Chrám Asakura

Konan

Všimla jsem si, že ze mě byl zahradník trochu vylekaný. Asi jsem na něho moc rychle bafla. "Děkuji." poděkovala jsem a šla směrem, který mi ukázal. Pořád jsem se v tohle bludišti nevyznala. Ale už jsem chtěla co nejdříve vyrazit. Pořád jsem měla syna někde uvězněného.

Kitsune

Kitsune koukala na své druhé já alias svojí sílu. Připadala si tak maličká, oproti ní, ale to bylo spíš tím, že momentálně maličká opravdu byla. Trochu se zastyděla, když si nad její nechápavostí druhá Kitsune povzdychla. Vyposlechla si její slova a snad si z nich i něco vzala. Najednou se začala zvětšovat a druhá Kitsune zmenšovat. Kitsune svojí síle oplatila úsměv a než jí stihla něco říct, probudila se v posteli. Trochu nechápavě a rozespale se rozhlédla kolem.

Konan

V koupelně jsem se upravila co nejvíce to bylo možné. Bohužel jsem nebyla tolik vybavena jako jindy. Hodně věcí zůstalo v troskách tábora. Co se dalo dělat. I tak to pomohlo, abych se cítila lépe. Už mnohem rychleji se mi povedlo dostat se ven z tohohle labyrintu. A když jsem hodně netušila, tak jsem se zeptala. Konečně jsem tedy vyšla před chrám. Slušnost by byla se rozloučit, ale nepotkala jsem nikoho z těch, se kterýma bych se rozloučit chtěla. Ani Yoshira jsem nepotkala. Blbec. Takhle se objevovat a zase mizet bez rozloučení. zanadávala jsem v duchu. Ze zvyklosti jsem se podívala na shinigami telefon. Teď na něm šli jen hry. Smutně jsem si povzdechla. "Kam teď?" ptala jsem se sama sebe a chvíli jsem tam jen tak přemýšlela o dalších krocích.

Kitsune

Kitsune nikoho v místnosti neviděla. Ale všimla si snídaně na stole. Alespoň si ted myslela, že to je snídaně...mohl to být třeba i oběd nebo dokonce už i večeře. Kdo ví, jak dlouho byla...mimo. Dále si také všimla, že jí všechno bolí. To bylo dost nepříjemné, protože chtěla vstát a ono to jaksi moc dobře nešlo. Jak se o to ale pokoušela, uviděla na sobě obvazy, a to snad všude. Sáhla si na obličej a ucítila, že i tam nějaké má. Že by se popálila o tu hořící vodu z před tím? Teď by se jí tu docela hodil její hollow kamarád Duch. Když si tak na něj vzpomněla, zapřemýšlela, jak se asi má a zadoufala, že líp jak ona. I přes tu bolest se ale pokusila vstát.

Konan

Otočila jsem se za hlasem. Za mnou stál Jinsei. Byl trochu zvláštně vystrojen. Než jsem mu odpověděla, tak jsem si ho pozorně prohlédla od hlavy až k patě. "Ano. Obcházím. Čeká mě ještě práce." odpověděla jsem, ale nedalo mi to, se nezeptat: "Také někam odcházíte? Do boje? S kým? A jen tak sám?" Pravda, trochu otázek jsem přidala. Třeba aspoň nějaké otázky zodpoví.

Aki Maki

A tak se Aki asi probudil ve svém pokoji. Uděla takový ty věci, co se dělají po ránu a hodil na sebe svůj oblek a čapku. No následně se rozhodl, že se půjde podívat za Kawari. Naposledy slyšel, že byla velice zraněná, tak jí půjde zkontrolovat. Aki se tedy vydal do asi místní léčebny, kde se hned prvního člověka zeptal, kde najde Kawari.

Kitsune

Nějakým záhadným způsobem nebo silou vůle se jí povedlo vstát. Bolest, která to doprovázela, byla neskutečná, ale i tak teď stála. Bylo jí jasné, že takhle trénovat nedokáže a na něco takového jako jsou rychlé pohyby může na nějakou dobu zapomenout. I tak se ale pokusila udělat pomalu a opatrně pár kroků. Odmítala totiž zůstat v posteli. Vždyť by tak jenom zakrněla a tak si naordinovala menší rehabilitaci v podobě snahy o chůzi.

Kitsune

Kitsune se trochu lekla, když se ozval Yudai. "Ráno? Jak dlouho jsem byla mimo?" podivila se a teprve teď si tak nějak uvědomila, že je vlastně kolem dost světla. "Co se vůbec stalo?" zeptala se Yudaie a pomalu se vrátila zase k posteli, kam si chtěla sednout.

Kitsune

Do rána byla Yudaiova odpověď, to bylo lepší, než čekala. Mohlo to být třeba i týden nebo rok..taky mohli být poslední shinigami na zemi nebo třeba už všichni Quincy byly pod drnem...ale ne byla mimo jen po zbytek noci. Když se jí Yudai ptal, co si pamatuje, přikyvovala a pak si vyslechla, co se dělo pak, když zajela pod vodu. "A to poznáme jak? A co to vůbec je za vodu?" zeptala se Yudaie.

Aki Maki

A tak se tedy Aki vydal do části chrámu, kam ho navedli. Samotného ho opět překvapilo, jak je chrám veliký. A tak se tak s úsměvem procházel a nechal se unášet krásou chrámu. Tedy tak první minutku, poté už vduchu nadával, jak je chrám pitomě velikej. Avšak úsměv na tváři si udržel. Pokud došel k pokoji Kawari, tak prostě zaklepal.

Kitsune

"Počkáme? Na co?" zeptala se. Moc jí neuklidnilo, že jí technicky vzato hodil do Tajemný vody, o které nikdo nic neví. To jí tam vážně hodil s tím, uvidíme, co to udělá? Milé. Jestliže tu vodu ale využívali k tréninku už dřív, tak to nemuselo být nic špatného a to i přes to, že se cítila jako by na ní šlápl Menos. "Aha, takže je to Tajemná voda.." poznamenala a když jí řekl, aby se najedla, podívala se na talíř na stole. Pak se po něm pomalu natáhla, aby si ho zkusila podat.

Kitsune

Yudai nevypadal, že by měl moc informací. To se Kitsune moc nelíbilo, protože to znamenalo míň odpovědí pro ní. A tak si Kitsune povzdychla. Hlavně tedy kvůli tomu, že bude muset čekat, co se stane. Už takhle nevěděla, kolik mají času, než se na ně Izuna s jeho bandou vrhnou, a teď musela prostě čekat. "A co to udělalo s vámi?" zeptala se ho, aby řeč nestála. Mezitím se jí podařilo podat si talíř bez toho, aby skončil na zemi, což považovala celkem za úspěch. Pak se začala pokoušet taky něco sníst.

Konan

"Ohhh, aha." vypadlo ze mě. Takhle prostě podle mě vypadal člověk, který se do boje chystal. Beztak věděl mnohem více, než nám řekl. Než mě řekl. Mně se ale nikdy nic neřekne. "Dobře." dodala jsem jen pro jistotu a pokrčila rameny. "Něco mi říká, že já jdu do boje už teď. Mají mého syna a já ho chci zpět." odpověděla jsem na otázku a levou ruku položila na své zanpakutou. Nejsem bojový typ, ale pro rodinu udělám vše. Tak moment, jako kdybych slyšela Razakiho. Nenápadně jsem zavrtěla hlavou, abych zase normálně začala myslet. Dokonce mě napadlo i kde začnu. V troskách tábora. Přeci jenom tam se naše cesty rozdělily.

Aki Maki

A tak tedy Aki vstoupil, prvně se hned podíval na Kawari. Vypadala, že se z toho nejspíš dobře dostala. Což Akiho docela potěšilo. Což byl u Akiho docela divnej pocit, který ho vyděsil a tak se tím dál nějak nezaobíral. Nebyl moc zvykej projevovat nějaké city, i kdyby jen minimální.
Jak si vede? Už vstala? Ví se, kdo jí to udělal?
Zeptal se s kamennou tváří toho léčitele.

Kitsune

Kitsune se tedy pomalu a opatrně pokoušela jíst a mezitím poslouchala Yudaie. "Změnilo reiatsu?" podivila se. Nějak nechápala, jak to myslel. Jak se může něčí reiatsu prostě změnit? Pak začal s něčím šustit a Kitsune to jen s pozvednutým obočím sledovala. Tedy než vytáhl z kapsy rohlík v alobalu a začal svačit taky. "Za jak dlouho myslíte, že budu moct zase trénovat?" zeptala se Yudaie.

Aki Maki

Stále si držel kamennou vážnou tvář.
Hráli jsme spolu karty..
Odpověděl na otázku a přišel blíže k posteli, aby si Kawari pořádně prohlédl.
Šéfíl Jinsei mi to oznamoval..
Odpověděl bez toho, aniž by se na doktora vůbec podíval.

Konan

"Ano. Pokud porovnáme mojí sílu a sílu zlo.... ummm pana Kurotora Izuny a to jistě tam má i další své podřízené, tak to pro mě vypadá hodně bledě." upřesnila jsem co bylo již dávno dané. "Ale nehodlám umřít tak snadno." dodala jsem zvesela, jako kdyby se tím něco dokázalo změnit. "Držte mi palce."