Seireitei - Město

Aki -> Vyprovodil tě tvůj oblíbený Hikarin osobní strážce.


Yasumaru

zůstal stát, dokud si nebyl jistý, že Aki už je pryč. Při tom se trochu nechápavě koukal na květinu, ke které byl kapitán tak familiérní. "Neboj, už tě nebude obtěžovat," řekl potom směrem k Hikari, která nic neodpověděla a stále se tvářila neprostupně, a sedl si k ní ke stolu. Hned na to přicupitala dívka s čajem a nalila mu do nového kalíšku. Ale místo toho, aby se napil, chvíli beze slova seděl, a potom prudce smetl ze stolu hrnek, ze kterého pil Aki, až odletěl někam do trávy daleko od terasy. Celý stolek se tím pohybem posunul a vylil se tak celý zbytek čaje. Hikari se na to dál jenom dívala, ale vypadala mírně udiveně. "Promiň..." zamumlal Yasumaru s pohledem upřeným někam na zem, a vstal. "Musím za vrchním kapitánem." S tím rychlou chůzí odešel.

Aki Maki

A tak Aki během pár vteřin přišel o první osobu, s kterou se po dlouhé době bavil. Ale Aki byl Aki a jemu vždy zakázané ovoce chutnalo ještě lépe. S úsměvem poděkoval stráži a pokračoval cestou pryč od domu rodu Kuchiki. Ještě se tak jednou ohlédl a s úsměvem se zadíval na sídlo. Poté se elegantně otočil a pokračoval do kasáren své divize. Jeho následujíci aktivita? Asi jako vždy, jít do své kanceláře, číst si, přeskládávat kartičky v albu a možná vyplnit nějaký ten papír.

Yasumaru

Za branou sídla přešel plynule do shunpa, takže bylo otázkou chvíle, aby se dostal k první divizi. Tak se zastavil a chvíli váhal, v hlavě si rovnal, co musí vrchnímu kapitánovi říct a jak. Byl rozrušený a Aki tomu vůbec nepomohl, takže doufal, že to bude aspoň trochu smysluplné. Poté vstoupil a zamířil ke kanceláři, kde nyní sídlil Tomisura Raiden. Pokud tam byli nějací povolaní lidé, sdělil jim, že potřebuje mluvit s kapitánem. Pokud ne, došel sám až ke dveřím kanceláře, na které zaklepal.
"Tomisura-taichou, potřebuji s vámi mluvit," pronesl dost hlasitě na to, aby ho bylo zevnitř slyšet. Věděl, že tam momentálně kapitán někoho má, ale domníval se, že jeho zpráva nepočká.

Mito Ruyichi

S doplněnou energií se vrátil do města. Měl tolik úkolů, že nevěděl ani kde začít. Pomalu ani netušil, do jaké divize patří. A když ještě k tomu všemu zahlédl svou matku, jak skáče z křoví do křoví s fotoaparátem v ruce, začal pochybovat, že je opravdu z rodu Ruyichi. Mito se musel chytit za hlavu. "Já snad musím být adoptovaný." pronesl pro sebe.

Aki Maki

Sotva se Aki objevil u své kanceláře, tak ho odchytil jeden odvážnější ze sedmičky. Aki si nepamatoval jeho jméno, ale věděl, že ho pověřil důležitým úkolem. Klučina mu hned nahlásil, že úkol splnil. Akiho ex-kapitán je v Soul Society a dokonce si založil akademii. A když už v tom Aki byl, tak proč si neodškrtnout další věc na seznamu. Okamžitě pomocí shunpa zmizel, ani nepoděkoval..syčák.

----> Akademie

Raiden

Raiden si vyslechl hlášení o tom, kde kdo byl. Jen pokýval hlavou. Jen u Yasumara si nebyl jistý, kde mohl být. Ale nejspíše si jen někde nechával seřizovat oko nebo tak něco na ten způsob. No, jenže... pak se mu za dveřmi ozval známý hlas. Asi byl už seřízen. "Ale jistě, pojď dál," vyzval ho Raiden a naznačil Kaoruovi, aby se uklidil někam na bok místnosti. "Co potřebuješ?" zeptal se Yasumara rovnou k věci.

Hikaru

"Souhlasím." Ozvalo se Mitovi nad hlavou a ze střechy seskočil Hikaru. "Jinak bys nebyl takovej šupák. Heh!" Zazubil se na bratra a pravačkou si pročesal vlasy. "Kam máš namířeno?" zeptal se.

Kaoru

My o vlku! Najednou se tam objevil Kuchiki Yasumaru - kapitán třinácté divize. Kaoru ustoupil o několik kroků dozadu k oknu a uklonil se na pozdrav. Potom mlčel.

Yasumaru

vešel dovntiř a uklonil se vrchnímu kapitánovi na pozdrav, kývl i na jeho syna.
"Kapitáne..." začal, ale hned se odmlčel a zhluboka si vydechl. "Mám pro Gotei 13 zprávu od císaře Rukoni, Tokuto Nobora. On... ehm, žádá, aby do dvou měsíců všichni kapitáni a zástupci složili zbraně a odstoupili, zbytek shinigami aby přešel pod jeho velení. Vzkazuje, že má ve svých řadách dostatek vojáků a shinigami, kteří se nevrátili ke Gotei 13, že by nás dokázal zničit, pokud odmítneme. Jeho důvodem je, že Gotei 13 je prý příliš slabé než aby plnilo svou funkci, a také nás viní ze zničení Rukongaie. Tvrdí, že jsme nebezpeční a že je potřeba nás odstranit." Tak, snad to shrnul všechno. Zatím pouze vyřídil, co mu císař řekl, ale doufal, že dostane i příležitost nějak vyslovit svůj názor na to. Ovšem nebylo na místě se vyjadřovat, dokud ho vrchní kapitán nepožádá, samozřejmě.

Raiden

Raiden Yasumara poslouchal celou dobu, co mluvil. Dříve by nad tím mávl rukou, že je ten císař idiot, ale jelikož na tom Gotei bylo fakt bledě, měl by se touto situací zabývat a to urychleně. Poukázal Yasumarovi, aby si sedl naproti němu ke stolu a vytasil se se dvěma hrníčky. Do nich pak nalil z termosky čaj. Trochu neobvyklé pro něj. "A tvůj názor na to? Myslí to vážně, není to jen nějaký rozmar?" zeptal se Yasumara s vážným tónem v hlase. Svým okem sledoval jeho oko. Celá ta blbost s Rukoni mu přišla směšná. Sám v Rukongaii vyrůstal pár let, znal to tam. Celý život se snažil lid Rukongaie bránit a oni příjdou s takovouhle kravinou. Vůbec se mu to nelíbilo.

Yasumaru

si sedl a vzal si i čaj. Doma to nějak nevyšlo, takže si ho rád dal tady. Navíc s vrchním kapitánem asi nikdy čaj nepil... vždycky mu nabízel jen sake.
"Já si myslím," začal opatrně, "že to myslí naprosto vážně. Myslím, že je přesvědčený, že dělá to nejlepší, co může. Ale... a promiňte, že to přichází ode mě... ale je hodně naivní a nezkušený, aspoň takový dojem na mě udělal. Je taky dost mladý. Udělal v Rukoni strašně moc práce, nemyslím si, že je to špatný člověk... ale ani si nemyslím, že by nás dokázal nějak ohrozit, co se týče síly. Ale pokud má opravdu ve svých službách shinigami, kteří se zachránili při útoku Quincy a nechtěli se vrátit, boj by znamenal, že budeme stát proti vlastním... a i když nebudeme bojovat, a já doufám, že nebudeme..." podíval se trochu nejistě na Raidena, "pořád to znamená, že je tu nejspíš hodně nespokojených shinigami, kteří nás tu nechtějí... spolu samozřejmě s pravděpodobně celým Rukoni, který je otevřeně proti nám..." Pak si povzdechl. Byl rád, že není vrchní kapitán.

Hiyori Antero

Cítila, že s každým dalším krokem ji těžknou nohy.
Bylo velice náročné zvládnout ustát takové reiatsu...
A ještě k tomu si kapitánka všimla, že má nějaké problémy!
"No v pořádku uplně ne, je to fakt síla," řekla a potom si odfrkla.
"Ale myslím, že to zvládnu," hned pokračovala a pokračovala dále.

Mito Ruyichi

Jak Mito uslyšel Hikarův hlas, tak si povzdechl, no a nakonec k němu zvedl oči. "Jasně, šupák." pronesl ironicky a taky se na bratříčka zazubil. "Ale pořád jsem mnohem lepší než ty. Nebo o něco přesněji. Vždy tě porazím." rýpl si Mito. "A kam jdu, tě nemusí zajímat." ukončil rozhovor Mito a už chtěl odejít, když v tom se v kroku zarazil. "Tak moment." začal uvažovat Mito nahlas. "Šupák? Jen šupák? To je od tebe snad nejmilejší urážka. Skoro jak poklona. Nejsi nemocný?" zeptal se starostlivě Mito a prohlédl si Hikara od hlavy až k patě a zase zpět. "Takže co chceš?" zeptal se nakonec otráveně a složil si ruce na hrudi.

Hikaru

Hikaru si opřel ruce nízko v pase a zaklonil se dozadu. Neodpustil si samozřejmě výraz, který se dal popsat jen slovy - na pěst. "Proč si myslíš, že po tobě něco chci?" zeptal se. "Zase chytrákuješ?" zabručel. Mito ho s tímhle hrozně štval. Vždycky věděl, když po něm někdo něco chtěl. Celkově měl Hikaru pocit, že Mito dokázal poznat, co si člověk myslí. Bylo to otravné. Asi další z jeho talentů. Pche.
Pak se ale narovnal a dokonce se i uklidnil. "Vlastně." Řekl a zabořil se do Mita odhodlaným pohledem. "Bojuj se mnou. Potřebuju vědět, jestli jsem zesílil nebo ne."
Naposledy když Mita vyzval, dostal přes čumák. Vlastně kdykoliv ho vyzval, tak dostal. Hikaru měl ale pocit, že teď by to mohlo být jinak.

Mito Ruyichi

"No jasně. Já to věděl. Co jiného by to bylo." prohlásil vítězoslavně Mito. Zase to dokázal odhadnout a to se nemusel ani moc snažit. Pak si ale zase povzdechl. "Hele, ne že by mě nebavilo ti stále udělovat jednu lekci za druhou, ale myslím, že už toho máš dost." řekl jako odpověď. "Co takhle nejdříve zkusit porazit ségru. Pak s tebou budu bojovat." dodal ještě a poplácal soucitně Hikara po rameni.

Hikaru

Hikaru čekal, že ho Mito odbije. Nečekal ale, že ho pošle za sestrou. To bylo horší než jakákoliv urážka. Ne že by Mei nebyla skvělá bojovnice. S ní ale nechtěl bojovat. Tohle bylo mezi nimi. Jejich bratrská rivalita. Když Mito položil Hikarovi ruku na rameno, bělovlasovi se zablesklo v očích, jeho ruku chytil za předloktí, odrazil se, přeskočil ho saltem a zkusil ho hodit přes sebe. Rozhodně by neměli bojovat tady. A Mitovi se pravděpodobně ani nechtělo. Hikaru byl ale impulsivní a navíc ho bratr rozzuřil.

Raiden

"Všichni víme, jak můžou být mladí a nezkušení nebezpeční, když si za něčím stojí," pronesl Raiden vážným tónem a okem zabloudil na chvilku ke Kaoruovi. Díky němu měl až moc dobré povědomí o tom, jak můžou být mladí nevypočitatelní.
"Taky doufám, že nebudeme bojovat, ale složit zbraně? Co je to za blbost, máme se vzdát kusu vlastní duše? Opustit vlastní domov, kde žijeme i stovky let? Copak mu nedochází, že nebýt nás, tak už tento svět vůbec neexistuje? Žádné Seireitei, žádný Rukongai, nic?!" zvýšil trochu hlas. Raiden věděl, že za to Yasumaru nemohl, nechtěl na něj řvát, byli jiní, které by z chutí seřval. "Musíme zjistit, kdo jsou ti, co se k němu přidali," pronesl nakonec. "A měli bychom informovat ostatní..." dodal ještě.

Kitsune

Starostlivě se chvílemi dívala na Hiyori. Moc dobře viděla, že zpomaluje. Sice jen maličko, ale ano. Kitsune srovnala svou rychlost s její, aby si nepřipadala, že zdržuje. "Líbí se mi tvoje odhodlání. Navíc...ber to jako trénink. Pokud to ale na tebe bude už moc, tak se nepřemáhej, ano?" pronesla k ní s úsměvem. Pak se na okamžik zarazila a trochu se ušklíbla. "Cítím, že je tam právě Kuchiki-taichou. Asi budeme muset chvíli počkat." oznámila jí.

Mito Ruyichi

Mito stačil sotva opovrženíhodně zasyčet a už byl ve vzduchu. Ale nebyl odhozen. Vlastně využil kinetickou sílu, kterou na něho použil Hikaru. Takže ho vlastně přeskočil. "Teď já." oznámil suše Hikarovi a v tom okamžiku použil osoto gari. Takže tlakem rukou vyvede Hikara z rovnováhy směrem vzad. Přednoží pravou nohou, kterou pak prudce podraží pravou nohu Hikara. Takže by měl Hikaru skončit na zemi. Mito ho nehodlal posílat do žádné zdi, protože pak by tu zeď znovu musel stavět a toho už měl za tu celou dobu plný zuby.

Yasumaru

"No technicky vzato Rukongai už opravdu není..." poznamenal, ale chápal, jak to vrchní kapitán myslí. Pokrčil rameny. "Myslím, že o tom takto vůbec nepřemýšlí, a bude těžké ho přesvědčit. Také by mě zajímalo, kdo se k němu přidal, ale jsem přesvědčený, že nikdo z bývalých kapitánů by takto Seireitei nezradil..." Bohužel... "Jak to ale zjistit?" Vypadalo to, že někdo zažije dobrodružnou výzvědnou misi pod záminkou, že se chce také k císaři přidat...

Raiden

"Technicky vzato jsem jsem už trochu starší ročník a bude to pro mě vždycky Rukongai," poznamenal s mírným úsměvem. "Je pravda, že mnoho špehů nasadit nemůžeme, nemáme na to kapacity. Ale mohlo by se to zkusit," pronesl zamyšleně nad situací zjišťování informací. "Ještěže máme za dveřmi druhou divizi, tu určitě něco napadne," dodal nakonec a mávl rukou, načež se otevřeli dveře do jeho kanceláře. "Čau Kitsune, jen pojď dál. Tohle se tě týká taky," pozval na pokec dalšího kapitána. Ještěže měl v kanceláři židle navíc, nějakou si mohla vzít. Technicky vzato jich tam měl dohromady 13, kdyby se náhodou musela dělat nějaká dlouhá porada.

Hikaru

Hikaru ani pořádně nevěděl, co se stalo a už ležel na zemi. Jak ho mohl tak lehce složit? Zase ten stejnej pohled. Mito stál vysoko nad ním a on byl dole. Zatnul obě pěsti, rychle se otočil a zvedl se. Aniž by se na bratra podíval, prostě se rozběhl pryč. Možná to neměl tak rychle vzdávat, ale vřelo to v něm. Tušil, že ať by přišel s čímkoliv, Mito by ho prostě dokázal přebít něčím lepším.
Vyskočil do vzduchu a začal se shunpem přesouvat pryč.

Kaoru

Měl tak trochu pocit, že je tu maličko navíc. Stál u okna a vždycky když se na něj nedívali, tak se opatrně posunul trochu dozadu. K tomu, o čem mluvili, toho nemohl moc říct. Byla to kapitánská záležitost. Samozřejmě se to týkalo i jeho, ale věřil, že se jeho otec rozhodně správně. Vždycky to dokázal, ne?
Měl na situaci s Rukoni vlastní názor, ale nechával si ho pro sebe.

Hiyori Antero

"Myslím, že moment kdy toho na mě bude moc, poznáte," řekla z těžka a opřela se o zeď.
Cítila ale, že se (snad ^^) kapitánovo reiatsu trochu mírnilo, protože měl na práci něco jiného.
A pak se otevřely dveře.
So-taicho pozval dál jen kapitánku a tak tam Hiyori jen stála a moc nevěděla co má dělat.

Kitsune

Kitsune s Hiyori stály před Raidenovou kanceláří. No a čekaly, až kapitán Kuchiki řekne Raidenovi vše, co měl na srdci. Nepřišlo jí vhodné je rušit. Proto mezitím drbala Artemis, protože jí šťouchala čumákem pořád do ruky. Nečekali ani moc dlouho a dveře se otevřeli. Jenže nikdo nevycházel, jen jí pozvali dovnitř. Už jen při slovech, že se jí to týká taky, věděla, že se jí to líbit nebude a že je tu zase další průser. To tu dlouho nebylo. "Počkej tady, Hiyori, ano?" pronesla ke své zástupkyni a usmála se na ní. No a pak Kitsune s Artemis vešla dovnitř. Kývla Raidenovi na pozdrav. "Kuchiki-taichou..." kývla i na Yasumara. "Chci vůbec vědět, cože se mě to týká?" zeptala se pak.

Raiden

"A Hiyori, ty pojď taky, zařaď se támhle k mladýmu. Poslouchej jako on, pak se vás chci na něco zeptat," pronesl klidným hlasem, ale tak, aby to Kitsunina podřízená slyšela. Dveře se pak zase zavřely. "Do dvou měsíců máme složit zbraně, my kapitáni a zástupci a vše předat císaři Rukongaie, teda Rukoni. Taky ti to zní tak hezky jako nám?" oznámil Kitsune přímo. Nejspíš tušila, že zase řeší nějaký průser.

Hiyori Antero

Na kapitánův rozkaz kývla a přeběhla k oknu, kde stál Kaoru.
Když uslyšela to, co po nich císař Rukoni chce, spadla jí brada.
Co to bylo za blbost? Čím chtějí argumentovat?