Chrám Asakura

Yoshiro

Šel těsně před Konan. Jakmile Razaki vystartoval dopředu, Yoshiro se zastavil a zvedl ruku tak, aby zastavil i Konan. Chtěl jí jen uchránit před případným nebezpečím. Měl maličko deja vu. Bylo to dost podobné tomu, co zažil před lety, když Razaki ztratil kontrolu a proměnil se na hollowa.
Razaki tam Akiho chytil a zarazil do země. Nevypadalo to moc příjemně. Yoshirovi bylo celkem jedno, co Razaki udělá s Akim. Ačkoliv by mu nevadilo, kdyby mu ten padoušskej šupák ukázal, kde jsou záchody, už to totiž začínalo proměňovat tak trochu v nutnost.
Větší starost mu dělal Razaki. Yoshiro měl pocit, že na chvíli viděl plameny v jeho očích. Co to bylo s jeho reiatsu? A hlasem? Určitě něco na chvíli převzalo kontrolu nad jeho tělem. Yoshiro se podíval na Kitsune, jestli jí napadá to samé co jeho. V tu chvíli se ale Razaki vrátil k sobě. Bělovlas nic neřekl. Prostě na něj koukal a čekal, jak se celá situace vivine.

Jinsei

Nechystal se na Akiho reagovat. Chlapec dostal přesně to, co si zasloužil. "Jak říkám, poslední šance," řekl Akimu a otočil se k němu zády. "Od teď." Hlavu ještě natočil směrem k Razakimu. "O to se postaráme, Izumi-san. Už jsme o tom mluvili. Nebojte se, všechno bude v pořádku. Pojďme se najíst." Pak konečně vešel do jídelny, kde už bylo připraveno několik talířů s jídlem a misek s pitím.

Aki Maki

No nebudu lhát, když řeknu, že byl Aki dost překvapený. Zároveň ale i dost uražený, že i po takovém hrdisnkém výstupu to takhle schytal. Každopádně zůstal chvíli sedět v propadlé zemině a lapal po dechu. Po nějaké době vstal, poupravil si čepec a pohlédl na Yoshira.
Pojďte..
Odpověděl, jako by se před chvílí nic nestalo. Aki ovšem uvnitř hořel a jaké to asi je, když hoří led. Každopádně, našel si další důvod k tomu, proč trénovat a proč se pokusit opět uvolnit tu samou sílu jako včera a pokusit se jí ovládnout, jednou..

Konan

Moc jsem toho nestihla zahlédnout, protože mi Yoshiro do zorného pole zvedl svou ruku. Musela jsem vykouknout zpoza Yoshira a jeho ruku. Plamínky v očích jsem u Razakiho neviděla, jen jak přišpendlil Akiho k zemi. Díra z toho byla pořádná. Páni. Ale jeho hlas byl poněkud divný. I sám Razaki vypadal trochu překvapeně, ale Yoshiro nic nedělal. U Razakiho by to vysvětlovalo několik věcí, ale raději jsem nic nedělala ani neříkala. Raději jsem pak šla dál. Lehce mi zakručelo v břiše, když jsem viděla to jídlo na stole.

Kitsune

A Aki tu hubu nezavřel, ani po varování z Jinseiovi strany, Kitsune si povzdychla a než se nadála, Razaki vybouchl, obrazně řečeno samozřejmě. Razaki jí vždy přišel jako takový ten klidný a vyrovnaný člověk, kterého jen tak něco nerozhází a udržuje si klidnou mysl, to se ovšem protivilo s tímhle výstupem, kdy Akiho doslova zarazil do země. Naklonila hlavu trošku do strany a celkem překvapeně na to koukala s pozvednutým obočím. Také jí přišlo, že měl jiný hlas, plameny v očích a také asi cítila jinačí  reiatsu. Ale, nezdálo se jí to jen? V tom si všimla, jak na ni kouká Yoshiro, pohledem k němu vyslala zprávu Co to bylo?. Přeci jen on znal Razakiho déle, tak třeba něco bude vědět.  Mezitím se Razaki zklidnil a díval se na svojí ruku. Jo, rozhodně ztratil kontrolu, ale nad čím, Batarielem? Tak jako tak to nebylo dobré, tedy pokud se to bude opakovat často.
Pak už jen následovala Jinseie do jídelny. Když nad tím tak přemýšlela, už dlouho nic nejedla, ne že by jí to nějak vadilo.

Izumi Razaki

Razaki si prokřupl prsty na ruce na kterou se díval a lehce zakroutil hlavou. Batarieli, starý příteli... dneska jsme vykročili špatnou nohou... řekl si v duchu. Naštěstí to schytal jenom Aki, a Razaki e kvůli tomu špatně necítil... ba dokonce si byl celkem jist, že se to nepodepíše ani na jeho klidném spaní. Možná mohl ještě chvíli počkat, než Batariela potlačí. Ale kdo by to pak měl uklízet...
Razaki pak neřekl už nic, místo toho mlčky následoval Jinseie do jídelny. Měl z toho všeho ale špatný pocit... raději by mluvil, než jedl. Neměl hlad, byl zvyklý jíst spíše méně než více. A byl zvědavý na odpovědi, které doufal, že brzy dostane...

Jinsei

"Posaďte se prosím," řekl Jinsei. "Omlouvám se za to, že jste museli zažít takové přivítání," omluvil se slečnám. "Ale my to vyřešíme," usmál se na ně, a pak se podíval na Razakiho, kterému naznačil, že mluví tak trochu i o něm.
"Mimochodem, nevím, jestli už jsem se vám představil," začal a postavil se znovu. "Jmenuji se Izumi Jinsei," uklonil se. "Vítejte v chrámu Asakura," řekl a levou rukou dramaticky ukázal kolem sebe.
Potom se znovu posadil. "Doufám, že máte hlad, jídla je tu dneska hodně. Večer totiž bude večeře na počest mého drahého přítele, který jen před pár hodinami zemřel," vysvětlil.

Yoshiro

Vyrazil tedy za Akim, který se nejspíš necítil úplně dobře, když takhle dostal přede všemi shiton. "Takže," začal. "Jak jste se vlastně dostal z vězení?" zeptal se Yoshiro, aby řeč nestála. Neříkal to nijak nepřátelským tónem, ačkoliv chtěl Akiho zabít za to, že zradil jednoho z Yoshirových nejmilovanějších osob. Yasumaru byl asi nejnevinnější muž v Gotei 13. Jeho problém byl tom, že až moc věřil ostatním. Yoshiro vždycky věděl, že Aki není svatoušek, ale ani na něj by nejspíš neřekl to, co udělal morčeti.

Izumi Razaki

Razaki jen kývnul hlavou. To, že se Aki choval jako Aki nebyla přeci Jinseiova vina. Razaki litoval toho, že ho nenechal popravit, když měl tu šanci. Bohužel měl Aki pár stoupenců ve své divizi a Razaki nechtěl riskovat roztržky v Gotei 13... samozřejmě nemohl tušit, že někdo rozhodne, že ho pustí na vycházky. To by se nestalo, kdyby zůstal kapitánem. Alespoň měl tolik rozumu, že si jeho zanpakuto nechal u sebe... jinak by měl nejspíš i to...
Pak se ale dozvěděl o smrti Jinseiova přítele.
"To mě velice mrzí... přijměte prosím mojí upřímnou soustrast... "
mohlo to sice znít jako prázdné gesto, ale Razaki to myslel upřímně.

Aki Maki

A tak tedy vedl Yoshira na nějaké ty toalety, šli samozřejmě tedy chrámem. Yoshiro se poté pokusil navázat konverzaci, což Akiho poměrně dost překvapilo, ale což.
Pustili mě za dobré chování..
Odpověděl a opravdu vážně se zatvářil. Nakonec se však musel sám zasmát.
Nah, vyslali mě hledat nějakýho týpka, ale jak to říct..dostal můj doprovod dříve, než já jeho..
Zasmál se opět a náhle zastavil.
Tak tedy, támhle na konci chodby..
Ukázal na dřevěné dveře asi 10 metrů od nich.
Počkám zde..
Opřel se o zeď a obě ruce si dal do kapes, musel být přece badass.

Kitsune

Kitsune se tedy posadila, když je Jinsei vyzval. "V pořádku. Aki je hold Aki, za to vy nemůžete." odvětila, když se jim začal omlouvat za přivítání. Myslela to upřímně. Pak se jim představil a přivítal je chrámu. Kitsune kývla hlavou. Bylo to takové to děkovné gesto, aspoň myslím. Když se Jinsei zmínil o jídle, podívala se na to jídlo kolem. Něco z toho by sníst měla, aby neurazila hostitele, avšak nestrčí do pusy nic, v čem budou byť jen cítit mandle. Jak tak koukala po tom jídle, Jinsei poznamenal smrt svého přítele. Vrátila pohled k němu. "Upřímnou soustrast." pronesla a stejně jako Razaki to myslela vážně.

Yoshiro

"Díky," poděkoval, když mu Aki ukázal, kde jsou záchody. Yoshiro tedy přišel ke dveřím. "Nicméně moje schopnost dojít zpátky po cestě, kterou jsme sem přišli, je na poměrně dobré úrovni, takže když dovolíte," řekl Yoshiro a zalezl dovnitř. Byla zde totiž potřeba, která musela být vykonána. O chvilku později Yoshiro vyšel ven a rozhlédl se, jestli tam Aki zůstal nebo ne.

Jinsei

"Děkuji," poděkoval, když mu popřáli upřímnou soustrast. Poté se dal do jídla. "Takže," začal zase mluvit, když dožvýkal sousto. "Ruyichi Konan, hm." Usmál se. "Tenhle chrám jsme dostali jako dárek právě od vašeho rodu," usmál se Jinsei na Konan. Vypadalo to, že se snaží konverzovat o něčem jiném, než o Akim a o tom, že mu umřel kamarád.

Aki Maki

Aki pouze přikývl na Yoshirovo díky. Alespoň někdo i přes všechnu nenávist dokázal své pocity utěsnit a chovat se aspoň trochu normálně. Každopádně, když Yoshiro vyšel, tak tam stále Aki stál a zíral na špičky svých bot. Hlavu ovšem hned zvedl a otočil se na Yoshira.
Ah, omlouvám se. Netoužil jsem nějak po tom udělat vám zde osobní prohlídku a doprovodit vás až sem, měl jsem to spíš jako takovou záminku, abych na chvíli vypadl..
Poznamenal stále zírajíc na Yoshira. Poté nahodil úsměv a postavil se normálně.
Hádám, že můžeme jít na tu večeři..
Pravil a vydal se následovat ostatní, tedy pokud šel Yoshiro za ním.

Yoshiro

"Asi hádáte správně," řekl Yoshiro a snažil se svoji podrážděnost skrýt tak dokonale, jak to jen uměl. Což bylo hodně. Vyrazil tedy za Akim. Byl si jistý tím, že ostatní ho tam neuvidí zrovna rádi (kde ostatní znamená - Kitsune a Razaki). Yoshiro maličko vzdychl. Než s Akim stihli dojít do jídelny, zastavil je Yudai. Yoshiro toho chlápka nepoznal, ale Aki ano.
"Dobrý den," pozdravil Yudai.
"Pane Ruyichi, mohl byste jít se mnou?" zeptal se Yudai najednou. Yoshiro byl maličko překvapený tím, že ho znal. Bylo to celé trochu podezřelé. "Vy se vraťte do jídelny, Aki," pokračoval Yudai s milým úsměvem.
Yoshiro pokrčil rameny a šel teda s ním.

Konan

S radostí jsem vzala místo u stolu, ale s jídlem jsem počkala. Trochu z opatrnosti a tak trochu abych nevypadala jako otesánek. Jinsei se konečně představil, tak trochu jako kdyby mě slyšel, ale to jsem hned vypustila z hlavy. Když se zmínil o svém příteli, trochu jsem posmutněla a řekla nahlas: "Upřímnou soustrast." Nic moc jiného se dělat nedalo. Teď už.
Jak Jinsei začal jíst, tak jsem také ochutnala nějaké dobře vypadající jídlo, které jsem neuměla pojmenovat. Bylo opravdu výborné. Chtěla jsem si vzít další sousto, ale v tom mě Jinsei oslovil. Překvapeně jsem zamrkala a odložila jsem sousto na talířek a vyslechla Jinseie. "Vážně?" zeptala jsem se překvapeně a ještě jednou jsem se pořádně rozhlédla po místnosti. "Vůbec to tu nepoznávám. Máte to tu nádherné." řekla jsem po chvíli. V duchu jsem se začala stydět. Kdoví v jakém stavu dostali tento chrám a oni z něho udělali takovou nádheru.

Aki Maki

Judai ho poměrně překvapil, ale Aki bez jakékoliv reakce tedy pokračoval v cestě až do jídelny. V jídelně se snažil vyhnout jakémukoliv očnímu kontaktu s jakoukoliv osobou. Bez nějakého vyzvání se posadil na nějaké vzdálenější místo od ostatních. Zde se posadil, lokty položil na stůl, podepřel si rukama hlavu a zíral do stolu. Asobu tu nebyl sotva den a už se to tu nedalo vydržet, chudák Aki vypadal, že se vnitřně asi každou chvílí složí. A tak se Aki rozhodl přemýšlet nad svým snem o černookém Akim. Akimu přepadla přes oči ofina, takže mohl bez žádných problémů zavřít oči a nikdo si toho neměl šanci všimnout.
Jestli je tu nějaký návštěvník, tak se koukej ozvat frajere..
Zkusil si Aki tak jako v duchu říct. Nic jiného ho nenapadlo a dělat to, co předtím s Asobuem neměl zrovna chuť opakovat. Možná si bude muset později půjčit nějakou knihu, přeci jen tady to muselo být knih plné.

Kitsune

Když se tedy začalo jíst, Kitsune se do jídla pustila také. Jedla pomalu a po malých soustech a vyhýbala se mandlím. Jistota byla jistota, nerada by tu umřela na otravu kyanidem jako nějaká krysa. Jinsei se začal bavit s Konan ohledně rodu, do kterého se přivdala. Kitsune docela překvapilo, že ten chrám dostali od Ruyichiů, i když to bylo asi už hodně dávno. V tom někdo vešel do místnosti. Kitsune se tím směrem podívala jen očima a to jen proto, aby zjistila, že to je Aki a bez Yoshira. Ani by se nedivila, kdyby ho předal nějakým zdejším mafiánům jako Yasumara nebo co že mu to provedl. Ale jak znala bělovlase, tak byl v pohodě. Ten by přeci Akimu nenaletěl. Nic však neříkala a dál se věnovala svému jídlu.

Izumi Razaki

Razaki nejedl vůbec, nechtěl sice vypadat neslušně, ale potom co se stalo prostě neměl hlad. "Ačkoliv nerad ruším při jídle, tak si opravdu myslím, že bysme se měli bavit o důležitých věcech... požádal jste mě, abych promluvil se shinigami... přivedl jsem tedy tady kapitánku a jsem si jistý, že má spousty otázek... já jich mám taky spousty... " řekl Razaki. Mohlo sice být považováno za neslušné mluvit o tom poté, co se dozveděl, že Jinsovi zemřel přítel. Razakimu se ale zdálo, že by se raději bavil o čemkoliv jiném, než právě o tom...

Aki Maki

Aki nebyl zase takový bídák, aby nepoznal, že už není dávno při vědomí. Bylo na čase se tomu všemu postavit a zjistit pravdu. A tak se Aki na férovku podíval Hollow Akimu do očí.
Kdo jsi a proč tu jsi? Hádám, že na to, abych se ti představoval já je už trochu pozdě..
Aki se lehce zasmál, poté však nahodil opět poměrně vážný výraz. Aki si byl jistý, že tohle něco je velmi nebezpečné a není radno to provokovat, ale zase na druhou stranu, kdyby chtěl Akiho tělo, tak ho nejspíš mohl už mít. Takže pán tu byl zřejmě furt Aki. Jsem na koni..

Kitsune

Kitsune v tichosti jedla, když promluvil Razaki. Vypadalo to, že se konečně dostanou k tomu, proč jsem vlastně přišli. Stejně jako Jinsei odložila své jídlo. Asi by měli začít s něčím jednoduším, než otázkou Jste velký padouch nebo ne?. Kitsune chvilku zapřemýšlela, na co by se tak mohla zeptat. "Proč jste za námi poslal tady Izumiho-san a ne někoho ze svých?" zeptala se nakonec. Dost jí to vrtalo hlavou. Přeci, když někdo něco chce, měl by si to obstarat sám.

Izumi Razaki

Razaki neříkal nic. Ale celkem chápal obě strany. On sám by také zkoušel jednat skrze někoho, kdo celou situaci zjednoduší. Ale i tak mu přišlo divné, že čekali na něj. Ačkoliv by jim možná nevěřili okamžitě, tak by jim jistě dali šanci si jejich důvěru získat. Razaki nad tím přemýšlel jen krátce. Byl zvědaví, jak tohle dopadne...

Kitsune

Kitsune oplácela Jinseiovi pohled. Dalo by se říci,že tím upřeným pohledem hledala v tom jeho...no ani nevěděla přesně co. Pak se jí zeptal, co by na jeho místě dělala ona. Tuhle otázku celkem čekala. "Poslala bych ho jen jako něčí zálohu. Ale posílat za sebe někoho jiného je dosti nezdvořilé a podezřelé. Nemluvě o faktu, že jste nemohli vědět, jestli vám Izumi-san vyhoví a tábor v lese nevyrostl dnes v noci. Proto vyvstává otázka, proč jste nás nepokusili kontaktovat dřív?" odpověděla mu Kitsune a zapřemýšlela, jestli to trošku nepřehnala. Teď docela zalitovala, že s sebou nevzala Raidena, i když...ne vlastně ani ne potom, co předvedl s Izunou. Ale měla tu Razakiho a ten byl, co se diplomacie týče, mnohem lepší. I když před chvílí dosti bouchnul. Celkem by ocenila, kdyby se také přidal do debaty, protože pořádně nevěděla na co a jak se ptát. "To, že jsme ve válce s quincy nám nemusíte připomínat. Dnes jsme o spoustu lidí přišli." dodala ještě a na okamžik mrkla směrem k Akimu, protože jí přišlo divné, že je tak zticha. To ho to, co se stalo před tím na chodbě tak umlčelo?

Aki Maki

Reakce Hollow Akiho ho dosti překvapila. Nečekal, že na to půjdou takhle tvrdě hned od začátku, ale jestli měl v sobě jen něco málo z Akiho, tak je to vlastně docela pochopitelné.
Pche, ty že bys zastavil plameňáka?
Zasmál se Aki a nahodil jeden ze svých klasických úsměvů. Byla to však trošku přetvářka, Aki začínal mít docela strach o svoje tělo, pouze hlupák by neměl v takovéto situaci strach.
Myslím, že je nám všem jasné, jak se to bude nyní vyvíjet. Já si přivlastním tvoji sílu po dobrém, nebo po zlém. Nezapomínej, že já jsem majitel tohoto těla, pokud zemřu já, tak zemřeš i ty. A věř mi, že se brzy dostaneme do situace, kdy NÁM půjde o život..
Odpověděl a slovo NÁM opět docela zdůraznil. Poté nahodil docela frajerský pohled a lehce naklonil hlavu do strany.
Ale jestli někdy nakopeš plameňákovi zadek, tak ti možná i mile rád poděkuju..a ještě bych zapomněl dodat, jen tak pro zjednodušení, jak ti mám říkat..?
Lehce nadzvedl levé obočí. Aki stále doufal, že to půjde vyřešit nějak bez boje.

Izumi Razaki

Razaki viděl, že si Kitsune a Jinsei moc nerozumí. Měli zkrátka jiné přístupy k věci. "Dobrá, myslím, že tahle část je pochopitelná... oba vás řídí opatrnost, což je perfektně pochopitelné... stejně jako jste vy byl opatrný předtím, tak je kapitánka opatrná teď, to jí přece nemůžete zazlívat... " řekl Razaki. Samozřejmě že by jí to zazlívat mohl, ale byl by pěkný pokrytec. "Já jsem ve válce byl, dokonce ne jednou... vím, že je potřeba opatrnost a obezřetnost... bohužel teď ve válce jsme, takže opatrnost je na místě... " dodal ještě, aby si Jinsei uvědomil, že Kitsune dělá jen to, co dělal předtím on. Razaki se také podíval na Kitsune pohledem, který jasně říkal, aby řekla to důležité... to co jí trápilo... divné bylo, že Aki byl nějak mimo... jako kdyby měl nějaký interní monolog... zajímavé... usnul snad? Razaki se lehce zamračil a raději ho koutkem oka sledoval...