Quincy HQ

Eshen

"Díky.." pronesl s lehkým úsměvem na rtech. Jestli tohle byla hra na hodného a už mrtvého zlého poldu, tak to bylo poměrně dokonalé.. no, ale alespoň bude čaj, a čaj je naprosto vždycky fajn.
A ještě lepší to bylo, když si všiml, že Hikaru přeci jen je opodál, a vypadal o dost lépe, než když ho Eshen tahal z té cely. To bylo tím v tu chvíli nejdůležitějším.. každopádně, pak vrátil svoji pozornost k rozhovoru Mitoshiho a jejich tajemně náhodného zachránce v místě, kde byli asi jen oni a nějací quincy.
Mitoshi už si vzal pod ruku konverzaci, a tak Eshen udělal poslední a jedinou věc, která ho ještě napadala, aby snad mohl být považován za slušného.
"Eshen.. moje jméno. Těší mě."
pronesl jen, jakoby mimochodem, a nechal je již načaté konverzaci. I jeho zajímali odpovědi, a rozhodně dával pozor na to, jak to půjde dál..

Mitoshi

Pohledem zkontroloval Ishimara ve skříňce. Měl o svůj meč starost, protože když předtím použil svůj bankai, bylo to zvláštní...
Přehodil nohy přes okraj postele a chtěl se postavit.
"Mé jméno je Mitoshi Antero.." řekl ještě dodatečně Einarovi.
Přemítal o tom, co se s nimi bude dít dál. Jestli Quincy mluvil pravdu, tak by je tu mohli nechat v klidu a míru zavřené. Ale to mu nepřišlo pravděpodobné...

Eshen

Pokývl hlavou s úsměvem, když se borec představil, a stejně tak i s úsměvem odpověděl, když poprvé spustil. "Čestné.." poznamenal polohlasem a znova trochu trhnul hlavou v malinkém úklonu vyjadřujíc respekt, který mohl mít k novému vězniteli.
Nebylo jisté, jestli ho má, ale vypadalo to, že ano. Eshen byl rád, že vidí někoho, kdo se alespoň snaží vypadat čestně, i když mu tak každé slovo nemusel věřit. Na druhou stranu, kvůli jeho vzhledu si určitě už poslechl nějakého zbytečného bullcrapu o důvěře a cti dost, jen ze strachu. Možná proto ho Eshen okamžitě neodsoudil. Možná proto zůstal s úsměvem i přesto, že mu zase vzal zanpakutou. Může být paranoidní a důlěžitě se snažit týpka nějak zničit, vyslechnout. Eshen ale.. jakoby slyšel tuhle myšlenku ve všech, co s ním kdy jednali.. a to nikdy nikoho neznal.
Polkl, zahnal tu myšlenku tím, že pevněji sevřel čaj, a nechal konverzaci pořád takovou, jak ji chtěl vést Mitoshi.

Mitoshi

S děkovným přikývnutím pŕijal čaj a napil se.
Byl opravdu dobrý. Chutnal po třešních a to je Mitoshi neměl moc rád v jiném než přirozeném stavu.
"Myslím, že nejméně pokus o odpověď vám dlužíme," řekl při dalším lahodném doušku.
Jestli tohle byl výslech... no Mitoshi byl rád, že to probíhá alespoň takhle.
Poposedl na posteli a zadíval se tomu přerostlému muži do obličeje.

Eshen

I on se chopil svého čaje. Nebylo tam moc nad čím přemýšlet, tohle byl docela příjemný hostitel.. a určitě hodně příjemný věznitel, protože bohužel pořád nebyli ničím víc, než vězni. Snad už brzy.. Eshena napadlo, jestli by quincy udělali něco ostatním, kdyby se trojici podařilo utéct. Možná bylo dobře, že se jim to vlastně moc nepodařilo..
"Hmm." jen zahuněl s úsměvem a přikývl, jakože se určitě může ptát. Jestli mu někdo odpoví, to je pochopitelně jiná věc.. ale i samotného Eshena zajímalo, co se tady dnes bude dít, a co vlastně chce jejich věznitel řešit..

Mitoshi

Poněkud ho překvapilo, když se Einar zeptal zrovna na tohle.
Ze všech věcí, které by mohl chtít vědět se zeptal na osobní věc.
Buď to byl opravdu mistr přetvářky nebo jen skutečně milý muž.
"Mě je 109 let..." začal "a to je na některé kapitány až směšně málo." řekl mu s mírným úsměvem.
Pak dopil poslední zbytek čaje ve své nádobce.

Eshen

Byl zaskočen touhle otázkou.. otázkou kterou si někdy kladl i on sám.. nebylo to v tomhle případě jednoduché.
"Něco přes stovku.." pronesl jen narychlo, a sám se nad tím zamyslel.. bylo mu 96, od doby, kdy uměl počítat.. ale už předtím žil nějakou tu solidní chvíli. Eshen sám nevěděl přesně, jak dlouho to vlastně bylo, a nikdy to pořádně vědět nepotřeboval..
I on se tedy chopil svého čaje, a vypil to tak nějak naráz všechno, i když docela decentně, aby nebyl neslušný..

Mitoshi

Bylo mu celkem fuk, jestli půjde Einar pryć nebo ne.
Chtěl si trochu protáhnout nohy, tak vstal a stále s hrníčkem v ruce přešel k vitríně, kde byly jejich meče.
Přivřel oči a sledoval svůj meč. Byl ošklivě popraskaný a vypadal celý ošuntěle. Tohle nebyl normální stav, ani po použití jeho bankaie. Chtěl by si ho pořádně prohlédnout, ale to teď žádat nemohl, hlavně po té destrukci...
Na všechny Einarovi otázky odpověděl záporně a pak položil svou otázku.
"Tam dolů nás nechal zavřít... Izuna?"

Mitoshi

Už o tom přemýšlel několikrát, ale pro jistotu si to zopakoval ještě jednou.
Izuna byla odporná parodie na člověka.
A proto bylo očekávatelné, že je tam nechal poslat on.
Odvrátil oči od svého meče a podíval se na Einara.
"Omlouvám se, pokud jsem vás rozrušil..." řekl mu upřímně.
Přešel zpět ke své posteli a sedl si na ni.
Nevěděl co dalšího říct. Možná to teď chtělo odpočinek.

Eshen

Ano.. Eshen i sám sebe vždycky tak nějak považoval za ještě mladého.. zajímalo by ho, jestli to tak doopravdy bylo.. a nebo jestli byl starý tak, jak mu to neustále připomínal při tréninku Hikaru.. otočil se na právě zmiňovaného. Byl rád, že je tenhle člověk našel.. ze všechn nepřátel, pravděpodobně to byl ten nejlepší, co je najít mohl..
No, a když vrátil pohled a pozornost, konverzace už odjela úplně jinam. Einar nevypadal tak šťastně.. no, ani trochu tak šťastně, jako předtím, a Mitoshi už se omlouval.
Ozval se ale, bohužel, Eshenův reflex přemýšlivého nevychovance. "Nelíbí se vám, jak Izuna dělá věci. To, že jste se sám na vlastní vůli rozhodl nám pomoci beze strachu.. buďto jste dost vysoko postavený na to, aby to nevadilo, a nebo jste dost silný na to, aby jste vydržel trest..obojí to ale mluví o síle a schopnosti, nejste tedy u Izuny pravděpodobně ani pro ochranu.." začal, a i kdyby se ho někdo teď pokusil zastavit, bohužel už to asi bylo stejně pozdě.. ".. navíc to vypadá, že ani nemáte nějakou smrtelnou zášť proti Shinigami.. už dlouho nejsem členem.. udělala snad Gotei něco, co vás vyprovokovalo se takhle spojit? Nebo byl Izuna dříve.. něčím jiným?.. nebo je to společný sen?" zformoval svoje myšlenky konečně, do něčeho, co byla otázka.. ale už tak to byla dost nešetrná otázka.. tohle byl prostě klasicky reakce, když vás vězní nepřítel, který je k vám milý. To díky tomuhle nahlas přemýšlení mohlo taky hnedka zkončit, a Eshen si to uvědomoval.. ale neuvědomil si to předtím.
"Pardon.." řekl ještě hnedka potom.. neočekával odpověď. Bylo to jen hafo myšlenek, které bohužel řekl nahlas, jak se mu tak už někdy stávalo..

Mitoshi

Ani nějak nečekal, že by Einar odpovědél na nějakou z věcí, kterou na něj vypálil Eshen, nicméně to co naznačaloval se mu ani za mák nelíbilo.
Teď sice tři rokojmí byli v příjemnějším prostředí, ale i tak to tady vedl velice zlý a podlý člověk, takže se mohlo stát všechno.
Mitoshiho ale napadlo, že Izuna tady není. S jeho povahou by čekal, že si je pŕíjde podat sám, za ten svinčík dole.
Když se probudil Hikaru, spadl blonďákovi kámen ze srdce, i když to navenek nějak neprojevoval.
"Vítej zpět," začal "jsi v pořádku? Tedy alespoň v rámci možností?" zeptal se Hikara, spíše na stav jeho duše.

Eshen

"Jistě." pronesl na omluvu a na to všechno.. no, ono to vlastně všechno celé byla tak trochu jedna velká omluva, to, co jim Einar řekl. A ne, že by to Eshena nějak překvapilo.. on nečekal, že nějakou odpověď dostane. Vlastně se ani nechtěl ptát.. teď tam jen tak zamyšleně seděl, opíral se rukou o bradu, a konečně dopil ten čaj, co tam měl..
.. No, a to se konečně ozval Hikaru. Zněl tak, jak měl znít Hikaru.. a to na tom bylo pro Eshena asi nejdůležitější. Nic mu ani neříkal.. jen se na něj otočil, a usmál se. Neměl, co říct.. stejně by si z jeho slov úlevy a radosti Hikaru nevzal nic jiného, než že mu na něm vlastně záleží, což byla pravda.. ale ne taková, kterou Hikaru musel nutně vědět.
A tak se teda usmál, a čekal, jak odpoví.. i když se sám otočil zpátky na jejich hostitele.

Mitoshi

Usmál se na Hikara, když mu řekl že je v pořádku. Trochu tušil, že to asi nebylo jen tak, ale Hikaru to zvládne. No, bude muset.
Když mladý Ruyichi řekl Einarovi, že musí odejít, něco ho napadlo.
Quincyho dobrá povaha by jim mohla pomoci. Stačilo by zatlačit na ta správná místa.
Zkusil využít těchto přiotevřených dveří.
"Není jisté, co nám Izuna nechá ještě udělat..." řekl tiše a pohodil hlavou směrem k Hikarovi.

Anzai

Ozdoben taškami se objevil na cestě, několik metrů před vchodem do jejich velitelství.
Se zamručením si jako obvykle prohlédl jejich sídlo v celé jeho kráse.
"Zajímalo by mě, co se děje s našimi hosty..." řekl Izunovi, který by tady už měl někde být.

Eshen

No, Hikaru poměrně v pořádku vypadal. Jestli to tak bylo nebo ne Eshen pochopitelně nemohl vědět, ale naprosto jasně tušil, že si budou po tom, co je pustí, mít, co říct. A nebo prostě po tom, co se dostanou ven.. protože jak už Eshen sám sobě a taky Hikarovi a Konan slíbil, on je tam umřít rozhodně nenechá..
Pozdravoval by Arva v hlavě, ale nechtěl ho vyrušovat. Zajímalo by ho, jestli vůbec má, co dělat.. určitě spřádal nějaké plány.. nebo prostě mohl mít depresi. Je více typů lidí a více možných zachování se v podobné situaci.
Každopádně, teď nemluvil.. nechal to na Mitoshim. Neměl moc, co k tomu vlastně říct.. nelíbilo se mu využívat toho, že na ně Einar byl takhle milý, ale.. ano. Jestli tohle bude znamenat splnění slibu, tak byl ochotný i takové věci podstoupit..

Mitoshi

Zatvářil se rozlazeně a tiśe prohodil.
"Za pokus to stálo..." Nikdy nebyl nějaký supr podlý zrádný člověk, který umí manipulovat se vším, co se kolem něj pohlo, ale viděl šanci a tak to zkusil.
Pak ale ucítil Izunovo reiatsu. Vypadalo to, že tentokrát potkají i jeho, jestli se jím nepodaŕí utéci.
Přeśel k té poličce s jejich meči a prohlédl jsi ji, jestli by nešla otevřít.
S ním, se Mitoshi rozhodně potkal nechtěl. Kdo ví, čeho by ten chlap byl schopný.
Měli tedy dvě možnosti, nějak nenápadně vypadnout a nebo tu zůstat a.. no, věřit.

Anzai
"Cítím správně, že jsou tady?" podivil se tak mimochodem, když přicházeli k výtahu.
Rád by pochopitelně schoval Izunové outfity, to ale muselo počkat, porada byla přednější.
Chvíli stál za Izunou před dveřmi do výtahu a přemýšlel o tom, že s jejich rychlostí by to po schodech bylo rychlejší.