Ruiny tábora shinigami

Kitsune

Kitsune si oddychla, když se vrátili Eshen s Hikarem. Nelíbilo se jí sice Hikarův stav, ale bylo to pořád lepší, než kdyby umřel. V tom se mezi nimi objevila další osoba, quincy, a podle toho, co Kitsune cítila, to byl nějaký big boss. To jí jen potvrdilo jeho představení. Tak tohle byl Izuna. "Dobrý den. Jsem Hoshi Kitsune. Pročpak nám chcete vyhlásit válku, Izuna-san?" zeptala se kapitánka druhé divize s rukou připravenou na své zanpakuto.

Izumi Razaki

No, Razaki nečekal, že ho budou zrovna vítat konfety, balonky a trubky, ale tohle bylo trochu hloupé. Inu, co se dalo dělat. Bohužel Razakiho příchod zcela zastínil nějaký Izuna, který jim přišel vyhlásit válku. Výhodou bylo, že teď bylo patrně jednoduší poznat, kdo je nepřítel, přeci jen přátelé vám obvykle války nevyhlašují. Situace se chopila Kitsune, což bylo příhodné, když byla kapitánka. Razaki jen stál kousek za ní a sledoval co se děje. Pozoroval toho Izunu, pro případ, že by chtěl udělat něco hloupého....

Izuna

"'Proč' - se ptáte?" nadzdvihl jedno obočí. "To je hloupá otázka," zasmál se. Potom sáhl do kapsy a vytáhl balíček žvýkaček. Rozbalil jej, jednu žvýkačku vyndal ven a dal jí do pusy. "Víte, klidně bych vás tu mohl všechny pozabíjet," řekl pobaveně. "Ale kde by v tom byla legrace, hm?" pokrčil rameny. "Prozatím to necháme takto. Chtěl jsem se hlavně představit." Tvářil se dost pobaveně. Vůbec ho netrápilo to, že stojí mezi několika velmi silnými shinigami.
"Nebo si snad chcete zatancovat?" zeptal se Kitsune a podíval se na ostatní. Pak mávl rukou a v celém táboře se objevily desítky quincy. Bylo to trochu víc, než Kitsune a Eshen čekali. Předtím jich rozhodně bylo méně. "Je to jen na vás."
Na otázku, proč jim vyhlašuje válku, neodpověděl.

Hikaru

Byl pořád v bezvědomí. Nevypadal ale nijak zle. Skoro jako by spal.

Mitoshi

Jednoho by možná dokázali přemoci ale tohle?
"Takže tohle asi znamená útok že..." pronesl suše Mitoshi směrem k Izunovi a pak se začal zamračeně rozhlížet kolem sebe a aspoň odhadem spočíitat přítomné nepřátele.
Tato situace se mu vůbec nelíbila. Měl rád, když bylo vše relativně urovnané, když vše dávalo smysl a když na akce byly odpovídající reakce. To že teď nebyl v obraze mu bylo opravdu nepříjemná.
Pomyslel si něco o tom, že je Izuna arogantní pablb a že by jim opravdu mohl říct proč.

Raiden
>>> Karakura

Jiskra tam, jiskra sem, maličký nárůst reiatsu v okolí, že veverkám nejspíše vybuchovaly hlavy a před tak zvaným šéfem Quincy se objevil kapitán 1. divize. Vypadalo to, že tu bylo vcelku živo.
"Nazdar," zabručel Raiden s mírným úsměvem, když viděl tolik svých podřízených... a taky dvojnásobek otrapů.
"Vyhrožuješ mým lidem, Quincy?" zeptal se ho zcela chladným hlasem. Asi bral nějaké hodiny od Akiho. Samozřejmě netušil, že jim zrovna vyhlásil válku, tak rychle tam nebyli, ale stačilo vidět to kruhové uskupení a tak.
Kitsune, jaká je situace? Yasumaru, co vafle? Hikaru opět v bezvědomí? Á, Mitoshi, co ty tady? jo, nějaké takové otázky mu přitom běželi hlavou.

Mitoshi > Nedokázal to určit přesně, ale odhadem jich bylo asi 80. Rozhodně byli v přesile.

Izuna

"Útok? Tohle je jen ukázka. Ale říkám, pokud chcete, můžeme se na to vrhnout teď," uchechtl se. Pak se najednou zablesklo a před Izunou se objevil kapitán první divize - Raiden. Izuna se uchechtl. "Posila?" zeptal se. Pak zvedl ruku s balíčkem žvýkaček. "Dáte si?" zeptal se Raidena. Pak se ale začal střídavě koukat na všechny ostatní, jestli si někdo nedá žvýkačku.

Hikaru

Začal nabírat vědomí. Viděl rozmazaně. Skláněla se nad ním nějaká modrá hlava. No, to bylo jasné. Hikaru se uchechtl. "Eshene, už jsme našli nepřítele?" vykoktal. Pak uviděl i druhou modrou hlavu. A když zaostřil, zjistil, že ta první nebyla Eshenova. Byla to jeho matka. Hikaru vykulil oči.

Kitsune

Tohle rohodně nebyli čtyři quincy, ale minimálně o osmdesát víc, což nebylo moc dobré. Kitsune už chtěla něco tomu chlápkovi jménem Izuna odvětit, když v tom se tam objevila další osoba, tentokrát ale spojenec, silný spojenec. Měl být sice v SS, ale teď stál tady. "Raidene?" vypadlo z ní překvapeně. Když jí Izuna nabídl žvýkačky, jen zavrtěla hlavou. Dále se rozhodla nechat to spíše na Raidenovi, byla to přeci jeho práce, rozhodovat za Gotei 13.

Mitoshi

Alespoň jedna věc naši situaci zlepšila. Relativně. Nechtějí zaútočit hned.
Tohle bylo vážnější než si z prvu myslel, kde se tady vzalo tolik Quincy?
Se zatřepáním hlavy odmítl nabízenou žvýkací gumu a dále přemýšlel.
S Raidenem, který zrovna dorazil, se jejich naděje na vítězství zvětšila, nicméně asi ani z daleka dostatečně.
Stejně jako většina všech přítomných potom čekal na slova vrchního kapitána a přitom si začal v hlavě promýšlet, jak straštlivě by mohla dopadnout bitva, kdyby začala hned.

Konan

Podezřívavě jsem si Eshena prohlédla, jestli nemluví jen tak. Klidně tím mohl krýt nějakou jeho obrovskou lumpárnu. Ale nakonec, proč by lhal? Nahodila jsem tedy velmi milý pohled. "Děkuji, že jste se o něho postaral." špitla jsem k Eshenovi. Nechtěla jsem rušit tu důležitou diskuzi o válce, zvlášť po tom, co se objevilo pár nových tváří, připravených na povel zabíjet.
Do toho procitl Hikaru. Očividně velice rád viděl svou matku. "Vítej do světa živých....prozatím." ušklíbla jsem se nad ním. "Nepřítel totiž našel nás." dodala jsem pro informaci. Celou tu dobu jsem se snažila být ve střehu, avšak zároveň jsem tušila, že nedokážu uhnout tak lehce, jako když bojuju proti slabšímu protivníkovi.

Raiden

Raiden se pobaveně usmál nad jednotným číslem. "Ale kdeže... posily!" zabručel s úsměvem a doufal, že si to jeho kolega vezme jako signál k nástupu. To by mělo být snad dostatečně epické. A pokud ne, tak se to bude hodit jako takové tajemno, že ještě někdo může přijít.
"Ach, ahoj, Kitsune... tohle bude dlouhé hlášení, že?" usmál se na kapitánku 2. divize když viděl všechnu tu spoušť okolo a tak. Mírně si prokřupl prsty na rukou a vrátil se k tomu děsivějšímu výrazu, když mu chlápek nabídl žvýkačku. To si dělal srandu? Nabízet se měl chlast nebo tak něco! Ne guma! "Raději ne, není slušné žvýkat v takovémto počtu lidí," odmítl jeho nabídku a mírně pozvedl pravý ukazovák. Následoval menší vzrůst reiatsu, asi jako když zvedl prst Senju Tobirama. "A teď bych tě rád požádal, aby sis spakoval ty svoje kumpány a vypadl, nechceme přeci žádnou válku..." pak se nachvíli odmlčel a přivřel jedno oko. "Nebo... snad ano?" dodal. Více méně teď dal výzvu on jim.

Izuna / Yoshiro

"Válku už nezastavíte, kapitáne Tomisuro," odpověděl na to Izuna. "Všechno už jde přesně podle plánu," uchechtl se. Udělal jeden krok blíž k Raidenovi a začal k němu natahovat ruku. "Možná až na vás. Přece jen. S vaší přítomností se nepočítalo. Mohlo by to malinko komplikovat některé věci. Teoreticky bych se vás mohl zbavit hned teď," řekl.
V tu chvíli se tam objevil bývalý kapitán deváté divize, který byl dlouhých patnáct let nezvěstný. Chytil Izunovu ruku a pevně jí zmáčkl. "Osmdesát quincy si běžně dáváme k obědu." Řekl Yoshiro, zvedl hlavu a podíval se na Razakiho. "Pokud nechceš přijít o ruku, couvneš a vrátíš se tam, odkud jsi přišel," řekl klidným hlasem. Byl to taky takový signál pro Raidena, že v okolí se už žádní další quincy nenachází. Yoshiro se totiž s kapitánem první divize domluvil na tom, že Raiden půjde napřed a Yoshiro prohledá všechno v okolí tábora. A pokud se neukáže, znamená to, že je potřeba mít někoho v záloze, kdyby došlo k nejhoršímu. Pokud by si ale Yoshiro myslel, že je to zvládnutelné, objeví se.
Izuna vypadal jako někdo, kdo si uvědomil, že se celá situace obrátila. Ono v táboře bylo hned několik super silných jedinců. Problém byl, že dva z nich byli vyčerpaní z boje, což Izuna věděl. Když ale přišel Raiden a Yoshiro, síly se nejspíš skutečně obrátily ve prospěch shinigami.

Mitoshi

Raidenovu přítomnost celkem chápal nicméně když se objevil Yoshiro...
Vzpomínal si, jak se ho snažil najít na různých místech, když tehdy před lety zmizel kdoví kam.
Teď vypadala situace o mnoho lépe.
Mitoshi naprosto klidně položil ruku na svou zanpakuto a ze druhé ruky pustil šátek, který do teď držel.
Pak jen tiše mlčel a zlověstně se díval na velitele nepřátel.

Izumi Razaki

Razaki byl trochu zklamán. Yoshiro a Raiden teď působili daleko víc cool než on. Na druhou stranu oni mohli použít svoje schopnosti bez rizika, že se stanou koncem celého vesmíru, nebo tak něco. Už to byla nějaká doba, co musel Razaki stát tiše v koutě a nemíchat se do toho, co se děje, nebylo to úplně příjemné. Razaki se otočil na Raidena. "Kapitáne? Mohl bych se přidat do téhle vaší války? Možná bych mohl trochu vypomoct..." zeptal se. Jednou dobrovolně opustil Gotei 13, nechtěl teď zasahovat do její činnosti... akorát by mohl podkopat autoritu nového vrchního kapitána a to nechtěl

Kitsune

Kitsune jen mlčela a sledovala dění, připravena bránit sebe i ostatní, kdyby se něco podělalo. Když Izuna začal natahovat k Raidenovi ruku, moc se jí to nelíbilo, cítila v tom nějakou kulišárnu. V tom se tam epicky objevila osoba, kterou by tam nikdy nečekala, protože byla ztracená. "Yoshiro?" vypadlo z ní překvapeně stejně jako, když se před tím objevil Raiden. Ne, vlastně víc, protože tuhle osobu neviděla už spoustu let. Teď, když tu ale byli Raiden s Yoshirem, plus Razaki a několik kapitánů či osob na úrovni kapitánů, jejich šance se výrazně zvedly.

Eshen

"To nic není." pronesl s úsměvem, když mu Konan poděkovala. Hikaru se nedostal do nebezpečí kvůli Eshenovi, a pravděpodobně by sám quincyho ani jeden porazit nedokázal..takže takhle to vlastně bylo tak nějak fajn. Třeba by mohli jednou fungovat jako duo..
"Jo, to teda. Je to průšvih.." pronesl, a nechal Hikara postavit, pokud chtěl a dokázal. Každopádně, už chtěl předat mladého jeho matce, když v tu chvíli se objevil flashy entrance člověka, kterého by tam momentálně čekal asi nejvíce, kdyby to bylo před deseti lety. Teď ale to bylo tak nečekané, jako když člověk objeví velbloudí varle v krabici od brambor.
Eshen pohlédl na Konan. "Konan, jestli ho zmlátíte, prosím, nechte ho naživu. Taky bych mu chtěl jednu dát.." pronesl, ale pořád trochu překvapeně. Byl rád, že Yoshira vidí. Byly to smíšené pocity, po tom, co se dnes dozvěděl.. ale on v něj věřil, jak už říkal, a věřil, že to bude mít vysvětlení.
Doufal.

Konan

Přebrala jsem si od Eshena Hikara. Tedy aspoň tak, jak to šlo. Samozřejmě se mi trochu ulevilo, že je Hikaru v pořádku, a také, že tu byl Raiden. Když se objevil i .... i..... i Yoshiro, tak jsem úplně ztuhla. Nevěřila jsem svým očím. Když jsem koukla po ostatních, taky byli překvapení, tedy aspoň trochu. Někteří si drželi svůj kamenný výraz. Ale bylo důležité, že se mi nezdál. Musel tu opravdu být. Musel být opravdu živý. Chtěla jsem ho obejmou a mačkat jako plyšového medvídka, ale taky jsem mu chtěla ublížit.

Baru

chtěla už začít řvát na ty dva, ale zachránila je kapitánka druhé divize s velice nepříjemnou zprávou o blížícím se nebezpečí. Hned po ní dorazil také Izumi-sama, kterého Baru neviděla už kdoví jak dlouho, který jí řekl, že jí to sluší. Nevěděla, která z těch zpráv ji šokovala víc... Každopádně nebyl momentálně čas disciplinovat podřízené, takže na ty dva Baru kývla a vyrazila mobilizovat tábor. Ovšem dřív než tam dorazila, něco se tam stalo. Baru cítila cizí reiatsu a nebylo ho málo. Zarazila se a chytila pevně zanpakutou, tábor byl totiž podle všeho plný Quincy. Rychle se pokusila skrýt svoje reiatsu a taky sebe někde za stromem, protože netušila, jak moc by se právě teď měla bát. Ale bála se docela hodně. Quincy ale zatím stáli a nebojovalo se, takže snad měla chvíli čas vymyslet, co bude sakra dělat. Mimoděk se ohlédla, jestli jsou Okita a Rick někde blízko za ní. Jak mohli ti Quincy vědět, že jsou tady?? Jo... měli poslechnout člena dvanáctky a udělat ty zatracené bariéry.


Yasumaru

otevřel pusu, aby odpověděl Mitoshimu, když tu se objevila Kitsune jak černý havran špatných zpráv. Než něco na její varování stihl říct, objevil se nějaký pan kokotora a vyhlásil jim válku. To bylo neslušné takhle bez varování lekat lidi! A tak tam Yasumaru stál uprostřed všeho dění a vždycky, když chtěl něco říct, skočil mu někdo do řeči, a potom se objevil Izumi-san a potom se objevil vrchní kapitán a potom se objevil Ruyichi-san! A vůbec kdyby nebylo toho kokotrona, tak by to bylo velice šťastné shledání, ale bohužel ho bylo, takže ho Yasumaru přestal poslouchat, když stejně ho nikdo nepustil ke slovu, a začal si v duchu skládat okolní shinigami do stupínků pro své zapakutou, kdyby došlo přece jen na boj.

Raiden

"Zbavit se ... mě?" uchechtl se Raiden a ve chvíli, kdy k němu Izuna začal natahovat ruku, začala konečky jeho prstů spalovat elektřina. "Opatrně, jste moc blízko," varoval ho, i když to nebylo zase tak nutné, když se objevil Yoshiro. Znamenalo to, že momentálně byly všechny jednotky Quincy tady, takže v případě nouze věděli, do čeho jdou... nebo spíš proti kolikati jdou. Takže pan Válka by si to měl sakra rozmyslet.
"Hmm... takže, co jste to říkal o probíhající válce?" pronesl Raiden s úsměvem a pravou ruku položil na rukojeť své zanpakuto. "Pokud chcete, můžeme jí ukončit dřív jak začne," nadhodil jako návrh a mezitím se otočil k Razakimu. "Inu, obvykle dezertéry nebereme, ale ze staré známosti... proč ne, nejsem 46tka, abych zahazoval kvalitní kolegy," pokrčil nad jeho otázkou rameny. Razaki to vždycky moc řešil oficiální cestou, ale tohle bylo fajn, protože to mohlo jen více podpořit jednotky Seireitei a tak dále.

Izanagi

Objevil se v hloučku přihlížejících, kam opatrně vklouznul shunpem. Původně se tu nechtěl ukazovat vůbec, jelikož za Tokiem zrovna odpočíval po konfrontaci s Mabatakim, ale přivábilo ho reiatsu, které se v okolí velice silně projevovalo. Připadal si ospalý, celkem unavený po tom, jak celej den hledal Quincy a místo labutě našel Mabatakiho, ale jeho zvědavost ho nějakým způsobem donutila se nakonec vydal do táboru Gotei. Možná by si ho ani nikdo v davu nevšiml, kdyby neměl přes skoro dva metry a nebyl zahalený jako nazgul. Se zaujatím sledoval, co prováděl Izuna, každý jeho pohyb si měřil jako kdyby on sám stál proti němu, jeho rychlost a obratnost byla překvapivá. Když kolem něj proletěl Razakiho jedním speciálem někam do korun stromů, došlo mu, že na tom možná budou shinigami daleko hůř než si myslel. Takový nepořádek... Breptl když se díval, jak Izuna drží Baru jako rukojmí. Věděl, že blafuje, jenom ukazoval jakou má neomezenou moc nad námi, ale proč by zabíjel když by mohl zabít někoho z kapitánů? Chtělo se mu tleskat, ale nebavilo ho zvedat ruce a tleskat před koncem představení mu přišlo arogantní.

Mitoshi

Poté co začal Izuna jednat měl Mitoshi asi tak 2 sekundy na to, aby stihl učinit protiopatření.
A protože je opravdu silný tak... se mu to ani za mák nepovedlo.
Jediná věc před headbangem s Yasumarem, kterou udělat dokázal, byla aktivace shikaie.
A to mu bylo celkem na prd.
Rána s Yasumarem mu očividně udělala ránu na hlavě, protoźe jeho vlasy dostaly příjemný červený přeliv a v uších měl malý Big Ben.
Snažil se přemítat o současné situaci a žádný scénář nevypadal příliš přívětivě, vzhledem k tomu, co teď viděl o schopnostech nepřítele.
Ano, mohl by zkusit vztyčit kamenou zeď mezi Izunou a Baru, vyrazit tak jeho pistoli a následně ho na oplátku přišpendlit kamennými bodci k zemi. V normálním a nezraněném stavu by to zvládl během sekundy nicméně teď? Asi nic moc, trefil by tak strom vedle.
Opřen o své kladivo se narovnal a utřel si rukou krev z obličeje. Pak jen opět tiše vyčkával, co budou dělat vedoucí osobnosti.

Izumi Razaki

Razaki nestihl ani říct Raidenovi co to mele, nebyl přece desertér ani nic podobného. Bohužel, než to stihl udělat už letěl letěl vzduchem a bolela ho noha. Naštěstí Razakiho noha byla něco jako jeho pancéřové místo, neboť 95% všech zranění co kdy utrpěl byla právě na noze. To ho netrápilo jako to, že za jediný den potkal dva super silné nepřátele. Razaki ve svém dobrovolném exilu hodně zesílil... trénoval poměrně často, ostatně většinu času nebylo co jiného dělat, ale zdálo se, že to stále ještě nebylo dost. Přistál do koruny stromu, kde se rozhodl vyčkat. Přeci jen velení tu měl stále Raiden. Zkontroloval si nohu, zda to není tak hrozné, ale ve skutečnosti ho zajímalo, proč tam sakra stál Izanagi a nic nedělal... zřejmě ještě nebyl konec všem těm šťastným shledáním...

Baru

byla úplně strašně nenápadná za stromem a najednou nebyla, ani se nestačila leknout. Jenom vytřeštila oči, když ji někdo popadl a přemístil se s ní do tábora. Vůbec netušila, co se děje, ani nevnímala, co to povídal, ale bylo jasné, že to není nic dobrého. Bylo to zvláštní, zdálo se jí, že vidí Mitoshiho, Yoshira a Izanagiho... Že by se jí před očima začal odvíjet její život, jak se to prý před smrtí stává? Zvláštní... ale nebylo to špatné, aspoň je ještě jednou vidí, než bude konec. Vzhledem k tomu, že ji neznámý držet jak husu pod krkem, nemohla toho moc dělat a stejně ani nevěděla, co by měla dělat, pokud vůbec něco dělat mohla. Něco jí říkalo, že nemá smysl se pokoušet vysmeknout, jen se instinktivně začala snažit uvolnit stisk kolem svého krku, což mělo jen ten výsledek, že upustila Giovanniho na zem.

Kitsune

Za normálních okolností by se Izunovým slovům možná i zasmála, ale tohle byl nepřítel, který si očividně dost věřil. A měl proč. To Kitsune došlo, když asi zlomil Yoshirovi ruku. Kitsune si myslela, že je rychlá, opravdu rychlá a Yoshiro nehorázně rychlý, ale Izuna byl ještě rychlejší. Najednou z ničehonic letěla vzduchem na Eshena a pak spolu s ním zase zpátky. Kdyby letěla sama, možná by dokázala dopadnout alespoň na všechny čtyři, ale s Eshenem, který jí nechtíc bránil se ve vzduchu přetočit, to nešlo. A tak společně někde narazili tvrdě do stromu a pak dopadli na zem. "Ouu...promiň, Eshene." pronesla Kitsune, když se trochu oklepala z toho nárazu a chtěla z něj z modrovlase, na kterého dopadla, slézt, jenže se ozval Izuna. Když Kitsune mrkla tím směrem, uviděla, jak Izuna drží Baru pod krkem a míři jí na hlavu. To Kitsune nedávalo moc smysl. Všem jim tu ukázal, že na něj nemají, tak proč si bral ještě rukojmí? Také si všimla Izanagiho. Teď už tu chyběla jen Sei, aby tu byli všichni vrchní kapitáni, které zažila. Docela by ráda věděla, jak se z téhle situace dostanou, aniž by někdo přišel k úhoně a nejvíce asi, kdy se bude moct zvednou bez toho, aby Baru přišla o hlavu.

Konan

Ani ne 4 vteřiny a ocitla jsem se někde na druhém konci tábora. Přistání bylo tvrdé a bolestivé. Sotva jsem se vyškrábala na nohy. V puse jsem ucítila pachuť krve. "Ksakru." sykla jsem. To jsem nečekala. A teď k tomu všemu ten drzoun držel Baru pod krkem. Hikara jsem viděla ležet tam, kde jsem ho tak nějak nechala. Sakra. Co teď? ptala jsem se sama sebe. Hrozně jsem chtěla pomoc Baru, ale to by znamenalo pohyb a možné zranění Baru. Navíc byl zloduch na mě až moc silný. Sotva bych mu způsobila nějaké zranění. Nejraději bych zloducha nechala někomu z kapitánů. Pořád tu bylo dalších 80 Quincy okolo. Anebo taky jinak..... Otřela jsem si krev od pusy a zpustila na zloducha. "Co to jako bylo? To měla být rána? I ta kterou držíš pod krkem umí dát větší." hlasitě jsem se smála. Chtěla jsem upoutat zloducha na sebe, aby někdo jiný, silnější mohl udělat pohyb, nebo cokoliv, co Baru pomůže. Nebo jí rovnou pustí a půjde dodělat mě.... sakra....hmm detail.