Seireitei - Město

Aki -> Hikari se na tebe pousmála z druhé strany stolku, potom sklopila oči k jeho povrchu a začala z něj smétat nějaké drobečky. "Čajový obřad je velké umění, ale pořád jsou to jen suché listy, které sypete do konvice, abyste nepil samotnou teplou vodu," pronesla bez úsměvu a když byla hotova s drobečky, zadívala se do zahrady, kde se ve větru pomalu klátily holé větve sakur.

Aki Maki

Aki se ze zamyšleným pohledem podíval na Hikari. Kde se v tak mladé dívce braly takové myšlenky? I když po tom, co si tato dívka prožila se Aki ani nedivil. Aki se lehce usmál.
Určitě by jste byla dobrá v psaní haiku, Hikari..
Pravil s milým úsměvem a lehce naklonil hlavu do strany. Poté se i on zadíval na suché větve Sakury. Přišlo mu trochu zvláštní, že jsou holé. Aki se podíval po místnosti a zahradě s tím, že překontroluje zbytek rostlin v okolí. Zajímalo ho, jestli jsou vsechny takové trochu suché. Airisu ale měla dokonalé podmínky a Hikari se o ní starala, proč byla ale tak povadlá? Aki si náhle uvědomil, že má až příliš dlouho na tváři zamyšlený výraz. Podíval se na Hikari a usmál se.

Mitoshi Antero

"Hmmm?" zamručel překvapeně. To od Hikara nečekal! Ani trochu popravdě.
"Uvidíme se později," řekl mu na rozloučenou a pak se k Baru otočil úplně.
"V tom případě je kdykoliv právě teď, Baru-san, půjdeme?" zeptal se jí napřímo.
Těšil se, až si popovídají. A hlavnĚ ona vypadala, že si potřebuje s někým promluvit, tak se Mitoshi rozhodl že tu pro ní bude a že jí udělá oporu, jestli jí bude potřebovat.

Hiyori Antero

"To je celkem doba!" řekla překvapeně "tou dobou jsme s Kirou byli v Rukongaii a nevěděli jsme která bije...." dodala.
"A kde jste vlastně přišla k Artemis? Všude je s vámi ale pořádně nevím kde se vzala," vypálila hned další otázku. Mít ochočeného vlka? Super cool!

Razaki -> Shojiro si sedl zpátky do svého sedátka a rukou ukázal na jedno proti sobě, aby se Razaki také posadil.
"Jde spíše o to, co bych mohl udělat já pro vás," řekl. Při pohledu na ten spis Razaki viděl své jméno, pod ním jméno Batariel a další hromadu informací o něm.
"Omlouvám se za to jak vypadám, obnovovat spisy a informace je vyčerpávající. No nebudu chodit kolem horké kaše, proč jsem vás zavolal. Před nedávnem jste přišel o část své síly v podobě vašeho meče. Je tu slabá šance toho, že byste zanpakuto mohl zase mít," vysypal ze sebe to, co měl na srdci.
"Chcete ji zkusit využít?"

Aki -> Hikari se tomu jen napůl úst usmála. "Jsem," pravila. Od malička musela v rámci výuky poezie napsat desítky haiku a dokonce i její učitel o některých řekl, že jsou dobré, a to bylo co říct. "Ale toto bych do haiku napsat nemohla. Poezie je o všem, jen ne o realitě."


Baru

"J-já..." zakoktala a podívala se mimoděk směrem k nemocnici. "Ne, nic. Ráda půjdu!" Ano, pravda, byla sice momentálně troska, neschopná, ztracená, neučesaná, neupravená, ale ze zkušenosti věděla, že kdyby to odložila, možná by Mitoshi mohl zase někam zmizet, a to už by asi nezvládla. Doteď vynaložila tolik energie na to, aby se mu vyhýbala, že úplně zapomněla, jak ráda je s ním. Už samotná jeho přítomnost ji přivedla částečně zpátky k rozumu. "Zrovna jsem dostala chuť na dobrý čaj..." zasnila se trochu a byla to pravda, takže doufala, že někde v okolí přežila nějaká čajovna.

Hoshi Kitsune

Kitsune se musela pousmát nad tím, jak se Hiyori zatvářila překvapeně. "No vidíš a za tu dobu jsi to vypracovala na zástupkyni, kdežto někdo tuhle práci dělá třeba dokonce dýl jak já a je pořád jen členem." odvětila. Pak se zeptala na Artemis, což jí vytvořilo na tváři ještě větší úsměv a dokonce i vlčice se ohlédla, když uslyšela své jméno. "Před dávnými a dávnými časy....víc jak sto let to je...fíha, ten čas letí...ehm..." odkašlala si, jelikož trochu odbočila od tématu. "Před těmi více jak sto lety, jsem jí našla ještě jako malé vlče zraněnou v lese. Nějakou dobu jsem tam čekala, jestli se třeba neobjeví její máma, ale když začala být tma a zima, tak jsem jí vzala domů a postarala se o ní. I přes to, že mě několikrát pokousala. Chvíli nám to trvalo, ale nakonec jsme se skamarádili a zůstali spolu, viď?" pronesla a usmála se na Artemis, která zvesela vydala nějaký ten vlčí zvuk podobný štěkotu.

Aki Maki

Aki se se zaujatým výrazem zadíval do stolu. Hikari byla pomalu první člověk v Soul Society, se kterým si takhle trochu déle popovidál od útoku Izuny. To budou nyní všichni takhle vážní? To co se stalo byla katastrofa, ale musí se jít dál. Nakonec Aki s úsměvem pozvedl hlavu a podíval se na Hikari.
Třeba budu mít jednou to štěstí a nějaké hsiku od vás si přečtu..
Pravil. Nevěděl co dále na to má Hikari říct, což bylo zvláštní, protože většinou si vždycky nějakou odpověď našel, ať už dobrou nebo špatnou.
A jaký čaj že to dnes budeme pít?
Zeptal se s milým úsměvem. Levou rukou si klasicky projel ofinu. Dnes už to udělal častěji než normálně. Foukl trochu do své ofiny.
Nevíte o nějakém dobrém kadeřníkovi?
Pravil s trošku stydlivým úsměvem. Až teď mu došlo, jak zženštile to asi znělo. Ale Aki se nechtěl nechat ostříhat od kdejakého šupáka!

Aki -> Hikari chtěla přispět do konverzace nějakým haiku, ale napadala ji samá depresivní, tak jen mlčela. Zrovna v té chvíli přišla dívka s čajem, takže se na ni tázavě podívala, aby zodpověděla, jaký čaj přinesla. "Zelený s jasmínem," řekla s úctou služebná, uklonila se a odešla. Hikari nevypadala dvakrát nadšeně, ale beze slova si nalila a nalila také tobě. "Já chodím bohužel do salónu, který je výhradně pro dámy. Ale vždycky můžete zkusit Ruyichiho-taichou..." usmála se na tebe a v očích jí na chvíli poskočila jiskřička škodolibosti. Když opět položila konvici na její určené místo, podívala se na tebe. "Maki-san, nebude vám nepříjemné, když k vám budu zcela upřímná?"

Aki Maki

Aki uctivě přikývl, když mu Hikari nalila čaj. Poté ho mírně pozvedl a přivoněl. Podíval se na Hikari se spokojeným úsměvem a šálek položil na zpět.
Ještě je moc horký..
Pravil potichu. Poté se lehce pousmál nad vtípkem od Hikari.
Né, že bych neměl víru ve své kolegy ve zbrani..ale myslím, že se bez toho nakonec obejdu..
Pravil a rukou udělal gesto jako, to je dobrý. Poté Hikari položila Akimu otázku. S úsměvem přikývl.
Naopak si toho budu opravdu vážit..ať je pravda jakákoliv a bolí sebevíc..
Pravil a nakonec pozvedl šálek čaje a lehce usrkl. Bylo to překvapivě dobré, že by nakonec Aki nasůel zalíbení v čaji?

Aki -> Hikari lehce přikývla. Očima střelila do chodby, jako by snad chtěla zjistit, zda ji slyší strážný. Ale rychle obrátila pozornost zpět k tobě. "Když jsem říkala, že již nemám sílu uchovávat křivdy, byl to jen jeden z důvodů, proč tu s vámi sedím a mluvím, proč vás nevykážu nadobro z našeho domu," začala. "Ten další je... Nevím, na kolik si dokážete představit výchovu lidí, jako jsem já. Ano, nikdy jsem neměla hlad, vždycky mám co na sebe a kde se ohřát, mám služebné a ochránce, takže bych si neměla stěžovat. Ale je tu také tolik přetvářky, tolik pravidel... Neustále se musím zdát taková nebo taková, nesmím ukazovat slabost, musím stále udržovat důstojnou tvář a pověst rodiny Kuchiki." Uvědomil sis, že tím tak trochu navazuje na menší výbuch, který jsi v ní probudil během vašich minulých setkání, když jsi trval na tom, aby ti řekla, co by chtěla dělat, kdyby mohla. "Ale před vámi... Maki-san, vy jste viděl moji nejhorší tvář a já vaši. Vy znáte moje stránky, o kterých neví ani moje vlastní matka, natož bratr. Takže i když stále nenávidím to, co jste udělal, láká mě vaše společnost, protože cítím, že jste jediný člověk, před kterým se nemusím nikdy přetvařovat, pokud nebudu chtít. Ještě jednou se omlouvám... ale chtěla jsem, abyste to věděl."

Izumi Razaki

"Zajímavé..." řekl Razaki. Zajímavé na tom bylo ale především to, že měl nějakou složku o něm... muselo to dát dost práce sestavit. "Kde jste k tomu přišel?" nezapřel svojí úřednickou náturu.
Neméně ho ale zajímalo, jak by mohl mít zanpakuto... Batariel, který byl jeho součástí stovky let byl pryč, definitivně. O to se postaral důkladně. Mohl kapitán přijít na nějaký způsob, jak vytvořit nějaké nové? Razaki si promnul bradku a zamyslel se.
"No, technicky jsem o svoje zanpakuto nepřišel, ale zavraždil jsme ho... nicméně ano, víceméně je to tak jak říkáte..." řekl zcela otevřeně Razaki. Nebylo tajemstvím, že Batariel byl něco mezi Hitlerem a komentátorem na youtube.
"Můžete mi o tom říct víc? Jak je možné získat zanpakuto poté, co o jedno přijdete..." zeptal se

Aki Maki

Opět usrkl z čaje, poté ho položil zpět na stůl a pohlédl na Hikari s očekávajícím výrazem. Ruku si zapřel o koleno a podepřel si hlavu. Ani se nehnul během toho, co Hikari mluvila, nechal jí to hezky v klidu dopovědět. Poté co dokončila svůj proslov, tak se opět narovnal a mile se usmál.
Moc si vážím toho, co jste mi teď řekla Hikari. Hlavně se prosím neomlouvejte, nemáte proč..
Pravil klidným tónem. Opět se natáhl pro šálek s čajem, prvně si přivoněl, následně krátce fouknul a poté se lehce napil. Šálek poté sevřel v dlani, už nebyl tak horký a proto příjemně hřál. Zvedl oči od čaje a pohldél opět s úsměvem na Hikari.
Promiňte, vyrazila jste mi úplně dech..
Pravil a lehce se zasmál. Zahleděl se opět s úsměvem do čaje jako mladý stydlivý kluk.
Máte pravdu Hikari..
V ten moment opět zvedl hlavu od čaje a pohlédl na Hikari.
..neumím si představit jaké to je vyrůstat v těchto podmínkách. Nechci, aby to znělo nějak troufale ale..myslím, že jsem si toho všeho všiml. Vždycky jsem obdivoval, co všechno jste schopná udělat pro svojí rodine nehledě na sebe. Nechápal jsem to. Nyní k vám budu upřímný i já. Kdybych vás nudil tak mě zastavte..
Pravil s úsměvem, opět se lehce napil čaje a poté začal.
Při té rozhodující bitvě jsem měl zemřít. Ale místo toho, jsem se setkal se svými rodiči. Bylo to poprvé co jsem zjistil, že na mě někomu záleželo. A jim na mě záleželo více než na svých vlastních životech. Obětovali se pro mě a to mi dodalo sílu poté bojovat. A když jsme poté dorazili do Soul Society, tak jediné na co jsem dokázal myslet byla Airisu..a vy Hikari. Věděl jsem, že jsem vám strašně moc ublížil a nemohl jsem celý život žít s pocitem, že bych aspoň nezkusil poprosit o odpuštění..
Pravil a pohlédl na Airisu. Momentálně neměl sílu podívat se na Hikari.
A ještě jedna věc. Tehdá jsem zjistil, že můj skoro celý život byl režírován jedním mužem. Vzepřel jsem se a od té doby se mi stala spousty dobrých věcí. Nechci tím říct, aby jste udělala to samé. Ale je důležité, aby jste si našla čas i na svoje záliby. A našla si místo, kde můžete být tím, kým opravdu jste. Máte na sobě velké břemeno své rodiny a velice dobře ho nesete. Ale chřadnete jako tady Airisu Hikari..
Při oslovení Hikari na ni pohlédl s milým úsměvem.
Nabízel jsem vám svůj meč..nyní vám tedy nabízím svá slova, jak jste sama říkala. Má divize je téměř prázdná, nikdo nechce ke kapitánovi Akimu do divize. Kdykoliv budete chtít Hikari, tak můžete přijít. Já se snad naučím dělat čaj a můžeme si příjemně posedět a popovídat. Můžu vám zde nechat zřídit pokoj, který by jste si udělala podle sebe, mohla by jste tam kdykoliv chodit a dělat si co chcete. Není to nic oproti tomu cojsem vám udělal, ale někde s odpuštěním snad začít můžu..
Pravil, pohlédl do čaje a napil se. Zpod čaje pohlédl na Hikari a lehce se usmál. Čekal na její reakci.

Aki -> Hikari se usmála, i když ti to trochu připadalo jako úsměv, který věnujeme dítěti, které mluví o něčem, čemu nerozumí. "Děkuji za nabídku, zvážím ji," řekla skoro pobaveně. Potom se rozhlédla po zahradě a maličko se zakabonila. Přemýšlela, kde může být její bratr. Touto dobou už býval doma, že by se někde zdržel? A nebo zjistil, že je tu Maki-san. Něco jí říkalo, že kdyby to věděl, nejspíš by si našel záminku, aby nemusel domů.

Aki Maki

Aki si s úsměvem usrkl čaje. Tak nějak tušil, že jeho nabídka asi zrovna nevyjde. Ale zkusil to. Jak už jsem říkal, Hikari pro něj byla záhada. Několikrát ho zarazila, že nevěděl co říct a když už si myslel, že odpověděl správně, tak dostal ledovou sprchu. Tedy aspoň tak to Akimu přišlo.
Dobře..
Odvětil a odložil šálek na stůl, už ho docela bolela ruka, přeci jen ho už držel nějakou dobu. Lehce se uchechtl.
Nemračte se Hikari..už jste jak ten váš strážný. Popíjíte výborný čaj, máte krásnou zahradu ve které vás nikdo nehlídá a máte čas vypnout. Navíc úsměv sluší každému člověku více. Když už jsme u těch upřímností..
Pravil a opět se trošku stydlivě zasmál.
..je tu ještě jeden důvod, proč bych nenavštívil Ruyichiho..
Aki se na chvíli odmlčel. Zřejmě přemýšlel, jestli to opravdu říct a zřejmě i Aki byl před Hikari zvláštně upřímný. A asi ani nechtěl, aby stála konverzace.
Jak jistě víte, tak má kočku..
Pravil Aki a lehce přimhouřil při pohledu na Hikari pravé oko. Možná už by jí mohlo dojít, kam tím směřuje. Nebo ho trošku pomučí a bude to muset říct na plnou hubu?

Aki -> "Omlouvám se, na chvíli jsem se zamyslela," ospravedlnila Hikari svou zachmuřenou tvář. Pokračoval jsi potom v nezávazné konverzaci, očividně tebe vůbec netrápilo, že tu Yasumaru stále není. "Hmm. Jste alergický?" zeptala se zdvořile na důvod, proč ti vadí, že má někdo kočku. Sama proti kočkám nic neměla, i když psy měla radši.

Aki Maki

Aki se lehce zasmál. Takže to nakonec přeci jen bude muset říct. A ano, Akiho netrápilo, že tu Yasumaru zatím není. Mohl v klidu mluvit s Hikari a oddalovala se nepříjmná řeč s někým, koho Aki prodal. Což nikdy nebylo příjemné.
No..tvrdí se to. Ale pravda je trochu jiná..
Pravil. Poté nahodil dost zamyšlený výraz obličeje, rukou si opět podepřel bradu a pohlédl na Hikari.
Existuje něco, z čeho máte opravdu panickou hrůzu?
Zeptal se a lehce naklonil hlavu. Opravdu ho zajímala odpověď. Vlastně byl rád za cokoliv nového, co o Hikari zjistil.

Mitoshi Antero

Věnoval ji jeden ze svých milých úsměvů a pomalu vyrazil.
"Čaj... myslím, že v kavárně jsem nedávno nějaký v nabídce viděl, co myslíte..." zadumal se ohledně Vysmátého Arrancara.
"Nebo znáte jiný podnik?" zeptal se jí hned na to.
Zatím nějak tak mířil k již zmíněné kavárně, ale jestli měla Baru jiný nápad tak by hned změnil kurz.

Hiyori Antero

Sto let? Kapitánka i Artemis musí mít dobrý hydratační krém...
Hiyori samozřejmě věděla jak funguje stárnutí u shinigami ale tuhle myšlenku si neodpustila.
"Inu... s prořídnutí našich řad to dost ulehčilo..." řekl trochu smutně. Přeci jen i jí umřeli nějací přátelé.
"No, asi toho máte spolu hodně za sebou že," řekla a hned pokračovala "tý jo to je fakt doba..."
Pak se tvářila hodně udiveně a nějak nic neříkala



Razaki -> "Z části záložní archivy ve světě lidí, z části to co nebylo zničeno a z části těžká dřina mě a ostatních zde. A o všech silnějších jedincích se udržují záznamy," vysvětlil krátce.
Pak ještě poslouchal věci o zavraždění Batariela a následné Razakiho otázky.
"Ano, zavraždil jste ho a tím jste ho úplně zničil. A pokud někdo úplně pŕíjde o svou zanpakuto tak jí skutečně nelze získat zpět. Jsou případy, kdy je subjektu odebrána síla, ale jeho duše je pořád stejná tudíž jsou schopnosti pouze potlačeny a nebo omezeny do doby, než je k nim znovu umožněn přístup. To ale není váš případ, jak jsme se již shodli," při říkání této věty si hrál s jednou tužkou, co držel.
"Batariel byl odlišných od jiných zanpakuto a tím nemyslím jeho maniakální sklony. Jeho druh se k členům vašeho klanu pouze přisává, jako nějací paraziti, pro někoho symbionti. Tímto spojením s vámi, potlačil tu část vaší duše, která by se za normálních okolností stala běžnou zanpakuto," pokračoval dále, ale najednou tužku kterou držel s klepnutím zastavil o stůl.
"Je šance, že stále existuje a že bude možné jí vyvolat," dokončil.

Baru

jen zavrtěla hlavou. Žádný podnik neznala. V poslední době když neseděla v divizní budově, tak svoje okolí příliš nevnímala. A vlastně ani tam. Takže to vypadalo na Vysmátého Arrancara. Nebylo to ani daleko.
"Už... už je to hodně dlouho, co jsme spolu naposledy mluvili..." začala Baru nejistě, protože byla trochu nervózní a nechtěla, aby bylo ticho. Pokud si dobře pamatovala, naposledy s Mitoshim mluvila, když byla v nemocnici v karanténě... to nebyla zrovna příjemná vzpomínka. Ani na to všechno, co následovalo.

---> Vysmátý Arrancar


Aki -> Hikari pozvedla jedno obočí a zadívala se na tebe. "Vy máte panickou hrůzu z koček?" pronesla a znělo to, jako že tomu může jen těžko uvěřit. Na tvou otázku samozřejmě neodpověděla, považovala ji za rétorickou.

Aki Maki

Aki se rozhlédl po okolí, jestli tu náhodou není někdo, kdo by je mohl poslouchat. Naklonil se o kousek blíž k Hikari, ale fakt jen o kousek.
Ano..a teď je to jen naše tajemství..
Zašeptal s lehkým úsměvem a laškovním mrknutím. Poté se opět narovnal a uchopil šálek z čaje, který už tentokrát dopil. Přeci jen upíjel už docela často. Až teď Akimu došlo, jestli vůbec už viděl Hikari napít se čaje? Na vteřinku maličko znervózněl, ale snad to bude v cajku..

Hoshi Kitsune

Kitsune se na Hiyori usmála. "Nepodceňuj se tolik, Hiyori. Upřímně řečeno, jsi nejlepší podkapitán, jakého jsem kdy měla..." pronesla k ní s úsměvem. To, že měla zatím jen dva, raději nezmiňovala.
Nad tím, jak byla celá udivená ohledně toho, jak dlouho se s Artemis znají, se musela usmívat. "Jo, to tedy máme. To dobré i to zlé. Častokrát mi i zachránila život." řekla Kitsune. "Upřímně...Takový Raiden je ještě o dost starší, než já...a bůh ví kolik je Razakimu...." pronesla a ušklíbla se, jak to občas dělávala.

Aki -> Hikari vypadala, že tomu pořád ještě úplně nevěří. "Zajímavé..." pronesla a na rtech jí zahrál malý úsměv. Potom se napila čaje, což tě určitě uklidnilo. Pouze čekala delší dobu, než vychladne, toť vše. "Jste si jistý, že je moudré mi svěřit takovou slabinu?" podívala se na tebe zpoza svého kalíšku.

Raiden

Jo, Raiden se zase jednou měl. "Ach, žádost o doplnění toaletního papíru... BAN-KAI!" ozvalo se tím, co byla jeho kancelář. No, věc se měla tak, že momentálně byla divize obestavená barierama sedmé třídy, jen aby zadrželi jeho reiatsu, protože musel schválit či zamítnout žádosti a podobně. A tohle už byla osmá žádost o toaleťák ten den. Proč záchody nespravuje jen čtvrtá divize?! Měl by takové pravidlo zavést, pak by to podepisoval jen jednou. Navíc, už do sebe sypal šestý šumák za tři hodiny. Nad divizí se sakra bouřilo. Když dopodepsal poslední papír na stole, trochu se uklidnil, otočil se bokem od svého stolu a opřel se do opěradla. "Jak jsi tohle jen zvládala..." povzdechl si trochu a v ruce svíral tubu od šumáku.

Kaoru

"To chfe kuid!" Ozvalo se ode dveří, kterými prošel Kaoru. V rukách držel velkou krabici a v puse měl nějaké papíry nebo co. S krabicí došel do rohu kanceláře, tam s ní mrskl a papíry vytáhl z pusy. Podíval se na ně, pak s nimi párkrát zatřepal.
"Mám tu nějaké žádosti." Začal si to pročítat. "Jo, nechceš to vidět." Řekl a roztrhal další žádosti o doplnění toaletního papíru. "Potřeboval by sis odpočinout."

Raiden

Jeho synátor vrazil do dveří s dalšími papíry. Jak nádherné. Nikdy ho neviděl raději... jen teď přemýšlel, jestli mu dá zaracha na sto nebo dvěstě let. Naštěstí si Kaoru všiml jeho výrazu a zlikvidoval lejstra dřív, než se k nim Raiden dostal. "Jo, potřeboval bych si odpočinout. Dlouhá dovolená, tak dva tisíce let... i když počkej, tu už si vysloužil jiný momentální kapitán, jen jí ne a ne dokončit," povzdechl si trochu. Bylo to smutné, ale Aki tu stále byl. "Co je nového?" zeptal se raději na novinky.

Izumi Razaki

Razaki vypadal opravdu zamyšleně. "Ano, nějak podobně to skutečně funguje... nebo spíš fungovalo. Mám dojem, že s Batarielovou smrtí to "prokletí klanu Izumi" pokračovat nebude..." řekl. Tenhle člověk ho začínal fascinovat. Věděl věci, které by nejspíš vědět neměl... asi byl opravdu dobrým vědcem, což ostatně pro kapitána 12. divize byl tak trochu předpoklad.
"Nicméně o to jsem se právě už pokoušel... pokoušel jsem se komunikovat s touhle částí jako s normálním zanpakuto a nic... zkoušel jsem hlubokou meditaci a také nic... nicméně předpokládám, že vy máte nějakou... vědečtější metodu než sedět pod vodopádem a snažit se pročistit si hlavu..." řekl. Satoshi by mu nejpíš narval nějaké sondy do mozku, jen proto, aby zjistil, jestli tím nezjistí něco zajímavého... nebo by mu vyměnil hlavu za hlavu žraloka... nebo něco robotického... tenhle člověk se zatím zdál o poznání méně... Satoshi

Aki Maki

Akiho opravdu lehce uklidnil fakt, že se Hikari napila ze svého hrníčku. Aki se lehce usmál. Nevěděl, jestli to měla být nějaká provokace, ale Hikari přitom vypadala docela roztomile. Člověk by býval řekl, že není schopná ublížit žádné živé bytosti..no..
Ano, vlastně jsem rád, že jsem Vám to řekl. I když jste jediná, kdo zná nyní mé tajemství. Jak vy to děláte Hikari..ještě před chvíli jsem se třásl mezi dveřmi a nyní bych Vám na sebe řekl první i poslední..
Pravil s úsměvem a trochu nevěřícně zakroutil hlavou. Poté se Aki lehce zarazil, lehce přimhouřil pravé oko a dobré dvě sekundy takto zíral na Hikari.
Nemáte náhodou v rodině někoho s podobnými schopnostmi? Sháním si šarmantního podkapitána, který by mi pomohl s chodem divize..a no..jak to říct..ukázal lidem, že být v sedmičce není tak špatné..
Pravil s úsměvem a očko hodil na Airisu, jako by se stále ujišťoval, že to je opravdu ona a že je tady s ním.