Ruiny tábora shinigami

Baru

seděla na zemi vedle Giovanniho, kam spadla, když ji ten Quincy zahodil, a mžourala na to, co se děje okolo ní. Po pravdě moc nechápala, všechno se seběhlo tak hrozně rychle. Navíc pořádně neslyšela, co kdo říká, takže nevěděla, která bije. Než se pořádně vzpamatovala, byl nejspíš konec. Viděla na zemi vrchního kapitána v hrozném krvavém stavu, Yoshiro, který tam ani neměl být, měl v sobě díru, a teď si snad ten silný Quincy vybíral své rukojmí po dokonalé porážce shinigami... no celkově to bylo trochu jako zlý sen. Když zakřičel, ať všichni vypadnou, stále ještě seděla omámeně na zemi a nikam nešla. Jsem opravdu tak bezmocná a bezvýznamná?


Yasumaru

měl trochu problémy. Když se srazil hlavou s Mitoshim-san, schytal to jeho proklatě tuhou lebkou přímo do svého robo oka, které začalo dělat hrozné věci, čímž ho zcela rušilo ze soustředění na situaci. Nakonec se ustálilo na obrázku modré plochy na které byla nějaká písmenka, ale Yasumaru je stejně nechápal, i když si je přečetl třikrát. Co se dalo dělat. Sice docela špatně viděl, když měl v jednom oku modro, ale prostě to bude muset zvládnout stejně jako tenkrát téměř dokonale dokončil super tajnou misi i přes to, že mu oko začalo z nějakého důvodu přehrávat fascinující dokument ze života mořských měkkýšů. Bohužel situace mimo jeho oko nevypadala o nic lépe než situace v jeho oku. Vlastně vypadala skoro i hůř. Quincy je vyháněli z tábora s tím, že si tu tři z nich nechávali z neurčitých důvodů. Jeden z těch tří byl taky Hikaru. A další Mitoshi. A třetí Eshen, ale ten Yasumara nezajímal, protože mu akorát pořád obletoval Suki-chan. Ale nedalo se dělat nic, čím by ty dva zachránil, takže raději rychle přešel ke Konan, aby se ujistil, že neudělá nic hloupého, čím by ohrozila sama sebe.
"Konan-san," oslovil ji a položil jí ruku na rameno. Nevěděl, čím by ji měl uklidnit, když z jejího syna si pravděpodobně udělá Quincy podnožku a její náhle znovu objevený manžel je opět na pokraji smrti, takže jen doufal, že to nějak pochopí beze slov.

Kitsune

Když se Hikarův pustl slovně do Izuny, Kitsune málem nahodilá další facepalm. Jakoby ještě před chvilkou nemluvil a o Hikarovi a blbostech. A že provokování a nadávání někomu, kdo vás drží jako zajatce, blbost je. No, byli vyzváni k odchodu. Izanagi ještě zkoušel něco, co Kitsune nějak asi nepochopila. Fakt by si měla pořídit televizi nebo tak něco. Kitsune se shunpla k Raidenovi. Tedy přesněji k jeho useklé ruce, kterou sebrala ze země. "Něco ti upadlo." řekla při tom, co mu ji hodila. Měl přeci ještě jednu, aby ji chytl a měl by si jí vzít s sebou, jestli muji má někdo přišít zpátky. Tak jako tak nevěděla, kam má jít a Raiden, i přesto, že se občas choval jak idiot, tu byl Velitel, takže čekala, co zavelí.

Raiden

Izuna si vybral trochu zvláštně. Eshen mu mohl být prakticky ukradený, i když spoustě lidí na něm záleželo, takže ho budou muset zachránit tak jako tak. Mitoshiho trochu nechápal, ale byl to silný shinigami, takže bez něj budoucí boj nepůjde. A Hikaru byl sice magor, ale byl důležitý pro Konan a Yoshira, který kvůli němu dostal další shidon, takže museli zachránit fakt všechny.
Kitsune po něm hodila jeho vlastní ruku, to nebylo moc hezký, ale on jí jí okamžitě hodil zpět. Byla tu teď momentálně nejrychlejší. "Vem jí okamžitě do Karakury ke Genmovi, ať jí zakonzervuje než tam dorazím," požádal/přikázal jí. Tu ruku bude potřebovat... Co se týkalo ostatních, museli se odtud co nejrychleji dostat, momentálně by asi neměli provokovat nové Quincy obyvatelstvo. Raiden se podíval na Razakiho a promluvil: "Půjdeš s námi nebo máš něco k řešení? Tvojí sílu budeme dřív nebo později potřebovat... kompletní." Nerad to připouštěl, ale on teď dostal slušně po držce, takže tu zřejmě nebyl nikdo další, kdo by dokázal vydržet.
"Už odcházíme," ubezpečil Izunu. "Yasumaru, jsi už v pohodě? Dokážeš pomoci s Yoshirem?" požádal morče-kapitána, který byl asi jediný schopný. Samotného Raidena bude muset asi někdo podpírat.

Konan

Yasumaru mi položil ruku na rameno a naznačoval ať nedělám kraviny. Chápala jsem, že mi to k ničemu nebude, ale vidět, jak si zloduch odchází s mým synem. Ještě s takovým úsměvem. Ale Hikaru je už přeci veliký a má rozum. snažila jsem se uklidnit. Nepomáhalo to. Teď už jsem stejnak nic víc dělat nemohla, když odešli. Uvolnila jsem tedy pěsti na rukou a snažila se tvářit normálně. K mému překvapení mě ruce pěkně bolely. Děkovně jsem kývla na Yasumara a šla jsem za Baru. Vypadala taky pěkně zdrceně. Když jsem k ní došla, tak jsem jí podala ruku, abych jí pomohla na nohy. "Jak vám je Baru-san? Nejste zraněná?" zeptala jsem se jí přitom.

Kitsune

Kitsune nečekala, že jí tu ruku hodí zpátky, ale stejně ji chytla. Zazářila se trochu vyplašeně, když jí žádal úkol, aby šla někam, kde ještě nebyla a sama. "Do Karakury...? Genma je v Karakuře?" pronesla. Pak si trochu povzdychla a trochu zčervenala, protože se za svoje další slova trochu styděla. "Kde je vůbec Karakura...?" už teď ale tušila, že jí ani tu ruku už nikdo nikdy nenajde, protože skončení někde v Narnii.

Eshen

Eshen tam tak stál, někde vedle Izuny, a sledoval, co všechno se děje. Tohle byla naprostá decimující porážka, a naprosto všichni na to taky vypadali a chovali se.. teda až na Kitsune, která tam házela odpadlou rukou, ale právě proto to byla Kitsune a tak to mělo být a bylo v pořádku.
A Izuna se rozhodl, že už je čas jít. Kam, to neměl Eshen sebemenší ponětí. Čeká ho dost možná nejnepříjemnější období života. Dost možná taky to poslední.. ale když si vzal, že tam místo něj mohla být právě třeba Kitsune..
.. tak opouštěl tábor s odhodlaným lehkým úsměvem, jako on vždycky mívá.

Razaki

Razaki mluvil tak, aby ho quincy neslyšely, zatímco opouštěli tábor. "Ne... mám práci tady, v Tokiu... a byl bych rád, kdyby mě někdo doprovodil... například tady kapitánka 2. divize... zaručím její bezpečí... a možná zjistíme něco víc... o tom kapucínovi... a Jinseiovi... a nejspíš i o quincy..." řekl Razaki. Raidenovu ruku mohl tahat kdo chtěl, k tomu nepotřebovali kapitánku 2. divize. A vzhledem k tomu, že ona věděla o tom kapucínovi aspoň něco... a informace byli něco, co se teď opravdu hodilo...

Yoshiro -> Postava ti začínala být povědomá. Hodně povědomá. Zvlášť její havraní vlasy. Zastavil jsi se na místě. Konečně se před tebou objevila zcela viditelná a zhmotněná postava Suiren. Měla ten svůj ďábelský úsměv. "Pěkně s tebou zatočil." řekla místo pozdravu. Suiren se touhle chvíli děsně bavila a čekala na reakci.

Raiden

"No, jo, já zapomněl... to si jí tam asi budu muset donést sám," povzdechl si Raiden, když si uvědomil, co byl největší nedostatek kapitánky 2. divize - orientační smysl. "Fajn, jdi s Razakim, zjistěte co nejvíc, já se zatím postarám o zbytek. Vyléčíme si bebíčka a pokusíme se nějak přeskupit. Zatím se stáhneme do nemocnice v Karakuře. Veškeré zjištění informace mi neprodleně sdělte," požádal je a vydal se k těm, co mu tam zbyli. "Takže, vážení, čeká nás cesta do Karakury, musíme se dát trochu dohromady a nějak vyhrát válku... poberte prosím zraněné a pak prosím vyberte toho nejrychlejšího z vás, potřebuju, aby mi zaběhl dát ruku k ledu..." nebyl si teď fakt jistý, kdo z tady těch je vlastně nejrychlejší. No a pak... mohli asi vyrazit, víc už je toho tady nedrželo.

Kitsune

Cítila se celkem trapně, že nedokáže splnit takový jednoduchý úkol, jako bylo odnést ruku k doktorovi. Blbej orientační nesmysl. Pak se ale zazářila překvapeně, když Razaki řekl, že chce, aby šla s ním. Když však zmínil jméno Jinsei, škubla sebou. "Slyšela jsem správně Jinsei?" zeptala se, jestli se nepřeslechla. Raidenovi kývla jen na souhlas.

Izumi Razaki

Razaki se rozhlédl kolem. "Ještě někdo chce jít se mnou?" zeptal se Razaki. Bylo to celkem blízko... rozhodně blíž jak Karakura, takže by možná byl dobrý nápad vzít s sebou Yoshira... ale to asi bylo na Konan. "Slibuju, že vám všechno vysvětlím cestou..." řekl Razaki kapitánce 2. divize. Asi toho bylo celkem dost. Razaki se podíval na Konan. "Doporučil bych vzít s sebou Yoshira... jsem si... celkem jistý, že se tam o něj postarají... " řekl Razaki. Cítil Reiatsu, které necítil hodně dlouho... a vycházelo z Yoshira... to ale bylo nemožné... nejspíš se mu to zdálo... něco si nalhával...

Izanagi

Věděl, že mu jeho výměna nevýjde, bylo by to proti vůli vítěze. Byl připravenej to tady opustit, nebyl důvod tu zůstávat, vlastně neměl ani jasno kam ještě půjde. Pak slyšel Razakiho. Já bych se vydal na nějakou výpravu, protože tohle je válka přátelé. Zabručel, přičemž si již sundal svoji kápi, pod kterou byl schovaný. Na levé tváři měl ještě šrám, ze kterého mu ztékal pramínek krve - byl to dárek na rozloučenou od Mabatakiho.

Yasumaru

přikývl na dotaz vrchního kapitána a začal se soustředit na Yoshira. Vypadalo to, že Konan už se opanovala. Byla to rozumná a praktická žena a on musel bývalému kapitánovi 9. divize jedině závidět, protože to byl přesný opak dívek, které pro něj neúnavně sháněla jeho matka. Aspoň jednu výhodu tahle situace měla... i když něco mu říkalo, že i uvíznutí ve světě lidí a obklíčení Quincy budou pro matku jen bezvýznamné výmluvy, proč se nemohl dostavit na další seznamovací schůzku. Z myšlenek ho vytrhl zajímavý stav, do kterého se najednou dostal Yoshiro. Začal totiž zářit. Yasumaru se toho docela lekl. Zarazil se a rozhlížel se po ostatních, protože si nebyl jistý, jestli má panikařit nebo ne.


Baru

se zničeně a ponořena do chmurných myšlenek sbírala ze země. Na pomoc jí přispěchala Konan-san. Baru vděčně přijala její ruku a vyhrabala se díky ní na nohy.
"N... ne... nic mi není," zakoktala. Připadala si jak naprostý slaboch, tak se raději začala dávat dohromady, není přece žádné ořezko. Byla dostatečně inteligentní na to, aby se nemusela ptát, co se stalo. Podrobnosti neznala, ale podle toho, jak to okolo vypadalo, si to základní dokázala celkem obrazně domyslet. Chvíli hleděla na tu spoušť. "Musíme zjistit, kolik shinigami to nezvládlo," řekla potom docela tiše, když se rozhlížela po několika členech své výpravy, kteří nepřežili nápor vysokých reiatsu. Samozřejmě měla na mysli tři rukojmí a další zraněné silné členy Gotei 13 (a nečleny... opravdu tady byl Yoshiro???), ale nechtěla zapomínat ani na nebohé bezejmenné NPC, kteří mají možná někde také rodinu, která bude chtít vědět, co se jim stalo. Potom se mimoděk podívala ke stanu, kde ležel zraněný přeživší neznámého útoku. Jestlipak ten přežil?

Konan

Pomohla jsem Baru na nohy. Když jsem si byla jistá, že je Baru v pořádku a zvládne to, přišla jsem blíž k Yoshirovi. Moc se mi nelíbilo to zvláštní reiatsu. Tohle není jeho reiatsu. přemýšlela jsem v duchu a snažila se ho nějak prohlédnout. "Co se to s ním děje?" zeptala jsem se nahlas. Tohle jsem ještě nikdy před tím neviděla. "To se v něco mění?" byla to asi hloupá otázka, ale co to jinak bylo? Razakiho jsem samozřejmě slyšela, jen jsem nějak hned zapomněla odpovědět. Měla jsem starostí až nad hlavu. Nemohl se přeci divit. Podívala se na Razakiho. "A dokážou mu tam opravdu pomoc? Možná bych dokázala vyléčit to nejhorší a vzít ho za Genmou. zeptala jsem se. Chtěla jsem mít jistotu.

Yoshiro-> Suiren si dala jednu ruku v bok. "Dloooouho opravdu čekám." protáhla. "A doufám, že se ještě nějakou tu dobu nedočkám." dodala. "Tohle kolem tebe?" ukázala kolem sebe, "Jsi pořád ty. Jen jsem si to tu trochu upravila podle sebe." začala pomalu vysvětlovat. "Vlastně ani nejsi mrtvý....zatím. Jen bezvědomí." řekla a přišla o něco blíž k Yoshirovi. "Přeci bych tě jen tak nenechala umřít." a začala Yoshirovi jednou rukou cuchat vlasy.

Kitsune

"Dobrá." odvětila Kitsune Razakimu na to, že jí vše vysvětlí po cestě. Konečně se dozví, kdo je to ten Jinsei, o kterém mluvil kapucín a kterého nemá nechat mluvit. Zatím tedy čekala, jestli se k nim někdo přidá. Z Izanagiho slov nepochopila, jestli jde s nimi nebo jde na nějakou svojí vlastní výpravu. Poté ucítila podivné reiatsu z Yoshirova směru, ohlédla se a viděla, že rudě září. Pozvedla jedno obočí. "Eto...víte někdo, co se to děje s Yoshirem?" zeptala se těch dvou u ní. 
Pak si ale na něco vzpomněla, aneb na Sajina ležícího ve stanu. Pokusila se vycítit jeho reiatsu..a nic. To mohlo znamenat jen dvě věci..buď zdrhl a nebo umřel pod nátlakem reiatsu Izuny a Raidena. Tak jako tak... "Sakra!" nakopla kamínek na zemi. Dost jí to naštvalo. Sajin byl jediný, kdo jim mohl říct, kdo je ten Mistr a jestli je to opravdu Jinsei, jak si Kitsune myslela.

Izumi Razaki

Razaki se podíval na Konan. "To bohužel nevím... nezjišťoval jsem, zda tam mají léčitele... ale myslím, že je to celkem pravděpodobné... nicméně Karakura je minimálně den cesty... shunpem... a shunpem se pohybovat nebudete s Yoshirem an zádech... alespoň ne dlouhodobě... Raiden taky není ve stavu, kdy by se mohl pohybovat nějak extra rychle... tohle místo je velice blízko..." řekl.
Došel k Raidenovi a uvěznil jeho useklou ruku do bariéry. "Tohle by jí snad mohlo zachovat... co nejlépe... rozhodně lépe než ji jen nést v ruce..."
řekl Razaki. Pak se otočil na ostatní. "Tak kdo jde se mnou, tak vyrážíme..." řekl

Raiden

Raiden se podíval na Yoshira, ze kterého cítil známé reiatsu... což bylo sice nemožné, ale v jejích světě se staly už divnější věci. "Jsi si jistý, že mu tam dokážou pomoci? Pokud je to blízko, možná bychom tam měli přeskupit všichni a do Karakury se vydat až budeme trochu pohybu schopní?" pokud tam bylo bezpečí, tak by se jim to hodilo. Ale jestli tam hrozilo nějaké nebezpečí, možná by měli risknout ten pochod.
"Spíš musíme zjistit, kolik shinigami to zvládlo," hlesl směrem k Baru a prohlédl si barieru na své ruce. No, třeba nezačne plesnivět tak strašně. Přišel si žalostně rozdrcený.

Konan

"Ano, máte pravdu." přikývla jsem. "Neuvědomila jsem si, jak je to vlastně daleko. Takovou dálku bych Yoshira nedokázala nést. Jdu s Vámi." rozhodla jsem rezolutně. Třeba mi tam řeknou i co je to s jeho reiatsu. Skoro nikdo se s tím nezabýval. Tedy tak půlka osazenstva se tím moc netrápila.

Razaki

Podíval se na Raidena. "O tom jsem už mluvil... nevím... ale radši bych je nevyděsil tím, že tam přitáhnu se všema..." řekl Razaki a otočil se na ostatní a nabídl Konan pomoc s Yoshirem. Byl víc než schopný ho nést ten kousek. Pak se s ostatními kdo šli s ním vydal směrem k chrámu. Samozřejmě opatrně... dával pozor, aby je nikdo nesledoval. Vyzval k té opatrnosti i ostatní. "No... myslím, že je na čase říct, kam vlastně jdeme... míříme k úkrytu, kde mimo jiné žijí také prastaří členové mého klanu... většina z nich jsou bývalí shinigami... " řekl Razaki, zatímco se čtyřčlenná skupinka přesouvala k chrámu...

Kitsune


Kitsune se na okamžik zamyslela. "Souhlasím. Nemyslím si, že je dobrý nápad, abychom se tam všichni přesunuli." pronesla Kitsune. Přeci jen tam šli, aby zjistili, jestli to je bezpečné nebo ne. Kitsune se zatím víc klaněla k té druhé možnosti, ale chtěla si to nejprve nějak ověřit. Hlavou jí však stále zněla slova kapucína "Nenech Jinseie mluvit.". Už chtěla přijít tomuhle všemu na kloub, protože jí dost iritovalo, že neví, komu má věřit, kvůli čemuž tu bylo víc otázek než odpovědí.
No a pak vyrazili. Kitsune dávala pozor na okolí a případné reiatsu kolem ještě před tím, než je vyzval Razaki k opatrnosti. "Vašeho klanu? Takže i ten Jinsei je Izumi?" zeptala se Kitsune. Wow, jestli jsou ti v chrámu opravdu padouši...půjde Razaki proti vlastní rodině? napadlo Kitsune, avšak nahlas to neřekla.