.

"Spal." Odpověděl Chieko s úsměvem. Nespal dobře. Trápily ho špatné sny a navíc ho bolely záda.
Když na ně zavolala Yuko, Yoshiro přes sebe přehodil haori. Tedy, omotal si ho kolem pasu. Nějak se mu nechtělo oblékat. Potom vyrazil ven.
Vypadalo to, že všechno už bude připraveno k cestě. To bylo dobře. Čím dřív vyrazí, tím dřív dorazí a tím dřív se zbaví toho chlápka.

Chieko

Chieko byla s kapitánovou odpovědí spokojená. Jako správné naivní děvče jí ani nenapadlo, že by spal špatně. Vypadal přeci jako vždycky a usmíval se. 
Po chvíli přišla Yuko oznámit jim, že brzy vyrazí. Chieko přikývla, že rozumí a spolu s kocourem následovali svého kapitána ven. Tam to vypadalo, že je vše připraveno. Jen pan Ogita tam lítal jako splašený a překontrolovával to. Kuro se zatím vytratil pro nějakou tu rybu na snídani.

Ruyichi Yoshiro

"Vy jste tu šéf." Řekl Yoshiro chlápkovi. "Pokud chcete, rád se toho ujmu." Pravda byla taková, že ať by se něco dělo kdekoliv v okolí, Yoshiro by se tam pravděpodobně dokázal dostat během okamžiku. Nechtěl se tu ale vytahovat před tím chlapíkem, co na ně byl naštvaný. Akorát by mu ještě víc zkazil náladu. Radši ho nechal ve vedení. Třeba se bude cítit lépe a nebude se tolik zlobit.

Chieko

Mezitím, co byl Kuro na lovu ryb, přišel k nim ten velitel ochranky.Prohodil s kapitánem pár slov a odvedl si ho dopředu. "Hai." odvětila na rozkaz toho velitele, že má zůstat s Kurem vzadu. Ten se zatím stihl vrátit a s tlamy mu čouhal rybí ocas. A tak Yoshiro dostal koně a Chieko musela jít po svých. I když to vlastně bylo asi dobře, protože na koni jezdit neuměla a akorát by z něj spadla a namlela si.

Yoshiro

Dostal koně. Huh. Koně. To bylo docela směšné. Yoshiro děkovně přikývl. Bylo to od nich opravdu pěkné. Mělo to jen jediný problém. Koně Yoshiro viděl vždycky jen z dálky. Nebo v televizi. Podrbal se na hlavě. Nevěděl moc, co by s ním měl dělat. Neuměl na něm jezdit. Kdyby to ale ukázal, mysleli by si o nich, že jsou vážně nekompetentní. Byla to zapeklitá situace. Musel to ale řešit jako muž. No a jak se to říká? Muž musí udělat to, co muž musí udělat. Chytil koně za otěže a prostě na něj zkusil vyskočit. Vzhledem k tomu, jak na tom Yoshiro fyzicky byl, to nebyl žádný problém. Ten totiž nastal až teď. Jak se takový kůň řídí?
"Hej, kamaráde." Natáhl se pustou ke koňově uchu. "Co kdybys to převzal ty a já se jen držel? Víc toho asi nezvládnu."

Chieko -> Když se Yoshiro vzdálil bojovat svou osobní válku s kopytníkem, osaměla jsi s Kurem. Ale nebylo to na dlouho, za malou chvíli vás doběhla Yuko. Snažila se vypadat, že nic, ale bylo na ní znát, že je udýchaná, takže se asi dost snažila, aby se dostala vedle vás. Mezitím se karavana dala pomalu celá do pohybu. "Dobré ráno, kapitánko! Kapitáne!" pozdravila Yuko a byla v obličeji trochu červená, asi z toho běhu. "Bylo všechno v pořádku? Nechybělo vám v noci nic?"

Yoshiro -> "Checht," řekl kůň, ukázkově se rozklusal a donesl tě vedle svého kolegy, na kterém seděl šéf stráže. Ten vypadal trochu zklamaný, že asi umíš jezdit na koni, ale hned to zakryl drsným výrazem. "Fajn, tak jedem." Dostat se před karavanu nebyl zas takový problém, protože se zatím pohybovala jenom hodně pomalu, takže jste ani nemuseli jet moc rychle a brzy jste byli na cestě vepředu. Šéf salutoval po cestě svým podřízeným a kontroloval, jestli jsou všichni na svých místech. Nemohl sis nevšimnout, že jich nebylo zrovna moc, napočítal jsi tak deset mužů a nikdo z nich nebyl shinigami nebo něco podobného. Na cestě šéf trochu přidal, čemuž se tvůj kůň (který byl mimochodem bílý) hravě přizpůsobil. Ty možná ne tak hravě, ale zatím jste ještě nejeli zas tak rychle, aby s tím měl člověk s tvou fyzičkou a znalostí kovbojských filmů problém. "Máme to dneska ale pěknej den," prohodil tvůj společník a zhluboka se nadechl ranního vzduchu. Byla to pravda, opravdu to vypadalo na pěkný, slunečný den.

Chieko

Chieko sledovala, jak Yoshiro vepředu karavany jede na koni. Chieko netušila, že taichou umí jezdit na koni. I když se to dalo čekat, že? Byl to přeci její kapitán. Uměl všechno. Chieko měla štěstí, že zrovna on je jejím kapitánem. V tom k nim přiběhla Yuko. Vypadala zadýchaně. "Dobré ráno." pozdravila Chieko a Kuro jí napodobil. Poté se jich zeptala, jestli bylo vše v pořádku a jestli jim nic nechybělo. "Ne, vše bylo v pořádku. Že, kapitáne?" odpověděla a zadívala se na Kura. "Jop. A máte dobrý ryby." dodal k tomu.

Yoshiro

Když tam teď takhle jeli na těch koních, udělalo se mu trošku smutno z toho, že doma nechal svůj starý kovbojský klobouk. Sice se pravděpodobně neptáte na to, proč má Yoshiro kovbojský klobouk, protože u něj je to naprosto nepřekvapivé, ale i tak vám to řeknu. Měl období, kdy sledoval spoustu filmů z divokého západu a moc se mu to líbilo. A tak si ve světě lidí pořídil parádní klobouk, který byl jak z hlavy Clinta Eastwooda. Nikdy se ale k ničemu nehodil, tak časem skončil ve skříni. Hm.
Úplně si představoval, jak by se za něj chytil, trochu si ho sklopil do očí, usmál se a s drsným výrazem by svým špatným americkým přízvukem řekl - "It's high noon." Pak by vzal svou zanpakuto, kterou by měl proklatě nízko u pasu a vysekal všechny bandity v okolí. Šerif Yoshiro. Jop.
Z jeho denního snění ho probudil chlápek vedle něj. Yoshiro trošku zakroutil hlavou, aby to dostal z hlavy a usmál se. "Máte pravdu. Mimochodem, já jsem Yoshiro. Ruyichi Yoshiro" Představil se.