Ruiny tábora shinigami

Kitsune

Chápavě přikyvovala, když Yasumaru mluvil. Souhlasila s ním. Držet při sobě, byl dobrý nápad. Hlavně, když je tu tolik Quincy, kteří nesnášejí shinigami. Stejně tak měl i pravdu se zvýšením morálky, od toho tu přeci kapitáni byli. "Chápu a souhlasím." odpověděla na konec Kitsune a podívala se na Minata, kterému mezitím Yasumaru zodpověděl jeho otázky. Chtěla mu říct něco podobného jako Yasumaru, který ji předběhl. Docela jí zajímalo, jak by na tom byl Minato, kdyby tady uvízl sám a neměl za zadkem někoho s hodností kapitána. "To zní rozumně." pronesla na otázku o zabezpečení.

Yasumaru

"A vy? Máte nějaké plány ohledně toho, jak budete pokračovat v hledání Makiho-san?" zeptal se pro změnu on. Sice řekl, že by se neměli rozdělovat, ale pro Akiho byl ochotný udělat výjimku.

Kitsune

"Chceme se ještě jednou podívat na místo, kde byl povražděn doprovod, jestli jsme něco nepřehlédli. Původně jsme tam směřovali, když jsme našli vaši stopu."  odpověděla Yasumarovi na otázku Kitsune a doufala, že na nic nezapomněla.
"Problém je v tom, že pokud ho najdeme a zajmeme, nemáme jak ho dopravit zpět do Seireitei." dodala ještě. To, že tu uvízli byl opravdu problém.

Minato

Do hovoru kapitánů už nějak extra nezasahoval, raději vnímal jejích okolí, tedy i příchozí shinigami. Ti ho upoutali, třeba nesli nějaké ty zprávy. A podle všeho něco našli! Jenže tak nějak... neřekl co! "A to něco, je co?" zeptal se kapku netrpělivě, protože i když je les bezpečný, tak je mohlo cokoliv jakkoliv sledovat. Tedy, pokud našli něco opravdu podstatného a podobně. Snad to nebyla nějaká nelegální skládka, která by takhle v lese být mohla.

Yasumaru

"Pořád bude lepší ho mít na očích, než ho nechat potloukat se volně světem," odpověděl Kitsune, když tu přiběhl nějaký shinigami a chtěl mu něco ukázat. Yasumaru byl ohledně takových věcí trochu podezřívavý, posledně když mu tři nejmenované členky 13. divize chtěli něco ukázat v lese, bylo to něco, co by nerad viděl znova, každopádně tentokrát byla situace úplně jiná a jistě to bylo něco důležitého a mládeži přístupného. Přikývl tedy.
"Dobře, veďte mě," pobídl shinigamiho a nechal na ostatních, zda je budou chtít také následovat nebo ne.

Kitsune

"V tom máte pravdu." odvětila Kitsune. Pak si všimla přibíhajícího člena. Kitsune docela zajímalo, co našli, a tak, když se za ním Yasumaru vydal, následovala je. Minato šel určitě s ní, jak jinak taky. Spíš by se divila, kdyby nešel. Když dorazili ke kráteru, uviděla Kitsune něco, co nečekala. Deset mrtvých těl, deset mrtvých shinigami..."Co se tady sakra stalo...?" vydechla překvapeně Kitsune a snažila se vycítit něco, třeba reiatsu. Zatím ale usuzovala, že to bude práce Quincy..nebo plynu, který je prý v Tokiu nebezpečný.

Yasumaru

na to chvíli koukal, nebylo to až tak mládeži přístupné, jak doufal. I když to záleželo na tom, jak moc zničená a krvavá ta těla byla... Na to se tedy zaměřil a snažil se zdálky posoudit, jak ti shinigami zemřeli, jestli to mělo co dělat s tímhle kráterem a nebo spíš ne. Taky se díval, jestli někoho z nich poznává, případně jestli je to někdo, koho viděl v táboře po uzavření cest do Soul Society. I když to by si nejspíš někdo všiml, že deset shinigami chybí, to bylo nepravděpodobné... Tak se tedy díval, jestli nepozná, před jak dlouhou dobou se toto mohlo stát. Během svého pozorování chodil kolem kráteru, a potom vstoupil i do něj. Opatrně našlapoval, aby nezničil místo činu, to by ho Kitsune určitě nepochválila.

Ruyichi Konan

Konan celou dobu poslouchala rozhovor a mlčela. Dělala si svůj obrázek o situaci. Na záhadný objev také chtěla vyrazit, ale v tu chvíli na ní zamával jeden z osadníků tábora s prosbou o pomoc. Bylo to těžké rozhodování, ale na druhou stranu si řekla, že dva kapitáni a Minato to jistě vyřeší i bez její pomoci. Zůstala tedy v táboře a šla pomoci dalším.

Ruyichi Konan

Konan se ohlédla na shinigamiho, který na ní promluvil. Prohlédla si situaci a kladně přikývla. Rychle se tedy přidala ke skupince u stolu. "Slyšela jsem dobře? Bariéry? Neprozradí to naší polohu?" položila pro začátek pár otázek, jestli tomu dobře porozuměla.

Hiboru Baru

se tvářila poměrně nespokojeně, bylo vidět, že tu panuje určitá neshoda. Když se připojila Konan, Baru přikývla.
"Ano, je to risk. Když už chcete chránit nějak tábor kidem, vyrobte kolem nějaké nenápadné pasti, které nás na přítomnost někoho cizího upozorní, když je akivuje... Ano, nemusí je to zastavit a nemusí na ně vůbec natrefit..." mávla rukou, když už viděla, jak shinigami otvírá pusu k protestu. Byl to třetí důstojník 12. divize a měl dojem, že je nejchytřejší. "Pořád si myslím, že by bylo nejlepší sehnat si gigaie a vyčkat."

Ruyichi Konan

"Hmmmm, pokud to vezmeme z tohoto úhlu, tak máte pravdu." uvažovala Konan spíše pro sebe. Bylo by výhodou znát každý krok skrz bariéru. Avšak nebyla si jistá. Taky ze sebe můžou udělat terč. Veliký červený terč. Poslouchala Baru. Konan byla ráda, že i Baru se to moc nelíbí. "Pasti bez použití kida se mi zamlouvají víc. Nějaké provázky se zvonky na konci...možná." pokrčila Konan rameny. Bylo to jen první nápad.

Ruyichi Konan

Konan mile přikývla. "Kdyby tu kapitán Ramperouge byl, tak by jistě něco vymyslel, ale bohužel tu není. To je taková smůla. Tak to budeme muset vymyslet něco sami." zněla odpověď. Byla velice, velice ..... no možná až moc milá.

Baru

se dívala na shinigamiho asi tak, jak mu Konan odpověděla. Řeči o tom, že kdyby tu někdo byl tak by něco vymyslel, jim opravdu moc k užitku nebyly.
"Je nás tu dost, abychom tábor uhlídali. Nedá se říct, že bychom měli o mnoho víc na práci, tak bychom to snad mohli zvládnout," pronesla. Potom se narovnala a zhluboka se nadechla, aby si to mohla v těch několika vteřinách ještě rozmyslet. "Ale dobře, zjistíme, co si o tom myslí ostatní. Pokud bude většina chtít vztyčit bariéry, uděláme to tak." Rozhodně to asi bylo lepší než tábor naštvaných shinigami, kteří mají dojem, že jejich nadřízení je chtějí nechat zabít.

Baru

se podívala na Konan a protočila panenky na adresu muže, který je právě díky bohu opustil.
"No nic, tak půjdeme asi udělat průzkum. Hlavně by se už mohl vrátit ten Okita, nebo si snad ty gigaie půjdu najít sama," kroutila hlavou. Z momentálního stavu věcí vůbec radost neměla a vypadalo to, že mnoho členů jejich skupiny jí to nehodlalo zjednodušovat.


Yasumaru

přilítl do tábora s bezrukým shinigamim na rameni.
"Haló, je tady někde někdo, kdo by mohl pomoct tomuto nebohému muži?" zavolal do okolí a opatrně položil rudovlasého mladíka na jeden ze stolů.

Chieko

Chieko se zrovna vracela z obhlídky tábora, kterou pravidelně prováděla. Zjišťovala tak, jak na tom jsou ostatní a jestli nejsou někde nějaké problémy. Společnost jí při tom dělali její dva kočičí společníci, Fluffy a Kuro. V tom ale uslyšela kapitána Kuchikiho. Doběhla tam a uviděla zraněného muže bez ruky. "Udělám, co budu moci." pronesla Chieko odhodlaně a začala rudovlasého mladíka léčit.

Yasumaru

přikývl a sledoval počínání zástupkyně kapitána deváté divize, která se objevila jako na zavolanou. No, však taky volal...
"Jestli mohu nějak pomoci..." pokusil se nabídnout svoje limitované lékařské dovednosti. Svého času ošetřil nemálo zranění začínajících shinigami, když působil v jejich výcvikovém táboře, ale tohle se s tím srovnat nedalo. "Nebojte se, budete v pořádku," začal tedy místo toho mluvit na shinigamiho, pokud byl tedy při vědomí. "Jak se jmenujete?"

Chieko

Léčila bezrukého shinigami a podle všeho se moc nedařilo. Tohle chtělo něco silnějšího, než její léčící kido. Jednou rukou dál léčila a druhou rychle vytáhla svou zanpakuto. "Bunkatsu, Mahō no futago..." vyvolala svůj shikai a zabodla bílou katanu do země vedle stolu s shinigamim. "Tenshi no Hikari..." kolem stolu se vztyčila zlatá bariéra s poloměrem dvou a půl metru, takže v ní skončili i Chieko s Yasumarem. I když tahle bariéra sama o sobě léčila shinigamiho zranění, stejně Chieko dál používala i lékařské kido. Chtěla ho za každou cenu zachránit, i když ho neznala, takový už byla člověk.