Quincy HQ

Eshen

No, a tak to bylo. Eshen se probral kdesi v nějaké ošklivé, černé cele, kde byla možná tak tma. Svojí zanpakutou u sebe neměl, ale to ho ani tolik nepřekvapovalo, a to, že je první omráčili taky ne.. teď nevěděli, kde jsou, nebo kde je základna Quincy, ve které trochu předpokládal, že jsou.
No, a tak nebylo moc co dělat, do čeho by se vlastně mohl pustit. Sedl si trochu pohodlněji, strčil bradu na kolena. Předpokládal, že je budou vyslýchat, a že nebudou zrovna milí.. ale z výslechu z něj nemají, co dostat.. Celkově ho zajímalo, proč chtěli Quincy zajatce. Eshen nepředpokládal, že by se báli síly Shinigami vzhledem k tomu, jak to vypadalo.. snad ne nějaký pokusy. To by Eshen fakt nadšený nebyl..

Hikaru

"Hej!" ozvalo se někde za Eshenem. "Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Hikaru. "Už jsi naplánoval, jak se odtud dostaneme?" nahodil další otázku. "A už víš, kde mám přehrávač? Chybí mi hudba. Ti hajzlové mi ho asi vzali. Jestli s ním něco udělají, tak dostanou po hubě," mračil se nazlobeně a křivil držku.

Eshen

Ozval se Hikaru. Bylo fajn ho slyšet, že je v pořádku, i když.. ještě pořád to byl Hikaru, že. Eshen se do tmy usmál. "Teď jsem se probral." pronesl, postavil se, a s rukama před sebou šel ke zdi, aby ji našel, a mohl ohmatat a zjistit, jestli něco nezjistí o stavbě samotné, ve které byli.
"No, nevím, první budeme muset bejt rychlejší než Izuna." dodal k topicu "útěk". A nebo zmizet, až tu nikdo tak rychlej nebude... ale pořád neměli svoje zanpakutou, a to bylo nepříjemné.

Eshen

"Tak se pak nesnaž plánovat útěk, když v něj sám nevěříš." odpověděl Hikarovi, ale ani ne moc ostře. Spíš tak.. spřízněně s tím, že tu fakt budou muset chvilku být.. no a nebo ne, pokud s nimi ty quincy budou dělat nějaké ošklivosti.
"To, že pro nás přijdou... asi jo." pronesl Eshen, to už ale bylo trochu.. míň výrazným hlasem. Rád by se dostal ven. Ale když viděl ten rozdíl sil Izuny a Raidena.. bylo jasné, že to buďto bude trvat dost dlouho, a nebo, že to bude kompletní selhání.

Eshen

"Hmm." akorát zahučel tiše, když Hikaru mluvil o televizi. Problémem bylo, že v lidské  jediné, co právěže pozoroval, bylo Game of Thrones.. No, a to teda jejich budoucnost nezářila zrovna nejrůžovější barvou. "Připrav se na trochu Game of Thrones...." pronesl k tomu ještě. Asi to tak bude.. jen doufal, že budou Tyrion ve vězení, a ne Ned ve vězení.
Pak se ale zasekl v prohledávání zdi, když zjistil to o tom přehrávači. "Počkej, fakt?" zeptal se, aby se ujistil. To by mohlo mít teoretický potenciál.. a nebo se je snažili dostat do pasti, a nebo byli zatraceně neopatrní.

Eshen

Eshen se usmál do tmy, když tak Hikara slyšel. "Prosímtě, já vydržím všechno. A určitě je to lepší, než to ticho, nebo ještě hůř, ty tvoje kecy." pronesl k tomu pobaveně a s úsměvem, a pokusil se, pomocí reitasu a pokud to nešlo, tak pomocí prostě zvuku najít Hikara a ono nabízené sluchátko. Hudba by tu mohla býti dosti fajn. Taky by tu mohli být donekonečna. Eshena zajímalo, kdo je kde hlídá, a jestli budou hladověni.

Mitoshi

"He" probudil se a napřímil se.
Chvíli se rozhlížel a nic moc neviděl, uslyšel ale brebentit Eshena a Hikara.
Bylo mu trochu hloupé, že se probudil jako poslední. Uklidňoval se ale tím, že ho potřebovali omráčit více, než ty dva.
"Takže..." řekl tiše a postavil se...
Zanpakuto neměl, ani nic užitečného.
"Jste v pořádku?" zeptal se těch dvou...

Hikaru

"Vydržíš všechno? A proto jsi tam plakal, když se tě ten quincy chystal zabít?" zeptal se Hikaru provokativně. "Neboj, kryl jsem ti záda. Měl jsi to vědět," řekl hrdě. Eshenovi se podařilo vzít jedno sluchátko. Když si ho nasadil, zjistil, že tam Hikarovi hraje nějaký rock. Pak se ozval Mitoshi, jestli jsou v pořádku. "No, já jsem. Dokonce mám zahojený to zranění. Skoro jako by mi ho někdo vyléčil," řekl nechápavě.

Eshen

"Jasně, úplně uřvanej." odvětil žertovně a se smíchem v hlase tomu kecalovi. Kdyby semtam zavřel hubu a raději přemýšlel, tak by to s ním bylo mnohem, mnohem jednodušší.. ale pak by to už zase nebyl Hikaru, že.
Každopádně, sluchátko vzal a hrálo mu tam něco docela dost fajn, takže si Eshen sedl vedle Hikara a spokojeně se do hudby zaposlouchal. Tohle bude dost možná docela těžké... takže, hudba byla jednou z nejlepších cest na trochu klidu.
"Jo, taky v pohodě. Ty?" zeptal se posledního shinigamiho, který tam byl s nimi a který se teprve probudil. Eshen o něm věděl jen, že se jmenuje Mitoshi a že znal dobře Yoshira, ale vzhledem k tomu, že tu byl Hikaru, o tom se bavit nechtěl..

Mitoshi

Sáhl rukou na svoji hlavu a s překvapením zjistil, že je také zahojená.
"Také jsem vyléčen... tedy aspoň myslím," řekl a rozhodl se trochu prozkoumat okolí.
Natáhl před sebe dlaň a pomalu se vydal kupředu.
Věděl, že tady asi nic zajímavého nenajde, spíš chtěl něco dělat předtím, než příjdou Quincy.
Nemyslel si, že by mělo dojít na nějaké výslechy, přeci jen nepřátele věděli všechno, co potřebovali.
Mitoshi věřil v to, že oni tady byli jako pojistka a páka na ostatní...

Hikaru

"Hele, já vím, že je to trochu awkward a tak," začal Hikaru. "Ale proč mi nikdo nikdy neřekl, že vypadám úplně jako můj táta?!" zeptal se maličko zděšeně. "Neříkám, že se o něm chci bavit. Do dnes byl mrtvej, a pak se tam prostě objeví a myslí si, že zachrání svět," pokračoval ve svém ukecaném tónu. "Všichni mi říkali, jak je strašně silnej, a pak akorát dostal od toho quincyho. Nedivil bych se, kdyby byl mrtvej," řekl Hikaru.

Eshen

"No.." začal, a pak se trochu zachechtal, "vlastně jsem ti to úplně na začátku říkal, nepamatuješ? Že jsi úplně jako on.." pronesl k tomu s úsměvem. Neměl nejmenší páru, jestli si to jako doopravdy pamatuje, ale Eshen na tohle paměť měl.
Poslouchal Hikara, a pak trochu sklesl. "Viděl jsi, co ten Quincy udělal i s Raidenem, a to je vrchní kapitán. Jsme o hrozně slabší. Doufám, že s tím něco udělají, co my tu sedíme.. a to jen můžem doufat, že budem akorát sedět." pronesl tišším hlasem, než tím předtím. Tohle nebyla Yoshirova chyba.. i když spousta jiných věcí bylo.

Mitoshi

Ve tmě se pousmál, protože před několika málo hodinami nazval Hikara mini-Yoshirem.
Po Eshenovi zopakoval prakticky skoro to samé, protože už to měl připravené v hlavě jenže Eshen to zase řekl rychleji co...
"To že děti vypadají jako svý rodiče není tak neobvyklé. Pravda ty jsi se vyvedl trochu více..." řekl mu Mitoshi při pochodu kolem zdi jejich cely.
"Ale myslím si, že svému otci trochu křivdíš. Znám ho už dostatečnĚ dlouho abych věděl, že jeho zmizení nebyla jeho vlastní volba... A to že ho porazil Quincy?  Myslím, že jsi viděl co se stalo Raidenovi..." začal s Yoshirovou obranou.
Pravda, kdyby sotaicho bojoval trochu víc mozkem a trochu méně... asi srdcem, mohl by dopadnout lépe, ale kdo ví...

Eshen

Eshen se uchechtl, mezitím co zrovna nějakej random bubeník v Hikarově přehrávači jel nějaký pořádný bomby. "Tady není moc co dělat. Přežij.. a nedělej si to horší." pronesl, a pinknul do nějakého kamínku po podlaze, jestli byl nějaký k dispozici. Jestli ne, tak prostě prstem do podlahy.
"Nevíme nic, v tý tmě sotva vím, jestli tu jste vy, nebo jestli si povídám s Seshenem a Eshinem. Až toho bude víc, tak se teprve bude moc o něčem mluvit.. do té doby musíme.. no, hlavně přežít. Nebo... tak to aspoň vidím já.." pronesl svůj názor, ale pak koukl na Mitoshiho, jestli on si myslí to stejné.. i když to pochopitelně Mitsohi nemohl moc vidět.

Mitoshi

Když obešel celou místnost, uvelebil se v jednom rohu a zavřel oči.
To, že ho Hikaru ignoroval mu bylo líto. Nevěděl by, co by dělal v případě, že by ho jeho děti před patnácti lety nepřijaly potom co se k nim vrátil...
Po Eshenových slovech jen souhlasně zamručel a pak pokračoval s vlastními myšlenkami.
"Ano, po možných uníkových cestách se dívat můžeme. Obávám se ale, že nám nebudou moc, co platné. Šanci na úspěšný útěk by nám zvedly naše zbraně, nicméně jsem si jistý, že to oni dobře ví a tak se postarali aby jsme je nenašli tak lehce," prohlásil.
"Máš pravdu," řekl pak Hikarovi "nejbezpečnější v naší momentální situaci bude shromažďovat informace a pozorovat nepřátele..."
Stejně jako oni asi teď pozorují a poslouchají nás... ale asi nemělo cenu se nějak tajit ze svými plány, blbí přece nejsou.

Hikaru

"Přežij a nedělej si to horší, heh?" zopakoval po Eshenovi. "Problém je, že já neumím nezhoršovat situace. Vždycky mluvím sám od sebe a nedokážu to zastavit. Je to jako bych byl prokletej nějakou čarodějnicí. Potřeboval bych, aby někdo zavolal lovce, kteří tu čarodějnici sundají a zlomí moje prokletí," řekl oběma jeho parťákům v base. "Takže budeme sledovat jo? Shit, to mi moc nejde sice ale uvidíme."

Eshen

"Jo, Hikaru... stačil jsem si všimnout." pronesl Eshen s takovým trochu otráveným zvukem, ale pak se zase zasmál. Celkově teď mohli spíš vypadat jako banda kamarádů na výletě, než jako zajatci a rukojmí, co pravděpodobně umřou do půl hodiny. Wee.
"Nedá se nic dělat. Třeba na nás budou hodní.. třeba nám dají alespoň najíst." pronesl, znova se tak trochu zasmál, a začal si pomalu protahovat svaly. Bylo tu prd co dělat, tak by si alespoň mohl pořádně zacvičit.

Mitoshi

Blonďatý shinigami znal svého bělovlasého přítele až moc dobře. Věděl jak umí být impulzivní a občas i mírně střelený. To přesně je i jeho syn, jen k tomu má navíc tu část, která zmizí až s věkem.
Jestli byl takový Yoshiro jako malý kluk...
"Velice důležitá schopnost... a ještě není dost pozdě na to, aby jsi se jí naučil" řekl hlubokou a moudrou větu o pozorovacích dovednostech, která vzhledem k Hikarově přístupu byla už teď předurčena k zatracení a záhubě.
Pak si Mitoshi uvědomil nepříjemnou věc. Vůbec nemusí dostat možnost podívat se ven. V téhle kobce můžou zůstat zavření dost dlouho jen sami tři...

Mitoshi

Stále seděl v rohu místnosti a z této činnosti ho nevytrhl ani příchozí člověk.
Využil ale možnosti světla a pořádně se rozhlédl po jejich úžasné ubikaci.
Sám moc dobře věděl, že momentálně by odpor znamenal tak maximálně ránu a zhoršení jeho situace.
Proto nic neříkal, když si příchozí vyžádal Eshena.
Jen ho zajímalo, co mu chtěli a taky mu přál sílu a popravdě i štěstí...