Quincy HQ

Eshen

No, a v tu chvíli přišla první osoba, která nebyla mezi těmi třemi zajatci. Eshen fakt neměl páru, co s ním budou chtít dělat, a momentálně nad tím ani nepřemýšlel. "Hmm." zahučel jen, dal sluchátko zpátky Hikarovi nějak nenápadně, aby mu ten přehrávač nevzali, a tak nějak se dostal na nohy. Musel si pořádně promnout oči, aby nevypadal jako do nekonečna zahulený z té tmy, a vydal se tedy ven. Na tváři mu pořád zůstal soustředěný výraz, když došel za tím, kdo si pro něj přišel.

Mitoshi sice na chvíli viděl, ale zjistil akorát tak to, že jsou zavření v betonové krychli s ocelovými dveřmi.
Když Eshen vyšel ven, na chvíli ho oslepilo světlo. Pak si konečně všiml toho, jak vypadal muž, který pro něj přišel. Byl to poměrně vysoký starý muž s kulatými brýlemi. V pravé ruce držel nějaký zápisník. Za Eshenem zavřel dveře a začal si to vyšlapovat dlouhou chodbou. Eshenovi to připadalo jako nějaký podzemní komplex.
Nakonec došli do laboratoře. Tedy, vypadalo to jako laboratoř. Uprostřed místnosti bylo lůžko, na které chlápek ukázal. "Lehnout," řekl.

Hikaru

Vzal si od Eshena druhé sluchátko a těsně předtím, než se dveře zavřely ho hodil. Ozval se zvuk podobný zasvištění a sluchátko zaletělo mezi zeď a dveře, které se zavřely.
Hikaru se uchechtl. "Tak, cesta ven by byla," řekl Mitoshimu.

Eshen

No, jakmile se mu vrátil zrak, konečně si mohl prohlédnout jeho věznitele. Týpek vypadal, že kdyby mu Eshen jednu pořádnou natáhl tak jak uměl, tak že by se složil.. jenže, buďto tak jen vypadal, což bylo naprosto normální poslední dobou, a nebo by ho stejně zastavil další týpek, kterého by na svém útěku potkal, tak to zatím nechal být.
No, a došli.. kamsi. Nevypadalo to dobře, přesně tak, jak se Eshen obával. Nějaká zatracená laboratoř. Tohle on měl za to, co Satoshi určitě dělal doma v Seireitei všem ostatním.. ale proč za to bude platit Eshen, to teda fakt.. achjo.
"Tohle nebude lékařská prohlídka pro vězně, eh..?" zeptal se trochu cynicky, mezitím co si lehal na lůžko.

Mitoshi

Jeho zjištění mu bylo opravdu prd platné...
"Ano, to ano... nicméně nemáme tušení, co je dál..." řekl a postavil se.
"Nejlepší bude počkat až se Eshen vrátí a sdělí nám co je dále..." přešel plus mínus doprostřed místnosti a natáhl ruku směrem ke zdi kde Hikaru nebyl.
Chtěl zkusit použít Kido, i když si byl celkem jistý, že se vůbec nic nestane...
"Bakudō #8... Seki" řekl tiše a snažil se s minimální energii vyvolat malou modrou kuličku u které si byl 100% jistý, že nevybuchne.

Eshen > "Samozřejmě," odpověděl chlápek. Ve chvíli, kdy si Eshen lehl, dědek zmáčkl nějaké tlačítko u sebe na počítači a Eshen byl v sekundě spoután. Jak na rukách, tak na nohách.
"Doktor Satsujin," představil se, když mířil k Eshenovi. Sebou si táhl nějaký stolek na kolečkách, na které bylo několik ostrých a špičatých věcí. "Vy jste?" zeptal se.

Mitoshi > Nic se nestalo. Místo bylo pravděpodobně vytvořené tak, aby blokovalo reiatsu. A nejspíš i izolovalo.

Hikaru

"Takže počkáme?" zeptal se blonďáka. "Co když už se nevrátí?" zeptal se. Celkem se o Eshena bál. Během posledních několika hodin si mezi sebou vytvořili mistr-žák pouto. To Hikaru s nikým nikdy neměl. Raiden ho teda občas trénoval, ale nebylo to tak, že by na něj měl moc času jako kapitán. S Eshenem to bylo jiné. Hikaru se konečně cítil důležitě, když byl s ním. "Pokud se nevrátí do hodiny, tak ty dveře otevřu," řekl Hikaru Mitoshimu.

Eshen

Eshen byl rád, že když už se teda rozhodli udělat z něho pravděpodobně brzy rozpitvanou mrtvolu z vědeckých účelů, alespoň si nechali nějaké ty způsoby a nechovali se k němu jako k dobytku. To, že byl připoután.. no, s tím se dalo počítat. Mohlo to být proto, aby neutekl.. nebo aby sebou necukal bolestí, až ho budou porcovat do guláše.. Eshen samozřejmě doufal v to první.
"Eshen." představil se, mezitímco doktor už vezl stolek s.. výbavičkou.
"Mnohem raději bych vás poznal za jiných podmínek. Omlouvám se." dodal k tomu ještě, než stihl doktor přijet. Už byl tak nějak smířený s tím, že s ním budou dělat něco, co se mu nebude líbit.. tak se rozhodl, že si alespoň zachová tvář.

Mitoshi


Sklonil ruku a začal se vracet zpět do svého kouta...
Možnost, že by se Eshen nevrátil si moc nechtěl připouštět.
Pravda byla ta, že Izuna byl blb, nicméně sám vypadal nepŕíliš potěšené s porušování pravidel.
A pointa rukojmích byla ta, že by měli zůstat živí jako pojistka pro případné problémy.
"Myslím si, že nemusíš o jeho život strach..." řekl Hikarovi, když si opět sedal na zem.
Se informacemi, které měli teď by útěk skončil asi dříve než by pořádně čekal. Opravdu potřebovali víc a to víc mohl Eshen donést zpět.
"Dle mého názoru by jsi rozbitím dveří dosáhl tak maximálně toho, že by se objevil naštvaný Quincy a přinejmenším by ti dal ránu do tváře... Jestli se od tud budeme chtít dostat, budeme potřebovat co nejtišší a nejnenápadnější plán... A i s ním by útěk asi nebyl úplně dobrý nápad..."

Eshen > "Není lepší příležitost, než ta vzdělávací," odpověděl doktor a vzal skalpel. Do druhé ruky vzal černou fixu, kterou na chvíli strčil mezi zuby, aby mohl Eshenovi vyhrnout oblečení. Eshen neviděl, co mu tam potom doktor začal čmárat. Vypadalo to ale na nějaké čáry.
Pak Eshen ucítil dost nepříjemnou bolest. Zřejmě to bylo tím, že do něj doktor začal řezat. "Hmm, zajímavé," řekl doktor.

Hikaru

"No, ty dveře jsou v podstatě otevřený," řekl a protočil očima. "Mám docela epic sluchátka vytvořený ve dvanácté divizi. Mít kamarády se vyplácí." Hikaru měl pořád ještě jedno v ruce, tak ho hodil tak, že se Mitoshimu omotalo kolem ruky. Bylo to dost pevné a nepříjemné. "Sami se můžou prodloužit. A jsou v podstatě nezničitelné. Využívám je v boji. A k poslouchání té nejlepší hudby," vysvětlil.

Eshen

Eshen už ani nic neříkal. Doktor se ani nepozastavil nad jeho úžasným sixpackem, a tím bylo jisté, že to bude patřit mezi ty doopravdy méně příjemné zdravotní kontroly.. hem. No, každopádně, doktor si už i vyrýsoval, co mu to udělá v břiše.. nebo tak to Eshen předpokládal.. a taky předpokládal, že cool kérka to nebude.
"Hmmmmf." zahučel, když začal cítit bolest. Určitě tam nechtěl hulákat, ale neměl k tomu daleko. Rozhodl se ale, že se pokusí udržet taky nějakou tu hrdost.. na té si přeci nejvíce zakládal. "Fff..Doufám, že mám ját..ra v pohodě." procedil mezi zuby, mezitímco si z něj doktor už pomalu vyřezával kousky do toho guláše..

Mitoshi

Nadzvedl ve tmě obočí když mu Hikaru vyprávěl o svých sluchátkách. Nechápal moc proč.
Pak se mu ale jedno omotalo kolem ruky.
Kromě toho, že byl udiven z jejich pevnosti byl udiven i z toho, že ho Hikaru ve tmě trefil tak přesně.
"Ah jedno si vyhodil ven... " rozvzpomenul se nahlas.
"Takže ty dveře chce vyrvat?"
Postavil se a volnou rukou se trochu otřepal.
"Pokud hodláš odejít tak pochopitelně půjdu s tebou, nicméně bych rád apeloval ještě na jeden fakt. Naše přítomnost tady je to, co momentálně brání Quincy v likvidaci všech ostatních..."
Až potom co to dořekl, si uvědomil, že to nemusí být tak úplně pravda. Proč si je Quincy vlastně vzali, vždyť je mohli vyhladit přímo na místě...

Eshen > "Ano, jsou. Buď jste zdravě stravující se abstinent a nebo mají shinigami opravdu dobrou regeneraci orgánů," pozastavil se na chvíli nad játry, o kterých Eshen mluvil. "Ale to není to, proč tu dnes jsme," řekl Eshenovi. "Hlavně buďte v klidu," řekl suše. "Pacienti, kteří zachovají klid, mají větší pravděpodobnost na přežití. Navíc sebou nehází, takže to pak není takový nepořádek." Vstal a sundal si krvavé rukavice. "Chtěl bych na vás vyzkoušet malý experiment." Odešel k bílému kufříku, ze kterého vytáhl zkumavku, ve které byla nějaká stříbrná třpytící se tekutá látka.

Hikaru

"Já jen říkám, že ta možnost tu je," řekl Hikaru a odmotal sluchátka z Mitoshiho ruky. "Říkám, dáme tomu hodinu. Pokud se Eshen nevrátí, půjdeme se odtud prostě probít. Však ty jsi přece jeden z těch nejlegendárnějších superkapitánů, co zachránilo Seireitei před zničením. Asi třikrát. Ne?" zeptal se. "Máma mi to všechno říkala."

Eshen

"Trocha obojího, h...ádal bych." proškrtil ze sebe další větu. Nebyl teda zrovna úplně abstinent, ale Raiden to taky rozhodně nebyl, pil jen při těch největších příležitostech.. a stravoval se dost zdravě.
Vlastně, za posledních pár let moc příležitostí na pití ani nebylo. Škoda. Mohl si užívat života víc, než z něho teď udělají.. no, "experiment". Každopádně, ještě předtím, než se dostala konverzace tam, musel lehoučce přitakat, aby to moc nebolelo. "Jo.. dělat bordel krví je sranda, ale z koberce to dolů nejde.." dodal k tomu všemu. Pak už ale Vražda vytáhl svoji ampulku. Eshen se na to podíval.. polkl.. a s výrazem "k" opět otočil hlavu, aby se díval nahoru. Nemohl s tím nic udělat.

Mitoshi

"Nejlegendárnější superkapitán? Ačkoliv mi to lichotí tak ti musím říct, že těm silnějším kapitánům bych nesahal ani po kotníky." řekl při chůzi k železným dveŕím.
"Nicméně útěk nebude snadný v žádném případé. Předpokládám, že venku už Kido používat půjde, což značně zvýší naši bojeschopnost. Pokud tady nebude někdo jako ten jejich šéf... poznamenal, když pokládal ucho na železné dveře.
Jen to zkusil, přeci jen neměl moc co napráci, jen mluvit a to by bylo celkem nudné.

Eshen

Eshen se chvíli díval na tu tekutinu, mezitím co mu to tam mistr doktor vysvětloval. Mrknul, aby to všechno vstřebal, a zadíval se na tu tekutinu znova.
"Ahoj Arvo, rád tě poznávám. Co tě to napadlo, přidat se k nim..?" zeptal se, když se na tu tekutinu díval. Ještě mu jako kompletně nehráblo, ale to by nebyl Eshen. Pak si prohlídnul tu krásnou, obrovskou injekci, co tam byla připravena jen a jen pro něj. Eshen by se zamyslel, proč mu rozřezali břicho, aby mu mohli dát injekci, ale když se tak díval na starého Arva, tak to asi bylo stejně jedno.
"Jako včelička, eh?" zeptal se ještě cynickým, ale odhodlaným hlasem.

Eshen > Doktor vzal injekci a zajel s ní do díry, kterou měl Eshen v břiše. Za chvíli Eshen ucítil takovou bolest, jakou nikdy v životě nezažil. Netušil, kam mu to ten doktor vrazil, ale bolelo to. Když injekci vytáhl, byla prázdná. Bolest ale nepřestávala.
"Hmm," dostal ze sebe zamyšlený zvuk. "Uvidíme, co se stane," odešel o kus dál a posadil se na židli.
Eshenovi začaly rudnou oči i tvář. Nemohl dýchat.

Hikaru

"Stačilo by, kdybychom našli tvoji zanpakuto. Mohl bys vyvolat svého obrovského golema a nandat jim to," řekl Hikaru a zatnul pěst s pozitivním úsměvem na tváři. "A není to pravda, že jim nesaháš ani po kotníky. Kdyby to tak bylo, nikdy by ses nestal kapitánem třetí divize," řekl Hikaru a plácl na prázdno ve tmě. Chtěl Mitoshiho poplácat po rameni, ale netrefil se a padl na hubu.

Eshen

No, a tak přišlo... no, něco. Eshen neměl ponětí, kam byl zabodnut nebo jak.. vlastně sakra ani nevěděl proč. Fakt doufal, že se Shinigami někde neflákají na výletě, a že se snaží se zesílit, protože jestli tahle bolest přijde nazmar, tak bude Kitsune strašit do konce času.. který by ale asi taky nepřišel tak pozdě potom, protože Izuna byl taky tak trochu magor..
"Hnnnnggghhh..HHGGNN!" cedil skrz zuby Eshen, pořád ve snaze nekřičet. Bylo to ale to nejtěžší, o co se kdy snažil. Bolelo to, šíleně. Protože držel pohyb úst, jeho ruce a nohy reagovaly a snažily se hýbat, jak jen to šlo.. což ale moc nefungovalo, vzhledem k poutům. I tak, Eshen za ně tahal, jak jen dokázal.. a to se ještě znásobilo, když se k tomu začal dusit. Vzpínal se, měl obrovskou potřebu dostat ruce ke svému krku.. a pořád cedil skrz zuby zvuky, aby alespoň trochu bolesti odčerpal..

Mitoshi

Za zvuků asi ticha, které vycházely ze dveří, poslouchal jak mu Hikaru povzbuzuje ego.
Bylo to od něj pěkné a asi i pravdivé...
Se zamručením odsunul hlavu od dveří a vydal se zpět k protější stěně místnosti.
"Ano, můj bankai by to tady možná se zemí srovnat mohl..." zamyslel se. Pak si ale vzpomněl jak znićehonic zmizel Raidenův bankai.
"Jak to vlastně udělal..." honilo se mu hlavou

Eshen > "Říkal jsem, abyste byl v klidu," postěžoval si doktor a přišel k Eshenovi s nějakou další injekcí. Tu mu vrazil do krku. Chvíli to trvalo, ale bolest nakonec ustála. Eshen se mohl pořádně nadechnout. "No vida!" řekl doktor při pohledu na Eshenovo břicho. "Uzdravilo se to." Položil Eshenovi ruku na břicho. "Tak. Co by se stalo, kdybychom do toho přimíchali ještě něco dalšího?" zeptal se Eshena a zamířil zase někam ke stolu
Eshen ucítil, jak se pouto kolem jeho pravé ruky uvolnilo. Kdyby použil trochu víc síly, možná by se mu mohlo podařit uvolnit svoji ruku úplně.

Hikaru

"Jednou se taky naučím bankai. Uričtě to bude něco strašně epic," začal Hikaru. "Ty jsi ten klidnej typ nebo uřvanej typ?" zeptal se. "Já budu určitě ten uřvanej. Podle mě je to víc kůl, když zakřičíš - BANKAAAAI!!!" zařval přes celou celu. "Než když sucháčsky řekneš - bankai," řekl Byakuyovsky. "Hmm, co by asi mohl být můj bankai?" položil hlasitě řečnickou otázku.

Eshen

Zkouška hollow regenerace.. to dávalo smysl, víc než dost. Proto mu bylo břicho rozpáráno.. ale vážně, jestli hollow takhle strašně bolelo regenerovat, tak mu jich začalo být skoro snad i líto. Raději příštího, kterého potká, zabije přímo jednou ranou.. aby nemusel takhle trpět.
Každopádně, Eshen poznal, že pouto na pravé bylo uvolněnější, než všechno ostatní. Potřeboval ale ten správný okamžik. A taky to, že to zaregistroval, nijak nedávat najevo. Potřeboval, aby šel doktor zase nad něj..
"U.. užíváte si tuhle svoji chemii, žejo?" zeptal se, trochu zadrhle, protože s dechem zpátky v plicích to bylo trochu složité.

Mitoshi

Sesunul se po zádech na zem a pokračoval v hovoru s Hikarem.
"Bohužel netrpím představou, že vyřvávání názvů mých technik je zesílí, jako tomu tak bývá v některých hloupých kreslených lidských filmech..." řekl a zase zavřel oči.
"A ani bankai tak často nevyvolávám. Kvůli svým rozměrům je nepraktický v boji proti lidským nepřátelům. Nicméně jednou proti gillianovi..." zavzpomínal jak na jedné misi Drobek dokonale rozcupoval jednoho hollow třídy Menos Grande.
"Jsem ten klidný typ," prohlásil nakonec.
"A tvůj bankai? Asi si ještě počkáš... ale budeš překvapený... všichni jsou..." předal mu krátkou věštbu

Eshen > "Je to práce jako každá jiná," odpověděl Eshenovi. "Akorát mi za to nikdo neplatí." Vrátil se k Eshenovi s lahvičkou, ve které poletovalo cosi světélkující. "Otevřete ústa," vybídl Eshena.

Hikaru

"Překvapený? Doufám! Teda, jsou i nepříjemný překvapení. To bych neocenil," řekl tupě. Pak nastala chvíle ticha. Taková ta trapná. "Viděl jsi Prison Break?" zeptal se najednou Mitoshiho. "Možná že se někdo z našich nechá chytit. Předtím si ale přes celý tělo vytetuje plán tohoto quincy doupěte, aby nás odtud dostal."

Eshen

"Cesta...vlastní odměnou, eh?" pronesl k tomu, mezitím co se k němu doktor tak nějak pomalu blížil. Eshen věděl, že tohle bude daring. Že nemá svoji zanpakutou. Že tihle staří týpci většinou bývají mnohem, mnohem silnější, než vypadají..
.. ale Eshen celý svůj život zakládal na svobodě. Kvůli tomu opustil Gotei 13. Tohle byla možná jediná chvíle, kdy se bude alespoň moct pokusit něco udělat s tím, v jaké pozici se právě nachází.. a taky si uvědomil, že kdyby on na těchhle testech umřel, kdoví, Hikaru by třeba byl další.. Už by ho nikdy neviděl. A ani Kitsune. Sakra, ani toho bělovlasého blba, který kdovíkde dělá kdovíco, a on mu toho tolik musel zařvat do obličeje.
Jakmile se doktor přiblížil, Eshen udělal jako, že už otevírá ústa.. a v tu chvíli zabral pravou rukou tak, jak jen dokázal, aby zlomil pouta a mohl jít doktorovi ideálně přímo po krku..

Mitoshi

Opět se usmál, když si vzpomněl jak usilovně trénoval bankai se svým kladívkem, a nejednou se před ním objevil Drobek.
"Už je to přes 17 let..." pomyslel si. Uběhlo to strašně rychle. A až na pár krizí i překvapivě klidně... a zrovna teď se to muselo pokazit.
Hikaru mu řekl něco o nějakém čemsi.
"Né, toto mi není známe," řekl, propletl prsty na rukou a začal dělat palci mlýnek.
"Jak se mají tví sourozenci?" položil na oplátku otázku i on.

Eshen > Eshenovi se podařilo vyrvat ruku i s pouty a chytit doktorův krk. Ten okamžitě sáhl po první ostré věci, kterou mohl nahmatat a pokusil se jí Eshenovi zarazit do ruky. To se ale nepodařilo. Ostrý předmět se o Eshenovu ruku zlomil.

Hikaru

"Těžko říct," pokrčil rameny. "Mei má asi krámy jako vždycky," řekl znuděným hlasem. "A Mito... Ten má asi krámy jako vždycky." Pak prostě pokrčil rameny a s hlasitým vzdychnutím se opřel o zeď. "Pokud neznáš Prison Break, tak asi neutečem," dodal ještě nakonec smutně.