Město

Izanagi

Po zralé úvaze se nakonec vydal k domu slečny Maxwellové. Bylo mu jasné, že je tu možnost, že tam už nebydlí, minimálně po těch incidentech, co se tam staly a po traumatu, který zažila. Furt tu však byla možnost, že je nějak spjatá s Quincy, nebo minimálně vlastní nějaké jejich artefakty. Cokoliv z toho mi mohlo pomoc dostat se k někomu z Quincy a unést ho. Neplánoval si, že by to měl být nějak lehký úkol, ale zase na druhou stranu rychle omráčený Quincy toho moc namítat nebude. Pak si vzpomněl, na to, jak mu při zachráně světa pláchl ten důležitý Quincy, což v něm vyvolávalo trochu vzteku, protože kdyby ho tehdá chytil, nemusel by dnes být na této misi.

Eshen

"To zní fakt deliciózně.." pronesl Eshen lehce znechuceně. Pravdou ale bylo, že měl taky docela hlad. Třeba v tom "KFC" budu mít i něco, co není jen jídlo se spoustou krve pro náročné psychopaty.
Každopádně, pokračoval po cestě. Koukal všude kolem, jestli nějaký nápis "KFC" neuvidí. Chvíli šel beze slova, pak se ale opět rozhodl, že se pokusí ze svého "společníka" něco taky dostat.
"Co tady vlastně děláte? Že na to máte i tábor.." pronesl, a zvědavě se na Okitu podíval. Pak ale pohled vrátil ulicím, hledajíc Smažené Kentackyho Kuře.

Aimi

Tohle místo měla docela ráda. Vypadalo to vznešeně, bylo to velké, nikdo tam nechodil. Ideální.
Teď tam tak seděla v jídelně, oči chycené pohledem do nejbližšího okna. Nic nejedla, hlad neměla. Ale ven koukala poměrně intenzivně.. viditelně byla o něčem doopravdy zamyšlená. Navenek to vypadalo jako pořádný bitchface. A Amai si ani nevšímala.

Krieg -> Ten, koho jsi sledoval, byl Izanagi.

Izanagi -> Měl jsi takový neurčitý pocit, jako by tě někdo sledoval, ale byl to spíš instinkt než že by cítil nějaké reiatsu. Tedy, reiatsu jsi cítil, ale tak nějak všude kolem a bylo docela neurčité. Mohl sis jen domýšlet, že je to nějaký Quincy výmysl, který zařídili, aby je v Tokiu nebylo snadné stopovat.

Aimi, Amai -> Zanedlouho se Mebataki do kuchyně vrátil. "Pojďme, musíme něco zařídit," pronesl neurčitě a zase vyšel ven směrem k hlavnímu vchodu.

Izanagi

Sice se skrýval před přítomností jiných, ale platilo to spíš pro lidi z Gotei. Pokud by ho sledovali quincy, tak by je nemusel hledat a práce by byla hotová bez něho. Pokračoval k domu slečny Maxwellové, který nebyl zas tak daleko. Zajímalo ho, na co si Gotei postavili takový kamp uprostřed lesa. Možná že to měli jako předsunuté velitelství tam, kde se nacházel Sekaimon. Nicméně od tamtud cítil i povědá reiatsu, takže věděl, že Yasumaru je tak ve světě lidí.

Eshen

Jen klidně přikývnul, když dostal tuhle odpověď. Mohl to čekat. Mluvil s Okitou.
Alespoň ale Okita potvrdil ten tábor. A to bylo dobře. Eshen strašně rád slyšel, že tu Shinigami jsou, a asi i ve větším počtu.. a nanejspíš i schopní. Pamatoval si, co Okita dokázal, a byl by docela schopný, i kdyby za tu dobu jen jedl dango.
"Takže ty hollow tak důkladně likvidujete vy?" dodal k tomu všemu něco, co mělo být tak nějak jasné. Mezitím pochopitelně pokračoval dál, hledajíc ten zatracený ProklatěDobréKuře haus.

Aimi

"Ano, pane." pronesla jen suše, když jí Mebataki odtrhl z jejího hlubokého proudu všech těch myšlenek. Zvolila rychlé tempo, aby Mistra dohnala, a kolem Amai prolétla, jakoby tam ani nebyla.
".. Co je potřeba?" zeptala se opatrně, když ho konečně dohnala na cestě z toho místa ven. Znělo to jako nějaká důležitá práce.. když se toho chytil i sám Mistr. Nějaký další artefakt?

Eshen

"Hmm." pronesl jen, když tam tak s Okitou šel. Dost možná se hollow třeba seskupovali, nebo tak. Někdy to dělali. pak to znamenalo, že je to jen ticho před bouří. Třeba to byli i právě oni, co měli co říct v zamknutí bran do Soul Society.. a třeba se jim nějak podařilo blokovat i cesty Gargantou. A nebo byla v SS přímá invaze.. kdo ví. Teď s tím fakt nic neudělá.
Podíval se na Okitu, co mezitím stihl udělat bordelu za dva blbečky. "A mně nadáváš za trochu vypuštěného reiatsu.." pronesl, když se tak díval na tu díru. Pokračoval ale dál v chodu...

Eshen

Okita byl takový jako vždycky. A kdyby Eshen nebyl Eshen, už by mu pravděpodobně dal highfive židlí do obličeje. Ale protože to Eshen byl, na xichtu měl výraz neutrální.
"Vypadá to snad, že tady v Tokiu bydlím?!" odpověděl otráveně, a pak se zamyslel.
"Takové obchody by mohli mít nějaké nenápadné reiatsu stopy.." pronesl.. a pak se zamyslel znovu. "No, nebo alespoň by to měli zavést. Bylo by mnohem jednodušší je najít." dodal k tomu všemu, a pokračoval dál... hledajíc nápis jakože "GIGAI SHOP"... asi ne.

Krieg Messer

Sledoval jsem z povzdálí zahalenou postavu a v duchu přemítal nad jeho silou. Jestli se tu Quincy objeví, tak to nejspíš bude zábavné. o to urputněji jsem ovšem skrýval své reiatsu a doufal, že si mě ten podivný shinigami nevšimne. Zároveň jsem přemítal o tom, jestli bychom ho sejmuli, kdyby mi na pomoc přišlo alespoň deset tak silných, jako jsem já. Dospěl jsem k závěru... že spíš ne.

Eshen

Eshen zakroutil očima. Okita byl vždycky otravný, ale dneska to k tomu ještě vypadalo, že je snad i líný. Dříve toho totiž strašně mnoho vykonal právě on, bez toho, aby se mu něco muselo říct... A nebo dělal kupu věcí úplně mimo někde v hlavě, hustých věcí, a na nějaké maličkosti jako hlavní misi neměl čas... S Okitou by to nepřekvapovalo.
Alespoň by ale u toho pak nemusel dělat tolik pohybů..
Každopádně, Eshen se doopravdy začal soustředit na nějaký ten zdroj, stopu. Byl ale dál v pohybu.. Tokio je velké.

Aririki Rick Ginken

Byl jsem v poněkud obtížné situaci. Shrňme si to. Už kdo ví jak dlouho trčím v Tokiu. Kapitánka s Minatem jsou kdovíkde. Já je nemůžu najít. Nemám gigai. Nemám spojení se Seireitei. Nemám cestu zpátky... proč jsem sem já de*il vlastně lezl?! přemítal jsem, zatímco jsem shunpoval po střechách Tokia. Hledal jsem reiatsu kapitánky, Minata nebo jakéhokoliv jiného shinigamiho. Někdo tu být musí! zastavil jsem se na jedné z vyšších střeh a potáhl si z cigarety. Co jsem byl s Inari, tak jsem to sice dost omezil, ale co oči nevidí...

Eshen

Znal Okitovu nezkonalou weirdness, tak to prostě tak nějak nechal, jen si hlídal, aby nebyl něčím bodnut do zad. Čímkoli. Eh.
Každopádně, jak tak šel a podíval se na jednu ze stran, v očích mu naskákalo tolik jisker, že z toho skoro chytil nejbližší dům.
"KEJ EF SÍ!" zahulákal na Okitu, a prstem ukázal jasně na budovu na náměstíčku. Taky se tam hnedka vydal.. a když už tam šel, všude kde koukal hledal nějakou cukrárnu. Zrovna si náhodou na něco vzpomněl..

Aririki Rick Ginken

Okamžitě jsem s cigaretou v ústech začal shunpovat k nim. Po cestě jsem mocně tahal z cigarety a už si hezky plánoval, jak až najdu Kitsune, tak se jí omluvím, že jsem nezůstal v divizi (ne, že by administrativa byla moje doména) a pak Minata seřval za to, že byl určitě zase neuctivý ke kapitánce. Dobré odpoledne. zahlásil jsem, když jsem se objevil u dvojice... která ale nebyla složená z Minata a Kitsune...

Aririki Rick Ginken

Postavil jsem se do cesty Okitovi a jakémusi podkapitánovi, kterého jsem kdysi viděl... Nejste vy bývalý podkapitán šestky? optal jsem se opatrně modrovlase. Pak jsem se podíval na Okitu a lehce se usmál: Zdravím Okito-sama. Jen vás chci upozornit... jsem podkapitán druhé divize. Vyšší hodnost než vy. Takže mi nemáte právo rozkazovat. řekl jsem, ale radši jsem uhnul. Nějak mi z mysli začaly vyvstávat všechny ty špatné vzpomínky.

Eshen

Okita vypadal...no Eshen jo snad ještě neviděl nadšenějšího, jen, když ho chtěl tehdá sejmout bazukou. To se, pokud si to dobře pamatoval, dokonce i usmíval. Ale tak.. alespoň něco.
Každopádně, do jejich zorného pole se dostal přímo další borec. Eshen neměl páru, kdo to sakra je, ale Okita ho zřejmě znal. "Jo." odpověděl jen. Ruku měl raději na zanpakutou...
Nebyla už potřeba ho znát. Ten borec byl po smrti jen, jak vyřkl svá slova. Eshen nenápadně schoval obličej do rukou..
"No tak..třeba ví, kde koupit gigaie, než ho zabiješ.." pronesl Eshen tak lehce, když sundal ruku z xichtu a koukl na nového Kitsunina main poskoka. Nebo.. byla Kitsune ještě kapitánka? Kdo ví.
Každopádně, teď Eshen pro dobro neznámého Shinigamiho doufal, že to tady zná.

Aki Maki

Trošku se zarazil, když ten muž začal mluvit o tom, že Akiho zná. Aki se chvíli usmíval, ale nakonec se tedy odhodlal i odpovědět.
Věřte, že kdyby jste mě znal, tak se mnou nemluvíte..
Pravil milým hláskem a krásným úsměvem ve tváři.
..a už vůbec, by jste se se mnou nechtěl kamarádit..
Doplnil s úšklebkem ještě předchozí větu. Vzpomněl si na všechny ty lidi, které tak trošku vodil za nos. A na toho pána od Kuchiki, který kvůli němu šel málem na předběžnou penzi.

Amai Hachimitsu

A tak tam tedy stála, se svojí panda mikinkou a rozhlížela se všude po místnosti. Nakonec se podívala i na Aimi a mile se usmála. Poté přišel Mebataki a vyzval je, ať ho následují. Aimi byla očividně do věci velmi zapálená a hned vystartovala dopředu, Amai byla ráda, že se tak snaží a celé to ocenila dalším úsměvem. Poté ji došlo, že jestli rychle nevyjde, tak jí utečou a tak nahodila krátký, trošku rozházený, běh, aby je dostihla.

Aririki Rick Ginken

Típl jsem cigaretu a ustoupil Okitovi z cesty. Po tak dlouhé době jsem se Okity stále bál. Byl jsem zástupce. Již jsem trénoval s Kitsune, abych otevřel svůj bankai. A přesto... Děsivý jako vždy, Okito-sama. pronesl jsem tak potichu, abych to slyšel jen já. Tedy aspoň jsem si myslel, že to bylo dost potichu. Protože Okita so OP...

Eshen

Eshen byl jen rád, že se ten podkapitán uhnul. Kdyby se snažil držet si hrdost, nebo tak, pravděpodobně by toho z něj moc nezbylo. To byl prostě fakt. Okita byl.. Okita. A Eshen nechtěl uklízet nějaké shinigami zbytky. To on nikdy neměl rád.
Každopádně, nechal jít Okitu lehce napřed, a podíval se na toho Shinigami.
"Kit..Kapitánka Hoshi. Je tady?" zeptal se suše, ale ne nepřátelsky.