Město

Minato

Minato stál na vrcholu jedné z výškových budov a shlížel dolů. Měl se tu sejít s kapitánkou po několikati hodinách odloučení. Oba získávali informace v jiných oblastech i když on jich teda moc nezískal. Už stačilo jen to, že bylo všechno v pytli a nemohli se vrátit do Seireitei. Až zase někdy dobrovolně poleze do světa lidí, měl by si vzít soukromý transportér domů. A ještě k tomu ty zvěsti o Quincy. Vypadalo to, že bude sranda... která se mu nebude líbit. Vytáhl si z pusy lízátko chupa chups, které si vypůjčil dole v obchodě a rozhlížel se. Snad ho Kitsune najde.

Kitsune

Kitsune se vracela ze sběru informací. Tedy pokoušela se vracet. Jenže si nepamatovala, že by tudy šla po cestě tam. To si ale nechtěla přiznat a tak šla dál. Když však začaly domy řídnout a bylo jich kolem stále méně a méně, musela to uznat. Ztratila se. Zase. Chvíli tam tak stála a deprimovaně se dívala na oblohu, než jí došlo něco, co jí mělo dojít už dříve. Soustředila se a zkusila se zaměřit na reiatsu svého učně. Jakmile ho zaměřila vyrazila tím směrem. Za nějakou dobu se ocitla na střeše nějaké výškové budovy, na které stál právě Minato cucající ukradené lízátko. "Tak jsem tu." pronesla Kitsune a sedla si do tureckého sedu.

Aki Maki

Utíkal jednou z nejrušnějších ulicí Tokia, sem tam se ohlídl, zda-li ho někdo nesleduje. Od té doby, co potkal toho Quincy se musel mít na pozoru. Po nějaké chvíli odbočil z hlavní ulice a vydal se daleko menší a temnější ulicí. Pokračoval nějakou chvíli, dokud nenarazil na žebřík. Vydal se směrem nahoru po žebříku, brzy se tak dostal do třetího patra. Aki vyzkoumal, že byt ve třetím patře už je nejspíš dlouhá léta opuštěný, uvolnit tedy okno, dostat se dovnitř a opět ho tam vrátit nebyl problém. Takhle se Aki vždy dostával dovnitř a ven. Uprostřed malé místnosti byla lavička, kterou sem Aki dostal z nedalekého parku. Na tu se usadil a rozhlédl se po místnosti. Na zdi naproti lavičce byla mapa Seireitei, Aki byl doslova posedlý myšlenkou získat zpět svoje zanpakuto. Ani nevěnoval pozornost tomu, že se nemá do Soul Society jak dostat. Aki se přeci jen nezabýval příliš detaily.

Minato

Minato se usmál, když ho kapitánka konečně našla. Ach ten její orientační smysl. Nepřítel jí mohl prostě hodit do bludiště a měl by vyhráno. Naštěstí se jí to většinou dařilo utajit. "Konečně, Kitsune-sensei. Jeden by řekl, že to tu už znáte," povzdechl si trochu a strčil si lízátko zpět do pusy. "Nějaké stopy?" zahuhlal, vypadalo to, že měl praxi v mluvení s lízátkem v puse. Sám nepřestával sledovat okolí. Čert věděl, kdy jim nad hlavou prosviští nějaký šíp nebo bankai zrádcovského kapitána. "Jaké budou naše další kroky, krom ztrácení se v uličkách?" zeptal se zcela vážně. Ona tu velela, tak snad měla nějaký plán.

Kitsune

Co by to bylo za den, kdyby si do ní Minato nerýpnul kvůli jejímu orientačnímu nesmyslu...Kitsune se raději zadívala někam do dálky s lehce uraženým výrazem. Když se zeptal, jestli našla nějaké stopy, jen zavrtěla hlavou. "A co ty? Zjistil jsi něco jiného, než kde sehnat levně lízátka?" zeptala se ho s pozvednutým obočím. A pak si do ní zase rýpnul. "Urusai..." zamumlala. V duchu litovala, že s sebou nevzala Artemis. S jejím nosem by to bylo jednoduší. Přemýšlela...ale marně. "Nic mě nenapadá. Tebe?" odvětila mu na konec.

Minato

Zavrtěl hlavou, taky, tedy krom lízátka, neměl zrovna šťastný lov. "Nic, jen letmé stopy reiatsu, ale žádné známé, či extrémně vysoké. Ale tomu se nemůžu divit, většina si svoje síly maskuje, co jen to jde," odpověděl jí popravdě, vždyť i on sám skrýval reiatsu, co jen to šlo. Což byl základní výcvik u Omnitsukido, žejo. Ale jinak měla pravdu, Artemis by se jim momentálně hodila ze všeho nejvíc. Jenže tu nebyla, tudíž se museli spolehnout jen sami na sebe. "Mně? Důvěřujete snad prostému členovi, jenž nic neumí?" uchechtl se Minato a sedl si vedle ní. "Tokio je na průzkum ve dvou moc velký, nemluvě o tom, že na nás tady může kdykoliv někdo bafnout. Měli bychom si zmenšit lokaci, možná ještě jednou začít u místa, kde byly vyvražděni naši kolegové... ale je to jen návrh," nadhodil, protože doopravdy ani on nevěděl, kde by měli začít, nebo spíše tedy pokračovat. Ale měl takový blbý pocit, že je něco špatně.

Aki Maki

Stále pozoroval onu mapu. Po nějaké době mu ruply nervy, vstal a tvrdě udeřil do stěny. Poté se opět usadil a po krátkém uklidnění nahodil veliký úsměv. Aki si dával veliký pozor na to, aby nepoužíval reiatsu. Věděl, že pokud se skupina dlouho neozývala, tak po něm už nejspíš nějaká jiná skupina pátrá. Naštěstí Aki zneškodnil jak čidlo, tak přístroj, kterým ho vyhledávali. Aki byl teď vděčný za dlouhý výcvik, který podstoupil kdysi dávno v druhé divizi.
Kdybych tak měl zanpakuto..
Zasyčel a vstal z lavičky a došel pomalu k oknu. Rozhlédl se po ulici, jestli nezachytí nějaký pohyb. Nevýhoda tohoto bytu byla v tom, že neměla příliš mnoho únikových cest.

Kitsune

Kitsune se moc nedivila, že nic neobjevil. Ani nevěděla, jestli by byla ráda, kdyby něco našel. Vypadal by pak lepší než ona a zároveň by se alespoň hnuli z místa. Asi by z toho měla smíšené pocity. "Nic neumí? Mám tě poslat zpátky do Akademie, až se vrátíme?" zeptala se ho a na oko se tvářila naprosto vážně s povytaženým obočím. 
"Hmmm...." zamyslela se pak Kitsune, když navrhl plán. Bylo to něco. Do teď měli nic. A něco je lepší než nic, tak proč ne. "Jo, to by šlo. Třeba jsme něco mohli přehlédnout nebo tak něco." odvětila a začala se zvedat do stoje.

Minato

"Dobrá, dobrá, umím to, co jsi mě naučila, sensei. A nikdo nám momentálně nezaručí, že se vůbec někdy vrátíme," dodal trochu realistického náhledu na věc a jakmile se zvedla ona, zvedl se i on. Navíc, v akademii to nebylo zase tak špatné. Vypadalo to, že jeho plán schvalovala, tudíž nezbývalo nic jiného než vyrazit tím správným směrem. "Nebo něco přehlédlo nás," doplnil její možnosti, byť o nic veselého. Pokud by je něco našlo, mohlo by to znamenat problémy. A problémy znamenaly boj a boj znamenal výbuchy a ještě více pozornosti. Nakonec by z toho vznikl pěkný bordel a to by se nevyjímalo hezky v hlášeni a ani v oznámení o škodách. Ale vždycky to mohl hodit na kapitánku.

Kitsune

"Vrátíme se." řekla Kitsune rozhodně. Odmítala si připustit, že by se nevrátili a ona už nikdy neviděla Artemis, strýčka, divizi a další osoby, které si za ta léta oblíbila. A pak doplnil její slova o další pesimistickou větu. "Jestli budeš pořád takový pesimista, hodím tě na dno oceánu a nechám tě tam." pronesla a vyrazila na cestu. Během okamžiku ale byla zpátky, jelikož šla na přesně opačnou stranu. "Ticho!" řekla předem, než si stačil znovu rýpnout a vyrazila tentokrát už správným směrem. Začínala se zlepšovat.

Minato

Kývl na její rozhodné -Vrátíme se- i když měl stále jisté pochyby. "Nemůžu za to, že naše současná situace je tak na pendrek," postěžoval si, když mu zakázala už i pesimismus. Co s ní teď měl asi dělat? Vezl se na vlně jejího špatného orientačního smyslu a ještě k tomu nemohli domů. To si tu rovnou mohli založit květinářství a hrát si na spokojenou a dokonalou rodinku. Možná by o tom natočili romantický seriál - Velmi křehcí Shinigami. Ale asi tu neměli dostatek duchovních kamer, aby je vůbec zachytili. Takže raději začal směřovat její volbu směru. Byl ticho, jen se pobaveně uchechtl. Pokud se teď začala zlepšovat, tak možná za 500 let nebude plést pánské a dámské WC. A to by mohl být pokrok! "Trochu mi chybí divize. Bývala tam větší sranda než tady. Pokud jsi z nás zrovna nevymlacovala duši, že," zkusil se aspoň trochu zabavovat.

Kitsune

"Není to tak hrozný. Horší bylo po tmě bloudit ruinama v Hueco Mundu s podivnými hlasy, minotaurama a obrem kolem...a to všechno prosím bez možnosti používat reiatsu."  odvětila na jeho stěžování. Čirou náhodou na tom její orientační nesmysl nebyl tak špatně, aby nerozeznala pánské a dámské záchodky, jak si o ní Minato myslel a tak opravdu nějakou dobu mířili správným směrem. Kitsune se totiž rozhodla jít pořád rovně a doufat, že je to zavede na to správné místo. "V tom máš pravdu. Chybí mi ty časy u flašky saké s lidmi z divize a Artemis po boku. I naše společné tréninky a to, jak jste se s Rickem věčně předháněli a dohadovali..." odvětila Kitsune s nostalgií v mysli.

Minato

"Přiznávám, to by bylo horší. Trochu," povzdechl si a už to nekomentoval, stačilo, že byli v Tokiu. Zlatá Karakura, tam to nebylo tak velký a člověk si mohl lépe držet přehled. A přehled byl v této situaci asi nejdůležitější věc, kterou by měli mít. Bohužel ho moc neměli, ale aspoň, že je slečna kapitánka vedla správným směrem. Snad. "Ale ale, už zase myslíš na chlast? Hrůza," povzdechl si, když jeho sensei zmínila alkohol, ale nadruhou stranu... na tréninky vzpomínal rád, i když všechny ty modřiny nikomu nepřál. Kitsune uměla být i dost tvrdá.

Eshen

Eshen fakt neměl co dělat.
Procházel se po ulicích Tokia, koukajíc na všechny ty lidi chodící kolem. Prohlížel si jejich obličeje, zkoumal, jestli nemají reiatsu.. mezitím to svoje schovával, jako vždycky. Už si na to zvykl. Nevěděl, jaké pravidla jsou v Gotei 13 pro dezerci.. a ač to nebyla nějaká krvavá nebo obzvlášť zajímavá, i tak mu to někdy bylo líto, a starý život mu chyběl.
Každopádně, podíval se na oblohu. "Kdyby dneska nebylo hezky, myslím, že by bylo ošklivě.." pronesl filozoficky, a štrádoval si to dál. Mezitím se snažil zachytit nějaké reiatsu, nebo tak. Nějakého Shinigami, co by se tu také zasekl? Nějakého hollow, kterého bylo potřeba rozseknout vedví?

Izanagi Kentarou

Zrovna seděl na střeše jednoho z nejvyšších věžáků v okolí. Byl celý zabalený v černém, do obličeje mu nešlo vidět přes jeho kápi. Musel se maskovat, aby ho nikdo nepoznal, což mu bylo proti srsti, ale od doby, co byl pryč z Seireitei to musel dělat pokaždé, kdy se snesl dolů. Na jeho kimonu sice byl na rubu vyšit znak nulté divize, ale vzhledem k tomu, co dělal tam měl spíš mít vyšito šupák nebo poskok. Zadavatelem jeho mise byl Ōetsu, takže v podstatě věděl jenom to, že jeho úkol souvisí s quinci, protože Ōetsu měl tu nutkavost, že když něco vysvětloval, tak si při tom pouštěl magneťák s nějakým rappem ze střední Evropy. Izanagi koukal dolů na samotné Tokio, přemýšlel, že už uplynula spousta let, co tu byli se Sei, o které už neměl dost dlouho žádné zprávy. Zajímalo ho taky, co se děje v Gotei - ale taky ho strašně zajímalo, proč se lidi dole začali dohadovat u nějakého stánku s grily, jako kdyby jich na světě nebylo dost.

Aki Maki

Podíval se na televizi, ve které zrovna vysílali Teletubbies. Zrovna tam byla ta krásná scéna, kde si dělali lívance. No na tu se musel Aki prostě podívat. Párkrát se i uchechtl. Po této nádherné scéně se to ale vrátilo k příběhu, kde někdo uvěznil tu malou červenou. To už se Akimu nelíbilo, tak televizi rozbil.
Musím si najít cestu..
Pravil a slezl po žebříku dolů. Aki nevěděl, že se nedá dostat do Soul Society a proto pořád pátral po způsobu jak se tam dostat. Začínal mít deprese z toho, že nemá svoji Zanpakuto.

Kitsune

"No co? Mám ho ráda." pokrčila nad tím rameny Kitsune. Horší bylo, že při tom vzpomínání dostala na saké chuť a kdyby k tomu bylo něco sladkého, nepohrdla by tím. Vyhnala tyhle myšlenky z hlavy a raději se soustředila na cestu. Po nějaké době dorazili na místo. No...na jiné místo než chtěli. Co ale přišlo Kitsune divné byly stopy reiatsu shinigami a quincy. I když nedorazili tam, kam mířili, tak i tohle bylo zajímavé. "Cítíš to taky?" zeptala se Kitsune svého studenta.

Minato

Minato si zajel rukou do kapsy a vylovil další lízátko. Když mluvili o chlastu, jako kdyby ho nějaká síla vedla jí ho nabídnout. "Dáš si, sensei?" zeptal se jí s úsměvem a pokračoval až na to místo. Když ho vyzvala k tomu, zdali to taky cítil, pokýval hlavou. "Jo... a nelíbí se mi to," postěžoval si a podrbal se ve vlasech. "Měli bychom najít potencionální přeživší," nadhodil, ale raději si počkal na její názor. Ona tomu tady přeci šéfovala.

Izanagi

Byl rád, že konečně někoho zavětřit, toužil po nějakém dobrodružství a když ho vyslali sem, měl konečně šanci se trochu provětrat a nebýt non stop zavřený v chrámu. Postavil se na nohy a s mírným úšklebkem cítil jakousi spokojenost, že ten gril měl nějaký stařík. "Tak Yoshiro, i dědkové jsou rychlejší než ty." Breptl si pro sebe, přičemž se začal protahovat až mu z toho křupalo v rukou. Zapřemýšlel se kam by se měl vydat, ale jeho smysly mu jasně říkali, že to musí být to nejsilnější reiatsu v okolí, zatímco jeho nová osobnost, kterou mu nutili v nulté mu říkala, že silný quinci by svou přítomnost jistě skrýval. Poškrábal se na hlavě a vzpomněl si na to, co mu vždy říkala Sei.

Spoiler:

Rozhodl se pro to silnější reiatsu, aspoň zjistí, kdo je tam nemotorný, že nedokáže skrývat svou vlastní sílu. Celé ho tahle výprava velmi těšila a on sám byl velmi natěšený. Došel k okraji věže, tak že stál jednou nohou ve vzduchu a mohl cítit, jak ho ofoukává vítr, který byl v této výšce velmi silný. "Nechť hra započne!" Zmizel s větrem.

Kitsune

Kitsune cucala lízátko, které jí dal Minato a snažila se "chytit stopu" shinigami. Což se jí nakonec opravdu povedlo. Poté raději snížila své reiatsu jak nejvíce to šlo. Dělávala to tak vždy, když někoho stopovala. Měla ráda momenty překvapení. Ani před tím ho neměla nijak vysoko, nechtěla přeci decimovat populaci Tokya. "Půjdeme po stopě." zazubila se nadšeně na Minata. Joo, tohle bylo něco pro ní, nepotřebovala k tomu orientační smysl, stačilo se řídit pomocí reiatsu. Při tom si hlídala okolí a dávala si pozor na případná cizí reiatsu. Nerada by, aby je napadla třeba banda quincy nebo ex-kapitán, kterého huntili.

Minato

Minato reiatsu maskoval, jako vždy, ale každého šlo nějak vyčuchat. "Po stopě, jasný," zamumlal zatímco taktéž lízal lízátko. Snad se pak nikdo nerozhodne stopovat je. To by bylo totiž nepříjemné a mohlo by je to bolet. A největší problém byl, že absolutně netušil, kam je stopování reiatsu mohlo dovést. Ať to bylo jakkoliv, asi by měl chránit svojí učitelku před obtížemi, které je mohou potkat. Ať to budou quincy nebo ožralí kapitáni.

Aki Maki

Žebřík ho poměrně překvapil, naštěstí se Aki udržel a mohl bezpečně seskočit na zem. Ihned se překontroloval, jestli náhodou nepřibral nějaká ta kila. Ruce si tedy položil na břicho. Nepřibral. Nahodil další s jeho spokojených úsměvů.
Takže chyba byla v žebříku..
Pravil a vyrazil z ulice ven, směrem do té velké, rušné s hromadou lidí. Poté si to zamířil poěmrně velkou oklikou přes zapadlé ulice a čtvrtě na místo, kde Quincy pozabíjeli skupinu, co ho měla na starost. Samozřejmě nešel cestou, kterou ho pronásledoval původně onen Quincy a nepoužíval vůbec reiatsu. Měl se na pozoru a za každý roh prvně s úsměvem nahlédl, než šel dále.