Chrám Asakura

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Kitsune > "Co co?" zeptal se nechápavě. "Chceš jít nebo ne?" pokrčil rameny a trochu vztahovačně zkřivil pusu. Strýček byl oblečený svátečně. A byl připravený někam jít. Zdálo se ale, že čeká na Kitsune.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

"To je jedno." odvětila na to Co co. "Jít? Kam?" zeptala se. Byla z toho chudák celá zmatená. Proč vypadal strýček tak svátečně? Kam se chystal? Kitsune si připadala úplně mimo.

Poèet pøíspìvkù : 361 Join date : 02. 04. 15

Aki Maki

Lehce naklonil hlavu na Jinseiův nápad a zatvářil se hodně moc překvapeně. Že by je Jinsei nechal někde spolu samotný? To nemůže dopadnout dobře.
No myslel jsem, že bych hodil pokec se zanpakuto, ale jestli na tom trváte..
Jen tak lehce pokrčil rameny a k tomu všemu ještě ledabyle mávl rukou, jako že je mu to vlastně buřt, šumák, jedno.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Kitsune > "Jdeme na pochod shinigami!" řekl Kitsune. "Těšila ses na něj už několik týdnů! Udeřila ses do hlavy?" začal se smát. "Tak pojď, ať to stihnem!" popohnal Kitsune a sám šel ke dveřím. Kitsune si začala vzpomínat. Tohle byla jedna z velmi důležitých událostí v jejim životě. Byla to totiž jedna z věcí, která jí pomohla k tomu, aby se rozhodla stát shinigami.

Aki > "Já na ničem netrvám, rozhodnutí je na Izumim-san," řekl Jinsei maličko přísně Akimu.

Předmět: Re: Chrám Asakura Fri Sep 18, 2015 10:43 am

Izumi Razaki

Razaki zvedl obočí. "Myslíte, že by to byl dobrý nápad? Zvláště při takto citlivé misi? Rád bych slyšel vaše důvody..." zeptal se Razaki. Ten nápad samotný se zdál absurdní, ale pokud měl Jinsei nějaké svoje důvody, tak je chtěl Razaki znát. Jistě nějaký důvod musel mít. Tady šlo o citlivou rodinnou záležitost. Razaki by chápal, kdyby s ním poslal někoho z klanu Izumi, šlo tu přeci jen o rodinu... ale naprosto cizího člověka? A navíc Akiho? Znělo to trošku jako "Nechceš do té rány nalít trochu osolené kyseliny?"

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Nejprve byla Kitsune nehorázně zmatená, ale, když strýček řekl, že jdou na pochod shinigami, začala si vzpomínat. Jak jí tahle vzpomínka mohla vypadnout, když právě tohle mělo velký vliv na tom, že se vůbec rozhodla stát shinigami? "Už jdu." odvětila strýčkovi a naposled se rozhlédla kolem. Byl to přeci její domov a ona nemohla vědět, jestli ho nevidí naposledy. Pak se za strýčkem rozeběhla, aby ho v tomhle dětském těle dohonila.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Jinsei

"Myslím si, že pan Maki se potřebuje zlepšit v mezilidských vztazích a vy zase musíte zapracovat na svém sebeovládání. I když jste klidný muž, občas vám to ujede a to jsou ty chvíle, kterých Batariel využije." Pokrčil rameny. "Myslím si, že by to mohlo prospět vám oběma. Pokud nesouhlasíte, respektuji to a vezmu si pana Makiho na starost."

Strýček

A tak společně s Kitsune vyrazili na pochod shinigami. V ulicích už takhle bylo hodně lidí. Stáli kolem cesty a vyhlíželi průvod. Strýček si Kitsune radši chytil za ruku, aby se mu nikam neztratila. Když si ale všiml toho, že je dívka moc malá na to, aby něco viděla, vzal jí do náruče a vyhodil na ramena, kde si jí posadil. Pak vlezl mezi několik lidí. Sám toho moc neviděl, ale na tom nezáleželo.
Kitsune v dálce uviděla blížící se shinigami.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Kitsune dohnala strýčka a zbytek cesty cupitala vedle něho. Všude byla spousta lidí a Kitsune ve svém malém já většinu z nich viděla jako obry, skoro jako by sama stála proti hordě Menosů. Strýček jí dokonce chytl za ruku, aby se v tom davu lidí někde neztratila. Kitsune bylo trochu trapně stejně jako kdysi. Už tehdy o sobě tvrdila, že už není malá holka, i když vlastně byla. Tentokrát to ale byla pravda. Vypadala jako malá, ale už opravdu malá nebyla. Od té doby uplynulo víc jak sto let, co sto, sto padesát...To samé, když si jí vysadil na ramena. Pak si ale v dálce všimla blížících se shinigami a její pohled se upnul jen k nim.

Poèet pøíspìvkù : 116 Join date : 02. 04. 15

Konan

"Ne není to moje chyba." odpověděla jsem Mei. Doufám, ale proč by jinak...? vrtalo mi hlavou, ale to už mluvil Mito. "Ne, ne. Určitě se vrátí." snažila jsem se být pozitivní. "Hikaru, tohle neříkej." řekla jsem ještě. To už mi děti začali růst před očima a už z nich najednou byly dospělé osoby. Už se mi ani nevešli do náruče. Viděla jsem jejich smutné výrazy, které se mísili s hněvem. Chápala jsem jejich pocity, i proč říkají takové zlé věci. Ale já pořád měli naději. Oni přece Yoshira neznali tak jako já. Och, ano. Vůbec ho neznají. Sevřel se mi žaludek. Na Hikarovu větu jsem nedokázala nic odpovědět. Tak rychle o svém otci ztratili iluze. Chtěla jsem se probudit. Už jsem to nechtěla prožívat znovu a znovu.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Kitsune > A tak tam stáli a koukali. Bylo to několik desítek různých osob v černých shihakusho. Vypadali moc pěkně. Chodili v různých formacích a celkem pěkné bylo to, že měli různě barevné pásky. Kitsune si všimla, že kolem jedné osoby tam dělají nějaký kruh, skoro jako by jí bránili před možným útokem. Ta osoba na sobě měla nějaký bílý plášť. Byla to stará paní. Vypadala hrozně elegantně.

Konan > Po nějaké době Konan stála uprostřed temnoty. Uviděla, jak se k ní její vlastní děti otáčí zády a jdou pryč. Byla sama. Opuštěná. I když se rozběhla, nepřiblížila se ke svým dětem ani o metr. Pořád se vzdalovali.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Kitsune seděla strýčkovi na ramenou a sledovala průvod. Vypadalo to všechno hezky a tak. Různé formace, barevné pásky. Kitsune si moc dobře pamatovala, jak jí tohle jako malou úplně uchvátilo. Vzpomněla si i na to, že tyto průvody se už neodehrávají a přišlo jí to líto. Měli by něco podobného zase zavést. Možná že by si pak o nich lidé v Rukongaii nemysleli to, co si o nich myslí teď. Pořád alenechápala, co myslela její síla tím "Vrať se ke kořenům.".
Pak si Kitsune všimla té staré paní uprostřed kruhu. Měla na sobě bílý plášť. Haori? pomyslela si Kitsune a pořádně si ženu prohlédla, jestli jí nepozná.

Předmět: Re: Chrám Asakura Mon Sep 21, 2015 12:06 am

Izumi Razaki

"Je poměrně pravděpodobné, že je to nějaká past... takže posila by se hodit mohla. Na druhou stranu je tu pořád ten základní problém, že Aki je člověk, kterého opravdu nemám rád... a nečekám, že by se to mohlo změnit..." řekl Razaki. Pravda byla, že pokud by narazil na mrtvoly své rodiny, tak by nerad slyšel za sebou "já jsem vám to říkal" nebo podobnou Akivinu... "Myslím, že tohle je něco, co bych měl udělat sám..." řekl nakonec.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

[i]Kitsune > Kitsune poznala, že je to trochu mladší bývalá a teď již zesnulá kapitánka první divize Shounagon Sei. Ta se na Kitsune podívala, chvíli na ní koukala, a pak se znovu otočila dopředu.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Kitsune se soustředila na tu starší ženu a po chvilce zkoumání a přemýšlení v ní poznala Shounagon-ex-soutaichou. Zároveň jí také došlo, že žila celé ty roky v klamu, že potkala bývalou vrchní kapitánku jen jednou. Jak tak na ni koukala, koukala se i ona na ní. Takže tam na sebe nějakou chvíli zírali, než se vrchní kapitánka otočila zase dopředu a věnovala se průvodu. Kitsune si vzpomněla, jak se tehdy cítila důležitě a poctěně, že se někdo, kdo vyzařoval takovou moc a respekt, podíval zrovna na ní a dokonce i na tak dlouho. Pořád jí ale nedocházelo, proč jí sem její síla poslala. Rozhodla se tedy, dál sledovat průvod.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Razaki > "Rozumím, Izumi-san," řekl Jinsei a uklonil se. "Přeji vám hodně štěstí a příjemnou cestu. Budu rád, když se vrátíte, až najdete to, co potřebujete." Rozloučil se Jinsei slušně a ještě se na Razakiho stihl usmát.

Kitsune > Najednou se Kitsune zatočila hlava a zatmělo se jí před očima. Viděla kolem sebe různé obrysy a siluety lidí. Pak se jí zrak zase vrátil. Stála v úzké uličce a kolem ní bylo několik starších kluků v otrhaných hadrech. Před Kitsune ležela malá zraněná holčička s košíkem, ve kterém bylo nějaké ovoce. Starší kluci na holčičku začali útočit a pokusili se jí ukrást jídlo. Kitsune si všimla, že nedaleko stál strýček a s někým mluvil.

Předmět: Re: Chrám Asakura Mon Sep 21, 2015 2:32 pm

Izumi Razaki

"Pokud se vrátím... jsem více méně přesvědčen, že je to past... ale uvidíme. Už jsem pár pastí přežil..." řekl Razaki. Nic dalšího už ale neřekl. Upravil si pozici Batariela a vydal se přímou cestou k místu o kterém mluvil ten podivný kapucín. Pořád doufal, že lhal... nebo že přeháněl. Rodina pro něj byla vším, doposud v něm vždycky hořel plamínek naděje, že je opět uvidí, živé a zdravé. Teď měla přijít chvíle, kdy ten plamínek mohl zhasnout navěky. Nic už by potom nebylo jako dřív...
>>> Pryč

Poèet pøíspìvkù : 116 Join date : 02. 04. 15

Konan

Najednou se kolem mě rozprostřela černo černá tma. Už jsem neměla ani děti u sebe, ale zahlédla jsem se kousek ode mě. Jenže šli pryč. "Mei. Hikaru. Mito." zavolala jsem postupně na všechny. Neotočili se. Zkusila jsem se je dohnat, ale nepřibližovala jsem se k nim. Spíš jako kdybych se víc a víc vzdalovala. "Ne. Ne! Prosím!" křičela jsem za nimi, ale už jsem je ani neviděla. Klesla jsem na kolena. Z očí mi kapaly slzy. "Neopouštějte mě i vy." špitla jsem. Tohle bylo kruté.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Najednou se s ní začal točit svět a měla pocit, že omdlí a taky že jo. Černo před očima a tak. Viděla sice pár obrysů lidí, ale nic bližšího. Netušila komu patří. Pak konečně zase viděla. Už neseděla strýčkovy na ramenou. Ne, teď byla v nějaké uličce v Rukongaii. Kolem stála skupinka starších kluků a před ní na zemi holčička s košíkem s ovocem. Kitsune hned došlo, o co tu jde. Ti kluci jí chtěli o to ovoce okrást a nezdráhali se použít i násilí, proto byla ta holčička zraněná. Bylo smutné, jak podobné situace byly v Rukongaii časté. Strýček sice stál nedaleko, s někým mluvil. Kitsune ho do toho ale nechtěla zatahovat. Kitsune se vrhla mezi ně a postavila sepřed tu holčičku. "Proč si radši nevyberete někoho stejně velkýho?!" houkla na ně a byla připravena sebe i dívku bránit.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

__________________________________TIMESKIP______________________________
Kitsune > Kluci se na Kitsune podívali a začali se jí smát. "Cože?" zeptal se jeden. "Odvaha a blbost k sobě nemají daleko!" odpověděl na to další. Pak jeden z nich naběhl na Kitsune a pokusil se jí vrazit pěstí.

Konan > V tu chvíli se Konan probudila. Už byl den. Znamenalo to, že musela spát celou noc. Cítila, jak má zpocené čelo a i nějaké oblečení. Noční můry jí nepomohly k moc příjemnému spánku. Konan si všimla, že nedaleko ní stojí velký namakaný chlápek s konvičkou v ruce a zalévá kytičky.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Ti spratci se jí začali smát, což dokázalo Kitsune dost vytočit. Teď si ale zachovávala klid, protože přeci se nebude rozčilovat kvůli pár harantům. "Blbci jste tu akorát vy." zamumlala si potichu a když se na ni jeden z nich rozběhl a napřáhl se pěstí, počkala, až do chvíle, kdy jeho pěst teprve vyrazila. Pak uhnula kousek stranou tak, že by jeho pěst měla proletět těsně kolem ní. Jednou rukou ho čapla za předloktí, druhou za šaty někde na hrudi a přehodila ho přes sebe jako v každé správně hodině sebeobrany.

Poèet pøíspìvkù : 116 Join date : 02. 04. 15

Konan

S cuknutím jsem se posadila. Zhluboka jsem oddechovala. Cítila jsem se mnohem hůř, než když jsem šla spát. Byla jsem celá polámaná a píchalo mě u srdce. Když jsem se konečně aspoň trochu uklidnila, rozhlédla jsem se po svém okolí. Stále jsem byla v chrámové zahradě. Škoda, že i tohle nebyl sen. Ale pár věcí se přeci jen změnilo. Byl den. Jen jsem doufala, že jsem nespala víc než jednu noc. A k tomu všemu jsem ještě byla zpocená. Kapičky na čele jsem si utřela do kapesníku, ale toužila jsem po výměně oblečení. Po něčem čistém a suchém.
Konečně jsem zaregistrovala velkého namakaného chlapíka. Honem jsem se postavila na nohy a trochu své oblečení oprášila. "Dobrý den." pozdravila jsem. "Nevíte, kde je tu nějaká koupelna, prosím?" zeptala jsem se.

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Kitsune > Kluk přes Kitsune přeletěl a padl na hubu. Ti další dva na to koukali s vykulenýma očima. Rozběhli se na ní a zaútočili, tentokrát společně. Jeden pěstí. Další vykopl.

Konan > "Dobrý," odpověděl maličko zaskočeně. "Vůbec jsem si vás nevšiml!" řekl a začal se rozhlížet, jestli tam nespí víc žen. "Koupelna. Ano ano!" začal ukazovat na hlavní budovu, ze které předtím Konan přišla.

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Kdyby Kitsune byla v letech, na které zrovna vypadala, potěšily by jí ksichty těch dvou kluků. Vzpamatovali se ale dost rychle, protože se pak na ni oba rozeběhli. Kitsune poznala, že se jeden napřáhl pěstí a druhý se chystal k výkopu. Kitsune počkala na vhodnou příležitost, přikrčila se, co nejvíc k zemi, což s její momentální výškou nebyl moc problém, udělala kotoul, aby se dostala za ty dva holobrádky a pak jim podkopla nohy

Admin Poèet pøíspìvkù : 1231 Join date : 01. 04. 15

Kitsune > Podařilo se a oba kluci spadli na tlamu. Ten co dostal jako první, jim oběma pomohl na nohy, a pak společně utekli. Když se Kitsune podívala na dítě, které zachránila, stálo tam a usmívalo se na ní. Nedaleko stál i strýček a usmíval se na Kitsune. Vlastně, všichni se na ní dívali a usmívali se. Pak se začali spojovat do jednoho, z koho nakonec vylezla dospělá Kitsune. "Tak vidíš. Máš to v sobě. Nemusíš hledat pomoc jinde. Všechno, co potřebuješ, je tady -" ukázala na srdce malé Kitsune. "Tvoje odvaha je tvou největší silou."

Poèet pøíspìvkù : 385 Join date : 02. 04. 15

Kitsune

Ti potomci se nakonec sebrali a vzali nohy na ramena. Pak si všimla, jak na ní všichni koukaj a usmívají se. Přišlo jíto celkem creepy. Hned na to se všichni spojili do jednoho...dospělé Kitsune. Teď, aby na sebe viděla, musela zaklonit hlavu. "Moje odvaha?" zopakovala. Jaksi ale netušila, jak by jí jenom odvaha pomohla proti někomu jako Izuna.

» Chrám