Ruiny tábora shinigami

Yasumaru

se s obavami díval na zemdlelého shinigamiho. Nehledě na to, že každý život je drahý, mohli se od něho dozvědět velice cenné informace, což tenhle dělalo v tuto chvíli ještě dražší.
"Nemohli bychom mu třeba nějak dát krev, aby se mu udělalo lépe... nebo tak něco?" Nevyznal se v lékařství příliš, ale něco mu říkalo, že když někdo přijde o ruku a potom leží kdoví jak dlouho v jámě, určitě přijde o hodně krve a to není nikdy dobré.

Hikaru

"Veselé Vánoce a šťastné narozeninové jahody!" zakřičel Hikaru, když vešel do tábora. Neměl ve světě lidí, co dělat a jeho matka ho za to nejspíš zabije. Nebo možná ne. Kdo ví. Nicméně, rozhodl se, že když už má umřít, tak aspoň udělá dynamický nástup. Všiml si toho, že jeho mamka je na druhé straně tábora a něco tam řeší. Rozhodl se, že jí nebude rušit. Pak si všiml, že strýček Jednovočko je s Chieko-chan pod nějakou bariérou. "Meh." Proč měli všichni tolik práce? A co tam pod tou bariérou vůbec dělali? Rozhodl se, že půjde blíž.

Chieko

Povedlo se jí zastavit krvácení toho bezrukého shinigami. Což byl poměrně úspěch, ale pořád z toho nebyl úplně venku. Když na ni Yasumaru promluvil, podívala se na něj a zavrtěla hlavou. "Já...nejsem doktor." pronesla. Byla to pravda, na transfůzi to chtělo někoho zkušenějšího jako třeba někoho ze čtyřky nebo dvanáctky..."Je tu někdo ze čtyřky nebo z dvanáctky?" zeptal se Kuro, který si přeci nemohl pamatovat všechny lidi v táboře.

Baru

procházela táborem a dělala průzkum, jestli si hodně lidí přeje obklopit ho kido bariérami, když si všimla, že na jednom stole leží zakrvácený chlap bez ruky a nad ním se sklání Chieko-chan a Kuchiki-taichou. Vypadalo to, že se zrovna shánějí po nějakém doktorovi, vědci nebo uklízeči kanálů... no, nespíš to ale bylo po doktorovi.
"Co se tady děje, kdo to je?" zeptala se těch dvou kawaii individuí a protože by byla nuda, kdybych si psala sama se sebou, tak jí určitě odpoví Chieko.


Yasumaru

si začínal připadat celkem zbytečně, sám léčit nedokázal a být morální podporou člověk v bezvědomí bylo taky hodně těžké. Ovšem zdálo se mu, že odněkud zpoza svých zad slyšel povědomý hlas blábolící nesmysly. Rozhlédl se tedy a uviděl Ruyichi Hikarua. Podíval se na něj tázavě a když se ujistil, že členky 9. divize momentálně nepotřebují jeho pomoc, vydal se mu naproti.

Chieko

Pokoušela se pomoci tomu muži, který jí tu v bezvědomí ležel na stole, když přišla Hiboru-sama, zpoza Yasumara si všimla bělovlasého stvoření, které zcela určitě bylo Hikaru-kun, za kterým se Yasumaru vydal. "Kuchiki-taichou přinesl tohohle muže, aby z něj mohl získat nějaké informace...jenže na tom není moc dobře...asi..asi by potřeboval transfúzi...ale...ale nejsem doktor...Já..."  začala Chieko a postupně to spíš přešlo ve zmatené koktání. "C-co mám dělat?" zeptala se s nadějí v hlase osoby, ke které tolik vzhlížela, Hiboru-sama.

Hikaru

"Čau, strejdo Yasu," zamával jednoočkovi. "Neboj se, přišel jsem zachránit situaci. Svojí existencí! Hoo!" nastavoval Yasumarovi pěst, aby o ní ťukl tou svoji. "To bylo slabý, co?"
Odkašlal si a vrátil ruku zpět k tělu. "No. Vím, že bych tu neměl být a že mě za to mamka zabije. Hodlám však využít poslední chvíle svého života k tomu, abych zjistil co se děje v tamhleté bariéře. Takže. Co se děje v tamhleté bariéře?" nadzdvihl pravé obočí a čekal.

Baru

se zamračila a snažila se nějak vstřebat slova Chieko. Vůbec toho shinigamiho nepoznávala, nebyl to nikdo z tábora a pravděpodobně ani z Gotei 13, leda by to byl nějaký úplný nováček, kterého nikdy neviděla... Každopádně to teď bylo docela irelevantní, musely mu nějak pomoct. Položila mu ruku na hruď a použila jednoduché lékařské kido, které zjišťovalo životní funkce.
"Zkusíme mu zvýšit krvetvorbu, dokážete to?" rozhodla se potom, ale nevěděla, jak hluboce Chieko toto ovládá, přeci jen, nebyla lékařský shinigami. To sice ani Baru, ale ta to samozřejmě uměla. Také se o to hned začala pokoušet s rukama položenýma na mužově hrudní kosti. Nebyla totiž žádný Genma, aby do lidí píchala jehly a podobná zvěrstva.


Yasumaru

"Ahoj Hikaru-kun," odpověděl na pozdrav svého... no... nic, ale v jiném světě třeba synovce. A v dalším jiném světě třeba adoptivního syna... to je trochu mimo. "Poměrně..." usmál se mile na Hikaruův pokus být cool, který dopadl jako většina jemu podobných. "Noo..." ohlédl se k bariéře, kterou před chvílí opustil. "Zachraňuje se tam umírající muž bez ruky," vysvětlil, jak nejlépe dokázal.

Hikaru

"Bez ruky?!" vykřikl Hikaru nadšeně, zatnul obě dlaně v pěsti a přiložil si je ke hrudi. "Cool!" Potom vykulil oči, narovnal se a jeho úsměv se úplně prokřivil do všech možných tvarů. "Chci říct... Euuu. To je hrozné. Co se mu stalo?" zeptal se a nenápadně tam jedním okem koukal.

Yasumaru

"Ano, Hikaru-kun.Je to lidská tragédie, která se dá popsat mnoha slovy, ale cool není jedno z nich." Po pravdě... Yasumaru věděl už dopředu, že přesně tohle Hikaru řekne. Aspoň že už se dostal do fáze, kdy si uvědomil, že takové věci se neříkají... ale dalo to hodně práce. "Bohužel nevím, co se mu stalo, ale asi mu něco utrhlo ruku..." promnul si Yasumaru bradu a podíval se znova na dvě ženy sklánějící se nad tím nebožákem. "Doufejme, že nám to bude moci objasnit sám."

Hikaru

"A kdo že to vlastně je?" zeptal se Hikaru Yasumara. "Takže jí má utrhlou? Hm hm. Že by nějaká příšera? Hollow? Nebo ten dvoumetrovej týpek, kterýho jsem potkal. Ten vypadal jako monstrum, který trhá ruce." Hikaru měl takovou vlastnost. Když začal mluvit, těžko se to zastavovalo. Byla to jedna z mnoha věcí, které zdědil po svém otci. Akorát u mladšího Ruyichiho se to ještě pětkrát znásobilo.

Chieko

Čekala plná naděje na radu Hiboru-sama, které se nakonec dočkala. Jedna z Chiečiných největších slabostí byla zmatkovatost. Proto jí něco takového nenapadlo. "Já...myslím, že ano...tedy ano!" odvětila, když se její myšlenky trochu uklidnily. A tak se přidala k Hiboru-sama a dělala to, co ona. Kuro jí svým ocasem otřel zpocené čelo, jako správná zdravotní sestra nebo jako v tomhle případě zdravotní kocour.

Yasumaru

"O jakém dvoumetrovém týpkovi to mluvíš, Hikaru-kun? Potkal jsi ho někde tady v okolí? Co byl zač?" Ne že by si od toho něco sliboval, ale třeba pro jednou bude mít mladý Ruyichi relevantní informaci... V téhle situaci, kdy měli před nosem prozatím nevyřešenou záhadu, nemohli si dovolit žádné předsudky.

Kitsune

Vrátila se spolu s Minatem(snad) zpět do tábora. Skoro hned si všimla bariéry, ve které stála podkapitánka devítky spolu s Hiboru-san. Kitsune došlo, že tam nejspíše dávají dohromady onoho  bezrukého shinigami. O kus dál si všimla Yasumara s Hikarem. Vypadala se k nim, aby nerušila průběh léčby, však ony je zavolají, kdyby něco. Došla k nim zrovna ve chvíli, kdy se Yasumaru ptal Hikara na nějakého dvoumetrového týpka. Kitsune se hned vybavil ten maskovaný muž, který jim po cestě sem zatarasil cestu a ptal se je na Quincy. "Neměl náhodou plášť a nehledal Quincy?" zeptala se Hikara, kterého následně pozdravila kývnutím.

Hikaru


Hikaru se zrovna chystal zodpovědět všechny Yasumarovy otázky, když v tom ho vyrušila kapitánka druhé divize. Kdo všechno tu nebyl, eh? "Dobrej, kapitánko," pozdravil Hikaru a nahodil jeden ze svých rádoby cool výrazů. A to až do chvíle, než se kapitánka zeptala na otázku ohledně popisu muže. Mladíkovi cukl koutek. "Heh... Jak to víte?" zeptal se. "Takže jste ho taky potkala. Chápu. No, řekněme, že jsem se potuloval po městě. Poslouchám si tak písničky. Zrovna mi hrála moje oblíbená. Hledím si svýho, jo? Žádný lumpárny," podíval se na Yasu-chana nevinně. "No a najednou obrovská rána s masivním výbuchem reiatsu. Jak z filmu. Tak jsem se šel podívat, co to bylo. A nějakej cápek, kterej vypadal přesně tak, jak jste ho popsala si tam bojoval .. No, bojoval není úplně správnej výraz. Spíš tam ničil jinýho cápka. Heh. Oupí plís nerf. Hehe." 

Yasumaru

Vypadalo to, že záležitost v lese už byla uzavřena, protože kapitánka druhé divize se vrátila do tábora.
"Zjistili jste něco dalšího o těch mrtvých shinigami?" zeptal se jí. Přítomnost vysokého chlapa, co se ptá na Quincy, ho zaujala... ale ti mrtví byli shinigami, takže tu nebylo příliš velké spojení... I když to nejspíš byl někdo hodně silný, kdo se nebál dát to najevo a kdo nebyl od nich příliš daleko, to Yasumara trochu trápilo. Tolik otázek!

Kitsune

Podívala se na Hikara a ušklíbla se. "Přesně tak. Zatarasil nám cestu do tábora, když jsme sem šli s Minatem poprvé." potvrdila jeho slova o tom, že toho muže už potkala. Pak si vyslechla jeho příbeh o setkání s tím zahalencem. Moc se jí nelíbil výraz masivní výbuch reiatsu...to znamenalo, že ta osoba byla opravdu silná. Byla ale o to radši, že šel po Quincy a ne po nich.  Poté jí Yasumaru položil otázku ohledně mrtvých shinigami. "Ten, co je zabil k tomu nepoužil reiatsu. A podle všeho opravdu ti mrtví nepatříli k Gotei 13. A co u vás? Už jste se něco dozvěděl od toho muže?" odpověděla mu a zároveň položila otázku.

Hikaru


"Takže," začal. "K čemu mě potřebujete?" zeptal se na plnou hubu a narovnal se jako největší hrdina připravený jít do boje proti armádě nepřátel při záchraně světa. "Půjdem toho týpka hledat?" zeptal se Yasumara a naklonil se k němu. "Půjdem hledat quincy?!" zeptal se Kitsune a naklonil se k ní.

Yasumaru

zavrtěl hlavou.
"Bohužel, zatím je stále v bezvědomí, ale zatím žije, takže je pořád naděje..." Vypadalo to, že ani vědecké metody neměly o moc víc štěstí ve zjišťování, co se stalo. Ovšem když už se dozvěděl od Kitsune, co potřeboval, obrátil se zpět na Hikarua, protože tu byla stále jedna záležitost, která potřebovala vyjasnění.
"Mimochodem, Hikaru-kun..." Sice nerozuměl většině slov, co Hikaru používal, ale to ho nemohlo odradit. Zchladil tedy jeho proud otázek, kterými zahrnul Kitsune, vzal ho paží přátelsky kolem ramen a to gesto působilo trochu hrozivě. "Co vlastně bylo to, čeho sis hleděl, když jsi narazil na toho muže? Pokud totiž vím... neměl jsi naplánovanou žádnou misi ve světě lidí..." díval se na něho trochu výhružně svým robo okem i svým normálním okem, i když tím mu to šlo o něco hůř.

Hikaru


Chlapec celkem znervózněl, když ho robooké terminátoří morče v županu chytlo za ramena. "Jo, tohle," řekl a očima se podíval kamsi pryč. "No. Řekněme," zamrmlal. Ještě chvíli nad něčím přemýšlel, najednou se mu rozzářily oči, podíval se na Yasumara, lišácky se usmál, zvedl ukazováček. Pak se úsměv vytratil, ukazováček se vrátil v pěst a Hikaru se zase nervozně podíval bokem. Bylo zřejmé, že hledal výmluvu, nějakou našel, ale pak si uvědomil, že není dost dobrá. "Heh! Nemám nic!" řekl nakonec s tupým úsměvem. "Přistižen při činu! Ha ha!" 

Kitsune

Poslechla si Yasumarovy informace. "Hmm..." zamyslela se. Takže tady taky nic, co by jim pomohlo. Pak se Hikaru začal vyptávat, co teď budou dělat. To Kitsune nevěděla, tak se jen podívala po Yasumarovi, jestli něco nenavrhne. Ten ale poměrně hrozivě vzal Hikarua kolem ramen a výhružně se na něj díval. Z toho, co říkal, pochopila, že by tu správně Hikaru ani neměl být. Někdo tu měl podle všeho průšvih...Pobavilo jí na tom ale to, jak se pokoušel vymyslet výmluvu a nakonec s ničím nepřišel. Docela jí to připomnínalo Minata, jenže ten vždycky s nějakou tou výmluvou přišel.

Yasumaru

se pokusil prohloubit svůj hrozivý pohled, ale ve výsledku se jen koukal z větší blízkosti.
"Při jakém činu? Hikaruuuuu?" významně protáhl poslední slabiku. Nějaký důvod k tomu, aby utíkal do světa lidí, přece mladík mít musel! I kdyby to bylo jen z nudy nebo z nějakého jeho nepochopitelného důvodu obsahujícího slova, kterým Yasumaru nerozuměl.

Hikaru


Hikaru se zašklebil. Chvíli nad tím přemýšlel. Při jakém činu? Hmm. Opatrně se podíval na Yasumara a natočil u toho hlavu maličko do pravého boku. "Při... činu... Rebélie?" zeptal se spíš než odpověděl. "Jo! To bude ono. He!" Byl na sebe hrdý. Nakonec se narovnal a nějak se Yasumarovi vysmekl. "Takže! Co nás teď čeká?!" zeptal se natěšeně se zatnutou pěstí a hleděl střídavě na Yasumara a Kitsune. 

Chieko, Baru > Po několika minutách se chlápek najednou probral. "Agh!" vykřikl a rukou se chytil za svoji neexistující ruku. "Co to..?!" Vykřikl a podíval se zděšeně na Chieko, potom na Baru. "Co jste mi to udělali?!" křičel. 

Kitsune

Stejně jako Hikaru hleděla na Yasumara(I když Hikaru koukal i na ní, ale na sebe se přece koukat nepotřebovala) a čekala na jeho odpověď Hikaruovi. V tom od bariéry uslyšela mužský křik. "Ehm..myslím, že se Šípková Růženka probudila..." pronesla a podívala se směrem k  bariéře, kam se následně i vydala.

Chieko

Spolu s Hiboru-sama léčila zraněného, který se nakonec probral. Chieko si trochu oddychla. To, že se probudil bylo dobré znamení. Jenže pak začal křičet. Kuro chtěl něco říct, jenže si to pak rozmyslel, jelikož mu došlo, že by tím toho týpka spíš ještě víc vyděsil, než uklidnil. "U-uklidněte se...tu ruku...jste neměl...když vás našli..." snažila se ho uklidnit, což přes ten křik asi stejně neslyšel. Byl vyděšený...no, to Chieko taky, jak tu tak křičel.