Město

Mebataki

Odpověď Amai byla jako vždycky poměrně nepřesvědčivá. Zatím nikdy nedošly věci tak daleko, aby Mebataki zjistil, zda by ho nakonec poslechla nebo ne. Doufal, že to nebude muset zjistit nyní. Když se přiblížili k nezvaným návštěvníkům, zamířil Mebataki na druhý konec ulice než kde se ti dva, kteří do ulice právě zabočili, nacházeli. Byla to kratší postranní ulice a navíc byla zrovna teď prázdná, takže Izuna a Anzai neměli problém ho okamžitě uvidět. Tam se zatavil a čekal, co udělají. Stál s rukama podél těla v uvolněném postoji, nesnažil se vyvolat dojem výhrůžnosti. Sám spoléhal místo zraku na vnímání reiatsu, takže lépe než kdokoli jiný nyní viděl, jak moc silní ti dva jsou, hlavně tedy Izuna.

Amai Hachimitsu

A tak jako vždy následovala Mebatakiho, stála ani ne metr za ním. Byla takový jeho ocásek. V uličce to bylo dost strašidelné, ale ještě strašidelnější bylo, když Amai zkusila vycítit reiatsu návštěvníků. Bylo to opravdu šílené.
Sensei..
Zašeptala, když ucítila sílu Izuny. Amai věděla, že Mebataki byl opravdu mocný, ale ten druhý muž. Jeho síla se nedala vyjádřit slovy ani čísly, bylo to dechberoucí. Úžasné a zároveň opravdu děsivé. Amai se musela hodně přemáhat, aby se jí neklepaly kolena, musela působit silným dojmem.

Anzai


Stále následoval Izunu, jen se ušklíbl, když Izuna zamával na slepého pána.
"Pokrytec, moje vtipy ignoruje a pak..."
Raději ale nic neříkal, teď byl čas na debatu vedoucích a "hlavní sekretáři" jako Anzai jen poslouchali, aby byli v obraze.
Čas na další vtipy rozhodně nebyl a tak bedlivě poslouchal a co nejsvědomitěji hlídal stopy reiatsu v okolí, kdyby se blíźilo něco podezřelého.

Izanagi

Nakonec odmítl Raidenovu nabídku jít do Karakury spolu s raněnými, připadalo mu zbytečné aby zatím strážil raněné, když tu byla taková spousta práce. Nikoho stále nezajímal počet Quincy, to kde mají své doupě a hlavně kde vzali svoji zázračnou sílu. Izanagi měl spoustu času(asi pět sekund), aby si prohlédl jak Izuna bojuje, ale přesto nedokázal říct, jestli zdrojem jeho síly mohou být ty tajemné prsteny, které sloužily jako zdroj síly nejsilnější Quincy. Byl si jistý, že jeden je zcela určitě v Soul Society, protože ho spolu se Sei ukryly. Taky si byl poměrně jistý, že Mabataki jeden vlastní, mohl mít Izuna třetí? Byla tohle síla o které mluvil Kokuchou před lety když jsme s ní spolupracovali v Tokiu? Bůh ví.. Zabručel Izanagi, který se zrovna nořil ze tmy jedné z tokijských ulic, zrovna vcházel to zpustlých čtvrtí, kde se většinou nacházel opad celé lidské společnosti.

Izanagi chtěl ještě stále hledat, věřil že tu něco najde, přeci jenom nacházel se v týlu nepřítelovo území. Nebyl tu vítán, měl pouze štěstí, že Quincy nevěděli kdo je, což mu vyhovovalo, navíc se zdálo, že ani Izuna neví kdo je, jinak by ho dávno vyřadil z boje. Byly tu nějaké stopy používání duševní energie? Cítil jsem něco?

Mebataki

"Tak jest. A vy jste?" odpověděl klidným hlasem. Odpověď tak trochu tušil, přece jen se k němu už leccos doneslo, ale přesto to chtěl slyšel od muže, který se k němu blížil. Na Amai nijak nereagoval, nebyl na to teď čas, jakkoli ji chtěl uklidnit a ujistit se, že v případě nouze opravdu uteče.

Izanagi

Začal se okamžitě plížit jak to nejlépe uměl z dob jeho krátké slávy v druhé divizi. Z kapsy vyndal velká náramek, byl to v pořadí již jeho čtvrtý, který používal na tlumení reiatsu. Zcvakl si s ním krk, aby tak kompletně izoloval jakékoliv známky jeho reiatsu. Pozorně začal odposlouchávat onen zvláštní rozhovor, přestože si byl vědom, že tu půjde o život jakmile by se zjistilo, že tu šmíruje.

Chvíli se zamyslel co by vlastně udělali ostatní, kdyby načapali Izunu s Mabatakim si povídat takhle ve městě. Raiden by jim nejspíš šel podat ruku.

Amai Hachimitsu

Zatím vše vypadalo docela bezproblémově. Mebataki a Izuna se navzájem představili a podali si ruce. V tu ránu se ale Izuna otočil na Amai a zeptal se na jméno jí. Tehdy si Amai všimla jeho očí, po zádech jí přeběhl mráz. Nakonec se však přemohla a zvedla ručku, každopádně šlo vidět, že se lehce třese.
Hachimitsu...A...Amai
Odpověděla se stále nataženou rukou. Avšak pocit, že dojde k nějakému fyzickému kontaktu mezi ní a Izunou jí děsil.

Mebataki

Když podával Izunovi ruku a ani potom se jeho výraz nijak nezměnil, stále se tvářil docela neutrálně a na jeho očích nikdo neviděl nic, protože přes ně měl hedvábný tmavý šátek, který zakrýval i značnou část jeho obličeje. Když Izuna oznámil, že se bude mluvit o nich, Mebataki tiše přikývl. Bylo to vlastně i to, co chtěl on, takže nebyl důvod to komentovat. Byl zvědavý, co mu Izuna řekne.

Mebataki

stále nemluvil, jen poslouchal. Izuna byl zřejmě typ člověka, který se snažil uvést svůj protějšek znejistět tím, že ho nepustí ke slovu. Zajímavé. Mebatakimu to ale nevadilo, stejně se většinou víc dozvěděl od lidí, když je nechal mluvit o tom, co bylo podle nich důležité, než kdyby se vyptával nebo přerušoval. Navíc toho sám nikdy moc nenamluvil tak jako tak.

Amai Hachimitsu

A pak ten chlápek promluvil i na ní. Amai byla v šoku, ale nechtěla zklamat Mebatakiho.
Ano..
Odpověděla a sklopila zrak na špičky svých bot. Poté zvedla hlavu a všimla si pohledu Anzaie. Jeho pohled byl naprosto jiný, než u toho druhého chlápka. Amai až po nějaké chvíli došlo, že docela zírá a proto opět sklopila zrak. Poté poslouchala všechny ty řeči o drcení nepřátel, což se Amai vůbec nelíbilo. Byla Quincy a logicky by měli být shinigami její nepřátelé, ale nikdy jí vlastně nic zlého neudělali. Vždycky jí přišlo, že agresoři byli více méně Quincy, ale tenhle svůj názor nikdy nevypustila z úst. Amai si poupravila rukáv panda mikiny na své pravé ruce, nenápadně ho tím stáhla dolů, takže celou ruku schovala. Poté pevně stiskla malého plyšáka medvídka Pandy, kterého měla na svém Quincy náramku. Byla to opravdu stresující situace.

Mebataki

lehce kývl hlavou.
"Rádi s vaší skupinou budeme spolupracovat, Izuna-san. Zajímavé, již druhá nabídka spojenectví, dnes je, zdá se, významný den pro všechny Quincy. Navrhuji sejít se přesně za dvacet čtyři hodin zde a domluvit plány a podmínky, souhlasíte?" navrhl. O Izunově pistoli věděl. Jestli v ní byla nějaká duševní energie, tak ji vnímal, a pokud nebyla, tak si tak nějak domýšlel, že to, co Izuna drží, by mohla být zbraň, a byl raději na pozoru. Ovšem navenek nedal nic znát a jeho postoj i výraz byly stále stejné.