Okolí Tokia

Kitsune

Povedlo se jí provrtat tomu šupákovi hlavu, když začala meč ale vytáhla meč z quincyho, tak quincy praskl. Kitsune se ještě stihla zaštítit svými křídly, aby jí to tolik neohodilo. Netoužila mít na sobě quincy vnitřnosti. Pak s těmi křídly párkrát mávla, aby i z nich trochu toho, co po nepříteli zbylo oklepala a zrušila Bankai. "Tak to by bylo...Jeden dole, pět zbývá..." pronesla Kitsune spíše pro sebe. To, že vlastně zbývali už jen čtyři nevěděla, protože tam nebyla, když Eshen s Hikarem porazili Asuru. Poté se kapitánka otočila na svého bývalého šéfa aneb Razakiho. "Musíme varovat ostatní v táboře." řekla mu.

Hikaru

"Heh, možná. Možná ne. Ticho," řekl Hikaru. Buď šlo Eshenovo léčení vážně dobře a nebo byl Hikaru zčásti Wolverine. Jeho rána se totiž poměrně zacelila. Pořád to bylo dost nehezké, ale už to vypadalo tak, že se může pohybovat sám. "Budeme pokračovat v tréninku nebo půjdeme rozbít ty quincy?" zeptal se Hikaru Eshena. Doufal, že se Eshen rozhodne pro lov.

Izumi Razaki

"Dobrá práce kapitánko. Půjdu s vámi... zatím. Hlavně proto, že tam taky něco chci říct. Pokud vám to tedy nevadí. Nechci se příliš míchat do záležitosti Gotei 13..." řekl Razaki. Přeci jen teď neměl žádný nárok na to, zasahovat do věcí Gotei 13, nebyl už vrchní kapitán... ani kapitán... ani člen Gotei 13. Byl oficiálně v důchodu. "Takže prosím... veďte mě..." řekl a konečně zrušil shikai Batariela. Nezdálo se, že by ho bylo potřeba.

Eshen

No, Hikaru se konečně začal pořádně dávat dokupy. Sice pořád kecal, a Eshen už tomu snad ani moc nerozuměl, ale tak jako dobrý, hlavně, že byl junior v pořádku. Sám se podíval i na svoje zranění, ale ta nevypadala nijak hrozně. Pravdou ale bylo, že se tam celou dobu potuloval bez trika, nýbrž ho ztratil už v tréninku. "Budu potřebovat novej ohoz.." pomyslel si, mezitím co doléčoval co to šlo.
Dodělal, co se dalo opravit, a vzpřímil se. Když Hikaru vyřkl svojí otázku, tak se zachechtal.
"Obojí." pronesl, s démonickou jiskrou v oku. Pak se na něj ale usmál spíš přívětivě. "Připraven?" zeptal se ještě, než vyrazili.

Kitsune

"Díky. Jít se mnou můžete...a pokud jde o to, co tam chcete říct...O co jde?" zeptala se Kitsune ještě, než vyrazila a hned jak to dořekla se vydala na cestu. Ráda by věděla, co se těm zkroušeným a vystrašeným lidem chystá říct, aby to přinejhorším mohla utnout hned v zárodku. Muselo to být ale něco důležitého, když se sem s tím vydal sám bývalý Vrchní kápo.

Izumi Razaki

Razaki si důležitě promnul bradku a na chvíli vypadal, že přemýšlí. "Quincy se chystají zaútočit s armádou. zablokovaly cesty mezi světem lidí a Seireitei a pokud je nezastavíme, tak nejspíš zničí svět... a já jsem tak trochu proti tomu... víceméně..." řekl Razaki nakonec alespoň zkrácenou verzi. "A znám chlápka, kterej by chtěl, aby shinigami dělali svojí práci... víte... zabránit zkáze světa..." dodal ještě.

Kitsune

Kitsune si vyslechla Razakiho vysvětlení jeho přítomnosti tady. Moc se jí to nelíbilo. Armáda quincy, kteří by měli být vymřelí, ale nejsou, co chce zničit svět? Vždyť to bylo jak z nějakého Bčkového filmu. Víc jí ale zaujal konec jeho řeči. "Chlápka?" zopakovala, třeba se dozví i jméno toho chlápka. Už jí totiž unavovalo to označování chlápek, týpek a tak. Měli tu toho zahaleného maskovaného chlápka, toho druhého zahaleného dvoumetrového chlápka, tohohle chlápka, o kterém teď mluvil Razaki a k tomu ještě chlápka, mistra, který si přeje válku s quincy...bylo tu těch chlápků prostě moc.

Izumi Razaki

"No ano... to je něco jako ženská... jen s jiným pohlavím..." opověděl Razaki. Nepovažoval za nutné prozrazovat jeho jméno. "Nicméně s ním souhlasím... víceméně... ale tak na mě to není... já tu nejsem kapitán... vy jste. Takže záchrana světa je vaše práce... nicméně jsem ochotný pomoci..." řekl mimoděk. Jo... choval se jak kretén. Ale tak užíval si, že už to vlastně není jeho zodpovědnost, samozřejmě že to pořád považoval za svojí zodpovědnost, v duši byl pořád shinigami

Hikaru

"A kam jdeme?" zeptal se. Do tábora se fakt bál jít, protože máma. Dostal by strašnej shit on. Měl štěstí, že si ho nevšimla napoprvé. A kdyby tam teď došel s prostřeleným břichem, nejspíš by ho přivázala ke stromu a ten strom zavřela do trezoru a ten trezor zapečetila tím nejsilnějším bakudem, které umí.

Eshen

"No, musíme najít ty nepřátele. Třeba se jeden-dva zdržují vzadu, jako podpůrná jednotka, kdyby se útok na Tábor nepovedl.. je to docela běžná taktika.." pronesl, a začal se soustředit na to, jestli neucítí nějaké doopravdy cizí reiatsu. Pravdou ale bylo, že takoví by většinou reiatsu skrývali.
"No, to bychom museli mít ale pořádný štěstí, abychom takového našli... hmm.." přemýšlel nahlas, mezitím co dál hledat.. ale zrovna ho vůbec nenapadalo, jak najít někoho takového.. a to ještě nebylo potvrzeno, že se fakt někdo vzadu skrývá. Mohli být jednoduše neopatrní, nebo mít moc sebevědomí, a prostě se tam nařítit jen tak..

Kitsune

"To by mě v životě nenapadlo..." pronesla jsem ironicky. Mohl jí říct aspoň jméno, když už je tu chtěl verbovat do společného boje proti quincy. "My také máme zprávy o jednom takovém chlápkovi. Zatím ho označujeme pojmem Mistr. Mělo by se jednat o shinigamiho, který si přeje válku s quincy. Brzy bychom snad  měli získat více informací..." prozradila na oplátku Kitsune. Furt jí ale hlavou vrtalo to, co jí řekl ten maskovaný muž, neboli Kdo byl sakra Jinsei a proč ho neměla nechat mluvit...? Zároveň také doufala, že se už Sajin probudil, aby jim řekl víc o tom Mistrovi.

Izumi Razaki

"Kapucín? Ten mistr? Nebyl to kapucín?" zeptal se Razaki. Zdálo se, že tu někdo hrál vlastní hru. A Razaki a ostatní měli být pešáci v té hře. Ve hře, jejíž pravidla neznali... Razakimu se to vůbec nelíbilo. Ale musel zjistit víc. "Povězte co víte a já vám pak řeknu co vím já... co říkáte?" řekl nakonec Razaki.

Kitsune

"Hmm...nemyslím si, ale je to možné. Varoval nás před tímhle útokem quincy..." pronesla Kitsune. Přišlo jí, že kapucín, jak ho označil Razaki, má jiný cíl než válku s quincy. Když se jí pak zeptal na výměnu informací, na chvilku se zamýšlela a pak přikývla. "Dobrá tedy...našli jsme nedaleko tábora kráter se spoustou mrtvých shinigami, kteří ale nejevili známky nějakého spojení s Gotei 13. Mezi nimi jsme našli i jednoho živého v bezvědomí a bez ruky. Podkapitánka devítky ho dala dohromady a on na nás naléhal, abychom se vrátili do Seireitei, jelikož nevěděl, že jsou cesty uzavřený, a prozradil nám, že mistr jeho a těch mrtvých si přeje válku s quincy. Než nám ale stačil říci víc znovu upadl do bezvědomí a ještě se neprobral...a já stále nemůžu najít Makiho, který se tu někde potlouká a nechal za sebou jen pár mrtvích dozorců, co tu na něj měli dávat pozor." podělila se Kitsune o jejich informace.

Izumi Razaki

Razaki si promnul bradku. "No... mě totiž před chvílí napadl muž v kapuci... a chtěl mě zabít... bez zjevného důvodu... nicméně mě zase kontaktoval bývalý shinigami Gotei 13, který mě varoval, že quincy se chystají zaútočit na Seireitei a proto uzavřely cesty mezi světem lidí a světem shinigami... přál si, abych kontaktoval shinigami v nedalekém táboře a zkusil získat jejich pomoc..." řekl Razaki. Tohle se mu ale vůbec nelíbilo. "Zdá se, že jsme se dostali na něčí šachovnici..." dodal...

Kitsune

"Já vím, viděla jsem. Ale něco mi říká, že mu nejde o válku s quincy. Přijde mi ale, že toho ví mnohem více než my. Zná nás i naše protivníky. Varoval nás před tímhle útokem quincy, ale zároveň Vás chtěl zabít...nevím, co si o tom myslet...ani, jestli mu věřit..." poznamenala na slova o týpkovi v kapuci zamyšleně a poslední větu si spíše tiše zašeptala pro sebe.
"Vypadá to tak...Nezdá se vám trochu divné, že posílají vás, získat pomoct místo toho, aby se jí pokusili získat sami? Obzvlášť, když nemohli vědět, jestli jim pomůžete nebo tak a ty brány nejsou zavřeny ode dneška...jestli o táboře tedy věděli, proč už nepřišli pro pomoc? Něco mi na tom prostě smrdí." pronesla při cestě do tábora.

Hikaru

"Dobrá!" řekl odhodlaně a vyrazil tedy kupředu. Netrvalo to ale dlouho a Hikaru se zase celý bledý zřítil. Nevypadalo to s ním moc dobře. Nejspíš to bylo jeho první skutečné zranění z boje. Eshen měl dost času na to, aby ho dokázal chytit a zachránit tedy před pádem. Nejspíš byl čas odvést Hikara zpět do tábora i přes jeho námitky.

Eshen

"Tvrdohlavej, dokud nelehne." pronesl Eshen pobaveně, když tak nějak chytil Hikara předtím, než stihnul přistát někde na zemi.. alespoň to teda stihnul.
No, to znamenalo jediné. Byl čas vrátit se k původnímu plánu, ne k lovení záložních quincy.. i když, vzpomínajíc na Hikarova slova..
.. no, snad je Konan oba nezabije. Neměla by.. eh.. no, snad. Každopádně, Eshen popadl Hikara, změnil směr a vydal se do tábora.

Izumi Razaki

"Mě toho přijde divné hodně... vlastně skoro všechno tady... proč mě chce někdo zabít? Proč chce někdo válku s quincy? Nebo chce jí někdo? Hrozí vážně? Netuším... ale je lepší být připravený na nejhorší, doufat v nejlepší a jednat dle svého nejlepšího mínění..." řekl Razaki a stále následoval kapitánku. Snad toho v táboře zjistí o něco víc. Razaki ohledně tohohle hodlal konfrontovat své nové spojence v chrámu... zřejmě mu neříkali úplně všechno...

Kitsune

Kapitánka přikývla na Razakiho slova. Byli na tom stejně, ani jeden nevěděl, jestli mohou někomu koho pořádně neznají věřit, jestli je nechtějí jen využít ke svým tajným plánům, oboum nezbývalo nic než být připraven na cokoliv a doufat, že nedělají chybu. Bylo na nich dělat vážná rozhodnutí, která mohou zachránit a nebo vzít životy spousty lidem. Kdyby šlo jen o Kitsune, pomohla by Razakimu..nebo by věřila kapucínovi, ale teď měla zodpovědnost za spoustu lidí. Budou se o tom hold muset poradit v táboře. Kitsune doufala, že se Sajin už probral a řekl nějaké další informace o tom takzvaném Mistrovi. Mezitím se blížili dál k táborů.

---> Tábor shinigami

Izanagi

Zjevil se v nějaké senbonzakura zahradě za Tokiem. Z boku mu tekl pramínek krve, protože přitom jak se loučil s Quincy po něm někdo vystřelil. Hm? Zabručel, načež si utřel ten škrábanec. Největší Quincy všech dob byl mrtvej, takže tu nejspíš zbyl pouze Mabataki, který měl nyní velkou moc. Nelíbilo se mu, že si tu vytrénoval armádu, ani to, že si tu dělají co chtějí, ale tak nějak cítil, že sám celé tohle divadlo nezvládne. Ke Gotei se přidal nemohl a vlastně ani nechtěl, takže jeho plán měl nyní assasinate podobu. Chtěl vyřídit co nejvíce Quincy než dojde k nějaké velké bitvě.

-------------------------------------------------------------

Jiten

se postupně vynořil z oblaku rozvířeného prachu, jehličí a třísek. Několik pramenů vlasů se mu uvolnilo z účesu, ale jinak vypadal docela v pořádku. Když se postavil, urovnal si oblečení.
"Mohl jste počkat, než dopiju," pokáral Yoshira. Pořád se zdál v celkem dobré náladě, Yoshirovy změny si nevšímal, nebo ji alespoň neokomentoval, zatím.

Yoshiro

Bělovlas si začal jednou nohou podupávat na místě, přitom se rozhlížel po okolí. Podíval se doprava. Potom doleva. Potřeboval si pořádně prohlédnout prostředí, ve kterém se s Jitenem utká. A chtěl přitom využít každou výhodu, které mu okolí může poskytnout. Byli v lese. S tím se dalo pracovat.
Nevypadalo to, že by chtěl hollow udělat první krok. Pravděpodobně ani nechtěl bojovat. Smůla. Tohle byla chvíle, kterou Yoshirovi nikdo nevezme. Jiten zaplatí za to, co udělal.
Yoshiro tasil meč, švihl s ním shora a nechal ho namířený na Jitena. Nakonec použil shunpo, dostal se za hollowa přikrčil se na pravé noze a s otočkou sekl za sebe, kde Jiten stál. Pokud Jiten uhnul a Yoshiro promáchl, využil setrvačnosti, o přikrčenou pravou nohu se odrazil a vykopl levou tak, aby hollowa odkopl opodál.

Jiten

se vyhnul seku, ale na kop nestihl zareagovat nebo prostě nezareagoval, takže za chvíli opět letěl vzduchem, když ho kapitán odkopl. Opakovalo se něco podobného jako minule, zase se pomalu zvedl... ale už se netvářil moc pobaveně a v rukou držel dva kratší meče, což bylo zvláštní, protože před tím to nevypadalo, že by někde měl schovanou nějakou větší zbraň.

Yoshiro

"Konečně mě bereš vážně, eh?" zeptal se Jitena s jistou satisfakcí ve tváři. "Ještě mi řekni," začal a znovu na Jitena namířil svůj meč. "Stálo ti to za to? Využit mě, zničit moji rodinu a postavit mě na cestu, která bude znamenat tvůj konec. Byl pro tebe ten kámen opravdu cennější, než tvůj život? A nebo jsi si opravdu tolik jistej tím, že tě znova nedokážu zabít?"
Nakonec mečem sjel podél těla a pomalu vyrazil naproti Jitenovi. "Rád tě vyvedu z omylu."

Jiten

"Myslím, že se trochu přeceňujete, kapitáne... Já nevěděl, co to s vámi udělá, takže žádný záludný plán ani vendeta v tom nebyly... Nicméně ne," překřížil meče před sebou a mezi čepelemi hleděl na Yoshira očima, ve kterých na chvíli jako by se probudil mdlý lesk měsíce Hueca Munda, "nestálo to za to".