Seireitei - Město

Aki -> "Bohužel... Yasumaru je už poslední shinigami v naší rodině," řekla trochu smutně a jakoby omluvně pokrčila rameny. Kdysi byl klan Kuchiki početný, s mnoha větvemi, ale teď jeho členové postupně ubývaly a hrozilo, že se stane další ze zmizelých významných rodin, jak se to stalo rodu Ukitake, Muramachi i Shounagon.

Koru

"Nového?" zeptal se. "Neměl bys to vědět ty? Já tu akorát posledních několik dní nosím krabice sem a tam. Někdo něco pořád potřebuje. V deváté divizi nemají papír, v desáté málo knih, ve třetí divizi dochází pera. Pořád něco. Docela bych ocenil, kdyby to bylo zase jako dřív. V časech, kdy jeden nemusel dělat práci za deset." Postěžoval si otci.

Aki Maki

Aki si všiml, že Hikari opět trochu posmutněla a tak se Aki pokusil odlehčit situaci. Pouze se lehce pousmál.
Člověk s vašimi schopnostmi by se v Gotei 13 neztratil. Nebojte, dokud bude mít rod Kuchiki tak silné ženy jako jste vy, tak má krásnou budoucnost zajištěnou..
Pravil s úsměvem a pohlédl na dveře, kterými s Hikari přišli.
Omlouvám se Hikari. Kdybych věděl, že je váš bratr mimo tak bych nepřišel. Narušil jsem vám celodenní plán..
Pravil a nahodil trochu omluvný úsměv.

Raiden

"I ty musíš mít někdy volno, ne?" povzdechl si Raiden. Je pravda, že od toho průseru s Izunou nevylezl z kanceláře prakticky a jen řešil všechno, co musel. Navíc, přišel o zástupce, takže Kaoru teď byl druhý nejvýše postavený člen první divize. A to tomu smradovi bylo jen 15 let. Smutné, že si nemohl užívat dětství.
"Tak sorry, další sourozence ti hned tak neudělám, nejsem Satoshi, abych se rozmnožoval dělením," omluvil se synovi za nedostatek lidí ve všech divizích. I když je pravda, že další ruce by se hodily. Ale skoro nikdo z Rukongaie, nebo Rukoni jak se tomu teď říkalo se k Shinigamim moc nehrnul. "A teď mluv, co ostatní kapitáni, kde teď jsou?" pozvedl trochu obočí. Většině kapitánům věřil vlastním životem, ale aby to bylo fér, měl v tajnosti nasazených pár Omnitsukido na každého z nich. A jediný, kdo o tom věděl, byl Kaoru, který fungoval jako styčný důstojník.

Hiyori Antero

Nevědoma právě toho faktu, že Kitsuna měla jen dva zástupce, se zatvářila velice překvapeno-potěšeně.
"Opravdu? Děkuji taicho!" řekla stejným tónem.
Při zmínce o vrchím kapitánovi se podívala očkem nad kasárny první divize kde to vypadalo na bouřku.
"So-taicho neumí své pocity zrovna moc dobře skrývat že," pośkrábala se na hlavě.
Kdyby měla ona takhle nervit, když má podepsat další papíry! Jen Kira ji dokázal takhle vytočit...

Razaki -> opět tiše poslouchal, co říkal Razaki a několikrát při tom pokýval hlavou.
"Ano i ne. Kapitán Satoshi býval trochu vysazený na své hračky a hromadu pípajících nesmyslů, které pořádně ani nefungovali jen dobře vypadaly, já preferuji zlatou střední cestu. Jako první bych zkusil opět meditaci, jen s nějakými úpravami. Teprve včera se nám podaŕilo syntetizovat stimulanty, které by vám měly dovolit ještě hlubší meditaci a dále dostanete menší zařízení, které vám pomůže jít správným směrem," při posledním sousloví naznačil rukou úvozovky.

Izumi Razaki

"Aha... takže místo toho, abyste mě jako Satoshi napojil na nějaký přístroj, tak mě zdrogujete a napojíte na nějaký přístroj... chápu to dobře?" zeptal se Razaki. Nedokázal si představit co je "menší zařízení" ale jeho mysl už vykreslovala něco o velikosti středně velké kosatky.
"A něco, z čeho bych měl mít obavy? Víte... vedlejší účinky... sucho v ústech, bolesti hlavy, pomalá a bolestivá smrt..." zeptal se. Pobavilo ho, jak nonšalantně to kapitán říkal...
"Jinými slovy... je to... relativně bezpečné? Opravdu nerad bych umřel na zástavu srdce po tom, co všechno jsem už přežil..." řekl narovinu.

Yasumaru

byl poměrně skleslý a znepokojený. Neustále si přehrával v hlavě svůj rozhovor s císařem a věděl, že kdyby řekl něco jiného, mohlo to třeba dopadnout jinak... ale bohužel už se to nedalo vzít zpět a situace byla taková, jaká byla. Po pravdě necítil, že by byli nějak významně ohroženi, ale byl by mnohem radši, kdyby s císařem vycházeli a třeba domluvili nějakou spolupráci místo toho, co se stalo. Věděl, že bude muset za vrchním kapitánem a všechno mu říct, ale nejdřív se chtěl pro uklidnění stavit doma. Také se potřeboval převléknout, protože nechtěl před Raidena nastoupit ve svém parádním kimonu.
Vtrhl tedy domů a začal hledat Hikari, aby zjistil, jestli nemá nějaký čaj na uklidnění. Našel ji za chvíli na její oblíbené terase... a nebyla sama. Naproti ní seděl u stolu... Akimoto Maki.
Yasumaru se zastavil uprostřed slova a zůstal na chvíli koukat. Jeho výraz svědčil o tom, že to není překvapení zrovna milé.
"Vítej doma, Yasumaru," pozdravila ho Hikari a ignorovala jeho obličej.

Razaki ->
"Je pravda, že stimulant vás trochu otupí, slouží hlavně k úplné eliminaci vnějších vlivů, ale není nebezpečný. A vás na nic napojovat nebudeme, spíše ten přístroj přiděláme na vás. Pro představu, je to kovové kolečko o průměru asi 10ti centimetrů které vám dáme na hruď, toť vše," osvětlil Shojiro.
"Z mojí strany bude stoprocentně jeden vedlejší účinek a to ten, že se prospíte trochu déle než normálně. Stimulant se rozkládá v těle den, takže vám normální spánek protáhne o několik málo hodin," po této větě se chvíli odmlčel.
"Nejsem ale schopen říct, v jakém stavu je vaše zanpakuto. Ačkoliv ji Batariel potlačil, byla dost dlouho v jeho vlivu a je nejisté jak to zvládala. Nikomu by neprospělo sdílet prostor s takovým šílencem," dokončil.

Izumi Razaki

"Ehm... není stimulant od toho aby... uhm..." zamával Razaki rukou v širokém gestu.
"... no stimuloval? Což je... opak otupení?" řekl Razaki nakonec. Nebyl si úplně jistý, jak moc se chtěl svěřit do péče vědce, který si plete slova, který jsou doslovnými antonymy... příště by ho mohlo napadnout ho třeba léčit rakovinou.
Nicméně i tak měl pravdu v tom, že jeho pravé zanpakuto mohlo být dávno zničené, nebo šílené nebo tak něco. Ten člověk se mohl jen dohadovat, jaký byl Batariel šílenec, jako jistě, to co předvedl na konci bylo dobrým indikátorem, ale ani to nebylo to nejhorší, co kdy chtěl udělat. Když ale dokázal přežít on všechno to zápolení s šílencem, jeho zanpakuto mohlo taky...

Aki Maki

Aki chtěl pravděpodobně pokračovat v příjemném rozhovoru, ale pak se ve dveřích objevil Yasumaru, který nevypadal zrovna nadšený z toho, že tu viděl svojí sestřičku povídat si s jeho ex-únoscem. Aki to všechno bral ledově klidně, přiložil si ruku k ústům a lehce si odkašlal. Poté se postavil, předstoupil před Yasumara a udělal opravdu hluboký úklon, ve kterém zůstal i během následující věty.
Přišel jsem se omluvit za všechny problémy, které jsem způsobil Vám a Vašemu rodu. Jsem ochotný nést následky. Nabízím vám své služby, abych Vám aspoň z části vynahradil všechny problémy..
Pravil dost zkráceně. Jak už jsem psal, zůstával stále v úklonu, zřejmě čekal, až mu Yasumaru dovolí se opět narovnat.

Hoshi Kitsune

"Ano. Opravdu." ujistila jí o svých slovech Kitsune. Pak se podívala tím samým směrem, co Hiyori. Být tohle anime, stekla by jí kapka. Takhle jí však jen cukal koutek. "Bohužel...Myslíš, že bychom ho na to měly upozornit?" zeptala se své zástupkyně. Šlo tu přeci o bezpečnost Seireitei a přilehlého okolí! Pravda ale byla taková, že chtěla ochutnat trochu z jeho zásob alkoholu, jako pokaždé, když se tam stavovala během svého denního kolečka.

Hiyori Antero
Chvíli se s respektem dívala na těch pár mraků a poté co Kitsune položila otázku se na ni trochu vystrašené podívala.
"Víte... tohle se prý stává i přes několik bariér... opravdu tam chceme jít a vyčítat mu to? Aby nás neusmažil..." vyžblebtla.
"Ale jako jestli chcete tak určitě!" pokusila se ještě o odhodlaný tón.

Razaki -> Derpity derp...
Shojiro se na Razakiho chvíli díval a nic neříkal.
Pak dvakrát pomalu zamrkal a bouchl hlavou do stolu.
Tak tam byl asi pět sekund a pak se narovnal zpět. Za těch pět sekund zhodnotil veškeré své životní volby, párkrát si vynadal, přemýšlel o svém vzdělání, měl pár flashbacků z Vietnamu a nakonec se mu před očima promítl růžovoučký jednorožec.
"Ano, pardon, asi si ho brzo vezmu taky, potřeboval bych se vyspat. No, doufám ale že jsme se dostatečně pochopili," řekl k tomu jenom.
"Jestli ale skutečně bude Batarielem poznamenaná, bude vám pravděpodobné trvat než dosáhnete správné harmonie a než se dostanete zpět k vaší původní síle. Tedy né že by jste teď nedokázal zničit půlku Seireitei mávnutím ruky..." dodal ještě jednu podstatnou věc.
"Nicméně všechno je nachystáno, až se budete cítit připravený, můžeme vyrazit na vaše oblíbené meditační místo. Jestli se tedy neurazíte, rád bych u tohoto procesu byl...

Kaoru

"Kapitáni?" Podivil se trochu. "No. Kapitánka Hoshi je ve městě. Kapitán Izumi naposledy nebyl, co si pamatuju. Nevím, kde je. Kapitán šesté divize se někam vypařil, sedmičku si hlídáš, pokud vím. Kapitán osmé je taky ve městě. Po cestě sem jsem ho viděl bavit se s jedním z Ruyichi trojčat. Kapitána devítky jsi poslal na misi, to bys měl vědět. Ale chápu, přepracovanost." Mávl ledabyle rukou a zachechtal se. "Kapitánka Ruyichi by tu taky měla být. Nedávno jsem s ní řešil novou dodávku knih. Kapitán Kentaro je pravděpodobně ve své akademii, ale neviděl jsem ho hrozně dlouho, takže je možné, že tu vůbec není. Kapitán dvanácté divize moc nevylézá ven, takže toho asi najdeš a kapitán Kuchiki?" Pokrčil rameny. "Toho jsem dlouho neviděl. Se třináctkou jsem nic neřešil, ale pravděpodobně loví brouky nebo tak něco."

Izumi Razaki

"No, pokud se neurazíte, možná byste se měl vyspat předtím, než mi budete podávat "stimulanty" a připínat na mě železná kolečka... " řekl Razaki tak diplomaticky, jak jen mohl. Kapitán dvanácté divize působil skutečně přepracovaně. Přesto ho ten prospekt celkem potěšil. Ačkoliv to byla malá šance, tak to bylo podstatně lepší než žádná šance...
"Nicméně si cením toho, že jste mi tuhle možnost nabídl... jistě jste tomu věnoval spoustu práce." řekl aby ho ujisitl o tom, že je skutečně vděčný za tuhle možnost. Nedostatek spánku ale nebyl přítelem koncentrace... a pokud měl být prakticky v bezvědomí s nějakým člověkem poblíž, tak by asi bylo lepší, aby ten člověk byl při plné duševní síle...

Hoshi Kitsune

Kitsune pobavilo, jak se Hiyori zatvářila vystrašeně. Zároveň jí ale chápala. Sama byla celkem vystrašená, když poprvé čelila Raidenově Bankaii. "Ále...těch pár hromů a blesků nic není...Ale jestli se moc bojíš, tak ho tedy necháme bouřit nad nevinným Seireitei dál..." pronesla a pokrčila nad tím rameny. Dalo by se říci, že jí lehce popichovala. Pravda ale byla, že jí opravdu nehodlala nutit. Co kdyby opravdu nějaký ten blesk schytaly...

Hiyori Antero

Trošku od kapitánky odtáhla hlavu a podívala se na ni s nadzvednutým obočím.
Opravdu si myslí, že tahle taktika bude fungovat?
...
"Yosh, tak jdeme! Aspoň so-taicho uvidim pořádně zblízky... teda pokud mě nepoloží jeho reiatsu..." zadumala se trochu.

Razaki -> Když Razaki zmínil znovu přeprebt tak se kapitán 12. trochu ušklíbl. Pak pokýval hlavou na záležitost ohledně spánku.
"To...to bude možná moudré," přiznal Shojiro.
Pak pro změnu zatřepal hlavou, jakože se nic neděje, když Razaki zmínil že si toho cení.
"Pomoci vám je samozřejmostí. Navíc si myslím, že po tolika letech s démonem si zasloužíte lepšího společníka na cestě źivotem," řekl ještě a vstal ze židle.

Hoshi Kitsune

Kitsune došlo, že její chabý pokud prokoukla. Přeci jen Hiyori nebyla blbá, že jo. Nakonec ale přeci jen souhlasila. Kitsune se musela potěšeně usmát. Hiyori nezklamala. "Dobře tedy. Pojďme zachránit Seireitei." pronesla s uchechtnutím. Celé to brala spíše jako srandu. No a tak se vydali do první divize. Zatím to vypadalo, že tentokrát mají vodovodní potrubí v pořádku.

Izumi Razaki

"On Batariel měl i kladné momenty... ani netušíte, kolik padouchů a nepřátel Seireitei skončilo v jeho plamenech... ale lhal bych, kdybych tvrdil, že to bylo přátelské soužití..." řekl a také vstal.
"No, tak co kdybych se zastavil zítra, tedy za předpokladu, že si trochu odpočinete... já vám pak pomůžu s papírováním... to je ostatně tak trochu moje specialita..." nabídl mu svojí pomoc. Papírování zřejmě trápilo kapitána 12. divize a pro Razakiho to byl odpočinek, ať to znělo sebevíc divně...

Hiyori Antero

Na větu ohledně záchraně Seireitei opět řekla nadšeně "Yosh" a pak následovala kapitánku.
Aspoň se na chvíli zabaví!
Jak se tak blížily k jedničce, skutečně cítila jak tlak kolem ní stoupá. Sama si ale domyslela, že tohle nebylo to nejsilnější, co by kapitán dokázal udělat, protože ještě stála na nohou.
"A... jak si s tím poradíme?" zeptala se nejistě. Přeci jen toho měl so-taicho asi dost na práci. Na druhou rozptýlení by mu mohlo zlepšit náladu a den by byl zachráněn...

Razaki -> Shojiro se usmál při té poslední věc o přátelském soužití. I když něco málo slyšel a něco málo četl, nedokázal si to dost dobře představit.
"Zítra to bude ideální. Slibuji, že se dám dohromady," řekl Razakimu.
"A děkuji, hodilo by se mi pár rad... čemu musím věnovat pozornost a čemu ne," dodal ohledně papírování.

Hoshi Kitsune

Kitsune se líbilo nadšení Hiyori nad záchranou Seireitei. Kdyby se utíkala někam s pláčem schovat, jen kvůli troše nebezpečí, byla by shinigami na baterky. Ale i kdyby k tomu došlo, nezavrhla by jí. No a tak se blížily k první divizi. Kitsune cítila, jak stoupá tlak Raidenova reiatsu okolo. Podívala se na Hiyori. Stála na nohou, takže dobrý. Ta jí nejistě položila otázku. Kitsune nad tím mávla rukou. "Nah...Raidena nějak zvládnu." pronesla, aby Hiyori dodala trochu odvahy. Sama ale věděla, že to může dopadnout všelijak. "Jak se cítíš, Hiyori? V pořádku?" zeptala se jí. Chtěla se ujistit, že jí tu nezkolabuje tím přetlakem reiatsu kolem. Mitoshi-san by jí za to jistě nepochválil.

Yasumaru

byl Akiho gestem dost zaražený. Bylo na něm tedy na první pohled vidět, že z jeho přítomnosti ve svém domě není nadšený, ale ani ho rovnou nevyhodil, což bylo asi dobré znamení. Podíval se na Hikari, ale žádnou nápovědu ohledně toho, co se přesně děje, na jejím obličeji nenalezl.
"Co... co tím myslíte?" zeptal se tedy Akiho a v jeho hlase byla slyšet stopa strachu víc než třeba hněvu.

Aki Maki

Aki si hned všiml rozdílu mezi Yasumarem a Hikari. Hikari byla mnohem silnější, co je diplomacie týče. Možná i administrativy jejich rodu. Ona by měla vést tenhle rod. Aki přešel nezdvořilost Yasumara, který neumí ani pozdravit návštěvu. Teoreticky by si teď meli být se vším kvit, ale Aki musel udělat aspoň trochu zapůsobit na Hikari. Možná, že i když to Aki sám nepřiznal, tak to byl větší důvod jeho návštěvy. Každopádně Aki zůstal furt ukloněny a pokračoval.
Dlouho jsem se odhodlával k tomu, abych přišel, pohlédl vám do očí a upřímně se omluvil za vše, co jsem vám a vašemu rodu způsobil. A co je nejdůležitější, že jsem vaší sestře lhal do očí během popíjení čaje. Vím, že mě to neomlouvá..nechal jsem se ovlivnit špatnými lidmi a stalo se mi toho spousty a nepřítel využil mé slabosti. Přesto se moc omlouvám. Nabízel jsem vaší sestře svůj meč a kapitánské haori. Jsem ochotný vstoupit do vašich služeb a být vám kdykoliv k dispocizi. Víte, nejsem moc dobrý v omluvách, nikdy jsem to moc nedělal. A i když jsem dlouho přemýšlel nad tím, jak se vám omluvit, tak mě stejně nic nenapadlo. Není nic, co by dokázalo, aby jste na to vše zapomněl a věřil mi a já to chápu. Proto bych rozhodnutí radši nechal na vás. Chcete, abych se vzdal postu kapitána, není problém. Chcete, abych opustil Gotei 13 a nikdy jste mě už neviděl..i to je možné. Stačí říct cokoliv a já to pro vás udělám. Aspoň tak bych chtěl začít svojí omluvu..
Aki se podivně moc rozmluvil. Kdo ví, jestli to Aki myslel vážně, opravdu by odešel, kdyby mu to Yasumaru nařídil, nebo to hrál jen na city? Možná ani Aki momentálně nevěděl, jak to myslí. Každopádně co bylo praveno, už nelze vrátit. Aki hodil očko na Hikari, zajímalo ho, jak zareaguje. I když jak tipoval Hikari, tak ani nehne brvou.

Izumi Razaki

"Přeji vám příjemný den kapitáne. Zítra se zastavím a uvidíme. Mezitím se vykašlete na to papírování, uvidíte, že společně to zvládneme v rekordním čase..." řekl kapitánovi ještě na rozloučenou. "Preji jen si musíme navzájem pomáhat... zvláště v takto těžkých časech..." řekl ještě, ale to už zmizel ve dveřích. Vyšel z budovy 12. divize... a vůbec netušil, co by měl dělat. Veškerou práci měl dávno hotovou... a tak se vydal prostě napříč Seireitei... třeba narazí na něco zajímavého...

Aki -> Měl jsi pravdu, Hikari na sobě nedala znát vůbec nic, i když i Yasumaru na ni trochu zoufale koukal, aby mu trochu pomohla, ale nechala ho v tom úplně samotného. A tebe nakonec taky, kdyby chtěla, mohla se přimluvit!
"Akimoto-san... nepřeju si nijak ovlivnit váš život. Nepopírám, že jste si hodně zkusil, a nebudu se příčit rozhodnutí vrchního kapitána o vaší funkci v Gotei 13," začal nakonec Yasumaru trochu pevnějším hlasem. "Vězte, že k vám nechovám nenávist, spokojte se s tím prosím a odejděte. Mám na vás jen jednu žádost. Už nikdy nechoďte do mého domu a stejně jako já zůstanu stranou vašich záležitostí, udělejte to samé na oplátku pro mě a celou mou rodinu." Skutečně jsi neslyšel v jeho hlase známky hněvu, zaregistroval jsi ale něco jiného... pohrdání.

Aki Maki

Aki se narovnal a s vážnou tváří pohlédl na Yasumara. Tohle popravdě nečekal, myslel si že poleví a všechno bude krásné a duhové. Každopádně bylo rozhodnuto, prozatím.
Dobře. Jen jestli ještě dovolíte..
Pravil Aki s kamenou tváří, popošel pár kroků a sklonil se u Airisu. S úsměvem lehce pohladil jeden lupínek Airisu a zároveň přivoněl. Poté vstal a pohlédl na Hikari, uklonil se.
Děkuji Vám za čaj..
Pravil milým tónem. Totéž udělal i k Yasumarovi, na kterého se též podíval a uklonil se. Tentokrát však bezeslov. Teď Aki váhal, jestli se má vyprovodit sám, nebo dojde strážný? Tak udělal takový první krok a počkal, jestli ho někdo zastaví. Pokud ne, tak se vydal sám k východu.