Ruiny tábora shinigami

Baru

"Ano, opravdu chci, abys chodil po táboře a mluvil se všema," potvrdila zcela nepoznamenaná Hikaruovou nechutí k jeho úkolu. Už se měla k odchodu, když Hikaru tak velice rafinovaně zničil její zápisník. Naštěstí to nebyl její oblíbený s kachýnkami, takže mu za to neutrhla hlavu, jen pokrčila rameny. "Si ty čárky dělej třeba na zadek, mně je to jedno..." A pomalu odcházela k něčemu, co by se dalo nazvat velitelským stanem.


Yasumaru

dosud mlčel a jen poslouchal rozhovor, kapitánka to měla pevně v rukou. Tvářil se napjatě a mírně krčil obočí. Když Sajin opět omdlel, setkal se pohledem s Kitsune, která mu položila otázku.
"Myslím, že si budeme brzy muset ujasnit otázku, jestli chceme nebo nechceme válku s Quincy," usoudil ponuře. "Bohužel jsme se zatím nedozvěděli, co je doopravdy zač a jaké zdroje má k dispozici jeho mistr, když se chystá zničit Quincy, nechce se mi to líbit. Quincy už je docela hodně, může být opravdu tady ve světě lidí tolik shinigami, aby měli šanci je porazit, aniž by o tom Seireitei vědělo? Hmmm..." Vypadalo to, že zatím rozhovor se Sajinem vyvolal víc otázek, než jich zodpověděl.

Kitsune

Kitsune souhlasně přikývla, když Yasumaru pronesl první větu. Osobně nechtěla válku s Quincy. Nechtěla žádnou válku. "Budeme muset počkat, až se opět probere, aby nám řekl více podrobností o tom "Mistrovi" a jeho plánu." pronesla Kitsune zamyšleně. "Může se jedna o shinigami, kteří byli považováni za ztracené nebo mrtvé...jak jste ale řekl, musí jich být buď hodně a nebo musejí být hodně silní." pokračovala ve svých úvahách. Zatím se o tom všem mohli jen dohadovat, jelikož správnou odpověď neznali a jediný, kdo jim na to mohl odpovědět byl v bezvědomí.

Hikaru

"Si ty čárky dělej třeba na zadek, bla bla bla!" zavrčel za odcházející Baru. "Nebudu dělat žádný úkoly pro lůzry. Co si o sobě ta ženská vůbec myslí?" zamručel. Nakonec se otočil směrem, kde byl Yasumaru a Kitsune. Hikaru se rozhodl, že už je na čase, aby vyrazil na tu misi s kapitánkou. Mamka si ho ještě nevšimla, tak chtěl, aby to tak zůstalo. Aspoň prozatím. Vyrazil tedy za kapitánkou Hoshi a zastavil se až za jejími zády. "Yo! Jsem ready."

Chieko > Sajin už se zdál být v pořádku. Nikde nekrvácel, dýchal pravidelně. Chieko rozhodně odvedla dobrou práci. Jediné, co muž potřeboval, byl nejspíš pořádný a dlouhý spánek."Dobrá práce," ozvalo se nakonec za Chieko. Stál tam Hijikata a usmíval se jako měsíček na hnoji. Po hlavě mu lezl Fluffy a předl na Chieko.

Chieko

Oddychla si, když pořádně zkontrolovala Sajina. Připadal jí v pořádku, žádná krev, pravidelné dýchání..teď už potřeboval jen se pořádně prospat. V tom se za ní ozval Hijikatův hlas. Otočila se na něj a usmála se. Všimla si, jak mu po hlavě leze Fluffy, čemuž se trochu podivila, jelikož si ani nevšimla, že z ní slezl. "Děkuju." řekla Chieko. Nespecifikovala, za co mu děkuje, ale děkovala mu jak za tyto slova, tak za to, že ji před tím podpořil i za to, že odešel, aby se pacient cítil lépe. Stoupla si na špičky, jelikož byl Hijikata přeci jen dost vysoký, a podrbala bílého kocoura za ušima.

Yasumaru

se nad tou záležitostí mračil, když zaslechl Hikaruův hlas.
"Skvěle! Aspoň mi můžeš pomoct odnést tohoto nebohého muže někam, kde se může prospat!" usmál se na bělovlasého mladíka. Rozhlédl se kolem po nějakých nosítkách, ale nic vhodného neviděl, takže se rozhodl použít postě stůl, na kterém Sajin teď ležel. Stoupl si na stranu, kde měl hlavu, chytil stůl za okraj a čekal, až Hikaru udělá to samé na druhé straně.

Kitsune

Yasumaru se už k téhle situaci nijak nevyjádřil a místo toho rovnou zaměstnal zrovna příchozího Hikarua. Kitsune zatím přemýšlela, kde začnou pátrat a jestli se k nim vůbec připojí i Yasumaru nebo zůstane tady a bude hlídat tábor. Byl tu přeci jako jediný další kapitán. "Kuchiki-taichou? Vy půjdete s námi pátrat po vězni nebo tu zůstanete strážit "pevnost"?" zeptala se ho nakonec, aby v tom měla jasno.

Chieko > Když se Chieko začala stavět na špičky, Hijikata se samolibě usmál. Pak ale pohladila kocoura, na což se jen maličko zamračil. Fluffy předl jak drak.

Hikaru

"Heee?" odpověděl Yasumarovi. "Tak já vám sem přijdu pomoct zachránit svět a vy si ze mě uděláte sluhu. Hmm. Ale fajn!" řekl. Doufal v to, že aspoň uvidí tu urvanou ruku, když už tu musí dělat nosiče. Šel tedy k Sajinovi a strašně nenápadně si dřepl jeho pahýlu a začal jej zkoumat.

Yasumaru

"Rád bych šel, jak už jsem řekl, kapitánko. Ale pokud si myslíte, že moje přítomnost by byla zbytečná, tak se vám samozřejmě nebudu plést do cesty," usmál se. Někdo jiný by to možná řekl s ironií, ale on to myslel tak, jak to řekl, opravdu byl připravený poslechnout rozhodnutí velitele jednotky, která se zabývala správou vězňů, to přece dávalo smysl. "Hikaru!" napomenul potom mírně zvýšeným hlasem mladíka, který opět nedělal, co se po něm chtělo.

Chieko

Drbala kocoura za ušima a ten na Hijikatově hlavě předl jako o život. Při tom si všimla změn v Hijikatově tváři a tak, když už stála na těch špičkách, se na něj pousmála a červenajíc se v obličeji mu dala rychlou pusu. Pak si stoupla zase normálně a aby to Kurovi nebylo líto, tak ho podrbala na bradě, po čemž jí zavrněl do ucha, když jí seděl na tom rameni.

Kitsune

"Nemyslím si, že by vaše přítomnost byla zbytečná. Jen si myslím, že by měl tady v táboře zůstat někdo dost silný na to, aby ho dokázal ochránit a dodat ostatním pocit bezpečí." řekla Kitsune. Nikdy sice kapitána v boji neviděla, ale věřila tomu, že je na tohle ten pravý. Znamenalo to sice, že na Hikarua zůstane sama, ale tady šlo o bezpečnost tábora a ne o její pohodlí.

Hikaru

"Co na mě zase řveš?" Vrátil stejně hlasitě Yasumarovi. "Však už čekám, až mi s ním někdo pomůže. Kam ho mám vůbec odnýst?" zeptal se. "Žije ještě vůbec?" otočil se s další otázkou na Chieko. "Co je ten chlap vůbec zač?" pokračoval. "Kdy vyrazíme?" vykřikl na Kitsune. "Kde jsou quincy?!" řekl dost panicky. "A proč je sakra Clara nejhorší společnice?! poslední otázka byla vyřknuta velmi hlasitě, teatrálně a řečnicky.

Hijikata

Hijikata se jen uchechtl. Potom si z hlavy sundal Fluffyho. Už v tom byl celkem zkušený. Usmál se. Potom ho kocour podrápal na ksichtě a skočil Chieko na hlavu. "Ty zatracenej kocoure!" Zakřičel Hijikata držíc se za obličej.

Yasumaru

"Ještě že to neslyšely Baru-san a Konan-san," tiše se zasmál na vysvětlení Kitsune. "Dobrá, zůstanu tedy tady, určitě se najde něco, kde budu užitečný. Když nic jiného, zkusím získat nějaké další informace o tom, co se stalo těm neznámým shinigami v lese." Po pravdě byl trochu smutný, chtěl na Akim vykonat spravedlnost sám, ale nejspíš by jeho přítomnost byla přece jen nadbytečná. Hikaruova vyšilování si moc nevšímal, už byl na jeho výlevy celkem zvyklý. "Opatrně, ať ho nevyklopíme," udal jen instrukci, sám zvedl svou stranu stolu a zamířil k jednomu z postavených přístřešků.

Chieko

Už když Hijikata sundala Fluffyho ze své hlavy, jí došlo, že se Fluffy jen tak nedá a taky že ne. Trochu se zašklebila, když Hijikatův obličej skončil samý škrábanec. Natáhla k tomu podrápanému obličeji ruce a pustila se do léčení. Pár škrábanců pro ni přeci nic nebylo. Pak na ni ale houkl Hikaru. "Žije. Měl by ses trošku ztišit, Hikaru-kun, vyvoláš paniku." pronesla směrem ke křičícímu synovi jejího bývalého kapitána.

Kitsune

"Dobrá." odvětila na Yasumarovu odpověď. Jak tam tak Hikaru začal vykřikovat a vyšilovat, Kitsune zalitovala, že ho vůbec bere s sebou. Dokonce začínala přemýšlet, že by se mu prostě hned teď zdejchla. "A vyrazíme, až ho odneseš." odpověděla i Hikaruovi, i když jí z něj začínala trochu bolet hlava.

Hikaru

A tak tedy vyrazil s Yasumarem. Všichni tu byli nějací moc vážní. Dokonce i Chieko-chan. Heh. Hikaru nechápal proč. Však byli na dovolené ve světě lidí. Na tom nebylo nic špatného. Měli by si najít koníček. "Hej, Yasumaru," oslovil Yasu-chana. "Už jsi viděl poslední díl devatenácté série Doctora Who?" zeptal se zvědavě. Musel si dávat pozor, aby Sajina neshodil na zem. Byl těžší než vypadal.

Hijikata > "Díky, Chieko. Ta zatracená bílá koule je strašně nevychovaná," postěžoval si směrem na Fluffyho účet. Potom se otočil na Baru. "Kdy se vůbec má vrátit Okita? Poslal nějakou zprávu ohledně jeho honby za gigaii?"

Chieko

Ošetřila Hijikatovy ty škrábance, které měl na obličeji od bílého kocoura. "V pořádku." pronesla na jeho poděkování. Fluffyho nevychovala ona, takže za jeho chování nemohla. Snažila se sice ho trošku vychovat, jen to moc nezabíralo, jelikož Fluffy měl svojí vlastní hlavu a nenechal si do toho mluvit.

Chieko

Překvapilo jí, když se Hijikata zatvářil vyděšeně. "Co se..." začala otázku, jenže, to se už otočil a rozeběhl pryč. Fluffy se rozeběhl za ním a nechali tam stát nechápavě se tvářící Chieko. S Kurem se na sebe nechápavě podívali a pak se tedy Chieko rozeběhla za bílým kocourem a Hijikatou.

Yasumaru

Zatímco přemisťovali s Hikaruem pacienta, snažil se mladík zapříst nějaký rozhovor. Bohužel se nedá říct, že by vybral dobré téma. Yasumaru sice zhruba věděl, o co se jedná, ono ani nešlo nevědět, pokud se člověk vyskytoval v Hikaruově společnosti víc jak řekněme deset minut. Opravdu se snažil sledovat onen seriál, který mu mladý Ruyichi neustále nutil, chtěl mu udělat radost... jenže ho pořád nějak nemohl pořádně pochopit, takže všechny snahy skončily fiaskem.
"Um... bohužel ne... bylo to napínavé?" snažil se aspoň ukázat zájem, i když dopředu věděl, že nejspíš stejně nebude rozumět odpovědi, jestli ji Hikaru rozvede víc než na prosté ano či ne, a Yasumaru tak nějak tušil, že rozvede.

Hikaru

Napínavé? Napínavé?!! Hikaru se rozzářil radostí. Yasumaru se ho zeptal na něco ohledně Doctora Who! "Jasně, že bylo! Však se celá tahle zápletka táhne už od minulé série! A konečně se to ukončilo." Rozhlédl se kolem, jestli je náhodou někdo neslyší. "Nechci nikomu spoilerovat. Doktor se zregeneroval. A nejspíš se z něj stal nějakej psychopat nebo co. Snědl svýho společníka a sledoval přitom pátou sérii Glee 2!" řekl Yasumarovi. "Během toho se tam objevila TARDIS v TARDIS a vylezl z ní Doktor, kterýho jsme ještě nikdy neviděli! Pokusil se zabránit tomu, aby Doktor snědl svýho společníka, ale nedokázal to. A nakonec to skončilo tím, že Doktor snědl Doktora, což vůbec nedává smysl, protože scénárista byl pravděpodobně na drogách a těžkým chlasu, ale i tak to bylo strašně awesome!"

Yasumaru

trochu kulil oko a radši se soustředil na to, aby pacienta umístili na rovný a pevný povrch, protože absolutně nechápal, co mu to Hikaru vypráví.
"Ehm... tak to zní... velmi zajímavě, Hikaru. Tak, pomoz mi s ním tady na to lůžko," pokusil se nad tím tématem netrávit moc času a raději přenést pozornost k něčemu praktičtějšímu a pochopitelnějšímu.

Hikaru

"Kej," řekl Yasumarovi. Zdálo se, že tomu nerozumí. Určitě se na to zase přestal koukat. Hikaru teda pomohl se zrzavcem bez ruky na nějaké lůžko. "Měl by ses začít koukat na seriály. Stejně toho jako kapitán nemáš moc na práci," řekl Yasumarovi. "Trocha kultury je v životě nutná!"

Aririki Rick Ginken

Dostali jsme se do tábora shinigami... Dobrá, Okito-sama. zabručel jsem směrem k nebezpečnému šílenci: Ty jdi někomu nahlásit, co se stalo a co že jsme to vlastně potkali a já se půjdu podívat po nějakém Shihakusho a po své kapitánce. Co vy na to? optal jsem se a upřímně jsem doufal, že tu kapitánka někde je. Jenže co jsem naciťoval duševní energii, tak zase marně.

Kitsune

Kitsune tam tak stála a čekala na Hikarua, který pomáhal Yasumarovi s shinigamim v bezvědomí a při tom se s ním bavil o něčem, čemu Kitsune nerozuměla. Pak ale ucítila dvě velice známá reiatsu. To jedno nevěřila,že ještě někdy ucítí, i když tušila, že tu na něj někde určitě narazí, a to druhé si ta osoba, které patřilo,měla raději přát, aby ho necítila. Kitsune se k nim shunpla. Přesněji řečeno přímo za Ricka, s reiatsu stáhnutým na minimum a rukama založenýma na hrudi. "Po kom, že se podíváš? A co tu vůbec děláš?" zeptala se a mračila se na něj. Pak se podívala na Eshena, na kterého se usmála. "Eshene, říkala jsem si, že tu někde budeš. Jak je nějakej průšvih, nesmíme tam chybět, co? Ráda tě vidím." pronesla k němu. Okitu jen kývnutím pozdravila a pak se zase zamračila na Ricka, který tu neměl co dělat.

Eshen

"Nezabils mě na dvě rány. To je ubohý, Okito." pronesl suše na to, co ještě povídal ve městě. On už prostě byl takový chytrák... všechno já, já nejlepší, já tady, koukat mě. No, na to si Eshen tak úplně nehrál.
Každopádně, konečně se mu blýsklo na o hodně lepší časy, když okamžitě poznal tu známou tvář, která se objevila za nimi. Dokonce ji i věnoval pořádný úsměv.
"Kapitánko Kitsune..!" řekl s hraným překvapením s důrazem na "Kapitánko", kde Kitsune prostě musela poznat, že má dobrou náladu a chuť na vtípky a úsměv a všechno.
"Taky tě moc rád vidím. Přece bych tě v průšvihu nenechal samotnou, eh?" pronesl zase s pořádným úsměvem, protentokrát už jeho normálním tónem, akorát veseleji. Pak se zatvářil trochu otráveně, když mluvit začal Okita.. ale nic jiného prostě nezbývalo.. a teď byl hlavně rád, že svojí kamarádku zase vidí.