Seireitei - Město

Kitsune

No dobře, tak Hiyori venku nezůstala. Nevadí. Třeba se něčemu přiučí...třeba tomu, že císař je velmi naivní člověk. No...i Kitsune na chvíli spadla brada. "Co je tohle za blbost? Jak ho vůbec může napadnout, že bychom na to přistoupili? A proč vůbec? Nebýt nás, hnili by ještě teď ve svět lidí, sežrali by je hollow a já nevím co ještě...a on přijde s takovouhle kravinou?" ano, Kitsune se netvářila nadšeně. Vlastně jí dost iritovalo to, co se dozvěděla. Upřímně měla chuť do něčeho praštit. Třeba do císaře..ehm. Pak se zhluboka nadechla a vydechla, aby se uklidnila. "Fajn...co s tím budeme dělat?" zeptala se pak už klidněji, stále se ale dost mračila. Jedno však věděla jistě. Akamara nikomu nedá. A pochybovala, že by se někdo jiný své zanpakuto, co nebyla jen zbraň ale část duše shinigami a ve většině případů i přítel, vzdal.

Mito Ruyichi

Mito chtěl Hikara zastavit v úprku. Už k němu natahoval rukou, ale na poslední chvíli změnil její směr a zajel si prsty do vlasů. Sakra! Co teď? chudák Mito vůbec netušil. Hiraku byl hrozný paličák. Když za ním půjde, jen to zhorší. Jenže je to jeho bratr. Mito chtěl mít Hikara rád. Bratrsky samozřejmě. Možná někde hluboko uvnitř ho i měl rád. Jenže to by Hikaru nesměl být Hikaru. Aaaaaaaaaaa! kopl do vzduchu. "To je horší, než mluvit s holkou." nadával tam. A začal přecházet sem a tam. Nemohl se rozhodnout.

Yasumaru

se cítil dost nesvůj, když z úst kapitánky druhé divize vycházela taková slova nevhodná pro dámu. A nebyl ani moc nadšený, jak neuctivě všichni mluvili o císaři. Sice měli pravdu, ale přece jen, Yasumaru ho na jednu stranu chápal a uznával jeho zásluhy. Ovšem co s tím vším dělat, aby to nedopadlo špatně, to také nevěděl. Věřil ale, že císař se určitě dá časem přivést k rozumu, když s ním budou trpěliví.

Raiden

"Císař argumentuje tím, že jsme počátek veškerých problémů, bojů a válek, které se stali v minulosti. Ironií je, že mu asi nedošlo, že nadruhou stranu jsme jediný důvod, že tenhle svět ještě vůbec existuje. A ne jen tenhle," pronesl Raiden ke Kitsune, která měla podobnou reakci jak on sám.
"Ano, otázka je, co budeme dělat. Máte nějaké návrhy?" zeptal se jich. Potom stočil svůj pohled směrem k Kaoruovi a Hiyori. "A co vy, mládeži? Jaký je váš názor na situaci a jak byste jí řešili?" položil jim možná překvapivou otázku, ale stále byl kapitánem 1. divize, takže se jich prakticky mohl zeptat na cokoliv.

Kaoru

No a tohle byl přesně ten důvod, proč se pomalu blížil k oknu. Chtěl z něj vyskočit, protože věděl, že se ho otec zeptá na nějakou takovou otázku. Nestihl to ale. Sakra. Výmluvně se podíval na Hiyori, ale zdálo se, že ta mu tam nepomůže. No, byl synem vrchního kapitána, na něco snad přijde. Ach jo, byl přepracovaný.
"Neměli byste odevzdávat zbraně. Císař neví, co se může stát. Měl by být rád, že je tu tolik silných shinigami, kteří jsou ochotní pozvednout zbraň, když je potřeba." Odpověděl tedy.

Hiyori Antero

"Blbost..." zamrmlala si pod nosem.
Pak se ale rozhodla, že raději podá plnohodnotnější odpověď
"Já souhlasím s ostatními, je to hloupost. Možná má na své straně nějaké shinigami a kdo ví co všechno, ale přeci jen my jsme ta obranná skupina, která ví jak se má chovat... Třeba by šlo domluvit se na nějakém kompromisu..." začátek těhle vět říkala celkem nahlas a sebejistě, nicméně obě tyto věci se z jejího hlasu postupně vytrácely a poslední slovo už skoro ani nešlo slyšet. Vůbec nevěděla, co by měla dělat...

Kitsune

Kitsune si vyslechla další info od Raidena a nad tím, že jsou počátkem všeho zlého, protočila oči. Pak se zeptal na jejich návrhy. Nejprve nechala mluvit Kaorua s Hiyori. "Praštit ho, aby se mu rozsvítilo, asi nepřipadá v úvahu, že?" pronesla. Hned na to si povzdychla. "Jinak souhlasím s tím, že mu zanpakuto rozhodně nedáme. Navíc...co má vlastně v plánu, když ho neposlechnem?" zeptala se nakonec.

Yasumaru

"To mi přesně neřekl, i když jsem se ptal... Počítá s tím, že jeho podmínku přijmeme. Po pravdě... těžko říct, jestli má nějaký plán pro ten případ, ale něco mi říká, že se nebude bát drastických následků... které mohou skončit nepěkně pro nás i pro něho..." povzdechl si. I když věřil, že by se ubránili, stejně bylo jasné, že násilné řešení ublíží oběma stranám. "Také si myslím, že bychom se měli pokusit ještě nějak dohodnout," pokývl na Mitoshiho dceru, která to navrhla.

Raiden

Raiden si povzdechl, tohle opravdu nebylo dobré. "No, jsou dvě možnosti. Skočíme za ním na návštěvu, proplesknem ho v případě nouze a bude to dobrý. Nebo si nejdříve zjistíme více detailů s tím, že na něj nasadíme zvědy. Když k němu přeběhlo tolik shinigami... údajně, tak by to šlo," pronesl nakonec a otočil se ke Kitsune, která tu šéfovala divizi špehů a assassinů.
"Každopádně, jsme jednotní v tom, že se svých zanpakuto nevzdáme a ani svých domovů, čímž prakticky odmítáme veškeré jeho podmínky. Tudíž kompromisů moc nepůjde se obávám. Pokud nemá nikdo variantu tři... tak se asi půjdu připravit na pokec," dodal nakonec.

Yasumaru

"Ehm, pokud bych mohl, so-taichou..." přihlásil se o pozornost znova, když viděl, jak se Raiden chystá sám na vyjednávání. O jeho mírotvorných schopnostech samozřejmě nepochyboval (ehm), ale stejně měl pocit, že by mohl být ku prospěchu. "Císař oslovil mě, protože pocházím z významného rodu, myslím, že to pro něho něco znamená. Možná by bylo rozumné, kdybyste mě vzal s sebou... Navíc jsem s ním už mluvil, možná dokážu jeho myšlenkové pochody trochu lépe odhadnout, než vy. Je dokonce možné, že s vámi nebude chtít vůbec mluvit." Doufal, že si to kapitán nevezme nějak špatně, to by ho mrzelo, jen chtěl být užitečný.

Raiden

Raiden se mírně pousmál. "Inu, pokud sis nevšiml, tak jsem používal plurál, což mělo vystihnout to, co jsem myslel a tím bylo, že půjdeme všichni jak tu jsme," vysvětlil Yasukaprovi jeho původní záměr. Sám by tam nešel. Tak půl minuty by se držel a ve chvíli, kdy by Císař zmínil, že pokud to neudělají, tak se něco stane, tak by císař umřel. A to by moc hezký podpis neudělalo.

Kitsune

Kitsune trochu překvapilo, když první možnost, kterou Raiden navrhl bylo opravdu císaři jednu případně vrazit. Druhou možností byl zvěd. Kitsune nad tím zapřemýšlela. Nebyl to nejhorší nápad, ale neslo to také svá rizika. Co když se ten zvěd přidá na druhou stranu, zlákají ho? Co když ho prokouknou? No a to už Raiden zase začal mluvit.
Raiden se chystal připravovat na setkání s císařem. Tak to RIP císař. Znala Raidena moc dobře na to, aby věděla, jak dokáže být Raiden diplomatický. Pak se Yasumaru nabídl, že půjde taky, což znělo jakožto dobrý nápad. Jenže následně Raiden prohlásil, že půjdou všichni. Kitsune se na něj překvapeně podívala. Chápala, proč by měl jít Yasumaru, ale proč i ona? "Tím všichni myslíš i mě a Hiyori s Kaorem?" ujišťovala se.

Kaoru

Ne! Jen to ne. Jako by už Red neměl dost NPC, za který hraje. Kaoru si povzdychl. Opravdu by nejradši vyskočil z okna. "Nemůžu jít, musím dohlížet na divizi v otcově nepřítomnosti." Uklonil se kapitánce druhé divize. Pak se dost sugestivně podíval na otce. "Někdo se v otcově nepřítomnosti musí starat o divizi. Pořád je tu hodně práce."

Mito >>>

"Hej, Ruyichi." Uslyšel Mito z dálky. Mito si všiml, že k němu běží jeden z jeho kolegů z divize. Tobio. Zároveň to byl i jeho ročník a kamarád z akademie. Celý udýchaný se zastavil u Mita.
"Tebe najít. To je skoro nemožnej úkol." Hlasitě vzdychl a narovnal se. "Máme misi. Přišlo to přímo z první divize. Chceš vědět jakou?" Jen tak přátelsky Mita šťouchl loktem do ramene.

Mito Ruyichi

Mito už chtěl zase někam zmizet, tentokrát asi do divize. To by si rozmyslel až cestou. V jeho zmizení ho ale zastavil Tobio. Podíval se jeho směrem. "Ahoj Tobio." pozdravil ho a sledoval jak celý udýchaný k němu spěchá. Mito se musel šibalsky usmát. No jasně, že ho nejde najít, když nechce, aby ho někdo našel. Mizení mu vážně jde, tak jako mnoho ostatních věcí. Mito si poslechl, co měl Tobio na srdci. "Mise?" povytáhl překvapením obočí, ale pak se zase usmál. "No jasně, že chci vědět, co je to za misi, když přišla přímo z první divize." přikývl. Na šťouchnutí nijak nereagoval.

Mito >


"Vypadá to, že v Rukoni se pohybuje nějaká podivná osoba. Dost blízko na to, aby nás to zajímalo. A když říkám podivná, tak ne dobrým způsobem. Vypadá to, že kde se pohne, tak se děje něco zlýho. Budeme to prošetřovat a zkusíme ho najít. Prý ho máme přivést pokud možno." Řekl Mitovi, co bylo zhruba napsáno v popisu jejich mise.

Mito Ruyichi

Nebyl to sice detailní popis mise, ale stačilo to. Podivnost se vážně těžko specifikuje. Mito pokrčil ramena. "No dobře. Celé to zní sice podivně, ale o to zajímavěji." přikývl. "Dojdu si pro nějaké věci a můžeme vyrazit. Sejdeme se před divizí." dodal. Přeci jenom se to může i protáhnout, nebo zvrtnout. Matka mu říkala, ať počítá vždy s více možnostmi, o to je pak snadnější se na ně připravit.

Pokud už Tobio neměl nic dalšího, tak vyrazil do divize pro menší batoh, do kterého naskládal základní věci - jako malou cestovní lékárničku, sušené maso (i když není vůbec nic moc), gumové medvídky (pro zlepšení chuti) a ještě něco, co mě zatím nenapadá. Když měl zabaleno, vyšel před divizi, kde počkal na kamaráda, nebo Tobio už čekal na něho, těžko říct.

-> Mitoshi Antero

Zrovna opustili s Baru-san kavárnu a vydali se směrem ke kasárnám devítky.
Mitoshi zrovna zmínil, že by tam chtěl nechat Yoshirovi aspoň vzkaz, že mu takhle podle Baru-san krade.

Hiyori Antero

"Myslím, že bych tady taky měla zůstat. Kazila bych tu atmosféru tří kapitánů a v divizi by někdo zůstat měl..." řekla zase trochu tiše. Nevěděla tedy, jestli so-taicho chce s sebou i ji, ale fakt se jí tam moc nechtělo. Cítila by se tam hloupě...

Raiden

Raiden si povzdechl, chtěl totiž využít i přítomnost mladých, aby dokázali, že Gotei 13 vůbec není špatné a tak. Ale když tomu bylo tak, tak na to tedy kývl. "Dobrá, zůstaňte tu. A běda jak zase bude vyplavená divize!" podíval se vážným pohledem na Kaora a pak se obrátil ke zbývajícím kapitánům. "No, tak my asi vyrazíme, ne?" dodal k nim. Chtěl to mít z krku, pokud možno, co nejrychleji.

Baru

si připadala trochu jako malý pejsek, kterého si právě někdo vyzvedl z útulku, když se snažila udržet krok s majestátním kapitánem po svém boku. Náladou od toho taky nebyla daleko, poprvé po dlouhé době by se dalo říct, že byla nadšená. Snažila se působit aspoň trochu důstojně, když se blížili ke kasárně deváté divize. Po pravdě o svém odchodu nehodlala nikomu říkat, kromě kapitána a zástupkyně, samozřejmě. Tak nějak předpokládala, že to stejně všem bude jedno.