Město

Batariel

Batarielův hněv byl k ničemu. "Měl jsem vyhladit celý tvůj proklatý rod když jsem mohl!" zařval Batariel na Yoshira, když do něj naletělo větší množství útoků, které navíc zesílila ta protivná bariéra. Ale Batarielova zloba byla stále silná a bariéra ho nemohla udržet navěky. Batariel roztáhl obrovská ohnivá křídla a sloupy se zbortily jako domek z karet. Těžká zranění, která měl Batariel na sobě vypadala hrozivě... ale i přesto se stále hýbal. "Podcenil jsem vás... ale Azazel nelhal! Můžete nás zničit kolikrát chcete a vždycky se vrátíme! Silnější než předtím! Stačí jen zajistit, aby tu nezůstal nikdo, kdo tu informaci může předat dál..." zařval a začal se nafukovat... "Já mám všechen čas světa! Vy... ne tak moc!" zařval. Jeho reiatsu začalo narůstat do nebezpečných výšin. Všechny plameny z okolí se začaly stahovat směrem k němu... "A pokud se neumíte dostat 100 kilometrů daleko během minuty, pak sbohem..." zařval Batariel. Bylo jasné co chce udělat... nasával plameny do sebe, aby mohl vybuchnout. A s tímhle reiatsu to skutečně mohlo vypařit vše v gigantickém okolí...

Yoshiro

Akimu uviděl, jak mu začala svítit ruka, kterou položil Yoshirovi na rameno. Všiml si toho, že bělovlas si na chvíli oddychl. Bylo to na něj ale příliš. Když Batariel zničil bariéru, Yoshiro pustil svůj meč. Pak rukou poklepal na Akiho dlaň na svém rameni. S tím se na něj otočil a věnoval mu něco, co mělo být nejspíš úsměv. "Děkuju," řekl a otočil se zpátky k Batarielovi. Tohle nebylo dobré.
"Omlouvám se," řekl všem v okolí. Už nemohl nic. Bankai zmizel. I tak to bylo z posledních sil. Yoshiro teď litoval toho, že nemohl být u Konan a Hikara. Když už měli umřít, chtěl být s nimi. Cítil, jak pomalu začíná ztrácet vědomí.

Quincy

"Nabito!" řekla Shigure. "Pal!" rozkázal Hanzo a mávl rukou. "Není na co čekat, ten démon se nás chystá zničit!"
Shigure se zhluboka nadechla. "Doufám, že toho využijí," řekla tiše a zmáčkla spoušť. Ozvalo se hlasité zapištění a Batariel ucítil, jak mu hrudí něco proletělo. Něco, co v něm udělalo poměrně velkou díru. Dost velkou na to, aby ho to udělalo zranitelným proti dalším útokům.

Mitoshi

Zhluboka oddechoval, Kido ho stálo opravdu hodně sil a použitelný už moc dlouho nebude.
Ani pana Drobka už dlouho nezvládne napájet...
A když už jsem ho zmínil...
Přiřítil se k Batarielovi a svýma oběma rukama vrazil do té díry, co v něm vytvořili Quincy.
Nevěděl jaké jsou teď jeho regenerační schopnosti, ale neměl v plánu dát mu prostor na uzdravení, zvláštně když se takto otevřela možnost k útoku...
Drobek držel ruce v díře co nejsilněji to šlo - nicméně to začalo vypadat, že přestává zvládat žár, který proudil do Batariela...
Jestli chtěl někdo něco dělat, měl by rychle.

Eshen

Neměl nejmenší ponětí, co má v tuhle chvíli a právě dělat. Viděl, jak to Yoshiro přestal zvládat, viděl, jak se začal Batariel nafukovat, viděl i Mitoshiho bankai při práci.. a pořád neměl nejmenší tušení.
Proto bylo fajn šetřit si útoky na čas největší potřeby, i když předpokládal, že ta už byla.. ale jak šlo dobře vidět, tak ještě zdaleka ne. Achjo.
Eshen shunpnul směrem k padajícímu Yoshirovi. Nevěděl, proč to udělal, ale.. udělal to. Možná proto, že Yoshiro byl tak nějak jeho jediný kamarád, nepočítaje kamarádky, a teď na tom vypadal ze všech asi nejhůř.. a i tak. Nemohl tam nic udělat.
Každopádně, z nové pozice opět hodil sekeru. Řetěz byl přeseknutý, takže letěla sama divoce. Jednu hodil přímo po obličeji Batariela.
Druhou hodil pod něj, se zájmem proseknout zemi a probodnout Batariela jednou z těch ledových zdí, kterou sekery po dopadu dělaly.

Raiden

Raiden už neměl dost energie na to, aby zopakoval předešlý útok, ale stále mohl poslat aspoň něco málo. No, málo on nikdy neuměl, ale nechtěl se zabít, takže zvolil něco, co spíš střílel častěji než něco uber velkýho. Namířil tedy ruku na tu monstrozitu a vykřikl: "Hadō #91. Senjū Kōten Taihō!" Ve vzduchu kolem něj se objevilo několik masivních proudů energie, které nasměřoval na Batariela. Naštěstí ho nebylo těžké trefit. Vše směřoval tak, aby to nezasáhlo útočící ostatní, ale víc už toho momentálně poskytnout nemohl. A to se chtěl šetřit na Izunu, že ano?

Batariel

Quincy útok proletěl skrze Batariela a zranil ho ještě více.... drobek se vrhl do útoku. Ale bylo na všechno pozdě. "Už je pozdě! Pro vás všechny!" zasmál se Batariel. Jeho reiatsu začalo narůstat rychleji a rychleji...
... na nebi se zablesklo a před Batariela spadl sloup, jen o kousek minul Drobka. Bylo to očividně kido, nějaké velice mocné kido. Další spadl za něj... a další dva po stranách. Vlastně vypadaly trošku jako to, co udělal Yoshiro. Kolem Batariela se začala obmotávat nějaká stuha, která začala nasávat jeho reiatsu ve velkém.... a začala Batariela svírat...

Izumi Razaki

Razakiho vnitřní svět se měnil... ohně začínaly hasnout... situace se uklidňovala. "Je mi líto, že to došlo až k tomuhle, Batarieli... starý příteli... " řekl Razaki. Lehce se ušklíbl. "Varoval jsem tě... několikrát... varoval jsem tě naposledy a nedbal si na to... měl jsi pravdu, když jsi řekl, že tě nedokážu zastavit sám... naštěstí kretén jako ty dokáže sjednotit quincy i shinigami proti společnému nepříteli... ulehčil jsi mi to celkem dost." řekl Razaki. A také mu to celé ulehčilo i to, že viděl tu malbu jak quincy a shinigami bojovali proti Batarielovi. Díky tomu dokázal vytvořit tuhle finální techniku. Bohužel, Azazel jeho plány zničil... a selhaly by, kdyby nebylo jeho přátel, kteří dokázali Batariela poranit dost vážně, aby přečerpal svojí energii a začal nasávat i tu Razakiho. "Je mi líto, že to takhle dopadlo... ale tohle je konec... pro tebe i celou tvojí mizernou rasu, ať už je jakákoliv... díky, že jsi mi pomohl osvobodit klan Izumi od "prokletí". Je něco, co bys chtěl dodat, než bude konec?" zeptal se Batariela...

Stuha začala Batarielovo reiatsu pumpovat zpět do něj... znovu ho vysávala... tohle nemohlo dopadnout dobře... pro Batariela... zdálo se, že stuha, která ho potala i sloupy kolem něj byly vytvořeny z reiatsu všech, kteří na Batariela útočily...

Mitoshi

Drobek se ožduchl od Batariela a nechal volnou cestu tomu, co se teď dělo.
Pak se rozpadl a v podobě světla se vrátil k Mitoshimu jako meč.
Pak si blonďák vyčerpaně sedl na rozehřátou zem a sledoval podívanou pŘed sebou.
Že by byl konec?
...
Na Izunu totálně zapomněl... dělo se toho zkrátka moc...

Aki Maki

Oplatil jeden ze svých klasických úsměvů i Yoshirovi. Poté se objevil Eshen a Yoshira chytil, takže ušetřil Akimu práci. No a Akiho práce zde asi končila, jelikož Razaki asi začal bojovat s Batarielem a vypadalo to docela fajn Aki tedy opět zarazil meč do země a koukal na to, jak to asi všechno dopadne. Mezitím si tak v hlavě začal přehrávat obrázek Airisu, kterou daroval hmmm...Aki už si ani nevzpomínal na jméno té Kuchiki holky, které dal Airisu. Což bylo smutné. A ještě smutnější bylo, že to teď v SS zřejmě nevypadalo dobře a tak asi nedopadne dobře ani Airisu, jestli se tedy Kuchiki slečna o Airisu vůbec starala. Další věc, nad kterou Aki začal přemýšlet byla jeho nová schopnost. Když to vypadalo, že bude po boji, tak by možná nebylo od věci schopnost zrušit a použít ji poté až v dalším souboji. Aki se zády opřel o zabodnutý meč a vše pozoroval.

Kitsune

No..v příštích chvílích se stala spousta věcí. Yoshiro ukázal cool Bankaiovou schopnost. Upřímně, kdyby ho neznala, divila by se, že dokáže vůbec stát natož používat Bankai. A tak byl Batík v zrcadlové kostce a každý na něj vypálil nějaký parádní útok. Kitsune se chystala vypálit pořádně masivní Cero, ale v tom Batariela spoutala jakási stuha a...no skončila to s ním. Takže se Kitsune vydala k zemi. No, pak Batík zmizel a zůstal po něm Razaki v bezvědomí. Konečně byl konec...teď jen propadnout dech, dostat se do SS a sejmout Izunu. "Brnkačka"... Rozhlédla se kolem. Takové škody, co tu napáchali ti OP maniaci. Tolik zraněných a vyšťavených shinigami. Jak mají v tomhle stavu zvládnout další boj...Všimla si Hikara z budoucnosti opodál. Kdyby věděla, že to je Hikatu z budoucnosti (což myslím neví), řekla by, že právě změnili budoucnost. Takhle ale jen stála a mlčela.

Izanagi

Celou dobu seděl na šutru a tak nějak přemýšlel uzavřený v sobě. Měl ruce popálené od batarielova plamene, ale jeho schopnosti ho velice rychle léčili. Nepotřeboval kido, když plně ovládl umění těla a jeho regenerace. Takže, teď je řada na mě. Řekl, přičemž se postavil zpět na nohy. Dal ruce k sobě jako kdyby se modlil a začal se pekelně soustředit, načež okolo něj vznikl vítr, který odvál trosky okolo něj pryč. Začal akumulovat svoje reiatsu a a soustředit ho do svých dlaní až do doby, kdy bylo vidět jasně zelená barva jeho reiatsu v jeho rukou. Následně dlaněmi udeřil do vzduchu před sebou, čímž se pokusil násilně otevřít Sekaimon.

Kitsune

Stále se rozhlížela kolem a tak jí neuniklo, jak se Izanagi snažil násilně otevřít Senkaimon...a nebo na něj jen zaklepat, kdo ví. No, povedlo se mu to, pootevřel tu zatracenou zamčenou bránu. Ale jenom trošku. Tím by neprolezl ani nejhubenější z nich. Vypadalo to, že potřebuje pomoct. Kitsune se rozhodla, že helpne aspoň tam. I když na Izanagiho byla celkem naštvaná za to, jak se on rozhodl sejmout celé Tokyo. Dostala se na Izanagiho pravou stranu, čapla oběma rukama pravou půlku dveří a táhla, jak nejvíce uměla.

Aki Maki

Opět vytáhnul svůj meč ze země a hodil si ho na rameno. Aki nebyl moc zvyklej tahat sebou trošku větší meč. Pomocí shunpa se dostal k Razakimu, přidřepnul si k němu a lehce ho poplácal po tváři. Věděl, že chvátali a Razakiho určitě budou proti Izunovi potřebovat. Aki si držel na tváři svůj klasickej úsměv. I když se s Razakim hádali, tak je stejně společnej trénink alespoŇ trochu sblížil a jelikož Aki neměl mco dobré vztahy v Gotei s nikým, tak muse začít stavět aspoň na něčem takhle malinkatým.

Raiden

Jeden problém za nimi, další před nimi. Naštěstí už na něm začal pracovat Izanagi. Raidenův pohled padl na Akiho. "Musím přiznat, že jsi se poprvé zachoval jako chlap... dobrá práce," řekl poměrně upřímně. Pak se otočil směrem ke Konan. "Konan, postarej se o svého manžílka a o Razakiho, prosím," křikl na ní a mírně se usmál na Hikara, když viděl, že se začal měnit k lepšímu. Následně vyrazil pomoci ostatním k Senkaimonu, byl čas taky přiložit ruku k dílu. Škoda, že v tomhle mu jeho momentální elektrická ruka bude naprosto k ničemu, ale i jedna ruka se hodí. Z toho důvodu taky ukončil bankai. Byl čas se přetahovat s bránou...

Minato

"To chci taky umět," hlesl Minato, když viděl jakou střelu vypálila skupina Quincy. Vypadalo to, že to přispělo k porážce toho ohnivého čehosi. Takže zbýval už jen jeden protivník - Izuna. Shinigami se pokoušeli otevřít Senkaimon, takže se blonďák podíval na Quincy a vyzval je: "Pojďte!" hned na to se shunpnul po bok Kitsune a přispěl taky s pomocí.

Hikaru (ten z budoucnosti. Za toho ze současnosti do konce arku nejspíš nenapíšu)

"Počkejte!" zakřičel na skupinu, která se snažila otevřít senkaimon. "Já.. Dokážu to otevřít." Řekl. "Ale bude to jen na chvíli." Pořád vypadal dost zaskočeně z toho, jak se změnil. I s jeho budoucností nejspíš. "Pomůžu vám zničit Izunu," řekl rozhodně. Pak si svojí prostetickou rukou chytil shihakusho a roztrhl jej. Teď byla ruka konečně vidět. Vypadalo dost roboticky. Rozhodně jako něco, co by vytvořili členové dvanácté divize. "Musíme rychle, moje tělo se vrací do normálu a vypadá to, že jsem o ruku nepřišel." Hikaru otočil dlaní tak, že na ní bylo vidět. Něco se rozsvítilo, a pak se vedle něj otevřel Senkaimon. "Dělejte!" zakřičel na všechny ty, co byli odhodlaní bojovat.
Hikaru se ještě otočil na Konan a usmál se. Současný Hikaru naštěstí nic z toho neviděl, protože byl tak trochu uprostřed spánku z toho všeho reiatsu. Nejspíš by to nepochopil. "Mám tě rád, mami," řekl nakonec a vlezl do brány z ostatními, kteří tam doufám už proběhli.

Raiden

Raiden se usmál na Hikara a pokrčil rameny. "To by šlo, jde se," přikázal a vyšel vstříc Dagaii.

Minato

Otočil se, jestli jsou Quincy spolu s nimi a pak vyrazil.

Kitsune

Tahala tam tu bránu jak idiot, aby pak zjistila, že někdo z nich to umí otevřít úplně. Future Hikaru. Teď ho dokonce i poznávala, jak už nebyl popálenej. Teď si konečně pomyslela, že asi změnili budoucnost. Doufala, že k lepšímu. No a pak vletěla do toho Senkaimonu.

Aki Maki

Bez jediného slova zase vstal a pomocí shunpa se dostal do senkaimonu.

Eshen

Ani na Eshena se nemusela čekat dlouho. Kapitán Raiden se postaral o to, aby dal dost rozkazů. Eshen předal Konan Yoshira, kterého předtím chytil, s lehkým úsměvem.. někdy mu připadalo, že on tady ze všech byl nejraději, že jsou spolu. Kvůli Hikarovi.
Každopádně, to udělal, ještě jednou se usmál, protentokrát spíš tak do větru. Byl jeden z těch, co vlastně byli bojem nejméně poškození, a tak bral jako povinnost, aby šel pomoct.
A tak i šel.

Izumi Razaki

"Ano... bez tebe nebudu schopný bojovat na stejné úrovni jako doposud... ale budu mít dost času, abych mohl zničit ostatní démony, jako jsi ty... na to mi síly stačí. " řekl Razaki. Bez zanpakuto nebude zrovna bojeschopný, ale pořád měl úroveň reiatsu o které se mohlo většině jen snít... pořád měl rozsáhlé znalosti v oblasti kida... nebyl nepoužitelný. Jen... omezeně použitelný. "Bohužel, tebe už nezachrání nic... bohužel pro tebe. Sbohem... příteli..." řekl a díval se, jak Batariel v zoufalé zuřivosti zničil sám sebe. Bylo na čase dostat se ze svého vnitřního světa ven... a čelit následkům toho, co se právě stalo...

Izumi Razaki

Razaki se probral uprostřed ohořelého kráteru. To bylo vše, co zbylo z Tokia. Normálně by ho to asi trápilo, ale pokud někdo přežil řádění Izuny, tak jistě utekl dávno předtím, než se do toho pustil Batariel. A budovy? Ty se postaví znovu. Navíc cítil úžasný pocit z toho, že Batariel byl pryč. Jediné v co doufal bylo to, že se Batarielovi nepodařilo někoho zabít... podle reiatsu, které ale cítil ve své finální technice se zdálo, že tomu tak nebylo.
Celé tělo ho bolelo, ale stejně se rozhlédl kolem. Neviděl moc lidí... kdyby měl hádat, tak by řekl, že většina šla za Izunou, kromě těch zraněných. Jedním z nich byl zřejmě Yoshiro, který ležel kousek dál. Razaki byl příliš vyčerpaný na to, aby cítil jeho reiatsu, mohl jen doufat, že byl unavený. Razaki nemohl dělat nic jiného, než jen ležet. Trocha odpočinku ho snad postaví brzo na nohy...

Konan

Opět se toho událo moc. Konan v jednu chvíli při snaze o útok dostala zásah, který jí odhodil o kousek dál, praštila se přitom do hlavy, takže na chvíli ztratila vědomí. Když se vrátila k sobě, byl už vlastně všeho konec. Konan si vyčítala, že není silnější, odolnější a tak. Celkem to v ní kvůli tomu vřelo.
Chtěla do SS a celé to už ukončit, ale na druhou stranu nehodlala opustit Yoshira, zvlášť když ho má konečně po tolika letech opět u sebe. Ještě s úsměvem a mávnutím ruky se rozloučila s Hikarem z budoucnosti. Bylo úžasné vidět, jak mizí jeho popáleniny a vrací se mu jeho správná barva očí. Asi změnili budoucnost k lepšímu. Tedy Konan úplně ne, ale bylo to krásné.
Pomocí motýlků ze shikaie si všechny zraněné nechala přiletět k sobě. Současný Hikaru byl jen v bezvědomí, tak ho nechala spát. Zaměřila se tedy na Yoshira a Razakiho. Snažila se oba dostat z nejhoršího. I když to u Yoshira asi opět nefungovalo, Konan to prostě opět chtěla zkusit. Celou dobu měla všechny svoje vlasy nahrnuté do obličeje, takže nebylo vidět, jak se tváří. Konan ani nechtěla, aby jí teď někdo viděl. Měla oči plné vody, jak chtěla plakat, ale držela to. Rty od krve, které držela mezi zuby, aby nekřičela.