Seireitei - Město

Baru

Znovu jí přejel mráz po zádech z toho, jak se na ni kapitán upřeně díval, musela silou vůle potlačit zachvění. Vypadalo to, jako by se jí snažil něco říct, ale to byl přece nesmysl... však ji vůbec neznal.
"Děkujeme, kapitáne, a přejeme pěkný zbytek dne," začala se už loučit, vstávat a vzdalovat se. Připadala si trošku mimo, ale to určitě bylo z toho, jak rychle vstala.


Yasumaru

Zatrápená to situace. Rád by nešel sám, jenže asi jediný, koho může hlava rodu vzít s sebou na takovouto událost, je manželka, a tu neměl. Ještě by mohl vzít Noriho... no, možná přece jen půjde sám. Musel si to všechno ještě pořádně rozmyslet. Ještě by mohl pozvánku spálit a zapřít, že ji kdy dostal... ale na to byl moc zvědavý, co se tam bude dít. Rozhodl se udělat ještě jednu obchůzku po divizi a pokud nic nebude vyžadovat jeho přítomnost, půjde se domů připravit.

Aki Maki

Aki se usmál.
I já děkuji vám za příjemný rozhovor slečny..
Odpověděl a pozoroval je, dokud se mu úplně neztratili. Zřejmě další gesto, kterým si Aki moc přátel neudělá. Každopádně vstal, zvedl své papíry a dal si je pod rameno. Paraplíčko vyndal svou rukou, zaklapnul jej a vydal se zpět do své kanceláře. Zde položil papíry na stůl, hezky je zarovnal samozřejmě, a paraplíčko položil za nějakou skříň. Když už byl Aki v té povídavě náladě, tak možná udělá něco, na co celý rok hledal odvahu, nejspíš se pokusí navštívit Airisu. Posadil se do bílého křesla za svým velkým pracovním stole, loket si položil na stůl a začal si v hlavě dělat seznam pro a proti. Pokud ho nikdo nevyruší, tak se zřejmě odhodlá zvednout a jít k domu Kuchiki.

Kitsune

Kitsune se momentálně věnovala tréninku na pozemcích své divize. Nezkoušela nějaké mega husté supr dupr ultra mega techniky, které by dokázali opět zničit její zrekonstruovanou divizi. Cvičila jen s mečem. Nic hrubého. Jen se tam s ním ladně oháněla se zavřenýma očima. Soustředila se na okolní zvuky a další podněty včetně na své dýchání. Celkově to vypadalo jakoby s tím mečem spíše tančila, jak ladné ty pohyby byly. Zároveň jí to svým způsobem uklidňovalo a i když to byl technicky vzato trénink, odpočinula si u toho. Artemis ležela pod nedalekým stromem a sledovala jí. 

Chieko

Chieko seděla ve své kanceláři a plnila své resty. Probírala se všemožnými papíry ohledně chodu divize. A to nejenom těmi určenými jí, ale i těmi jejího kapitána. Za tu dobu ho znala až moc dobře na to, aby věděla, že bude rychlejší a jistější to udělat za něj, jinak by za chvíli pravděpodobně šla celá divize do kytek nebo by se do první divize dostávali olepené dokumenty od polevy z karamelových věnečků. Nemluvě o tom, že se většinou tvářil trochu jako nakopnuté štěně, když mu nesla papíry k vyplnění. Ostatně to jí pravděpodobně zlomilo a přimělo k tomuto kroku. Sice se jí stále příčilo falšovat jeho podpis, ale jinak to nešlo. Mezi tím vším také měla zhodnotit jaké články se vydají v dalším čísle Ban-Kaie. Tuhle část nechávala na Kurovi, jakožto vášnivém fanouškovy tohoto časopisu. Ten se tedy válel na zemi s hromádkou papírů a pročítal to. Ozývaly se od něj různé zvuky, jako smích či pobouřené syčení, a komentáře, kterými ventiloval své pocity z toho, co právě četl.

Mitoshi Antero

Právě dopsal poslední tečku za svou denní dávkou dokumentů a zvedl se.
Trochu se protáhl a pak se vydal směrem ven, někam na výlet.
Posledních několik dní toho nebylo na práci tolik, většina budov byla již hotova a všechno co potřebovali bylo téměř zařízeno. Chyběli jen lidé... bylo to tu zvláštně prázdné.

Hiyori Antero

Kitsune-sama, jako ostřílený intergalactic-ninja-assassin, pochopitelně věděla, že se k ní blíží její nově jmenovaná zástupkyně. Blonďaté vlasy měla svázané do drdolu a pod paží nesla několik papírů. Nebylo to nic, co by bylo naprosto neodkladné, Hiyori už se ale v kanclu trochu nudila a cítila se tam sama, tak se rozhodla jít něco dělat.

Ruyichi Yoshiro

"Moc práce?" Ozvalo se ode dveří, ve kterých se zjevil kapitán deváté divize. Yoshiro se usmál a na Chieko na pozdrav zamával.
Jo, asi by měl dělat většinu toho on. Neznamenalo to ale, že jen seděl na zadku a pojídal karamelové věnečky! Pravda byla jen půlka toho.
"Myslím, že jsem našel něco, co by se ti mohlo líbit." Řekl a začal se hrabat v kapse. "Jak by se ti líbilo, kdybychom spolu vyrazili někam mimo Seireitei. Samozřejmě pracovně. Nepamatuju si kdy naposledy jsme měli možnost vyrazit někam jako kapitán a zástupce." Konečně to vytáhl. Byl to zmačkaný papír. Yoshiro ho začal srovnávat a dívat se na něj. Zatím ho Chieko nepodal. Chtěl počkat, co řekne na jeho návrh.

Ruyichi Hikaru

"Hej hou!" Zakřičel Hikaru na Mitoshiho, který šel před ním. "Nazdárek!" Pozdravil a zazubil se. "Kampak?" zeptal se a zvědavě na něj zamrkal.

Kuchiki Yasumaru

chodil nervózně sem a tam po svém pokoji a příležitostně se podíval do zrcadla. Měl na sobě již kimono, ve kterém půjde dnes na událost svolanou císařem Rukoni. Nikomu o tom celou dobu neřekl, což ho velice užíralo, a ještě to přidávalo k jeho neklidu. Věděl, že ten císař je velice mocný a že se otevřeně staví proti shinigami, takže to, co o něm zjistí a jak se před ním bude chovat, by mohlo mít na jeho přátele v Gotei 13 velký dopad, kladný nebo záporný. Nakonec se rozhodl, že půjde sám, protože by se neodvážil vzít s sebou jiného shinigamiho a sestře ani matce to nechtěl říkat, protože by mu potom chtěly nařizovat, co si vzít na sebe. Aby se trochu uklidnil, šel se projít do zahrady. Procházky v zahradě měl rád... na rozdíl od velkých společenských událostí. Když byl čas vyrazit, neochotně ale odhodlaně vyrazil ze vrat sídla. To, kde bude, řekl pouze osobnímu strážci své sestry, který byl shodou okolností jeho velký kamarád. Přece jen si netroufl jít, aniž by o tom někdo věděl, řekněme, že měl nedobré zkušenosti s únosy nevinných lidí.

Kitsune

Přesně tak. Kitsune zaznamenala reiatsu Hiyori, které se k ní blížilo. Stejně tak si jí všimla i Artemis, která jen zvedla hlavu jejím směrem a zlehka vrtěla ocasem. Kitsune dokončila započatý pohyb a otevřela oči. Podívala se směrem, ze kterého přicházela právě Hiyori. "Ohayo, Hiyori. Děje se něco?" pozdravila Kitsune s úsměvem svou zástupkyni.

Chieko

Chieko sebou trošku trhla, když se Yoshiro náhle ozval. Nevšimla si ho. "Ohayo, taichou. Asi jako obvykle." odvětila Chieko s milým úsměvem. "Ohayo, taichou." pozdravil i Kuro, který dokonce zvedl pohled od článků. 
Chieko se na kapitána zvědavě podívala, když začal mluvit o tom, že spolu vyrazí někam mimo Seireitei. Rozhodně jí to zaujalo. Navíc, jak sám řekl, moc často spolu nic nepodnikali jako kapitán a zástupce. "O co se jedná?" zeptala se zvědavě. Ovšem bylo na ní vidět, že jí to opravdu zaujalo a že s velkou pravděpodobností půjde. "Můžu jít taky?" zeptal se Kuro a bylo na něm vidět nadšení pro věc. Nemluvě o tom, že tam přeci musel být a chránit Chieko.

Ruyichi Yoshiro

"Potřebuju vás oba," mrkl Yoshiro na Kura a konečně před Chieko položil zmuchlaný papír, který se bez úspěchu pokoušel narovnat. Byla to oficiální mise. To už tu dlouho nebylo. Jednalo se o nějakou eskortu a mělo to důležitou důležitost.
"Nějaký chlapík, co by nám mohl poskytnou materiály na stavění, chce ochranu při převozu něčeho důležitého. Vyžádal si pět kapitánů." Zasmál se.
"Dostane nás." Pokrčil rameny.

Chieko

Kura očividně potěšilo, když kapitán řekl, že je potřebuje oba. Připadal si pak důležitě, což on samozřejmě byl. Chieko si prohlédla ten zmuchlaný papír, který se nakonec ukázal být oficiální misí. Jak už se řeklo výše, to tu dlouho nebylo. Yoshiro jí zkráceně vysvětlil o co jde. Překvapilo jí, že si vyžádal pět kapitánů a že půjdou jen oni tři. Upřímně jí to trošku vystrašilo. "Nebude to moc nebezpečné, když si vyžádal pět kapitánů?" zeptala se. Měla sice vysoké mínění o kapitánových schopnostech, ale i tak. Nebude mu tam jen překážet?

Aki Maki

Aki seděl v tureckém sedu pod rozkvetlou sakurou, která rostla přímo před vchodem do kasáren 7.divize. Aki si to zde velice oblíbil, byl tu stín, takže si nemohl spálit jeho bledou kůži. Aki měl na tváři veliký úsměv a před sebou měl položené šachy. Smutné bylo, že hrál sám se sebou. Neměl v Gotei 13 tu nejlepší reputaci a ze všech divizí byla ta jeho nejspíš nejmenší. Ještě neměl ani obsazené místo svého zástupce. Aki ovšem věděl, že oblíbený zástupce by mu mohl do divize natáhnout lidi, kde má ale nějakého sehnat?
Možná nějaký přítel by věděl..
Pravil Aki klidným hlasem.
Tak a teď najít přítele..
Pravil s lehkým uchechtnutím. I přes to vsůechno to bral Aki s nadhledem. Zjistil, že mě rodinu, která ho milovala. Zjistil, že je schopný ubránit svojí divizi a hlavně měl zpět svoje zanpakuto.
Třeba se dá přítel někde koupit, jako chleba..
Zasmál se. Jediné co si Aki neuvědomoval bylo, že poslední dobou trpí dost samomluvou. Udělal další tah černou figurkou. Zápas byl vyrovnaný, černá strana zatlačovala bílou. Ta ovšem z obrany náhle udělala protiútok a zvítězila. Aki se usmál.
Takže přeci jen bílá..
Pravil s milým úsměvem na tváři.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se začal škrábat za krkem. "No. Fakt si nemyslím, že by těch pět kapitánů bylo potřeba. Chlapík je pravděpodobně trochu paranoidní." Přišel blíž a posadil se na stůl před Chieko. "Navíc si teď nemůžeme dovolit uvolnit tolik lidí. Už tak jich máme málo. Bude se muset spokojit s námi." Povzdychl si. "Ale!" Zvedl ukazováček. "Mám plán."
Seskočil ze stolu doběhl ke dveřím do své kanceláře, otevřel je a zmizel v nich. Chieko slyšela jak tam kapitán s něčím pohazuje a hrabe se v nějakých věcech. Trvalo mu to asi pět minut, než se vrátil zpátky. V jedné ruce držel trošku menší kapitánské haori se znakem druhé divize. A v té další měl opravdu malé haori. Na znak tam ani pořádně nebylo vidět. "Pět kapitánů dostat nemůže, ale mohl by z toho vycouvat, kdyby přišel jen jeden a to si nemůžeme dovolit. Ty věci od něj potřebujeme. To znamená, že musíme udělat všechno pro to, aby ta mise skončila úspěšně. Takže! Dostane střed! Půjdou tři kapitáni!"

Chieko

Chieko se dívala zvědavě na svého kapitána. Při tom v duchu přemýšlela, jestli ten muž opravdu byl jen paranoidní nebo taichou podceňuje situaci...i když...byl to taichou...určitě měl pravdu. Když pak řekl, že má plán, naklonila zvědavě hlavu na stranu. Zajímalo jí, co ho napadlo. Určitě něco úžasného. Byl to přeci její taichou, jinak by to přeci nešlo. Pak odběhl do své kanceláře, odkud se ozývaly zvláštní zvuky. Chieko jen překvapeně hleděla na dveře a ještě překvapeněji, když se vrátil se dvěma malými haori...z nichž jedno bylo opravdu malé. "He?" Trošku nechápavě se na něj podívala. To s nimi půjde i Hoshi-taichou? A pro koho je to druhé haori? Chieko neznala žádného kapitána, co by byl takhle malý. Za to Kuro se uchechtnul. "Tenhle plán se mi líbí." Chieko pak jaksi došlo, že do toho miniaturního haori by se vešel leda tak Kuro...no a zbytek jí došel taky. "Heeee?" vypadlo z ní překvapeně.

Ruyichi Yoshiro

"Co he?" zeptal se nechápavě. "Tohle je pro tebe. Tohle pro Kura." Začal jim podávat haori. "Radši si to neoblíkejte, dokud jsme v Seireitei. Kdyby to viděla Kitsune, tak mě asi zabije." Uchechtl se výmluvně.
"Myslím, že se k tobě bude hodit, Kuro. Původně jsem to nechal udělat pro Fluffyho, ale nikdy si to nenechal oblíct. Chtěl jsem, aby se mnou ladil, když jsem byl ještě kapitán desáté divize. Proto je tam ta desítka." Ukázal na znak na malém haori.

Chieko

Chieko se stále tvářila překvapeně, když jí Yoshiro podával haori. Nikdy by jí nenapadlo, že se bude muset vydávat za kapitánku. "Mám rád knížky, takže šéfovat knihovně by mi nevadilo." odvětil Kuro na kapitánova slova a spolu se svým novým půjčeným fešným haori vyskočil na stůl. "Chii, vezmi i to moje. Jsem kocour, nemám to kam schovat." pronesl Kuro, čímž Chieko dostal z toho překvapeného šoku. Tak se na něj podívala a přikývla. Chieko upřímně doufala, že se to Hoshi-taichou nikdy nedozví. Moc dobře jí neznala, ale když velela bandě assassinů a měl na starosti věznici, asi byla dost děsivá. "A..a kam za tou misí půjdeme?" zeptala se pak Yoshira.

Aki Maki

Aki nakonec všechny figurky shodil a pomalu se zvedl ze židle. S úsměvem na tváři pohlédl do dáli. Přišel ten den. Poprvé vyhrála bílá a to znamenalo jediné. Musí přestat být slaboch a musí se jít omluvit klanu Kuchiki. Třeba mu bude jako odměna povoleno nakouknout na Airisu. Jestli tedy ještě žije. Aki si oklepal své Haori a upravil svůj pravý volný rukáv. Aki ho měl vždy zamotaný dovnitř, nechtěl ho zažívat protože tajně doufal, že jednoho dne dvanáctka vynalezne řešení. Nakonec si levou rukou upravil ofinu a vyrazil směrem do domu Kuchiki. Samozřejmě se rozhlížel po prvním strážci, cůi někom podobném. Přeci jen byl Aki slušně vychovaný, tak musel požádat o slyšení.

Ruyichi Yoshiro

"Hádám, že tam, kam bude potřeba ho eskortovat." Odpověděl neurčitě. Popravdě. Sám to nevěděl. To, co Chieko řekl, byly všechny informace, které měl. Ty další se zřejmě dozví až na místě setkání.
"Měli bychom vyrazit co nejdřív. Takže až budeš připravená, dej mi vědět." Pokynul hlavou směrem ke své kanceláři, kam potom vyrazil. Potřeboval se osprchovat a převléct se. Od rána trénoval a byl celý zpocený. No a protože Yoshiro je Yoshiro, tak to nebyla jenom kancelář. Normální člověk by tam snad i mohl bydlet, protože tam měl v podstatě všechno. A určitě by tam toho bylo i víc, kdyby přes půl místnosti nebyly dvě obrovské skříně plné oblečení.
Yoshiro ze sebe shodil to, co na sobě měl a šel přímo pod sprchu. Nebyl tam nijak dlouho. Dost na to, aby se cítil dobře a čistě. Když vylezl, postavil se mezi skříně a začal rozpočítávat, ze které dneska něco vezme. Vyhrála ta pravá. Jakmile jí otevřel, hned věděl, co si vezme. Byl to takový delší černý kabát s fialovo-zlatými detaily a zlatými knoflíky. (viz. avatar.) Potom ze země sebral svoje haori, ale místo toho, aby ho na sebe vzal, si ho jen uvázal kolem pasu. Byl připraven? Ne. Ještě poslední věc. Skočil do koupelny, kde si pěkně rozpustil vlasy (normálně vzadu nosil culík.)
Byl čas na změnu. Ostříhat? Ne. Aspoň maličko zkrátit? Ne. Obarvit? Nenenenenenenenene. Yoshiro vzal hřeben a zkusil si to zčesat dozadu. Ne. Hmmm. Promnul si bradu.
O deset minut později z koupelny vylezl s copem na levé straně hlavy. Tvářil se velmi spokojeně.

Chieko

No.moc se toho nedozvěděla, ale to nevadilo. Však se časem všechno dozvědí. 
"Hai!" odvětila na to, že mu má říct, až bude připravená vyrazit. Když pak kapitán zalezl do své kanceláře, vrhla se na přípravu také. Musela do svého pokoje pro věci, co by mohla potřebovat a tak podobně. Všechno to naházela do takové menší brašničky přes rameno. Včetně těch dvou haori, které nezapomněla úhledně složit. Kuro jen sledoval, jak modrovláska lítá po místnosti sem a tam. Pak ale přeci jen něco řekl. "Chii? Nemáš večer náhodou rande?" zeptal se jakoby nic. Chieko se zastavila a zůstala stát jako opařená. Zapomněla. Chtělo se jí zakřičet UAAA....ale to nešlo dohromady s jejím charakterem. Místo toho vyběhla ze dveří hledat určitou osobu, musela něco totiž zrušit.

Yoshiro otevřel dveře a vrátil se zpátky do místnosti, kde předtím byla Chieko. "Jsem připraven." Řekl povznešeně a pěkně se zavřenýma očima se začal naparovat jak páv, aby ukázal svůj nový účes. Byl na sebe hodně hrdý. Pamatoval si na to, jak se snažil trávit víc času s Mei. A chtěl po ní, ať ho naučí copánky. No, Mei nebyla tento typ dívky. Takže se je nakonec naučil od Hikara.
Nic se nedělo. Žádné - Uuuu. Krásný účes, taicho! Yoshiro otevřel oko a uviděl uprostřed místnosti černou kočku. "He?"

V Seireitei opravdu nebylo hodně lidí. Když to navíc rozdělíte na divize. No, chci tím říct, že nebylo těžké někoho najít. Chieko uviděla, jak proti ní jde Hijikata a táhne v obou rukách nějaké kartonové krabice. Tvářil se celkem utahaně. V puse měl nezapálenou cigaretu.

Aki -> U vchodu stál jeden strážný. Tedy spíš tak posedával, ale když viděl, že se někdo blíží, postavil se. Z toho bylo vidět, že i klanu Kuchiki se dotkly velké ztráty a nejspíše je postihlo i vyčerpání, které panovalo mezi těmi, co přežili, protože bylo neustále potřeba něco dělat a na odpočinek čas nezbýval.


Hiboru Baru

seděla u svého stolu a hleděla někam ve směru okna, i když ho úplně nevnímala. Před sebou měla rozepsaný článek, ale už snad ani nevěděla, o čem měl být, už tři dny se jí nedařilo vůbec nic kloudného napsat. Měla by taky zpracovat poznámky z rozhovorů, které v posledních dnech prováděly se zástupkyní... Baru si povzdechla a otočilo oči zpátky k papíru plnému čmáranců a zaškrtaných slov. Připadalo jí, že má v hlavě úplně prázdno, a byla strašně unavená, že se jí nechtělo ani zvednout ruku, ve které držela ruku.

Kuro

Kuro měl co dělat, aby se tam nezačal smát, když se taichou naparoval před imaginární Chieko. "Sekne vám to, taichou." poznamenal pak, když si Yoshiro všiml, že je v místnosti jen s černou kočkou. "Chii šla jen něco zrušit. Až se vrátíme, můžeme vyrazit." obeznámil ho se situací a podrbal se zadní nohou za uchem.

Chieko

Naštěstí dnešní Seireitei nebylo moc zalidněné, takže to netrvalo ani moc dlouho a zahlédla Hijikatu. Nesl nějaké krabice a vypadal unaveně. "Toshi!" zavolala na něj s úsměvem a doběhla k němu. Tam se musela trochu vydýchat, přeci jen neměla takovou super fyzičku. "Víš..já..eto...jdu s kapitánem na misi a...nebudu moci večer jít." vysvětlila mu trhaně situaci, jak už u ní bývalo běžné. Při tom si nervózně hrála se svými prsty.

Hiyori Antero

"Dobrý den!" pozdravila hned Hiyori a uklonila se. Pak se volnou rukou poškrábala na bradě a pokračovala.
"Popravdě, nic moc se neděje. Jenom jsou tu nějaké věci na podpis," oznámila a položila je na nespecifikovanou odkládací plochu.
"Trénujete?" zeptala se na zjevnou věc. Fakt toho neměla moc na práci.

Mitoshi Antero

Stále bezcílně bloudil Seireitei, když v tom se něco stalo!!!
A pak se odněkud zjevil Hikaru. Teda Mitoshi je badass takže o něm asi věděl, ale i tak se zatvářil překvapeně.
"Zdravím," pozdravil na oplátku a otočil se na něj.
"Inu, ani nevím. Ani já už nemám moc co dělat tak jsem se zašel projít. Jak se ti daří ?"

Aki Maki

Aki došel ke strážnému, který zpozorněl. Aki se prvně lekl, jestli se s tím strážným už kdysi neshledal, že takhle vyskočil. Naštěstí ten strážce z předchozího setkání byl už nejspíš mrtvej, takže Aki s ledovým klidem pokračoval. Postavil se ke strážnému a lehce se uklonil.
Kapitán sedmé divize prosí o slyšení u hlavy klanu Kuchiki..
Pravil opravdu klidným hlasem. Měl z toho všeho strach, ale ničeho nelitoval. To co udělal ho dostalo tam, kde je teď a kým je teď. Kdyby to neudělal, mohl zemřít s ostatními bránící Soul Society. Bylo to dobré rozhodnutí.

Hoshi Kitsune

Kitsune čekala, než k ní Hiyori dojde a než jí odpoví. Ty papíry, co nesla jí dosti děsili. Nesnášela papírování. Nedělala si z toho sice vlaštovky a tak jako Raiden ale i tak. Mezitím si vrátila svou zanpakuto do pochvy. Když jí oznámila, že ty papíry jsou opravdu pro ní, udělala kyselý ksicht a zabručela si něco, jakože má radost. Nejradši by nechala Akamara je spálit na uhel. Bohužel někdo by se po těch papírech pak mohl shánět a nebo by jim v divizi přestala téct voda...kdo ví, jak by to dopadlo. Pak se ale na Hiyori pousmála. "Spíš se jen tak protahuju, než vyrazíme s Artemis na obchůzku..."odpověděla jí na otázku a na chvíli se na ní zadívala. Přemýšlela. "Nechtěla bys jít s námi? Stavíme se po cestě v kavárně a tak podobně..co?" zeptala se jí.