Ruiny tábora shinigami

Kitsune

Ani Kitsune nestíhala pořádně sledovat, co se děje. Zničehonic neměl Raiden oko a jen o chvilku později, po aktivaci Bankaie, neměl ani ruku. Kitsune se snažila netvářit vyděšeně, ale soustředěně. Nikdy neviděla Raidena dostat takový shiton, i když si o to vyloženě říkal svým nedodržování pravidel, čímž zároveň potvrzoval myšlenky quincy ojledně shinigami. Vypadalo to na konec. Izuna měl jasnou převahu. 
"Já nevím. Napadají mne dvě varianty, z nichž v jedné jsme my dva, kvůli zabití těch dvou quincy..." odvětila směrem k Eshenovi potichu. Do toho se do duelu vložil Razaki. I tohle mohl Izuna brát jako porušení pravidel, ale na druhou stranu se Kitsune nedivila, že se do toho Razaki vložil dřív, než mohl Izuna Raidena oddělit nadobro. Tak jako tak prohráli. Jediný, kdo by je teď podle Kitsune mohl zachránit, byl onen maskovaný chlápek, ale byla tu jedna otázka...proč by to sakra dělal...

Eshen

Eshen se zatvářil trochu překvapeně, když mu Kitsune vedle něj odpověděla. Bylo vidět, že si doopravdy mluvil pro sebe.. pak ale vrátil pohled na soustředěný, a k boji.
"To nezní moc strategicky.." začal, ".. tebe jo, jsi kapitánka. Možná Yoshira, Razakiho, Konan.. důležitý pozice." pronesl svoji myšlenku.. nebo alespoň tak by to bylo, kdyby quincy vedl on, odstranil by ty důležité.. mezitím co Eshen byl jen vlastně ani ne moc bojovník, co ani nepatřil k organizaci.
Pak do boje naskočil i Razaki. Eshen se zatvářil kysele. Tady sebedůvěra nebyla na místě, a Eshen cítil ve vzduchu další shiton.. tohle nebyl čas házet na Izunu další těla, naopak, tohle byl čas stáhnout ocas a někam to zabalit, vymyslet strategii. Touhle "snahou o mír a klid" muselo naopak přijít pravidlem více vraždění.. Eshen se zamračil ještě víc. Lidé možná umřou kolem něj.. to je něco, co Eshen nesnášel nejvíc.

Mitoshi

Stál opodál a držel ruku nad svojí hlavou a opravoval jsi hlavu.
Než se stačil pořádně... cokoliv, byl Raiden bez oka a ruky. Což kromě toho, že to zkazí den, to podstatně sníží i bojeschopnost jedince.
Mitoshi chtěl věřit v to, že Razakiho zákrok bude fungovat, ale nehodlal si dělat zbytečné naděje.
Izuna byl evidentně magor.
Postupně se smířil s tím, že se budou muset rozloučit se třemi lidmi a přemýšlel, kdo to bude...

Izanagi

Díval se na ten masakr a kdyby to nebyl on, tak by asi zvracel z té uřezané ruky. Měl takové tušení, že Raiden není první vrchní kapitán, který bude bez jedné ruky. Třetí vrchní kapitán než ho rozsekali Quincy měl taky jednu ruku, myslím, že mu říkali Yammamoto. Po tom, co Raiden přišel o ruku se tam pochopitelně objevil Razaki, kterej se shunpnul od toho stromu. Izanagimu se to moc nelíbilo, protože to mělo být 1vs1, vítěz může určovat podmínky a to v tuhle chvíli naše posádka prostě nebyla.

Kitsune

Kitsune se podívala na Eshena. "Pokud přemýšlíš jako voják, tak ano. Ale zároveň si může vybrat ty, co ho naštvali nebo si náhodně vybrat. A Razaki už není v Gotei 13. Takže žádná důležitá pozice." odvětila mu. Pak si jen povzdychla. "O tom koho si vybere se můžeme jen dohadovat...za chvíli se to stejně asi dozvíme." dodala ještě a zase se vrátila.k.sledování situace, kterou se Razaki snažil nějak zachránit.

Raiden

Tak tohle bylo v hajzlu, ten parchant dokázal vyrušit veškeré techniky jeho bankaie, to se ještě nikomu nepovedlo. Znamenalo to, že tu měli velké problémy. A ještě k tomu přišel o ruku! Vypadalo to, že zklamal... asi během minuty. Navíc se do toho vložil už i Razaki, takže bylo jasné, že se nejspíše nebude dát pokračovat. Jakmile z něj Izuna slezl, Raiden se vyhoupl na nohy a zastavil si krvácení za pomoci elektřiny. Bolestivé, ale už byl zvyklý. To zase skončí několik hodin na sále, aby mu dali končetiny a oko dohromady. Snad má Genma vše potřebné v dosahu...
"Omlouvám se," hlesl tiše směrem k ostatním a zahleděl se na svého protivníka. Věděl, že kdyby pokračoval, tak by v momentálním stavu stejně nevyhrál. "Prohrál jsem..." přiznal a přejížděl svým okem od jednoho k druhému. Koho si vybere?! Jeho a další? To bylo jen v jeho vyšinuté hlavě. Problém byl, že většina se tu jen tak nedá, takže by to mohlo znamenat další problémy. "Ale... chci od vás záruku, že se rukojmím nic nestane," procedil mezi zuby a sebral ze země svojí zanpakuto. Záchrana rukojmí bude to první, co budou muset v této válce podniknout, protože dnes zklamal... Byl z toho docela v depresi.

Konan

Snažila jsem se Yoshirovi rány co nejdříve a nejlépe vyléčit. Nevím, kde se to ve mně bralo, ale měla jsem o něj strach. Trochu se mi ulevilo, když na mě promluvil. Už jsem se na Yoshira začínala usmívat, když jsem si vzpomněla, že si vlastně jen tak zmizel. Takže zmizel i můj úsměv. "Sklapni." odfrkla jsem. "Buď rád, že jsem tě rovnou nedodělala." dodala jsem ještě. Měla jsem na něho pořádnou pifku. Po tom, co se u nás objevil i Hikaru, který jistě pochopil situaci, jsem jen pokrčila rameny. "Musíš do fronty Hikaru. Nejdřív ho zmlátím já." řekla jsem na synův nespokojený výraz.
Mezitím se odehrálo spoustu věcí.... nejdříve nějaké hádání o podmínkách boje. To bylo celkem dlouhé. Pak začal boj. Po očku jsem boj vrchního kapitána a zloducha pozorovala, ale jediné co jsem viděla bylo Raiden bez oka. Pak se nehorázně zvýšilo reiatsu a mě se začalo špatně dýchat. Byla jsem ráda, že sedím na zemi. Tipovala bych totiž, že by se mi podlomili kolena i přes to, že jsem byla od boje celkem daleko. Ale snažila jsem se to statečně ustát. Po chvilce se mi zdálo, že se to začíná vracet do normálu. Když jsem se znovu podívala na bojiště. Raiden vypadal .... to ne. Vždy jsem si nějak dokázali poradit a teď najednou jsme tak bezmocní. říkala si v duchu smutně.

Eshen

"Je pravda, že sebevědomí na to má asi dost." dodal k tomu všemu. To, že je Razaki mimo Gotei 13 ho zezačátku překvapovalo, ale pak si uvědomil, že to vlastně všechno tak nějak dávalo smysl. Tak proto byl Raiden tak strašně cocky. Yop, to bylo naprosto ono.
No, ale pak uznal porážku, což bylo něco, co Eshen už nečekal vůbec.. počítal s tím, že Raiden tam umře. A Razaki to přežil. To ho taky překvapilo, upřímně. Když se na ně Izuna zadíval, Eshen mu dal dlouhej, přímej stare. Nebál se, že by ho zvolil, a i kdyby, ani toho se tolik nebál. Měl v tváři odhodlaný výraz. Hlavně, ať nevezme Konan, Hikara nebo Yoshira.

Izuna

"Do toho, jestli se jim něco stane nebo ne nemáte co kecat, kapitáne Tomisuro" řekl Izuna a deaktivoval ten svůj podivný super saiyan mód nebo co to bylo. "Měl byste utíkat, co vám nohy stačí," usmál se dost ďábelsky. "Jinak si to ještě můžu rozmyslet. Porušil jste pravidla, takže bych je klidně taky mohl porušit lomeno pozměnit a říct, že prohra znamená smrt." Izuna pokrčil rameny. "Ale k tomu nejspíš stejně dojde. Můžu vám dát aspoň nějakou šanci." Pak se otočil a začal se procházet po táboře. "Tak koho si vyberu?" zeptal se a začal se rozhlížet.

Yoshiro

Yoshiro sklopil pohled k zemi. "Skoro jsem zapomněl na to, že to pro tebe byla taková doba," vykoktal ze sebe. Sám moc neviděl, co se v okolí děje, ale chápal, že to není dobré. Cítil Raidenovo reiatsu. Pak jeho bankai. A pak najednou byl konec. Yoshiro se teď ale musel soustředit na to, aby se vůbec zotavil. Takhle jim stejně nemohl pomoct.

Mitoshi

Spustil ruku od svojí hlavy a naprosto nekonfliktně zasunul svou zanpakuto tam kam patří.
Ačkoliv je teď správné místo pro zapichování mečů Izuna, pochopitelně svoji zanpakuto schoval do pochvy.
Takovéhla prohla se nestala... už hodně dlouho. A nejhorší na tom bylo to, že podobné prohry asi ještě nadcházejí.
Pak už jen s klidnou myslí sledoval Izunu, který se choval jako by si vybíral nábytek do nového bytu.

Kitsune

Přikývla, když na ní Eshen promluvil. Také nečekala, že se Raiden vzdá, kvůli povaze, jinak to byl dobrý tah nebo alespoň lepśí, než by bylo nechat se zabít. Nečekala ani to, že z toho Razaki vyvázl bez zranění.
Když se.pak Izuna podíval jejich směrem, měla na tváři odhodlaný výraz, nedávala najevo strach ani nic podobného. Docela jí ale iritovalo, že to Izuna tolik protahuje.

Konan

"Ano, bohužel to pro mě byla celkem dost dlouhá doba bez jediného slova. Ale teď zrovna není situace, kdybych to chtěla řešit. Možností si to s tebou vyřídit ještě bude." řekla jsem trochu ďábelsky. Snažila jsem se, aby to slyšel jen Yoshiro. Nehodlala jsem to tu vykřikovat na celý tábor. Zloduchovy jsem věnovala jsem velmi krátký pohled. Nechtěla jsem se na něho dívat déle, než bych musela. Ale asi jako každého, tak i mně vrtalo hlavou, na koho padne výběr. Co když si vybere jednoho z mých fluffy plyšáků? Nebo dokonce oba dva? To přeci nemůžu dovolit jen tak.... ale jak mu vzdorovat? Z těch špatných myšlenek mě začala bolet hlava.

Izuna

"Ty," ukázal nakonec na Eshena a naznačil mu, aby přišel. "A kde je ta modrovlasá, která se mě snažila vyprovokovat?" zeptal se a hledal Konan. "Jo, to je ona," řekl nakonec, když jí uviděl a chvíli se na ní díval. "Ne, to ne. Radši ne. Kdybych jí musel poslouchat ještě chvíli, musel bych se z toho sám zabít." Řekl a otočil se na nás hráče/kameru. "A to přece nechceme," uchechtl se.
"Vezmu si toho skřeta," ukázal na Hikara. Několik quincy mladého Ruyichiho hned popadlo a dovedli ho k Izunovi. "A nakonec," zapřemýšlel se. "Támhle ten guy," řekl a ukázal na Mitoshiho. Pak mu ukazováčkem naznačil, aby přišel k němu.

Yoshiro

Yoshiro na to Konan nic neřekl. Neměl teď vůbec náladu na vysvětlování. Ona díra v břiše je celkem kazič dobrých chvil. Když ale ten šupáckej quincy řekl, že chce, aby tu Hikaru zůstal jako rukojmí, Yoshiro vypustil reiatsu. "Ani to nezkoušej," řekl naštvaně. Jeho oči zazářily modrou barvou. Bělovlas se pomalu vyškrábal na nohy. Tohle bylo poprvé, co se na Hikara podíval přímo.
Nebyl teď zrovna v nejlepším stavu, ale pokud ten hajzl chtěl udělat něco jeho synovi, nemohl ho nechat. Yoshiro tasil meč. Pak se nejrychlejším shunpem, kterým se dokázal pohybovat v současném stavu přesunul k Izunovi a pokusil se mu prostě useknout hlavu. Yoshiro na tom nebyl dobře. Byl na půl v bezvědomí. Nepřemýšlel.
Izuna ho chytil za ruku přesně tak jako Yoshiro předtím jeho. "Pomalý," řekl. Pak chytil obvaz, co měl Yoshiro kolem levé ruky a začal ho vymotávat. Přitom si bělovlase nadhodil, obvaz mu hodil kolem krku a zatáhl. Yoshira to začalo škrtit a v tu chvíli ještě dostal kopačku od Izuny a skončil někde mezi stromy. Lapající po dechu a pomalu upadající do bezvědomí.

Mitoshi

A že si s tím Izuna dal na čas. Mitoshimu se tenhle laxní přístup nelíbil. Ano, neměl rád, že jeho spojenci nedělají svoji práci dobře, ale teď byl naštvaní že už i nepŕátelé to neberou seriózně.
První dvě volby Mitoshiho celkem překvapili... přeci jen tady při vší logice byli lepší kandidáti. A pak?
Vypadalo to, že vyhrál sportku.
Nicméně pro větší dobro a prozatím pro přežití všech pŕítomných...
Pomalu se vydal směrem k Izunovi. Po cestě si odepl meč a v pochvě mu ho nabídl, když k němu dorazil.
"Chcete ho, nebo Vám to nestojí za starost..." řekl mu tiše a podíval se mu do očí.

Izumi Razaki

Yoshiro naštěstí nedopadl na zem, protože ho někdo chytil. Ano, Razaki byl úžasný... místo, aby usekl tomu kreténovi hlavu, tak chytil Yoshira. Bohužel Razaki věděl, že v současném stavu nemohl udělat nic, co by mohlo pomoci. Bylo to deprimující. Patrně podobně deprimující, jako bylo pro Raidena to, že prohrál... na druhou stranu Razaki aspoň mohl stále používat obouruční zbraně.
"Yoshiro, neblbni... zachráníme je všechny... ale teď nejsi ve stavu, abys mohl cokoliv udělat... a jako mrtvola nikomu nepomůžeš..." pokusil se ho uklidnit, ale naprosto nedostatečně. Kdyby šlo o jeho rodinu, tak by na Izunu útočil i kdyby neměl jedinou končetinu.

Izanagi

Chtěl Yoshira zastavit, ale než se stačil sbalit a vyrazit, tak už zase někde lítal, klasika. Přemýšlel, co by dělal, kdyby byl vybrán, ale nakonec to nebylo třeba ani řešit. S volbou byl spokojený, nebyl tam nikdo známý až na Mitoshiho a o toho se nebál. Spíš měl strach o ty dva mladé shinigami. Co potřeboval vidět, viděl. Nyní si mohl v klidu pobrukovat a válet se v kaluži krve, která mezitím doputovala k Izanagiho nohám. Někdo by ho měl asi ošetřit. Nádherný den.

Eshen

A tak padl rozsudek, a Eshenovi ucukl koutek v úsměvu. Tak přece jen bude jedním z těch, co budou.. no, kdovíco dělat. Eshen neměl nejmenší tušení o tom, co pro ně má Quincy připravené, ale v duchu se už připravoval na nejhorší. Co už. Vlastně byl docela připraven.
Ještě než odešel, pohlédl na Kitsune. "Tak přeci jen se jednou naše problémy rozdělí.. doufám, že tvoje nebudou větší než moje." řekl jí klidně, a usmál se na ní. Pak už vyrazil k Izunovi.
Díkybohu, že to byl Eshen, a že zůstával klidným za všech okolností. To, že vybral Izuna Hikara Eshena naštvalo, a pro něj to byla hrozivá možnost, ale.. stejně s tím nic neudělá. Teď.
Došel k Izunovi, před něj. Beze slova, bez pohybu.. čekal, co po něm bude Quincy chtít.

Konan

"A kde je ta modrovlasá, která se mě snažila vyprovokovat?" - Na několik vteřin se mi zastavilo srdce. Pak se mi trochu ulevilo a srdce zase začalo být. Měla jsem obavy, co zloduch zamýšlí s rukojmími. V tu chvíli padl výběr na Hikara. "Neeee!" vykřikla jsem. Tohle přesně jsem nechtěla. Srdce se mi svíralo beznadějí a zlostí. Ne, ne, ne, ne. Ještě toho má hodně co dohánět. pomyslela jsem si. Trochu to pravda byla (trochu větší, ale zas se rychle učil). Ani jsem nestačila vyskočit, abych Hikara bránila a Yoshiro mě předběhl. Bohužel nebyl zrovna v bezvadném stavu a také to tak dopadlo. Má práce v léčení byla na prd. Zvláštní, že mě to po tolika letech ještě dokázalo vytočit. Cítila jsem se velmi zoufale. Copak jsem mohla zaútočit? Neumím ani Bankai. tiše jsem si uvědomovala svou situaci. Syna jsem ale zloduchovi nechat nechtěla. Ty slova se mi vyslovovala velmi obtížně. "Prosím,...... vezmi mě místo skřeta....Slibuji, že budu mlčet." řekla jsem nakonec nahlas.

Kitsune

Tak nakonec se víceméně trefila. Tipovala Eshena s Hikarem jako pravděpodobné možnosti..akorát Mitoshiho nečekala. "Hlavně dohlídni, aby Hikaru neudělal nějakou blbost, než vás zachráníme." odvětila Eshenovi a trochu se pousmála. Když Yoshiro vlítl na Izuna a byl následně odhozen, chtěla ho chytit, ale o to už se postaral Razaki.
 Nelíbilo se jí dívat se na to, jak odvádějí Eshena s Hikarem. A dokonce ani Mitoshiho, kterého pořádně ani neznala. Ale, co mohla dělat? Nic, jen zatnout zuby a co nejrychleji zesílit, aby je mohli získat zpět.

Hikaru

Sledoval svého otce, jak páchá naprosto nesmyslný sebevražedný tah. Zakroutil hlavou a hlasitě vzdychl. Po patnácti letech se ukáže a myslí si, že jako rytíř v nablýskané zbroji ochrání svoji rodinu a budou šťastně žít až do smrti? Hikaru se podíval na Eshena, pak na Mitoshiho. "Hej, šupáku," oslovil Izunu. "už ti někdo řekl, že vypadáš jako kokot?" zeptal se. "Jen se ptám. Ze zvědavosti. Navíc mi leze na nervy, že mě tu bereš jako nějakýho rukojmí. Si myslíš, že když tu porazíš kapitána Gotei 13, tak se z toho všichni posereme do trenek?" zeptal se. Bylo mu Raidena samozřejmě líto. Byl pro něj víc otec než Yoshiro. Ale věděl, že je silný a že se přes to dokáže dostat. Musel. Aby zesílil, a pak pro ně přišel.

Izuna

Snažil se ignorovat toho fracka, ale bylo to těžké. "Po mámě, eh?" zakroutil hlavou a otočil se na Mitoshiho, který mu podával svůj meč. "Klidně si to nechte," mávl rukou. Nezdálo se, že by se cítil nějak ohrožený. "Vypadněte," zakřičel na ostatní shinigami. "Hned!" pokračoval a přitom se díval na Konan. Nechtěl od ní nic slyšet. Nezajímalo ho to, že se bojí o svého syna. Tenhle tábor bylo první místo, které dobyl. A nechtěl tu nikoho, kdo tu neměl být. Byl to konec tábora shinigami.

Yoshiro

Ah. Razaki ho chytil. To pomohlo. Yoshiro byl ale v bezvědomí. Naprosto.

Eshen

Eshen se postavil za Hikara, jen, jakmile se přidal k té malé zajatecké skupině. Vypadalo to, že všichni v ní jsou odhodlaní a odvážní, a to bylo důležité. On sám neměl, jaké tajemství na Gotei 13 vyzradit v případě mučení, a jeho vlastní jim nikdy neprozradí. A tak se postavil za svého mladého učně.. tohle vypadalo na společný průser. Nejlepší lekci, která se ale nedá naplánovat.
Eshen chytil Hikara za rameno. To nebyl ani tak signál pro něj, jako spíš pro Konan, na kterou se modrovlasý také hned potom podíval. Dokud bude mít Eshen jakoukoli část těla, postará se, aby tohle Hikaru přežil... ale chápal, že se jeho matka tolik strachuje. Předtím Eshen neměl ani kapku strachu nebo pochybení, ale když viděl tohle.. bál se ne o sebe, ale o mladého.

Izanagi

Zvedal se ze země, že půjde dál, ale jakmile začala konan křičet, aby si vzali jí, tak mu to nedalo a řekl si, že ještě počká jak tenhle biják skončí. Vrtalo mu furt hlavou jestli by se neměl nechat zajmout. Yoshiro, Razaki a Raiden se postarají o tenhle kamp. To byli nejsilnější shinigami v Soul Society, jejichž level by Izanagi vyzvednul nad všemi shinigami, které znal. Byli to lidé, kteří mohli vést Gotei svou silou, né však všichni svou povahou. Pak tu byl on, jeho zanpakuto měl stále zapečetěnou v sobě, takže nehrozilo žádné odhalení a odzbrojení, což se mu zdálo správné. Jestli to tady funguje jako v Hunger Games, tak já bych to vzal místo té uřvané. Ozval se hromovým hlasem od stromu. Bylo to nejspíše správné rozhodnutí.

Mitoshi

Nezaujatě pokrčil rameny a vrátil meč zpět na jeho místo.
Pak se rozhlédl po všech přítomných shinigami a na ty známé přátelsky pokývl, ve znamené že vše bude sluníčkové a v pořádku.
S mírně povytaženým obočím se podíval na Hikara. Přeci jen byl jeho v úvozovkách strýček a v Yoshirově nepřítomnosti s ním trávil nějaký čas.
Otočil se na Izunu a čekal, co z něj vypadne dál... a ačkoliv to pro něj nebylo obvyklé, měl i obavy.

Konan

Žádná výměna? Proč teď najednou ne? Aaaaaa. Už jsem se nezmohla na jediné slovo. Jen moje mysl vybuchovala stále dokola v záplavě zlosti, beznaděje a nezodpovězených otázek. Vypadnout? Teď? Hned? Jako vážně? Nechat ti tu syna? Jsi normální? Co dělat? ... nešlo to zastavit. V očích beznaděj, pěsti zatnuté tak pěvně, že mi až zbělali klouby. "Zabít! Zabít! Zabít!