Quincy HQ

Eshen

Eshen dokázal, o co se snažil, a chytil doktora za krk. Musel mu teda nechat to, že reflexy měl doktor více, než dobré, a v ruce měl nějakou ostrou věc dříve, než vůbec Eshen stihl něco udělat. A taky dříve, než by se jako normální člověk stihnul vyhnout bolesti, ale taky pravděpodobně přivázal na sebe smrt uhnutím, doktor zaútočil.. a dost marně.
Jako jasně, Eshen byl docela pořízek, ale jen tak nějakou kudlu si o ruku ještě nezlomil. z nějakého důvodu měl chuť zařvat "Hulk Smash!" nebo tak něco, ale rozhodl se, že se raději pokusí o tichou vraždu. Zatlačil ještě víc na krk doktora, v pokusu o zlomení jeho vazu.

Eshen

No, to by bylo. Doktor vypadal tak nějak přesně mrtvý, jak moc by si Eshen přál, aby doktor mrtvý byl. Eshen ho konečně pustil, a doufal, že se jeho tělo už jen sesune k zemi a nedostane nějakej crazy ressurection shiton nebo něco podobného.
"Scribbledy bibbledy hoodelly hoo." zašeptal jen úplně potichu a zachechtal se. Tohle vyšlo docela hezky, a úplný šílenec se zase z Eshena nestal. Cool.
Každopádně, bylo načase využít svoji ruku jinak než k vraždění. Eshen se pokusil vyrvat pouta i u ruky levé, a pokud to se podařilo, tak pochopitelně i nohy. Také si chtěl zkontrolovat břicho.. člověk nikdy neví, a Eshen nechtěl opouštět sál a nechat nějakou důležitou část uvnitř..

Mitoshi

Celkem ho zajímalo jestli i jeho syn mluví takhle o své sestře. No vlastně byl o něco starší.
"Nemyslím si, že nějaký seriál nebo co? Ti dá dostatečné znalosti na útěk z vězení. Na to si vystačíme s naším intelektem a tvým sluchátkem," řekl Hikarovi.
Už ho z něj začala trochu bolet hlava... stejně jako občas z jeho otce.
"Opravdu jsi to ty..." pomyslel na Yoshira a taky na to, jak se mu asi teď daří...
Chtěl požádat Hikara, aby se držel aspoň trochu stranou, jestli se nakonec pokusí dostat pryč ale moc dobře věděl že by to stejně neudělal

Eshen > Eshenovi se nepodařilo uvolnit pouta na druhé ruce a nohou. Po chvíli se otevřely dveře, kterými vešel úplně stejný doktor, který tu na Eshenovi předtím pracoval. "Ah." Zastavil se při pohledu na svého mrtvého dvojníka. "Takže hollow experiment vyšel jak vidím," začal si něco zapisovat do deníčku. "Co vaše kůže?" zeptal se Eshena.

Hikaru

"To by ses divil," odpověděl Hikaru. "Se seriály je to jak s hrami. Aspoň myslím," řekl zamyšleně. "Víš co, když hraješ nějakou strategii, tak se říká, že si tím rozvíjíš taktické dovednosti. Tak třeba když sleduješ seriál o utíkání z vězení, tak si tím rozvíjíš utíkání z vězení." pokrčil rameny.

Eshen

No, dobře. Ta plusová stránka celé téhle šarády byla, že alespoň nezabil starého chudáka doktora a tak nebude mít výčitky svědomí.. ta mínusová byla, že nezabil starého chudáka doktora, a nemohl se odsud epicky dostat. Možná dostat vůbec. Pravděpodobně dostat vůbec.
"Hádám." pronesl, a podrbal se tou volnou rukou na nose, protože to potřeboval. Alespoň něco.  Pak si prohlédl svoji kůži. Nevypadalo to, že by měl nějakou ránu v místě, kde po útoku doktora ránu mít měl. "No.. vždycky byla skvělá, ale teď to vypadá ještě líp.." řekl k tomu, a konečně se přestal drbat na tom nose.

Eshen

"Jsem." pronesl jen suše, mezitímco si dále prohlížel svoji kůži. Eshena napadla jenda nepříjemná věc.. není tady, aby z něho udělali silnějšího. Byl tady naprosto pravděpodobně jako testovací myš.. takže dost možná bude zabit na konci celého tohoto testu. Bude si muset dávat pozor.. nechtěl by umřít jen tak, alespoň ránu by vrátil rád.
No, každopádně, dal se zpátky na chodbu za doktorem. Bylo jasné, že tedy má nějaký backup plán a že když ho tady chytí a zničí, tak že to ničemu nepomůže, a tak ho prostě následoval. Tréninková místnost.. tam by se stejně Eshen podíval nejraději, tak co už.
No, ale to, co měl udělat, bylo těžce.. nestandardní. "Nepotřebuju na to ještě jednu extra díru, než Shinigami normálně mívá?" zeptal se trochu kysele, ale bylo mu jasné, že to nebyl náhodný request. Zadíval se na figurínu. "Co myslíš, Arvo.. jak se asi tohle dělá?" zamyslel se.

Eshen

"Eeeh.." odfrkl si Eshen. To, že se mu podařilo použít.. nebo mít.. nějakou takovou schopnost mu přišlo právě tak náhodné, jako když vyhrajete něco v giveaway, kde je 1800 dalších lidí. Nic moc zrovna pravděpodobného. A tak tam doopravdy stál, a doopravdy před chvílí hierro použil, ale kromě svého jména jinak neměl až tolik páru o tom, co má vlastně sakra dělat.
Teď teda zase pravděpodobně mohl zabít doktora, když ho tam tak držel. Ale to nemělo cenu zkoušet, dokud nevěděl, jestli zase doktor nemá nějaký jiný plán.. zato opatrnost byla na místě. Eshen si dával sakra pozor, aby nebyl naražen nějakou dýkou, když byl doktor takhle blízko.
Každopádně, mířil tak už namířenou rukou na tu figurínu. "Eh... CEROOOO?" ozval se dost nejistě.. ne, fakt neměl nejmenší ponětí, jak se tohle dělá.. nebo jestli vůbec něco takového může dokázat.

Eshen

No, tak to úplně nezafungovalo, což ale nebylo žádným překvapením. Eshen pořád ještě ani nevěřil, že to, co tam nahodil a díky čemu se o něj zlomil skalpel bylo něco trvalého nebo.. prostě to neudělal schválně, a mnohem víc věřil tomu, že to byl prostě sakra špatnej skalpel. Teď, když byl vyváděn, nad tím ale nepřemýšlel.
Trefit se do figuríny, v tom nebyla žádná motivace.. a on fakt nevěděl, jak na to. Ale když tak viděl doktora, jak ho táhne pryč.. vzpomněl si, jak ho předtím zabil. Nebyl to špatný pocit.. nenápadně namířil ruku na něj, a mezitím co šel, snažil se.. doopravdy zjistit, jestli by dokázal nějaké takové cero, nebo ne. Trochu, jako když se mladé dítě snaží pomocí Síly přitáhnout ovladač..

Mitoshi

Trochu si povzdechl a přemýšlel nad nějakým tématem, kterým by Hikara zaměstnal na tolik, že by aspoň na chvíli přestal mluvit.
"Ani vlastně nevíme, jak dlouho jsme byli v bezvědomí... kdo ví co nám udělali..." řekl a doufal, že si mladý bělovlásek začne v hlavě vymýšlet spoustu teorii a tak...
A pak o tom samém začal přemýšlet také, přeci jenom na tom něco bylo.
Také byl zvědavý, co se teď děje s Eshenem.

Eshen > Bohužel, žádné cero, nic. Doktor se jen ohlédl a zakroutil hlavou. Pak Eshena hodil k Mitoshimu a Hikarovi a zavřel za nimi dveře.

Hikaru

"Pravděpodobně nás sondovali," řekl z první. "Víš jak to myslím. Jako mimozemšťani. Co když jsou quincy z jiné planety?" zeptal se. "Hm. Říkal jsem si, že mě trochu bolí zadek, když jsem se probudil. Co tebe? Potřeboval bych se na to zeptat Eshena. Doufám, že ho tam zase nesondují," řekl starostlivě. Chudák Mitoshi.
Pak se najednou otevřely dveře a Eshen vpadl dovnitř. Hikaru k němu okamžitě přiskočil. "Sondovali tě?!" zeptal se.

Mitoshi

Tím, co Hikaru řŕikal se naprosto nezabýval a dál přemýšlel.
Pak ho ale přerušil náhlý a násilný příchod Eshena.
Zase vstal ze svého rohu a počkat až se zavřou dveře.
"Hikaru. zůstalo tam tvé sluchátko?" zeptal se a přešel také k Eshenovi.
"Co se dělo?" zeptal se ho v očekávání nějaké normální a neškodné odpovědi.

Eshen

No, doktor v pohodě šel dál, a naprosto nic se nestalo. Přeci jen to asi byla naprostá náhoda. To bylo něco, co ještě musel zjistit.. no, každopádně, ani se nenadál a už byl zpátky v cele se svými dvěma spoluvězni. Kdyby nevyšel z testování, tak by se snad i zasmál, jak moc byli oba zvědaví, ale naprosto to chápal... taky by byl.
"Ne. Nevím." odpověděl chladně na Hikarovu otázku jen, jak ji na něj vystřelil. Nechtěl rovnou vysolit na bílo, že do něj prý napumpovali nového hollow kamaráda.. chtěl se první ujistit vším.
"To musím teprve zjistit." odpověděl Mitoshimu, a ukázal Hikarovi svoji holou svalnatou hruď.
"Hikaru, prašti mně. Jak umíš. Nebo řízni, pokud máš čím. Dělej." pronesl pořád s hlasem klidným, ale znělo to docela naléhavě..

Hikaru

Když se Mitoshi zeptal, jestli tam zůstalo Hikarovo sluchátko, chlapec se okamžitě podíval tím směrem a zkusil za něj zatáhnout. Když se mu vrátilo, zklamaně vzdychl. "Ne," odpověděl Mitoshimu. Pak se znovu obrátil na Eshena, který se choval maličko chladně. Hikaru chápal, že mu tam nejspíš dělali něco nehezkého. Ale stejně nečekal, že na něj bude takový.
"Ne," odpověděl celkem vyděšeně Eshenovi a zakroutil hlavou. Nechápal, proč by do něj měl řezat nebo mlátit. Nehodlal to udělat. Místo toho trochu couvl dozadu.

Mitoshi


Za normálních okolností by se nad tím, že Hikaru zvládl odpovědět hned na dvě otázky po sobě jen jedním slovem pozastavil, ale na to nebyl čas.
Eshenova žádost přišla i Mitoshimu dost zvláštní a nečekaná.
"Myslím, že verbální popis situace by byl lepší" pronesl suše.
Strašně rád by se zeptal, jak to vypadalo tam kde byl, co tam bylo, jestli tam byly třeba jejich meče nebo prostě něco, ale věděl, že bude lepší to udělat jedno po druhém...

Eshen

Eshen se na Hikara významně podíval. "Vidíš, při tréninku bys mě mlátil furt, a teď najednou je to problém." pronesl suše, ale pořád tam stál připraven na to, aby ránu dostal.
"Nejsem si jistej, co se stalo. Musím to zjistit. Nemůžu popsat něco, co nechápu." odpověděl Mitsohimu už trochu netrpělivě, pomaleji, a vysekával každé slovo, aby to pochopil i ten náhodnej brouk v rohu cely. Pak se otočil znova na Hikara. "Ale mělo to co dočinění s šíleným doktorem a laboratoří." dodal k tomu, aby si teda jako Mitoshi nemyslel, že si z něj Eshen dělá akorát srandu. To on jen trochu.
"No tak, dělej, ránu! Nebo švih, to je jedno, když mě zabiješ, koupím ti džus s omluvou. Dělej." pobízel dál Hikara. Musel to zjistit..

Mitoshi

Co se stalo s Hikarem opravdu znal. Ale naprosto netušil, jak se má zachovat.
Měl v plánu nechat povinnosti těšitele na Eshena, přeci jen od kamaráda to jeho člověk jeho věku sebere lépe než od skoro-strejdy.
Tohle byl ale ten nejhorší okamžik na to, aby se to stalo. Nadruhou stranu.. proč ne, se sluchátkem zpátky mohli tak maximálně ty dvéře rozbít.
Proto zůstal tiše a čekal, jak tato emocionální krize dopadne.

Eshen

No, dal se vybrat i o hodně lepší čas na mentální rozdrcení než byl právě tenhle. Vlastně se to docela dost nehodilo. Eshen, z čekající pozice na ránu s hrudí obnaženou a rukama napolo zvednutými sledoval, jak si Hikaru raději sedl ke zdi. Dýchal, jakoby běžel do schodů třicet poschodí a nahoře na něj čekala nějaká sexy kočka. Eshen věděl, co tohle znamená. Moc dobře. Položil ruce kolem těla.
"Hikaru.." oddechl si první, už s mnohem klidnějším hlasem, než když sem přišel a žádal o ránu. Uvědomil se, že bral Hikara jako mnohem zocelenějšího, než byl. Hikaru nemusel procházet snem o podzemním labyrintu v Hueco Mundo, nechránil Seireitei před útokem hollow a neviděl přátele umírat.. ale měl svoje těžké chvilky v životě, jako každý jiný.
Eshen si klekl před něj.
"Hikaru, podívej se na mně." pronesl hlasem, který se Eshenovi podobal nejvíc. Hlasem člověka, co slyšel o nervozitě jen z příběhů pradědečků a už tehdá jim nevěřil.. hlasem člověka klidného tak, že kdyby vedle něj spadl meteorit, nejvíc by ho fascinovalo to, že moucha nespadne ze stropu.
"Řekni mi..." pokračoval, pořád tak stejně, "co je to nejhorší, co se ti kdy stalo..?" zeptal se najednou..

Hikaru

Pro Hikara bylo těžké soustředit se, ale když Eshen přišel blíž, zlepšilo se to. Podíval se na něj. "Já nevím," řekl zlomeným hlasem. "Asi když mě střelil ten quincy?" To byla jediná věc, na kterou si dokázal v rychlosti vzpomenou. Nicméně tu situaci zvládl díky adrenalinu. Pak ho to ale trklo. Jak mohl zapomenout? Celý se začal třást.
"Jednou," začal a do očí se mu nahrnuly slzy. "Když jsem byl malý, neměl jsem kamarády a když.. Tihle kluci. Chtěl jsem být v partě a oni mě pozvali... Pozvali mě hrát si do lesa a když jsem tam přišel tak," jeho hlas se úplně zlomil a Hikaru na chvíli musel popadnout dech. "Přivázali mě ke stromu a mlátili mě. Plakal jsem a chtěl jsem, aby toho nechali ale oni mě tam nechali přes noc. Nemohl.." Už nedokázal mluvit, zabořil hlavu mezi kolena a byl ticho.

Eshen

"A v tom jsme si přecijen tak podobní.." zamyslel se Eshen, když tam klečíc poslouchal Hikara povídat. Něco takového vlastně tak nějak přesně čekal. Nepřekvapilo ho to, a ani to, že byl ze začátku zmatený a nedokázal si na tohle vzpomenout. Tak už to ale je... tohle byla těžká a tvrdá situace, zvlášť pro někoho, jako je Hikaru.
"Hikaru.." začal konečně Eshen. Zněl.. mile, vyrovnaně, jakoby byli na louce a sdělovali si problémy, a ne ve vězení, kde měli problémů ažaž, "..vzpomeň si, proč jsi tady." řekl první dost neurčitě, a pár prsty pravé ruky mu zvedl bradu tak, aby se mu zase díval mladý pán do očí.
"Je mi jedno, jestli bys chtěl být lepší, než ti kluci, ve všem je předčit a být lepší osobou, a nebo jestli si jdeš po odplatě. To je tvoje volba, ale je to jeden z těch mnoha cílů.. jeden z těch mnoha důvodů.." začal, nadechl se trochu posmutněle a zadíval se Hikarovi do očí. Jiskra smutku nahradil plamen odhodlání. "Vzpomeň si, proč jsi tady. Na svoji matku, Konan, hrdou, přísnou.. jak moc tě miluje. Na tvého otce. Copak mu nechceš vmetat do tváře všechno to, co máš na srdci? Vzpomeň si na svoje sourozence, jak byli ve všem vždy lepší, jak se nad tebe povyšovali. Vzpomeň si na ně. Vzpomeň si na cíle, které tady máš, na věci, které musíš vykonat dříve, než budeš konečně moc zavřít oči. Vzpomeň si na ty parchanty, co tě mlátili, vzpomeň si na všechny ty lidi, co pochybovali, vzpomeň si na ty, kteří tě milují a které miluješ ty."..rozjel se, nadechl se, dal dramatickou pauzu, ale dále koukal Hikarovi přímo do očí. "Hikaru. Svět se vždycky točil proti tobě. Máš moc cílů, ambicí a věcí, které musíš vykonat." řekl, a konečně se usmál. "Ty nemáš čas na to mít strach. Svět nepočká, abys mu mohl nakopat prdel. Otočíš se za strachem, a už ho nedoženeš." dodal k tomu, usmíval se na něj. V jeho očích se zaleskla slza. "A taky nikdy nebudeš sám. Rozumíš?" zeptal se, postavil se, a nabídl Hikarovi ruku.

Hikaru

A je to tady. Eshenův proslov. Možná bychom je někam měli ukládat a motivovat s tím naše děti a jejich děti.
Hikaru vzdychl. Jeho dýchání se celkem uklidnilo. "Díky," řekl jen Eshenovi, ale dál na to nijak nereagoval. Hikaru chtěl být rozhodně lepší osobou než oni. Nešel po odplatě. Nikdy. To prostě nebyl on. I přes to, že se někdy snažil působit jako největší drsňák, byl hrozně ňuní osůbka.
"Co budeme dělat?" zeptal se Hikaru Eshena a Mitoshiho. "Tentokrát vážně." Všechny vtipy a povídání o seriálech stranou. Tohle bylo opravdu vážné.