Město

Krieg Messer

Vytáhl jsem obočí vzhůru. Sto padesát? To mají v jednom městě tolik Quincy, kolik jsem jich já posbíral a sjednotil v celém Německu. Úžasné... nahlas jsem ale tolik nadšení neprojevil: A nebylo by přeci jen lepší jim nedat příležitost, se proti nám sjednotit a nebo naopak na sebe neupozorňovat vůbec? Čeho dosáhneme tím, že se budeme jen připomínat?

Amai Hachimitsu

Seděla a jedla svojí polévku. Samozřejmě, ale poslouchala celý rozhovor, i když celou dobu koukala do misky. Ta byla po pár minutách prázdná. Pohlédla na Kriega a Mebatakiho. Amai nebyla zastánce války, ale věděla, že nemá dostatek odvahy vzdorovat svému mistrovi. Raději chtěla dále pokračovat ve své roli, kdy bude sloužit pouze jako obránce ostatních v nebezpečí. Sama si ale slibovala, že nechce nikdy zabít shinigamiho.

Mebataki

"Čeho dosáhneme, když zaútočíme? Světy nemůžou zůstat zavřené navždy, troufnete si v naší současné situaci na celé Seireitei?" uvedl svůj protiargument. Jistý smysl dávaly oba dva plány, ale vypadalo to, že Mebataki po řekách krve právě teď neprahne, i když některé fámy mohly napovídat, že je tomu právě naopak.


Izanagi -> Quincy tě vedli do kopců a čím dál víc jste se blížili ke svatyni, kde jsi dnes už jednou byl. Nikdo z nich nemluvil, na všech leželo tíživé ticho.

Krieg Messer

Pokrčil jsem rameny: Vždy je výhodnější vyčistit si území. Nyní jsme si uzavřeli světy. Ale teď ještě musíme zařídit, aby v tomto světě nebyli shinigami, protože by nás mohli napadnout jako první. Rozhodně nechci útočit na Seireitei. Ani nemám v plánu nějaké války. Ale na druhou stranu... v Německu na nás udeřili shinigami. Bez varování. Nevím jak vy, ale já v tom již vidím válku. prohlásil jsem s ledovým chladem v hlase. Prostě jsem dělal čest svému jménu...

Mebataki

chvíli mlčel, jako by uvažoval, jak naložit s Kriegovými doporučeními.
"Stále jste mi neobjasnil, jestli se hodláte podílet na našich akcích tady, nebo pouze procházíte a sbíráte informace," řekl tedy místo reakce na to, co jeho protějšek říkal.

Krieg Messer

Podíval jsem se na Mebatakiho a kývl jsem. Já na druhou stranu stále nevím, jaké jsou vaše plány. Nemáte v plánu bojovat přímo se Soul Society, což mě těší, protože by to byla sebevražda. Ale nemáte ani v plánu zbavit se nepřátel na vašem území. Přišel jsem v zásadě s myšlenkou sjednocení Quincy, takže... ano, mám v plánu s vámi spolupracovat, ale rád bývám informován, jaké akce vlastně hodláte započít.

Aririki Rick Ginken

Přemýšlel jsem, co vlastně Okitovi mohu dále říci. Gigaie moje kapitánka nejspíš měla, ale spíš jen pro sebe jeden. Co jsem mu vlastně mohl jinak nabídnout. Vlastně nic. Okito-sama? Víte vůbec, proč se uzavřely průchody mezi světy? nadhodil jsem zamyšleně. Koneckonců... tohle byla velká anomálie a nějaké vysvětlení by mít měla. Aspoň jsem v to doufal.

Eshen

Eshen se tak nějak pomalu táhl za těmi svými společníky. Předtím moc nedával pozor, co si to tam říkají, protože zrovna kolem letěl takový hezký modrý motýlek, který naprosto oderval Eshenovu pozornost. A ti dva se stejně nikdy nikam nedostali.. resp. Okita, i když tak nevypadal (nikdy tak nevypadá) byl pravděpodobně v Tokiu docela ztracený, a Rick, ten ztraceně snad i vypadal.
Každopádně, Eshen na tom nebyl jinak, a každý motýlek musí někdy odlétnout. Nemusí. Ale tenhle odlétl.
"To bys teda měl.." pronesl, aby dodal slovům Okity vážnost. Taky se chtěl setkat s kapitánkou. I kdyby neměla mít víc, než čaj, alespoň by rád pokecal.

Aririki Rick Ginken

Zamyslel jsem se a rozhodl se zariskovat. Co třeba jít na tu vaši základnu a zeptat se tam, jestli se tam neobjevila kapitánka druhé divize? nadhodil jsem. Za pokus nic nedáme a pokud tam nebude, můžeme třeba sehnat nějakého stopaře, nebo tak. zamyšleně jsem se díval na Okitu. Doufal jsem, že tam kapitánka buď stále je, a nebo tam ještě nebyla. Pokud by tu byla ta třetí možnost, tak se nejspíš i vědělo to, že nemá víc než jeden gigai. Pokud vůbec ten...

Eshen

Eshenovu pozornost konečně tak nějak plus mínus dokázali neztratit, a tak se vydal na Okitův "příkaz" (Eshen si dokola opakoval, že to byla jen rada, protože si tady vlastně může dělat co chce na vlastní riziko) tam, kam namířil. Pravda byla, že i on něco cítil. Nikdy ale svoje schopnosti v tomhle oboru za skvělé nepovažoval. Kysele se ale usmál, když Okita mluvil.
"Snad se z tebe za celou tu dobu nestal žárlivec.." poznamenal bez náznaku emoce v hlasu, mezitím co dál pokračoval vyznačeným směrem, sledujíc Tokio kolem.

Aririki Rick Ginken

Postupoval jsem s ostatními a přišli mi neskutečně pomalí. Na druhou stranu, jediný, kdo by mě mohl překonat v shunpu byl kapitán Akachi a pak dva shinigami, kteří už ke Gotei nepatřili. Můj bývalý kapitán a ten, koho šla lovit má kapitánka. Pak si Eshen rýpl do Okity... trochu jsem zpomalil, abych se zařadil za ty dva a nebyl přímo za Eshenem vůči Okitovi. Kdyby se Okita trefil, celého by mě ušpinil...

Eshen

"Ale prosimtě. Kdybych měl jazyk dost velkej na to, aby to k jídlu stačilo, určitě bych nežil tak dlouho sám." pronesl s úsměvem a pobaveným hlasem zpátky na Okitu. Bylo sice pravdou, že si prozatím osamocený život zvolil, ale i tak.. musel mu něco vrátit.
"A i tak, hodlám ho ještě někdy používat. Až ty se před kapitánkou sesypeš, někdo bude muset mluvit.." dodal k tomu ještě, aby přidal trochu pořádného benzínu do ohně, a pokračoval po cestě dál, jakoby nic. Koukal do kamsi pryč.. ale ruku měl připravenou k šáhnutí po své věrné zanpakutou. Jen tak.. kdyby náhodou kolem letěl hollow.. nebo tak.

Eshen

"Někdo je v každý skupině mít musí..." pronesl Eshen, jakoby nic, bez jakéhokoli citového zabarvení, a koukal kamsi donikam. Okita změnil směr cesty, lehce, ven. A Eshen už teď dokázal docela jasně cítit to cokoli, za čím šli, takže chápal, proč to asi Okita dělá. Teď už byl ticho, tak, jak on většinou bývá. Oči přivřené v soustředění. Nevěděl, jestli se na cokoli, co potkají těší, nebo ne.. no, podle toho, co to bude. Skoro by řekl, že všechno je lepší než Okita.. ale to by udělal chybu, protože Okita ho alespoň nezabil při první příležitosti.. a i to se musí počítat.

Aririki Rick Ginken

Když už Eshen začal a dařil si celkem dobře, tak mě napadlo, jestli on Okita není nějak moc měkký. Zatím bych řekl, že Eshen, sice jen o trošku, ale vyhrával. Věřte mi, že nebudu jíst nic, co bych dostal z vašich rukou. nadhodil jsem jen tak mimochodem k Okitovi. Pak jsem trochu přidal, abych je dotáhl a dostal se na stejnou úroveň.

Eshen

Užuž chtěl něco dodat. Ono, schopnostem Okity on sám určitě věřil. Byl si skoro jistý, že nikdo jiný z této skupiny by lidský jazyk neuvařil.. ne každý se o to totiž zajímá. U Okity by to bylo vše, jen ne překvapující.
Každopádně, konečně dorazili do někam. Byla tam jakás postava, ne zrovna výrazná, zahalená. Klasika. To, že ho cítili z poměrné dálky ale nutilo Eshena k alespoň částečné opatrnosti. "Můj typ? Batman to nebude." pronesl polohlasem, a spustil ruku k místu, kde odpočívala jeho zanpakutou, aby byl připravený. Nějaké mluvení nechal na ostatní, jako vždycky..

Aririki Rick Ginken

Doběhl jsem ty dva. Okitu jsem raději nijak nekomentoval. Sice nebyl ve formě vůči Eshenovi, ale co kdyby ho oživilo udělat si terč ze mě, že? Když jsme dorazili k postavě a Eshen zmínil Batmana, tak jsem se jen lehce uchechtl: Ne... ale mohl by to být nepřítel. syknutí k Eshenovi bylo téměž neznatelné. Byl jsem připraven kdykoliv udeřit, nebo utéct. Dle toho, co by udělal Okita...

Izanagi

Šel velmi vzpřímeně, svou pozornost většinou však upínal k nebi. Neustále přemítal o minulosti a o spoustě věcí, které našel v různých archívech v nulté divizi. Byl to doslova svatý grál pro chytré lidi, byla ironie, že zrovna někdo jako Izanagi měl šanci pročítat tolik spisů a knih. Pravda byla taková, že Izanagi už za svého krátkého kapitánování v první divizi stihl navštívit zakázaný archiv Gotei a ukradnout z něj velice pestrý pergamen zakázané techniky z oboru Hakuda. To a spousta zkušeností z něj dělala shinigamiho, který v boji na blízko nemá konkurenci. Ale jeho pozice byla nyní jiná. Jeho nepřítel byl nejlepší v boji na velký distanc, navíc to nebyl shinigami. Výhoda naprosto zjevná, předurčila, že Izanagi nebude moc bojovat proti nikomu z tohoto pokolení, alespoň né proti někomu jako byl Quincy, s kterým se Izanagi chystal setkal. Vědom těchto skutečností pochodoval dál a v hlavě spřádal plán, kterým by zabránil válce mezi Shinigami a Quincy. Tušil, že pokud by něco takového vypuklo, spousta mladých shinigami zemře. Myslel i na toho Yoshirova kluka, který by se druhého dne války nedožil. Pohlédl na svatyni. Pospěšme si, jsem si jistý, že čím dřív dorazíme, tím lépe pro vás. Hlesl svým hlubokým hlasem.

Eshen

Eshen zašeptal slova schopnosti svojí zanpakutou a zmizel v jemném kouři těsně předtím, než se z něj stal steak. Ještě, že neměl čas říct něco ošklivého Okitovi, takhle přímo na týpka přijít byl jednoduše špatný nápad. Ale tak.. rozhodl se Okitovi odpustit a nějak ušetřit jeho život.
Místo toho se tedy, nekoukajíc na to, jak ti dva dopadli, začal přemisťovat směrem k neznámému. Po chvilince se kouř seskupil za maskovaným, a již zase celý Eshen pořádně švihl svojí zanpakutou kupředu.
Nebyl člověk, co by hodně mluvil, ale jak přišlo sekání neřádů, tam byl vždycky rychle.

Eshen

Eshen se s pořádným nadáváním jal sbírat ze země. Pořádně se protáhl. Jediná škoda, že zrovna kolem nebyly žádné holky.. takhle jeho skoro úplně odhalené tělo bylo vystaveno akorát tak průvanu. Nojo, na obdiv si bude muset počkat jindy. Škoda.
Každopádně, otočil se na Okitu. Alespoň se viditelně cítil dobře. "Jo. Ještě pár centimetrů doprava a nahoru, a měl bys moji hlavu.. Tvoje míření se zhoršilo!" pronesl s klidem v hlase, který prozrazoval, jak moc nebyl Eshen tímhle překvapený.
Každopádně, Eshen zformoval ruce. "Hadō #33. Sōkatsui!" zahučel, a na Ricka.. tedy.. na toho soupeře nad ním vyletěla veliká koule modrého ohně... nebo cokoli co Sōkatsui vlastně je.