Chrám Asakura

Izumi Razaki

Razaki dostal záchvat smíchu. Opravdu šílený.
"Chcete říct, že mě a Akiho zavřete do jedné místnosti... kde budeme společně... a budem se snažit nezabít toho druhého? To je tak šílené, že by to mohlo vyjít. Máte tu někde opevněný pokoj, kterej vydrží souboj Batariela a jeho hollow?" zeptal se Razaki. Potenciálně by to mohlo vyjít. Ani jeden nebyl v tak hrozném ohrožení života, hlavně proto, že při nejhorším by se pomlátil hollow a Batariel, což by bylo jistě zajímavé. A rozhodně je to naučí trochu sebeovládání.

Aki Maki

No a tak to tedy vypadalo, že bude muset opravdu trénovat s Razakim. To se Akimu příliš nelíbilo, ale byla to možnost vybít si trochu vzteku a možná i přesvědčit Razakiho, aby ho nechtěl furt rozsekat.
Dobrá, souhlasím. Kdy a kde to provedem? Já můžu hned..
Pravil a nahodil úsměv směrem k Jinseiovi. Na Razakiho výsměch a proslov Aki už nereagoval. Musel by být hnusnej a to před Jinseiem nechtěl.

Izumi Razaki

Razaki kývnul hlavou. "No, ale prosím zasáhnout jen kdyby to vypadalo, že se chystáme zabít... a jeden z nás bude už úplně hotový. Jinak by to nemělo moc cenu... prosím, pokud Aki nemá nic proti, zaveďte nás do toho "místa"..." řekl Razaki. Měl plán, který by samozřejmě mohl vyjít. A možná se navzájem skoro zabijou... i to bylo možné. Ale tak jako tak by to mohla být legrace.

Kitsune

Kitsune přišlo vtipné sledovat Yoshira s Jinseiem, jak se cpali věnečky. Bylo to skoro jako by Yoshiro našel spřízněnou duši v tomhle směru. Pak se na ni ale Jinsei otočil a položil jí otázku. Byla to dobrá otázka. Co vlastně chtěla dělat? "No...nevím sice přesně jak, ale chtěla bych zesílit. A také jste říkal něco o tom oblečení." odpověděla mu Kitsune. Ona opravdu nevěděla, jak by mohla zesílit. Bankai už uměla..možná tak se naučit nějaké další schopnosti z jejího bankaie, ale bude to stačit? Tušila, že ne. Ale rozhodně tu nechtěla jen tak sedět na zadku a nic nedělat, když byli její přátelé a společníci v průšvihu.

Aki Maki

A tak tedy poslechl Jinseie i Razakiho. Poté pouze lehce naklonil hlavu a podíval se na Jinseie.
Já myslím, že nás můžete odvést..
Kývnul směrem k Jinseiovi. Aki nahodil dost odhodlanej výraz, věděl, že ho všichni stále považují za šupáka. Těšil se, až ukáže něco málo z toho, co se naučil s Asobuem. Tedy, pokud nad ním nepřevezme zase veškerou moc ten hollow.

Jinsei

"Zatím tu zůstaňte s Ruiychim-san a Ruyichi-san, eh," zasmál se Jinsei. "Omlouvám se, nedokázal jsem si to odpustit. Spousta lidí mi říká, že na svůj věk se občas chovám jako hlupák," řekl Kitsune. "Někoho pro vás pošlu." Pak vyrazil. "Pojďte tedy," řekl Akimu a Razakimu a vyrazil s nimi do tělocvičny, ve které už Aki trénoval.

Yoshiro

Když Jinsei, Razaki a Aki odešli, Yoshiro snědl poslední karamelový věneček a šel se posadit ke stolu, kde pořád seděla Konan. Když si sednul, pořádně si vzdychnul. Takhle se nepřežral už... No, víc jak 15 let. Nějak nevěděl, co by měl říct. Teď když se tu neřešil konec světa, válka s quincy a tak, tak to bylo maličko divné.

Izumi Razaki

Razaki sledoval Jinseie společně s Akim. Razakimu se honilo hlavou mnoho věcí. Pokud by Aki dokázal ovládnout to zlo co měl v sobě... a k tomu ovládnout i toho hollow, tak by byl opravdu cenným spojencem, bohužel... byl to Aki. Razaki si stále nebyl jistý... pomáhat mu šlo proti jeho instinktům, ale zkusit to mohl. "No, můžete nás tu nechat... my už to nějak zvládneme..." řekl Razaki.

Kitsune

Když Jinsei řekl ten svůj vtip, Kitsune se pobaveně ušklíbla a pak přikývla, že chápe a počká. Avšak, když pak Razaki s Akim a Jinseiem odešli, nastala docela trapná situace. Kitsune tam zůstala sama v místnosti s manželským párem, který se neviděl již 15 let. Jedna půlka toho páru musela být naštvaná a chtěla odpovědi a druhé to zase bylo líto a bude to chtít napravit. Tak jako tak si Kitsune v téhle situaci připadala jako páté kolo u vozu nebo jako zatracený křen. Do toho tam ještě zavládlo trapné ticho a ona neměla nejmenší ponětí, co by tak měla říct. Kitsune doufala, že ten někdo pro ni přijde brzy nebo alespoň dřív, než se ti dva na sebe vrhnou v jakémkoliv smyslu slova.

Aki Maki

A tak šel tedy s Razakim a Jinseiem do Akimu už známé tělocvičny. Zde zemřel Asobu. Aki lehce zatřesl s hlavou, aby se té vzpomínky teď zbavil. Razaki vypadal, že je docela hrrr, sotva přišli a on už tu chtěl být s Akim sám. Aki věděl, že se bude muset mít na pozoru, naštěstí to tu všude znal více než Razaki. A nechat se zabít určitě neměl v plánu, v nejhorším tu byl stále plán vypustit toho Hollow uvnitř sebe. Rozhodně by to bylo lepší, vzít sebou ke dnu i jeho.
Jsi překvapivě nedočkavý. Popravdě souhlasím s tím, aby nás tady pan Jinsei pozoroval. Kdyby náhodou měl jeden z nás nekalé úmysly..
Pravil a pohlédl přes ofinu na Razakiho, lehce přitom nadhodil obočí.

Konan

Při vypouštění hollow reiatsu jsem se musela opřít o židli, abych vydržela stát na nohou. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že jsem nějaká bábovka, která se hned sesype při nějakém větším tlaku. Když konečně někdo zpacifikoval Makiho, tak jsem si konečně mohla oddychnout. Podívala jsem se směrem k Makimu. Viděla jsem tam Yoshira v sakra dobře padnoucím oblečení. No tedy, hrozně mu to slušelo. Chtěla jsem taky takové super oblečení, takže když Jinsei řekl, že si něco takové taky můžeme vybrat, v duchu jsem poskočila radostí, zvlášť když to oblečení mělo ještě další funkce. Nutně jsem potřebovala zesílit a zadupat toho zlosyna, co mi sebral syna do země. Hůř než jen do země. Prostě na druhý konec kontinentu. Aaaaa, jak já ho chtěla roztrhat na kousky.
Do další konverzace ohledně Makiho jsem se nezapojovala. Neměla jsem k tomu co říct. A hlavně se mě nikdo ani neptal. Kdo by se ptal. Jsem jen členka 9. divize, občas jsem ale byla ráda, že jsem byla neviditelná. Ale asi bych Makiho nechala žít. Potřebovali jsme hodně síly.
Pro karamelový věneček jsem si ani nestačila dojít. Yoshiro a Jinsei byli rychlejší. Mnohem rychlejší. Probíhala i zajímavá diskuze ohledně spolupráce Makiho a Izumiho. Ty se dozajista zabijí. řekla jsem si v duchu, když jsem viděla jak se hádají. Nakonec tedy odešli a zůstala jsem jen já, Yoshiro, Kitsune a trapná chvíle ticha. Byla jsem tolik vyčerpaná, že jsem se ani nechtěla bavit o tom, co Yoshiro dělal nebo ne, ale taky jsem nechtěla to ticho. „Jaký byl věneček? Jako od Genmy?“ zeptala jsem se, abych prolomila to ticho.

Izumi Razaki

Jinsei je zavřel v místnosti a odešel. Razaki se jen protáhl. "No... takže... kontrola hollow... není lehká věc. Je potřeba ho prostě kontrolovat silou své vůle... stejně jako psychopatické zanpakuto... takže, tenhle trénink má jednoduchá pravidla... ať se tu stane cokoliv, ani jeden z nás nesmí podlehnout svému vnitřnímu zlu... za žádnou cenu." řekl Razaki a posadil se na zem, zády ke zdi. "Samozřejmě, není to úplně lehké sedět tu zavřený v místnosti s odporným zrádcem a navíc zbabělcem... opravdu by mě zajímalo zda byste byl vůbec schopný se podívat Yasumarovi do oka..." řekl Razaki.

Aki Maki

To že Jinsei odešel Akiho zrovna extra nepotěšilo, každopádně se tedy taky posadil, směrem k Razakimu a nahodil svůj klasický úsměv.
Opravdu si myslíš, že bych se na něj s ledovým klidem nedokázal podívat, usmát, pozdravit a vyměnit ho za soušku jednorožce?
Ruce si založil na prsou a lehce naklonil hlavu.
Možná si měl pravdu, možná si mě měl zabít při první příležitosti. Kdo ví, čeho všeho budu ještě schopný. S tou silou, která je teď uvnitř mě..
Aki si položil lokty na kolena a rukama si podepřel hlavu. Úsměv na tváři se mu ještě více protáhl.
Pověz mi, co se stalo s tvými nejdražšími. S tvojí...rodinou?
Aki opět lehce nadhodil obočí, tuhle hru si vyloženě užíval.

Izumi Razaki

Razaki se usmál. Byl to tak falešný úsměv, že i v Číně by dokázali udělat lepší. Samozřejmě, že to bolelo... myslet na rodinu bolelo vždycky. Ale trápil se tím dlouho, každý den, každou sekundu. I tak... jak rád by ho zabil.
"Se svojí rodinou jsme prožil mnoho šťastných let... než jsem o ni přišel, co ty? Jo počkat... pokud vím, tak jsi v Seireitei žádnou neměl... ale na druhou stranu jsi měl divizi... jo počkat, divize tě zavrhla a tvoje jméno vyškrtla ze svých záznamů... Ale slyšel jsem, že byla žena, která k tobě snad i něco cítila... ale neotrávila tě náhodou?" zeptal se Razaki s upřímnou zvědavostí v hlase. "A že jsem tě nezabil hned? No... Slunce všech dní ještě nezapadlo, že... na druhou stranu, až selžeš, jako vždy, a tvůj hollow tě ovládne, tak z tebe bude daleko příjemnější člověk..." řekl, dýchnul si na nehty, které si pak otřel o oblečení...

Aki Maki

Akiho úsměvy byly všechny dost často falešné, ale narozdíl od těch od Razakiho, neprůstřelné. A proto si takový výraz ve tváři stále držel.
Tím vším jste akorát potvrdil, že jsem svou práci dělal dobře.
Lehce si prokřupal krk a opět se podíval na Razakiho.
Moje rodina mohla žít, nebýt té tvojí. A pověz mi, k čemu ti je divize, když ani nedokážeš ochránit ty nejdůležitější. Přiznej si to, možná si mohl ztrátě svojí rodiny zabránit, kdyby si nebyl takový slaboch..
Aki se lehce uchechtl.
Ta dívka měla být pouze kvůli jejímu jménu, ale na rozdíl od vás všech kapitánečků za svýma stolečkama zjistila, co se stalo s jejím zženštilým bratrem. Možná jsem ji podcenil, to uznávám.
Aki uznale přikývl a trošku našpulil pusu. Poté se ovšem opět podíval na Razakiho a nahodil další veliký úsměv.
Ve světě se všechno neřídí pravidly. Všechno dobré, nemusí být vždy správné. Myslíte si, že si Quincy myslí, že jsou ti zlí? Nebo považují za zlé vás? Takže, co když jsem vlastně já ten dobrý. Přemýšlejte trochu, možná vám ten pocit, že jste mohl zachránit svoji rodinu úplně zatemnil mozek.
Při slově mozek Aki zvedl levou ruku a ukazováčkem si ukázal na spánek.
Jo a mimochodem, tvoje máma byla tlustá!
Hodil Aki ještě jedno rýpnutí, co viděl v jedné stupidní americké komedii, když byl ve světě lidí.

Izumi Razaki

"To je legrační co? A teď ty potřebuješ pomoc s tréninkem ... to celá tvoje rodina potřebuje někoho, aby jí chránil? Nechceš zdržet za ručičku?" zeptal se Razaki.
"Potřebuješ chránit... potřebuješ mafii aby se stal kapitánem... potřebuješ ženu aby získal jméno... a potřebuješ pomoc abys zesílil... a pak tu sílu kontroloval...nevidíš tam nějaká vzorec?" řekl Razaki. Svět se možná neřídil pravidli, nebo co to mlel, ale jedna věc byla jistá, Aki byl ubožák... všechno co měl musel dostat...
"A je to pravda, oklamal jsi naivního Yasumara... a pak ses vrátil zpět pro věci? Narovinu, to je nejdebilnější nápad v historii blbejch nápadů... můj papoušek měl lepší plány... " dodal. S klidným obličejem si vyslechl, že je jeho matka tlustá.
"No... a tvoje je mrtvá..." pokrčil rameny. "Což je možná dobře... pravděpodobně by nebyla nadšená, kdyby viděla, co z tebe vyrostlo..." řekl. Bylo opravdu zvláštní, chovat se jako totální kretén. Problém byl ten, že teď byl na Akiho úrovni... tady měl Aki léta praxe...
Razaki roztáhl ruce, ve kterých se na chvíli objevilo Akiho zanpakuto, samozřejmě stále zapečetěné. Poškrábal se s ním lehce a pak ho zase nechal zmizet.
"Kde jsme to byli?" zeptal se

Aki Maki

Stále se stejným výrazem koukal na Razakiho.
A toho papouška si taky nechal pojít? Jako zbytek tvojí rodiny?
Lehce nadzvedl levé obočí.
A nevidíš ty vzorec v tom, jak nechává tvoje rodina každého umřít. Možná bys měl soudit sám sebe..
Lehce pokrčil rameny a vyskočil zpět na nohy. Razaki mohl mtí na Akiho jakkoli drsné poznámky, ale problém byl v tom, že Aki byl Aki. Něco jako city projevil, když zjistil něco málo o svojí matce. A pté když zabil svého jediného něco jako kamaráda Asobu. Jinak byl klasicky chladný.
Čekal bych, že hádat se s tebou bude větší legrace..
Dodal po tom, co spatřil svoji zanpakuto. Aki a jeho zanpakuto, ano ještě nedávno by z toho asi zešílel a skočil by po Nawakim. Ale, už to byla nějaká doba, tady v chrámu si na zanpakuto sotva vzpomněl, navíc teď měl něco jiného, mocnějšího. Bylo na čase ovládnout to a pak si prostě vzít zanpakuto. A kecy o Akiho matce, teď si teprve začal uvědomovat, že je to vlastně někdo, kdo ho nechal na ulici, bez jediné zprávy. Proč by měl mít takového člověka vůbec rád?
Pověz mi, jsi v Gotei 13 opravdu dlouho. Děláš všechny ty správné věci..
Aki začal překračovat na místě.
..a přesto. Si sám. Nemáš ženu a snad už ani kamarády. Chtěl si mě nechat zabít, ale žádný z tvých kamarádíčků se tě nezastal, naopak..šli proti tobě. Nikdo tě nemá rád, snad ani tvé zanpakuto..
Poté se pomocí shunpa dostal opravdu rychle před Razakiho, měl obličej asi tak 5 cm od jeho a zíral mu přímo do očí.
...a ti kteří tě měli rádi..ZDE-CHLI..
Pravil a mile se usmál.

Izumi Razaki

Razaki zachoval tvář pokrového hráče, ale cítil, jak se Batariel bouří. Každým slovem... čekal jen na to, až Razaki udělá chybu. Zatím ale čekal marně.
"Ten papoušek je v sídle klanu Izumi... stará se o něj Akira. Nevím proč by měl umírat..." řekl Razaki. Asi nebylo potřeba to vysvětlovat, ale jeho věrný papoušek byl jeho věrným přítelem celé roky v Seireitei.. měl ho rád.
"Dělal všechny správné věci? Děláš si srandu? Věci které já jsem dělal si neumíš ani představit. Ale mezi námi je jeden obrovský rozdíl." řekl Razaki, zatímco se Aki přesunul těsně před něj.
"Mě... totiž... prošli..." řekl mu přímo do xichtu. Přitom se ušklíbl, tentokrát naprosto upřímně. "Nemohl bys ustoupit pár kroků? Smrdí ti z tlamy... " řekl Razaki nezaujatě.
"Musíš tomu čelit Aki... nikdy jsi nebyl úžasný shinigami... měl si jistý talent a mohl jsi věrně sloužit Gotei 13 jako lehce nadprůměrný člen... možná i důstojník... nebylo by to úžasné... ale mělo by to cíl... a užitek. A místo toho? Stal se z tebe zrádce, špíná a teď i netvor. A kvůli čemu? Moje rodina možná nežije... nevím... i pár přátel mi zemřelo. Ale ty jsi nikdy žádné neměl. Ani rodinu, ani přátele... a že mě nemá rádo moje zanpakuto? Možná... ale aspoň nějaké mám..." dodal Razaki ještě. "Teda... vlastně teď mám 2... už ti někdo řekl, že tvoje zanpakuto je moc hezké těžítko? A úžaně se s ním škrábe na zádech... nevím jak ty, ale jsou prostě místa, kde se podrbat sám nedokážu..." řekl.

Jinsei

Sledoval to všechno z místnosti, která byla nad tělocvičnou. Byl za sklem, o kterém Aki ani Razaki nevěděli. Složil obličej do dlaně a hlasitě vzdychl. "Co jsem komu udělal?" zeptal se. "Co jsem komu udělal?" zeptal se znovu a podíval se na strop.

Yoshiro

Konan prolomila ticho. Díky bohu. Yoshiro se uchechtl. "No, nebyly v nich sedativa, ale taky dobrý," odpověděl jí s úsměvem. "Jsem moc rád, že vás vidím," řekl a koukal přitom na Konan. Pak se otočil na Kitsune. "Vás obě. I Razakiho. Všechny." Vzpomněl si na všechny, které viděl v táboře. Nebylo to sice na dlouho, ale aspoň měl přehled o tom, kdo tu je a kdo není. Dokonce měl pocit, že viděl Izanagiho. Ale to se mu nejspíš jen zdálo.
"Neboj se o Hikara," řekl uklidňujícím hlasem Konan. "Je v dobrých rukou. A hned zítra ráno se ho vydám hledat. Rád bych šel hned, ale obávám se, že ještě musím vyležet to zranění, jinak to skončí stejně."

Kitsune

Kitsune dělala, že v místnosti ani není. Tohle bylo tak awkward, že odsud měla chuť utéct třeba oknem, kdyby bylo potřeba, ale byly tu i dveře. Jenže Jinsei řekl, že tu má s nimi počkat. Zatracenej chlap. A ten člověk, co jí měl vyzvednout, stále nepřišel. No a pak se Konan zeptala Yoshira na věnečky, čímž přerušila to trapné ticho, obzvlášť proto, že se rozpovídal bělovlas. Když se na ni točil a řekl, že je obě rád vidí, oplatila mu úsměv. "Taky tě ráda vidím." odvětila. 
Pak se zmínil o Hikarovi. "Jsou s ním Eshen s Mitoshim, ti by nedovolili, aby se mu něco stalo..." pronesla povzbudivě. Konan musela mít veliké starosti o Hikara, přeci jen to byl její syn. Kitsune o něj měla starosti taky, i když ho znala jen chvíli, brala ho jako učně..a to i přes to,že sek tomu tréninku ani nedostali. Měla starosti i o Eshena. Věděla sice, že je Eshen silný, ale to ti quincy byly taky a navíc měli početní převahu. Věřila ale, že se všichni tři vrátí v pořádku zpátky.

Aki Maki

O-o...opravdu?
Aki nahodil opravdu tragický výraz. Obličej si položil do dlaní, jako by se chystal rozbrečet. Ale místo toho se začal jen smát. Lehce pošimral Razakiho na bradce, poté se pomocí shunpa opět vrátil na původní pozici, kde před tím seděl.
Hele, tohle je prostě ztráta času. Můžeme se hádat o čemkoliv a je to úplně jedno. I kdybys mě vytočil, tak je to úplně k ničemu. Tomu uvnitř mě je totálně šumák, když urážíš mě. Takže jestli mi chceš pomoct..
Aki se opět posadil do tureckého sedu.
..tak se pokus mě i tebe udržet naživu. Jediný způsob je jít dovnitř a převzít kontrolu. Tákže, máš ještě nějaký rady, poslední slova, zanpakuto na pomoc?
Pravil Aki a u zanpakuto se lehce zasmál. Prostě to musel zkusit.
...hmmm ne?
Naklonil lehce hlavu do strany, na tváři měl velký úsměv.

Aki Maki

Aki byl lehce zaskočen.
Nah, tvoje bába je špatná. Každopádně, jak se dneska máme? Bělovlas ti nakopal zadnici co borče?
Odpověděl Aki a no. Zkusil zavřít oči, aby se opět mohl s tím Hollow Akim setkat. Snad už naposledy.

Izumi Razaki

Batariel s sebou cuknul ve chvíli, kdy se Aki dotkl Razakiho bradky. V Razakiho očích se na zlomek vteřiny objevil plamínek, ale okamžitě zase zhasl.
"Vlastně ano... trochu bych ti s tím mohl pomoci... ale nejdřív jednu historku." řekl Razaki, aniž by se pohnul. "V seireitei se povídalo, že jsem si nechal narůst bradku proto, že jsem tak drsnej, že mám místo brady další pěst... víš co je na tom pravdy?" řekl Razaki, objevil se u sedícího Akiho a odkopl ho stranou do zdi. "Nic... " dodal.
"Každej pitomec dokáže ovládnout svého hollow v klidu... ale zkus to, když do tebe někdo kope... on hollow se začne vždycky klubat na povrch ve chvíli, kdy tě někdo chce zabít. Ukaž sakra, že jsi shinigami alespoň malou částí svého mízného já!" řekl Razaki. "Vypař... Batarieli..." řekl Razaki a aktivoval shikai. Uvolnil víc reiatsu, než by měl, víc jak bylo bezpečné. Pokud se udrží i teď bude to krok správným směrem. "Dokaž mi, že se mýlím! Dokaž mi, že nejsi neschopný ubožák! Máš plnou hubu keců, tak teď ukaž, že na to máš právo!" řekl, zatímco začal máchat mečem po Akim. Nedržel se zrovna zpátky. Pokud Aki udrží hollowa pod kontrolou i když ho chce zabít, tak to bude rovněž krok správným směrem. Pokud byl Jinsei opravdu Izumi, tak moho poznat, že Razaki drží meč tak, aby dal Batarielovi prostor. Nicméně ačkoliv útočil na Akiho celkem seriozně, tak mířil převážně na méně podstatná místa a orgány... bohužel se rychle ukázalo, že se Razaki nepletl. Aki se ani nesnažil... hollow ho ovládl velice rychle. "Tak se ukaž, příšero!" řekl Razaki. Hollow se naštěstí regeneroval daleko lépe, takže se mohl víc snažit. Bojoval už proti Akiovi když ho ovládl hollow... to byl hrozně těžký souboj... a to používal bankai... tohle nebude legrace. Takhle ale může Razaki zkusit udržet Batariela na uzdě... "Bakudō #63. Sajō Sabaku" odpálil na hollowa kido a sekl po něm...