Město

Amai Hachimitsu

Trošku nadskočila, jak se lekla nově příchozí dívky. Naštěstí nevypadala příliš nebezpečně, ale což bylo horší, vystavovala Amai další velice nepříjemné situaci.
No..eeehm..
Přiložila si dlaň k puse a lehce pohledem uhnula k Mebatakimu, poté se opět podívala na velice bláznivou dívku.
Odešel..
Odpověděla stručně a výstižně. Amai nevěděla, kam se Izuna s tím druhým klukem vydali. Amai pochopila, že slovo kawai bude zřejmě na ní, lehce se jí začervenaly tvářičky. Amai nebyla zrovna mluvka, obzvlášť k lidem, které vůbec neznala.

Anzai

K Izunovým krémům přihodil i svoje tužidlo a růžovou pěnu do koupele.
Pak všechny položky zaplatil a pomalu je narovnal do kachýnkové tašky.
Účtenku samozřejmě schoval do peněžky, kvůli podezíravosti securiťáků.
Když vcházeli do obchodu s oblečením, zastavil se u výlohy a prohlížel se dlouhou duhouvou šálu. Vypadala opravdu stylově a dokonce i za rozumné peníze!
Se spokojeným úsměvem vešel do obchodu a začal hledat svoji vysněnou.

Amai Hachimitsu

Dívka z vteřiny na vteřinu zcela změnila svoje chování. Když natáhla ruku k Amai, tak sebou Amai instinktivně trochu cukla, ale nakonec tedy dívku nechala udělat to, co chtěla udělat. I když to tedy moc nechápala.
A-amai..Hachimitsu..
Odpověděla a párkrát zamrkala. Tohle bylo opravdu zvláštní konverzace.
A..vy?
Amai se překonala a též se na něco zeptala.

Izuna

Ve chvíli, kdy Anzai vešel dovnitř, uslyšel Izunovo - "On to zaplatí." Pak jen uviděl, jak kolem něj Izuna prošel někam dál. Na pultu byla vyskládaná hromada oblečení. Prodavač za ní skoro ani nebyl vidět. Měl ale radost z toho, že bude mít velkou tržbu.

Izuna si mezitím došel sednout do pizzerie, kde si objednal tři pizzy. Měl hlad. Navíc tady dělali největší pizzu v Tokiu. Tedy, alespoň to slyšel.

Rori

"Rori! Jmenuju se Rori!" odpověděla růžová dívka a dál hleděla na Amai. Pak se podívala na Mebatakiho a vykulila oči. Přilepila se na Amai, objala jí oběma rukama a přiložila rty k jejímu uchu. "On nevidí?" zeptala se a přitom hleděla na Mebatakiho.

Amai Hachimitsu

A opět jí dívka stavila do další velice stresující situace a to tím, kdy se na Amai podezřele moc namáčkla. Normálně by Amai vyšilovala, ale u téhle dívky..né že by to bylo Amai příjemné, ale neumírala z toho jako vždycky.
A-Ano..
Odpověděla klasicky polovičním šeptem a stále stála tak trochu zaražená.

Mebataki

málem nasekal dívku na nudličky, když se tak najednou objevila, ale nakonec to dobře dopadlo, když usoudil, že prozatím není násilí nutné. Byl tak trochu smutný, protože když poprvé zakřičela "kawaii", myslel si, že je to na něho, ale ono nebylo, bylo to na Amai-san. Nedal na sobě ale nic znát, jen přešlápl na místě. Ovšem vypadalo to, že tato dívka má něco společného s Izunou. To mohlo být užitečné, ale taky nebezpečné.
"Amai-san... musíme se připravit," připomněl své žákyni, aby tady nemarnila čas. Na dívku nereagoval, když ona tak ignorovala jeho.

Amai Hachimitsu

Tím že Amai chytla za ruce, byla Amai donucena pustit malého plyšového medvídka pandu, kterého celou dobu svírala. Měla ho stále připevněného na náramku na ruce, kterou vyvolávala luk, i když to už zřejmě nebylo potřeba. V tu ranu promluvil Mebataki a Amai opět lehce naskočila. Podívala se na Rori.
Promiň, ale budeme muset jít..
Poznamenala a ohlédla se na Mebatakiho a lehce se usmála. Poté se opět podívala na Rori a nahodila super kawai úsměv, během kterého téměř až zavřela oči.
Třeba příště..
Lehce naklonila hlavu a o krok ustoupila, doufala, že jí ta dívka opravdu pustí.

Anzai

Když zdlábl další kousek pizzy, zamyslel se.
"Musím projet její výdaje..." řekl pomalu, vzpomínaje na ekonomickou část své práce.
"Barvy nejsou nejlevnější a určitě se to projeví na jejím daňovém vyrovnání,"  prohlásil.
Pak pohledem zhodnotil jejich dosavadní nákupy.
Výdaje za oblečení se v posledních měsících opravdu zvedly do nepříjemných výšin...
Pak zkontroloval jak je na tom Izuna s jídlem...

Izanagi

Dostal to, co chtěl. Tohle bylo nadmíru užitečná a obrovsky důležitá informace, jelikož nyní znal Izunův a Mabatakiho pohyb. Nyní potřeboval, aby tuto informaci dostal někdo, kdo je s ní schopní něco udělat. Izanagi sáhl do kapsy, z které vyndal krabičku, nebyla velká, ale ani malý, skoro vypadala jako pouzdro na brýle. Izanagi ji otevřel a v ten samý okamžik se krabička rozzářila modrým světlem - samozřejmě Izanagi to dělal mimo zorné pole kohokoliv. Z krabičky po chvilce formování energie vyletěl pekelný motýl, který byl přesnou replikou toho, který zemřel pod Yoshirem.

Izanagi začal diktovat.

Zpráva pro Razakiho:

Nechal motýla letět za Razakim, moc dobře věděl, kde je, jen si nebyl jistý co přesně tam dělá. Kdyby měl druhého instantního motýla, mohl ho poslat do Karakury, ale to se nedalo svítit. Izanagi se nyní zabýval Izunovo společníkama, které špehoval. Vlastně to vypadalo, že to jsou normální bytosti, s vlastníma city a cíli. Izuna však měl s Izanagim spoustu společného. Oba dva měly naprosto stejné oči a Izanagi velice dobře věděl, jak takové oči získat. Byla to životní cesta, kterou si oba dva zvolili a více než jakákoliv jiná bytost mezi těmito světy mohli vědět, jak bolestná cesta to je.

Anzai

Pohodlně se opřel do židličky a dal si další hlt nápoje.
Z kapsy vytáhl své hodinky na řetízku a zkontroloval čas.
Byl celkem překvapen, že obědvají v poměrně normální dobu.
S vyfouknutím které dělají přecpaní lidé se podíval na poslední kousek jeho pizzy a nakonec se rozhodl to nepřehánět.
Pak se jen zeptal Izuny na otázku, na kterou byl schopen odhadnout odpověď.
"Budeme pokračovat v nakupování?"

Izuna

"Ještě jsem nedojedl," řekl maličko podrážděně. "Až dojím, tak se rozhodnu," odpověděl Anzaiovi a ublíženě si kousl do pizzy. "Ale nejspíš už ne, musíme se vrátit a probrat s ostatními taktiku. Pozoroval nás nějaký shinigami a já jsem si jistý tím, že touto dobou už informoval ostatní o tom, že se tam zítra sejdeme," ukousl si další kousek sýrové pizzy.

Yoshiro

Do Jitenova baru se otevřely dveře. Dramaticky zafoukal vítr a dovnitř vešla bělovlasá postava. Pomalou chůzí se vydal směrem k baru a přitom se rozhlížel, jestli někde neuvidí toho parchanta, jehož špinavé reiatsu předtím ucítil, když byl v chrámu.

Amai Hachimitsu

Amai věděla, že se bude muset přemoct tak strašně moc, jak jen to jde, aby dostala jí i Mebatakiho z téhle situace. Mile se usmála a uchopila Rori za obě ruce, které poté vložila do svých dlaní.
Půjdeme na večeři zítra po té schůzce ano? Slibuji, že minimálně já s tebou půjdu. Zajdeme do nějakého rozkošného podniku, ju?
Pravila svým milým hlasem. Samozřejmě skoro až šeptala, protože v tomhle fakt nebyla vůbec dobrá. Cítila teplo na svých tvářičkách, které byly samozřejmě celé červené z toho, jak strašně moc se teď styděla.

Mebataki

Vypadalo to, že Amai-san to zvládá, takže se otočil a pomalu odcházel. Dívka spolčená s Izunou byla opravdu zvláštní a určitě by navíc chtěla, aby za všechny zaplatil. A ještě by mohla nenápadně vyčmuchat informace, které nechtěl s Izunou sdílet. Ne že by nevěřil Amai-san, ale vycítil, že je poměrně nesvá, takže se trochu bál, že by jí něco mohlo proklouznout. Už takhle vyzradila, že byl slepý. Ne že by to byla až tak zásadní informace, ale Amai ji vydala bez jakéhokoli zaváhání, takový vliv na ni ona dívka měla, a to bylo nebezpečné.


Yoshiro -> Bylo to zvláštní, ale celý bar byl úplně prázdný a tichý, a to ještě zdaleka nebylo po otvírací době. Když jsi chvíli stál a prohledával očima prostor, otevřely se dveře naproti tobě a v nich stál Jiten. "Zavřel jsem kvůli tobě, abychom se spolu mohli napít. Doufám, že to oceníš," pronesl s mírným úsměvem.

Izuna

"O Rori bych se nebál. Ona ví, jak se o sebe postarat," odpověděl Anzaiovi a konečně dojedl svoji druhou pizzu. Pak začal přemýšlet, co s tou třetí. Byl docela dost najedený, ale nechtěl jí tu nechávat. Hmm. Rozhodl se, že si jí nechá zabalit. Když už ke stolu přišla ta slečna, se kterou Anzai flirtoval, využil toho.
"Můžete mi jí zabalit, prosím?" zeptal se slušně a vstal. Ukázal na Anzaie. "On to zaplatí," řekl mile a šel čekat ven.

Rori

"Oooooh...?" Dostala ze sebe zklamaný zvuk. Ten slepečák jí kazil radost. Neměla ho ráda. Asi. Sáhla do své růžové kabelky a vytáhla duhový kapesníček, kterým si utřela slzu. Sice jí žádná netekla, ale mohlo to dojmout Amai a Mebatakiho.
Když Amai navrhla, že půjdou na véču po zítřejší schůzi, přikývla. Byla zdrcená, ale nenechá si to ujít. Nakonec se na Amai naposledy usmála, na Mebatakiho vyplázla jazyk a zmizela.

Yoshiro

Beze slov přišel k baru a posadil se na stoličku. "Jo," řekl jen a čekal na to, co za pití mu Jiten podá. Yoshiro si byl moc dobře vědom toho, že Jitenovi je jasné, proč tam bělovlas přišel. A určitě mu to nedá zadarmo. Proč se předtím ale nenapít co? Možná mu do toho Jiten dá nějaký jed. Ne, to by bylo pod jeho úroveň. Jiten byl podrazák, ale Yoshiro pochyboval o tom, že by hollow klesl až tak hluboko, že by se někoho pokusil zbavit jedem. Jiten byl lhář a podvodník. Nebyl to ale srab.

Jiten

došel důstojně k baru a dal se do ladné přípravy skleniček a jejich obsahu. Nakonec nabídl Yoshirovi výběr mezi zlatavou tekutinou v nízké broušené sklenici a modrým koktejlem ozdobeným deštníčkem, třešní a plátkem citrónu. Nic neříkal, což bylo pro něho netypické, ale vše prováděl velice uctivě a významně.

Yoshiro

Bělovlas si vzal tu broušenou sklenici se zlatavou tekutinou. Přisunul si jí k sobě, ale zatím se nenapil. Místo toho se podíval na Jitena a věnoval mu jeden dlouhý pohrdavý pohled. "Končím s hraním si na dobráka," řekl Yoshiro dost vážným hlasem. Pak se konečně napil. Pořád z Jitena nespouštěl oči.