Ruiny tábora shinigami

Aririki Rick Ginken

V tuto chvíli jsem měl Okity již opravdu dost. Kitsune. Společně s Daikim a Tenmou jsme se jakožto nejvyšší důstojníci po vašem odchodu shodli na tom, že je neodpustitelné, že vás i přes váš zákaz následoval Minato. Dohodli jsme se na jednočlené výpravě, která ho dovede zpět. usmál jsem se a vlastně jsem ani nelhal. Tahali jsme si nakonec dokonce i sirky, aby dva z nás zůstali a pomáhali Artemis, Nami a zbytku s vedením divize. Co se výpovědi pana Okity týče... má několik nepřesností okolo jistoty mých slov, které se ovšem s ohledem na situaci rozhodnu přehlédnout. Je tu ovšem ten fakt, pane Okito, že pokud má kapitánka má gigaie, nejspíš se o nich již bavila s vedením tábora, zvláštěpak pokud je jich taková potřeba, jak tvrdíte.

Kitsune

Kitsune si vyslechla Okitu a pak i Ricka. Poté se usmála na Eshena."Eshene? Nechceš mi dělat zástupce? Ten můj podle všeho brzo umře." zeptala se osoby, se kterou prožila nejedno dobrodružství a která jí stále dlužila zmrzlinu. Pak se otočila na Říká. "Kitsune-taichou nebo Kitsune-sensei..." opravila jeho oslovení. "A Minato dostal na rozdíl od tebe povolení." dodala ještě k celé té věci. No a pak zbývala ta věc s gigaii. "A kde a proč bych vzala gigaie? Případně víc jak dva..." povzdychla si nad tím.

Eshen

Eshen se tak nějak pochechtával, když Rick mluvil. Bylo mu naprosto jasné, kam tohle vede, a to ani nemusel vidět Okitův výraz. Pak ale vyloženě vybuchl v pořádný smích, když mi Kitsune nabídla brzy uvolněné místo.
"No, to nejde odmítnout!.. To jsem dlouho nedělal.." pronesl, pořád s úsměvem od ucha k polovině tváře a vůbec. Vlastně by mu ani nevadilo pracovat pod a s Kitsune, věřil ji, jako nikomu jinému. Pak konečně došlo k akci. Okita tasil.
"Žije.." pronesl Eshen zklamaně, když z Ricka opadalo oblečení, a smutně se na Kitsune podíval.

Aririki Rick Ginken

Byly věci, ve kterých mohl být Okita opravdu neuvěřitelně dobrý. Mohl být pro začátek mnohem lepší šermíř, než já. Ale já měl na své straně to, že jsem byl čtvrtým nejrychlejším shinigami po dvou kapitánech desítky a Yoshirovi. I můj meč se mihnul a Okitovi z hlavy spadla přeseknutá páska: O lžích by mohl PŘED KAPITÁNKOU MLUVIT někdo, kdo tady nasazoval jako záruku moji hodnost a mé jméno. zavrčel jsem a nohou si nadhodil kusy oblečení, které jsem si rukou začal přidržovat před soukromými částmi svého těla. Bezeslova jsem si je ovázal kolem boků a čekal, co se pěkného dozvím dál.

Kitsune

Stalo se pár dost zvláštních a rychlých věcí. Eshen souhlasil, že převezme po Rickovi post pod kapitána, na což se Kitsune usmála. Pak Okita tasil a oholil a svlékl Ricka. Kitsune se tolerantně zadívala jinam..přesněji na Eshena, protože stromy byla nuda. Pak se Rick vrhl na Okitu a přesekl mu pásku. Kitsune si nad tím jen povzdychla. "Radši se jdu podívat, jak je na tom Hikaru." řekla jen tak, protože jí stejně určitě nikdo neposlouchal a ona tohle celé aspoň nebude muset řešit.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se Okitu a kývl jsem. Okita mě připravil. Udělal ze mě lepšího člověkaka. Díky němu jsem byl schopný po odchodu z deváté divize zaujmout místo podkapitána. Získat srdce Inari. Vlastně i přežít... a nyní mě chtěl o všechno zase připravit. Začínal jsem toho chlapa nenávidět. Oba víme, že ze zabití by byl prů**r, kdyy se na něj přišlo. Ale jestli si chceš vyřešit nějakej problém, tak pojď stranou a povíme si to stranou. Boj, dokud se budeme oba schopní udržet na nohou. Ne na život a na smrt... jen na... staré přátelství.

Eshen

Eshen je tak nějak nechal hádat, a nezaujatě je pozoroval tak, jak to jen Eshen většinou dělává. Pak už oba tasili meče. Kdyby patřil ke Gotei, před několika lety, pravděpodobně by se je možná i pokusil zastavit. Tak nějak mu to teď bylo jedno.. oba dva byli problémoví. Možná lepší, když to jeden z nic schytá.. a Eshen měl v hlavě jasno, který to bude.
"Hezkou zábavu, Okito. Neznič u toho celej tábor." pronesl, jakoby nic, a odshunpoval se pryč..
.. tak nějak do cesty Kitsune.
"No tak, dlouho jsme se neviděli..." pronesl s vlídným úsměvem. "Jak to jde? Něco nového?" zkusil rozjet nějakou konverzaci, mezitím co byl ochoten následovat, jestli měla někam namířeno... ti dva byli marní.

Kitsune

Kráčela zpátky, odkud přišla, aby zkontrolovala, jestli už je Hikaru připraven vyrazit, když se jí do cesty shunpnul Eshen. "Ano, opravdu dlouho. Od té doby, co jsi opustil Seireitei. A furt mi dlužíš tu zmrzlinu." připomněla mu s úsměvem. "Šlo by to lépe, kdybychom tu všichni neuvízli a nepobíhal si tu po městě uprchlí vězeň. Proto tady také jsem. A nového..no, přijmula jsem pár učňů, z nichž jeden někde hledá Makiho a druhého jsi před chvílí viděl." odpověděla mu. "A co ty? Cos dělal celé ty roky?" zeptala se ho pak.

Eshen

Zasmál se, když slyšel to o zmrzlině. "Já vím. Ale nemůžeš jen tak slečně dát zmrzlinu.. tam je potřeba.. správná příležitost!" pronesl se smíchem, a pak se podrbal na zátylku hlavy: "Jinak, promiň, že jsem se ani nerozloučil, jen jsem.. nechtěl, abys měla problémy, nebo tak." dodal k tomu ještě. Pro něj to vlastně byla nejlepší kamarádka.. takže, i když to tak ona asi neviděla, alespoň jemu bylo líto, že se rozloučit nestihl.
"Maki.. to je ten, co dostal do průseru Kuchikiho, co? To je mrzutý.." pronesl zamyšleně, když vše slyšel, změníc pohled kamsi dopředu. Pak se vrátil pohledem ke Kitsune, zase s úsměvem. "Jo, to jo. Ten Rick.. je trochu blbej, ale docela rychlej. Dokážu si představit, žes je pořádně hnala.." vyslovil, a zase se zasmál.
"Já? No.. já běhal po světech, lovil hollow, zachraňoval panny v nesnázích.. znáš to. Taková Gotei práce, ale bez Gotei..Hlavně se snažil posílit. Byl jsem docela salát... když si vzpomenu na ten náš průzkum.."

Kitsune

Kitsune se zatvářila chápavě. "Tak to se těším na tu "správnou příležitost"." řekla také se smíchem. "V pohodě. Bylo mi to sice líto, ale chápala jsem to." odvětila a povzbudivě se na Eshena usmála. Pak se trochu zamračila. "Jo, to je on. Za chvíli spolu s Ruyichim juniorem vyrážím na lov Makiho. Nechceš se k nám přidat?" zeptala se ho. Poté se musela zasmát. "Si piš a jak. Nedala jsem jim pokoj, dokud nebyli polomrtví nebo v bezvědomí..." pronesla na téma jejích učňů.
"A bylo to k něčemu?" zeptala se ho, když jí povyprávěl, co dělal celé ty roky mimo Gotei.

Eshen

"Tak to já taky." uzavřel ještě kapitolu zmrzliny a správných příležitostí. Nezapomněl na ní.. vzpomněl si jen, jak Rick pronesl, že se tady Kitsune nachází. Ale.. doopravdy věřil v příležitost!
Pak až si uvědomil, kdo je Ruyichi junior. Že to vlastně nebude to mimino, jako když ho viděl naposledy. Ale tohle znělo dobře.
"Jak bych moh odmítnout." pronesl k tomu povzbudivě. Zajímalo ho, jak na tom je teď Kitsune, jak Ruyichi.. a jak on sám v porovnání s nimi. "No.. snad z Ricka zbyde alespoň kousek." dodal k tomu pak s pozdvihnutím rameny. Fakt moc nevěřil, že by ho Okita jen tak nechal. Pak se ale úsměv trochu ztratil z jeho úst..
"Upřímně? Myslel jsem, že jo.. ale potkali jsme něco, a já..." začal větu, ale ztratil slova. V jeho očích se zračilo spoustu žalu, ale hlavně naštvanost. "..Nevím." dokončil, a s kyselým úsměvem se zadíval do země, jakoby se styděl sám za sebe.

Aririki Rick Ginken

Usmál jsem se na Okitu a kývl: Tak TRESTEJ. Lam kosti, trhej svaly Zachary. zavrčel jsem a shunpem jsem se dostal dál od stanů. Tam jsem si z ruky rychle strhl podkapitánskou pásku. Jedna z věcí, kterou se člověk naučí, vždy měj připravenou ještě jednu čepel... proto jsem se kryl nejen zanpakuto, ale i krátkým nožem, který jsem měl za páskou. Byl jsem si vědom toho, že mě Okita nenechá odejít tak snadno a tak jsem byl připraven tam na Utsusemi zanechat jeden z hadrů okolo pasu. Výhoda nakrájeného oblečení- hned je víc kusů.

Kitsune

Kitsune se na Eshena usmála. Byla ráda, když Eshen souhlasil, že se k nim připojí na lovu na Akiho. Alespoň na Hikarua nebude sama a k chytání ďábelskéh ex-kapitána desáté divize, který údajně mrazil kliky úsměvem se bude více lidí hodit. "Copak? Už mi nechceš dělat podkapitána?" zeptala se Eshena rýpavě. "Rick bude v pohodě. A pokud ne...no, tak budu muset změnit tréninkové metody..." poznamenala zamyšleně, skoro jako by nad nimi už začínala přemýšlet. 
"Něco?" zeptala se nechápavě.

Eshen

"Hah, no jasně, že chci.." pronesl k tomu zase s úsměvem, "akorát nemám rád, když lidi umírají." dodal, a protentokrát změnil na úsměv spíš vlídný, než pobavený. "Tak snad." dodal k tomu nakonec ještě. Nikdo se nezasloužil být roz...zničen bazukou.
"No.. bylo to jako hollow.. akorát ještě prázdnější. Prázdný reiatsu.. nic nebylo cejtit... nevím." mluvil, a vypadal o dost víc naštvaně, než překvapeně. "Stáli jsme tak ve třech jak pitomci a mohli jsme se sotva pohnout.." dodal, a zatnul pěst. Bylo na něm vidět, že ho to vyloženě štve..

Kitsune

"Jasně..to já taky ne..." odvětila na umírání lidí. No, byla to pravda. Kitsune neměla ráda umírání lidí. Pak se zaposlouchala do Eshenova vyprávění. "Prázdný reiatsu, který nebylo cejtit?" zopakovala překvapeně. Tohle rozhodně nečekala. Pak se nad tím zamyslela. "O tom jsem nikdy neslyšela a jestli jste se ani jeden nemohli pohnout...muselo to být něco nehorázně silnýho...možná i tak moc, že by to neporazil ani kapitán..." řekla směrem k Eshenovi. Chtěla ho trochu povzbudit, aby se necítil useless nebo tak něco. Ve skutečnosti jí to ale dělalo starosti. Nejprve bůh ví koik quincy, pak ten tajemný typan, který jim zatarasil cestu a teď tohle...tohle se Kitsune vůbec nelíbilo.

Eshen

Eshen jen tak nějak celou dobu přikyvoval, a usmál se na Kitsune, když se ho snažila povzbudit. Ten okamžik.. hodně strhnul jeho sebedůvěru. On měl být materiálem dost silným, aby se i takovému kapitánovi postavil, a tohle..
"Jo.. zase jednou jsme v pr...pěkně těžkých časech." pronesl k tomu, a znovu a ještě jednou věnoval Kitsune milý úsměv. Přes ty roky o samotě zapomněl, že mu snad nějaké takovéhle konverzace i trochu chyběly..
"Ví se vlastně něco o tom, co se tady děje? Nebo stejný nic jako já?" zeptal se ještě, pro jistotu. Doufal, že by snad projednou mohla informační stránka Gotei 13 fungovat alespoň trochu..

Kitsune

"Jo, přesně tak. Normálka, ne? Spíš by mě překvapilo, kdyby se tu nic nedělo, když jsme tu my dva." odvětila s úsměvem o těžkých časech.  Pak trochu zvážněla, když se zeptal na to, co se tu vlastně děje. "Víme jen to, že to pravděpodobně quincy uzavřeli průchody. A taky jsme se dozvěděli, že se tu vyskytuje nějaký shinigami, který si přeje válku s quincy a pokud k tomu dojde, bude to opravdu velká mela...tedy alespoň to nám řekl údajný učeň toho shinigamiho, když jsme ho zachránili před smrtí. Teď čekáme, až se znovu probudí, aby nám řekl víc." podělila se s Eshenem o informace.

Eshen

"Hah, to teda." zasmál se Eshen k tomu všemu. Když ti dva byli někde, vždycky se tam děla nějaká pořádná nekalost. Co se dalo dělat. Někteří jsou prostě zrozeni k zachraňování světa.
Každopádně, Eshen celou dobu pozorně poslouchal, a chytal všechno to info. Především byl ale rád, že mu Kitsune pořád dost věří, i přesto, že ho tak dlouho neviděla, a že ani zatím nebyl z Gotei 13. A tak to s úsměvem celé vyslyšel.
"Ahá.. Quincy. No, to dává smysl.." pronesl, a zamyslel se.. ".. s žádným takovým jsem nikdy nebojoval, myslel jsem, že jsou na tom špatně.." povídal tak nějak spíš do větru, pořádně zamyšlený. "No, tak uvidíme. Divil bych se, kdybychom to mi nějak nezvládli, eh?" zeptal se povzbudivě a s úsměvem.

Kitsune

"Není jich tolik jako nás shinigami v Seireitei, proto nejspíš uzavřeli brány, abychom si nemohli zavolat posily..tedy alespoň to je moje teorie. Celé to může být i úplně jinak." pronesla Kitsune zamyšleně. Pak se na Eshena usmála. "To tedy. Zvládli jsme obry a minotaury v ruinách kdesi v Hueco Mundu a to bez reiatsu...nějaký nacistický lučišníci se můžou jít bodnout..." ušklíbla se pobaveně.O toho obra se sic před tím, než je stihl zabít, postarala Artemis a ta tady zrovna nebyla, ale dělala si jen srandu, tak to bylo jedno.

Eshen

Na celou tu její teorii přikývl. Znělo mu to docela pravděpodobně, navíc sám naprosto nic nevěděl a Kitsune bezmezně věřil. A tak začal věřit téhle teorii. "No.. určitě budou mít nějakej trik v rukávu, jestli se takhle ukazujou.." pronesl k tomu něco, co si myslel. Quincy bývali většinou docela chytří lidé, a ač jejich IQ možná nebylo nutně přes 130, určitě věděli, že dělat bordel jen tak by se jim nevyplatilo. To ale určitě věděla i Kitsune.
Pak přišla její hláška. Eshena to tak pobavilo, že se začal prostě nahlas a burácivě smát. Takhle to chvilku bylo, než zase chytil dech, a stále pobaveně odvětil: "No, to teda... měli by se běžet schovat teď rovnou." pronesl, a zase se zasmál.

Kitsune

Kitsune souhlasně přikývla. "To určitě ano, nebyli by přeci tak blbý,aby se ukazovali jen tak." souhlasila s Eshenovou teorií o tom, že Quincy mají určitě nějaké eso v rukávu. Když se Eshen začal hlasitě smát, musela se Kitsune pobaveně usmívat. Nečekala, že ho to tolik rozesměje, ale byla za to ráda. "Jo, přesně tak. Dokud mají šanci. Ale tak...nemám v plánu jim ublížit, pokud na nás nezaútočí a pustí nás domů." poznamenala. Sekala sice hlavy na potkání, ale jen v sebeobraně a obraně ostatních.