Město

Eshen

A Eshen necítil nic. Ani nevěděl, jestli byl překvapen, naštván, nebo mu to bylo jedno. Protože, to, jak se nudil, to převážilo jakýkoli jiný zatracený pocit.
"Achjo.." odsekl si znuděně, jak se tak procházel ulicí. Zatrénoval by si.. ale.. nechtěl se stát jednou z těch legend, co strhne populaci světa o třetinu jen proto, že vypustil až trochu moc reiatsu...
A tak se prostě dál procházel, a prohlížel si lidi dnešního světa. Tenhle byl ošklivý, a tenhle byl nízký, a tenhle byl ještě ošklivější. Yo. Nic se nezměnilo.
Pokračoval po své oblíbené ulici v Tokiu, a zastavil se až před kůlnou, kde kdysi Shinigami měli vchod na základnu.. dobře si to pamatoval. Mají ji tam ještě? Už dlouho o Gotei 13 vlastně ani neslyšel, jak žil pořád mimo...
Znovu se pokusil vycítit nějaké reiatsu... nebo alespoň stopy.

Aki Maki

Docela ho překvapilo, že ho někdo takhle jen tak chytí, přitáhne a ještě osloví. Nahodil jeden ze svých velkých úsměvů.
Jen tak na procházce..
Pravil a rozhlédl se okolo sebe, jako by obdivoval počasí, krajinu a podobně. Ale vlastně hledal nejlepší cestu k úniku.
A co vy se tu tak potloukáte? Navíc, oslovovat pro vás cizí lidi není slušné..
Hned co to dořekl, tak pravou rukou udělal gesto "tytyty" jako se dělá na malé děti.

Aki Maki

Oh jistě..tak v tom případě je nejlepší přímo za ním jít a dát se s ním do řeči..
Pravil a lehce nadzvedl pravé obočí. Otázka na postižení Akiho poměrně zarazila. Přesto úsměv z tváře nezmizel.
Jsem jenom hodně optimisticky smýšlející člověk..
Pokrčil lehce ramena. Poté si začal upravovat zalomený nehet na pravé ruce. Muselo se mu to stát asi během toho pádu z žebříku.
Vy jste furt tady..?
Zeptal se, ale halvu nezvedl. Stále pracoval na tom nehtu. Aki se to snažil uhrát na to, že je dost silný na to, aby nemusel dávat vůbec pozor. Přesto, že u sebe neměl meč.

Aki Maki

Okamžitě toho kluka plácl přes ruku. Poté na něj ukázal ukazováčkem pravé ruky, mířil mu přímo do obličeje.
Tohle už nedělej..
Pravil svým super cool chladným hlasem. Poté se ovšem opět usmál.
Moje zanpakuto se objevuje pouze v nouzi, jinak po večerech pomáhá hájit zákon v Tokiu..bože..
Pravil a protočil oči, mezitím se rozhodl pokračovat v cestě a tak tedy vykročil za roh.

Eshen

A.. nic.
"Wah, to je otrava.." odsekl si, když to viděl. Tohle byla fakt bída, nikde nikdo nic. Eshen měl už fakt dost velkou chuť někde do něčeho seknout, nebo alespoň pokecat, nebo.. prostě dělat cokoli, tohle byla hrůza.
Přišlo mu ale zvláštní, že tak dlouho žádného Shinigami neviděl, ani necítil. A stejně tak hollow. Asi se nedohodli na tom, že by nechali napokoji Tokio, že, hlavní město. Něco tady nebylo úplně správně.. No, když Mohamed nejde k hoře, musí hora vyrůst, aby ji ten starej slepec našel..
Přestal tedy skrývat své reiatsu. Pochopitelně ho nijak nevypouštěl, aby nemusel zase psát únik plynu, ale... třeba by ho teď nějaký náhodný Shinigami kolem mohl najít... Nebo tak. Věřil si dost na to, aby zamordoval nebo utekl před něčím, co by ho kvůli tomu mohlo překvapit..

Krieg Messer

Od příletu do Tokya jsem si byl velmi nejistý. Kde bych je měl sakra hledat? Myslel jsem si většinu času a jen se potuloval a čekal, kdy narazím na nějaké známky pobytu Quincy, nebo shinigami. Jejich reiatsu jsem cítil, skoro jako by se i tady stále ještě bojovalo. Bylo to zvláštní a trochu mi to připomínalo situaci v Německu před pár lety. Ale tady to bylo jiné... Quincy jako by měli na vrch. Nakonec jsem si prostě řekl, že půjdu za nějakým zdrojem reiatsu a uvidíme na co či koho narazím.

Eshen

To bylo rychlejší, než by Eshen čekal. Cool. Snížil svoje reiatsu okamžitě i sám, jen jak věděl, že našel tak nějak něco, co hledal. Opatrně, aby neurazil, dostal ruku ze sevření agenta Omnitsukido... nebo někoho, kdo tak vypadal.
"Ne.. přeju si informace." pronesl suše, ale ne nepříjemně. "Kde sakra jsou.. všichni?" zeptal se napřímo, naprosto ignorujíc cokoli, co na něj Omnitsukido chtěl říct.

Eshen

"Aaaha." pronesl, prohlížejíc si pozorně toho Shinigami. Asi Shinigami.
"Buďto jsi magor, a udělal jsi to ty, a nebo jsi prostě místní neměl rád.." dodal k tomu po tom zachechtání. Nějak moc ho nezajímalo, jestli snad byl z nějaké vysoké rodiny.. z toho Tarzanského jungle života už Eshen skoro zapomněl slušné chování.
"Takže, jaktože mrtví?" zeptal se, bez známky emoce v hlase, a s nedůvěřujícím pohledem na agentovi.

Eshen

"Proč já vždycky chytnu ty hloupý, nebo trolly.." napadlo ho, když se tak díval na tu postavu. Tohle už zase jednou nebylo k ničemu. Klasickej agent Shinigami, tenhleten..
"Jsi v Tokiu, když to není za jedním rohem, bude to za druhým." pronesl otráveně, ale pak se mu tvář zase zamkla do vážného zamračení.
"Jaká je tvoje mise? Proč jsi tady? Jsou tu někde.. další?" zeptal se vážně. Umínil si, že zjistí, co se to tady kolem děje..

Eshen

Eshen tam tak nějak stál opařen naprostou nechápavostí. Po jeho obličeji jakoby jelo "watwatwatwatwat.." a pak slyšel tu poslední větu.. a vzpomněl si, že tuhle větu už někdy slyšel..
A že ten zbytek by byl taky docela shodně strašlivě náhodný.
".. Dlouho jsme se neviděli..překvapuje mě, že tě ještě nikdo nezabil.." pronesl Eshen suše, když tak koukal na toho.. člověka. Zatraceného goddamn ošklivého "výbušného" člověka.
"Jak jde lov ryb... a krokodýlů?" zeptal se ještě, aby si byl naprosto jistý.. to přece nemohl být on.. snad..
Eshen doopravdy ze srdce doufal, že se mýlí.

Eshen

Tak to ne. Jasně, že měl pravdu.. achjo.
"Chci trolla.. nebo někoho hloupého.." napadlo ho najednou, když nad tím teď tak nějak přemýšlel... "Osobně.." pošeptal pro sebe Eshen. Vidět Okitu.. hodně vzpomínek se mu vrátilo. Vzpomínek naprosto všeho druhu.
"Hodláš jít fakt do KFC, nebo hledáš kuře, aby sis to usmažil sám?" zeptal se tohohle starého.. známého.
"Protože o KFC fakt nemám ponětí." pronesl pak, a nadzvedl rameny. Na jeho tváři se konečně objevil trochu úsměv. Že zrovna on.. teď už věděl, že se něco chystá.

Eshen

Jo.. bylo to už dost let, co ho viděl naposledy, a na první pohled by ho nepoznal... ale ten charakter, toho člověka uvnitř poznával hned. Ale z jeho slov, stejně jako vždycky, nakonec něco dobrého padlo - "tábor". Takže tu byli další.. a to bylo dobré. Ještě z tohohle.. No, z Okity dostat, kde ten tábor je.
"Je mi to jasný." pronesl, a ušklíbl se. "Ale nemám páru, kde je tady KFC.. to nikde nepsali na tý reklamě?" zeptal se otráveně. "A co sakra vlastně potřebuješ v železářství?" zeptal se ještě, když se konečně dal do pohybu, a mávl na Okitu, aby šel taky. Bylo načase začít hledat KFC...

Izanagi

Došel zpátky do města, tentokrát však nelítal po výškových budovách nýbrž procházel ulicemi. Kdyby ho lidé viděli, určitě by ječeli a utíkali pryč, nicméně on byl bůh smrti a jejich existence ho nemohli vidět ani cítit. Avšak když Izanagim prošla nějaká mladá dívka, začala se znenadání klepat, asi zimou. Izanagi si vzpomněl na místo, kde byl zapečetěn hlavní Quincy, kterého nakonec se Sei pustili, aby zachránil bortící se svět. Ironie Quincy, která zachraňoval svět. Možná by se Izanagi mohl na to místo vydat znovu, třeba bylo to místo pro Quincy nějak důležité. Taky ho napadlo, že by mohl zajít do domu jedné slečny, kterou navštívili se Sei. Sice jí vyboural pár zdí, ale měla nějaké artefakty, které by mohli patřit quincy.

Izanagi -> Pamatoval sis velice živě obě místa, takže záleželo jen na tom, kam se chceš vydat. Ta svatyně, kde byl zavřený vůdce Quincy, byla o něco dál než sídlo slečny Maxwellové, nicméně pro shinigamiho nebyla taková vzdálenost žádný problém.

Krieg -> Bylo to opravdu zvláštní, ale celé město bylo jakoby protchnuté reiatsu, takže se podle toho dost špatně orientovalo. Na dvou místech se ti zdálo, že cítíš něco silnějšího, ani jedno nebylo příliš daleko od tebe, ale ani jedno ti nepřipadalo jako Quincy. Jedno bylo spíš hollow, druhé spíš shinigami. Takže ses mohl vydat buď k jednomu z nich a nebo pokračovat radši někam jinam v naději, že narazíš na Quincy.

Amai, Aimi -> Právě jste obě byly v původním sídle Quincy, viktoriánském zámečku na kraji Tokia. Podle všeho si ho tam postavil nějaký boháč a jeho dcera ho odkázala Mebatakimu... no, nebylo to úplně jasné, nicméně už tu Quincy často nebývali, protože shinigami o této skrýši věděli. Mebataki se sem ale pořád rád vracel, když zrovna nehrozilo nebezpečí. Kromě vás tří tu nikdo nebyl. Mebataki někam záhadně zmizel a nechal vás dvě o samotě v jídelně.

Krieg Messer

Rozhodl jsem se, že se vydám za reiatsu shinigamiho. Shinigami, který takhle svítí na dálku bude jistě lákat nějaké silné quincy a tak mi vlastně bude stačit, přiblížit se k němu a sledovat ho s dokonale skrytým reiatsu. Dával jsem ale pozor i na ostatní reiatsu. Kdyby se ke mě začalo něco blížit, tak mám pro jistotu celou dobu v pravé ruce sevřený svůj amulet. Nevěděl jsem, jak se má zkontaktovat se zdejšími kolegy, ale už jsem přinejmenším věděl, kde najdu nepřítele... tak to snad věděli i zdejší.