Město

Genma

hleděl na Yoshira.
"Řek jsem, ať řekneš á. Před chvilkou jsi neměl problém otvírat si hubu, tak šup..." pozvedl jedno obočí a čekal, až se Ruyichi uráčí poslechnout rozkaz svého doktora. A nebo si myslel, že když se tak dlouho neviděli, už nemusí dělat, co mu Genma říká?? Drzost.

Izumi Razaki

Když Razaki slyšel začátek rozhovoru mezi Yoshirem a Genmou, tak se raději vzdálil. V téhle základně snad muselo být něco zajímavého. Projít se kolem nemohlo uškodit... snad. Genma a Yoshiro si poradí... a... no Razaki raději chtěl tuhle myšlenku vyhnat z hlavy. Vydal se tedy kolem. Třeba ho čekalo nějaké příjemné překvapení... pro změnu...

Razaki -> Jak jsi tak šel po chodbě a snažil ses najít něco relevantního, co by tě zároveň odvedlo od jistých myšlenek, kterým ses chtěl raději vyhnout, zase jsi zaslechl hovor. Hlasy už jsi znal, byly to ty samé, co jsi slyšel vycházet z jedné z místností, teď se ale blížily po chodbě. A za chvíli zpoza rohu vyšli dva shinigami - vysoký, blonďatý mladý muž a o mnoho menší bělovlasá mladá žena. Když tě uviděli, zarazili se, protože jen nečekali někoho, koho neznají, a dívka už se nadechovala k pozdravu, ovšem když si tě blíže prohlédli, zarazili se ještě víc a to takovým způsobem, že na tebe hleděli s očima navrch hlavy a s pusou dokořán. Tedy aspoň ta dívka, mladík si přeci jen zachoval víc důstojnosti, ale taky se zdál překvapený.

Izumi Razaki

Razaki se procházel po základně. Nebylo tu moc k vidění. Tyhle nudné základny byly všude po světě lidí... nebylo na nich nic zajímavého. Nečekaně však Razaki narazil na nějaké shinigami. Divně na Razakiho koukali. "Ehm... copak? Mám snad něco s vlasy? Nebo na mě nasral pták?" zeptal se Razaki. Nelíbilo se mu moc, když na něj někdo takhle divně koukal. "Co nového?" zeptal se, aby prolomil ledy

Yoshiro

Yoshiro se uchechtl. Potom přišel blíž ke Genmovi a sedl si na jeho stůl. "Omlouvám se," řekl kajícně Genmovi. "Slyšel jsem, že jsem byl pryč dlouho. Pravda je taková, že pro mě to bylo včera, co jsem tě naposledy viděl." Nakonec Yoshiro sesedl níž, aby si s Genmou byli rovni a otevřel pusu s hlasitým "áá."

Razaki -> Shinigami se snažili vzpamatovat a přestat se chovat jako nevychovanci.
"Eh, pardon," zasmála se nervózně dívka.
"Promiňte, že se tak ptám, ale nejste náhodou... Izumi Razaki... bývalý vrchní kapitán?" zeptal se s mírným zakoktáním mladík.


Genma

Když se konečně Ruyichi uráčil udělat to, co po něm chtěl, vzal jeden karamelový věneček, co měl schovaný na talíři pod stolem, a vrazil mu ho do pusy.
"Aha, takže co, cestování časem?" ušklíbl se, postavil se a přešel k oknu, ze kterého se začal dívat, jako by se nic nedělo. "Slyšel jsem, že to může mít neblahé účinky... hnijící končetiny a tak dál..." poznamenal směrem k Yoshirově ruce.

Izumi Razaki

Razaki zakroutil hlavou. "Nikoliv, jsem Izumi Razaki zcela záměrně. A ano, nějakou dobu jsem byl mimo jiné také vrchním kapitánem Gotei 13, ano..." připustil Razaki. Koneckonců nebyl důvod to skrývat. "Potřebujete něco?" zeptal se Razaki poměrně přátelsky. Neměl nic proti shinigami... dokud mu nestáli v cestě...

Razaki -> "Ani ne, jenom jsme překvapený!" vypískla dívka a sklidila za to varovný pohled od mladíka, ovšem nic si z toho nedělala. "Není to každej den, co člověk potká někoho jako jste vy! Co tady děláte? Nechcete si s náma jít zahrát ping pong??"

Izumi Razaki

"Uhm... no... díky? Myslím..." řekl Razaki. Promnul si bradu. "Nicméně mám zakázáno hrát ping pong... jednou jsem uhodil do míčku moc silně a zboural jsem málem nemocnici..." řekl jsem upřímně. Naštěstí se na to relativně brzo zapomnělo, protože jsem jen pár dnů poté uškrtil Menos Grande. O tom se mluvilo o něco více

Yoshiro

Yoshiro málem dostal záchvat, když mu Genma strčil svůj lahodný sladký skvost do pusy. Věneček. Yoshiro ho ani nepožvýkal a už se snažil mluvit. "Fe fkutečnofti fa to můfe Fiten," vysvětlil Genmovi a konečně polkl. "Obelstil mě a já kvůli němu strávil spoustu let v kómatu." Yoshiro se bojově zamračil a začal se očima rozhlížet po dalším věnečku.

Razaki -> Dívka nevěděla, jestli se má začít smát, ale když se podívala na mladíka, tak se nesmál, takže se tedy taky nesmála. "Aha... dobře, no... to je škoda. A co tady vlastně děláte? Tak dlouho vás nikdo neviděl..." snažila se změnit téma.


Genma

na chvíli zúžil oči, jak se pokoušel rozluštit, co to Ruyichi říkal. Když si to domyslel, povzdechl si.
"Cože, tvůj nejlepší kámoš hollow? A že tě využil a zradil? Teda, to je ale smůla, to bych do něj nikdy neřekl..." chrochtnul smíchy a založil si ruce na prsou.

Izumi Razaki

Tihle 2 byli nějací suchaři. Popravdě mu někoho velice připomínali, ale neříkal nic. "Inu.. našel jsem další ztracenou duši... a chtěl jsem jí přivést mezi lidi... nějak se nám nedařilo otevřít cestu do Seireitei... doufal jsem, že tu zjistím něco o tom proč... "
řekl. Nebyl důvod to nějak tajit. "Nicméně... přijde mi trochu nezdvořilé bavit se s někým a nepředstavit se." řekl Razaki. Lhostejně pokrčil rameny. Nedělal z toho takovou vědu.

Yoshiro

"Když to říkáš takhle, eh," řekl Yoshiro tónem člověka, který je naprosto smířený s tím, že udělal neuvěřitelnou hloupost. "Podíváš se mi na tu ruku?" zeptal se Genmy a položil na stůl svoji spálenou ruku. S touhle rukou už Genma nějaké ty zkušenosti měl. Byla to totiž přesně ta, kterou si kdysi Yoshiro usekl a Genma mu jí vracel zpět. "Pamatuju si, že jsem se dotkl takového podivného svítícího krystalu. Pak jen tma."

Razaki -> "To právě nikdo neví, co se děje! Podle mě za to můžou Quincy. Sice to není jistý, ale stejně si myslím, že za to můžou, protože vůbec nechápou, ak to všechno funguje, akorát si myslej, že sežrali všechnu moudrost! Nemluvě o tom, že to jsou hulváti a - " dala se do vysvětlování dívka, že přeslechla Razakiho připomínku o představení. Ovšem mladík zarazil příval jejích slov tím, že jí zacpal pusu. Potom se uklonil a ji taky přinutil sklonit hlavu.
"Antero Kira, těší mě, Izumi-sama!" vyhrkl, načeš schytal pořádnou ránu od dívky, která si takové zacházení rozhodně nenechala líbit. Sledovala s uspokojením, jak blonďák proletěl papírovou stěnou, a potom zkřížila ruce na prsou a podívala se zpět na tebe. "A já jsem Ruyichi Mei. Ale technicky vzato vy jste se nám taky nepředstavil, my jen věděli, kdo jste!"


Genma

si povzdechl a podíval se na Yoshira pohledem, který naznačoval, že některým lidem prostě není pomoci. Potom přešel zpět ke stolu a opatrně vzal do rukou bělovlasovo předloktí, které začal prohlížet, na různých místech mačkat a dokonce si i čuchnul.
"Hmmm..." mračil se u toho. Vypadal velice vážně.

Yoshiro

"Nejsem teda doktor," začal a nahodil svůj nejprofesionálnější výraz, jaký dokázal. "Ale troufnu si říct, že je spálená." Genma ale určitě ví víc! Yoshiro doufal, že mu s tím pomůže. Už jednou mu ruku dokázal opravit, tak třeba to zvládne i teď. Byl to přece Genma!

Izumi Razaki

Razaki se zvědavě podíval. "Jo... ty jména... pěkný... zvláštní náhoda... protože... Ruyichi Mei jsem znával... byla sice asi takhle velká... " ukázal Razaki přibližnou výšku. "A... myslím, že byste měla jít za Genmou... " dodal ještě.
"A co se vás týče... tak s Mitoshim to asi nebude jen shoda jmen co?" zeptal se ještě, Takové náhody se prostě nestávaly...

Genma

pomalu zvedl oči k Yoshirovi a pohled, který naznačoval, že některým lidem není pomoci, se ještě prohloubil.
"Přesně tak... nejsi doktor," pronesl. "Takže se radši drž toho, co umíš, a pojď se mnou do ordinace, mám tam pár věcí, co budu potřebovat." Pustil Yoshirovu ruku a začal srovnávat nějaké papíry, které před tím rozhrabal po stole. "Ruyichi! Ještě než půjdeme..." zarazil potom Yoshira, který se dal ke dveřím. Něco mu chtěl, ale nějak se mu to asi nechtělo udělat, protože furt něco šustil na stole a dával si na čas. Nakonec přece jen obešel stůl a přišel k Yoshirovi, kterého po chvíli zaváhání na několik vteřin objal. Pak ho plácl po zádech a pustil ho. "No, ehm, tak už padej," zavrčel potom a pokynul Yoshirovi ke dveřím, jako kdyby snad nevěděl, kde jsou.


Razaki -> "Notak pardon, že jsem se nenarodila vysoká a krásná," protočila oči Mei. Když uslyšela o Genmovi, zakabonila se. "Tak to teda nevím, co bych u toho nevychovance hledala!" našpulila rty. Vypadala naštvaně, ale zároveň se trochu červenala. To už se vyhrabal zpět na nohy Kira. "Ah, Antero Mitoshi je můj otec," usmál se na Razakiho, i když trochu bolestně, a mnul si bouli na hlavě. "Hodně jsem toho o vás od něj slyšel!" dodal.

Yoshiro

Genmouš za ty roky asi trochu změkl. Yoshiro se každopádně nechal obejmout. Pokud to Genmovi pomohlo, tak fajn. "To jsou nějaký nový léčitelský metody?" zeptal se a debilně se uchechtl. "Vždycky když s tebou jdu do ordinace, tak do mě něco pícháš!" postěžoval si a dupl si, čímž Genmovi naznačil, že nikam nejde. "Máš ještě věnečky?" zeptal se.

Genma

Sakra, věděl, že to neměl dělat!
"Sklapni..." zavrčel na Yoshira za jeho blbé poznámky. "Tentokrát do tebe nic píchat nebudu, slibuju, stačí?" pokusil se ho přesvědčit. Potom ale zavětřil jinou příležitost. "Věnečky mám, ale nedám ti, dokud tě neošetřím." Litoval teď toho, že vyházel plnou ledničku karamelových labutí napuštěných uspávadlem, když se zdálo, že Ruyichi zmizel ze zemského povrchu. Měl vědět, že se mu ještě budou hodit! "Ale jdi rychle, jinak do tebe píchnu něco teď a tady a odnesu tě tam v zubech, jestli budu muset!" pohrozil pro jistotu.

Yoshiro

"Však už jdu, však už jdu," řekl ublíženě a vyrazil za Genmou. Představa karamelových věnečků ho hnala dopředu. Měl pocit jako by je nejedl roky. Když nepočítal ten, co mu Genma před chvíli strčil do pusy. Ony to vlastně roky byly. Yoshiro si to pořád ještě nedokázal dát úplně dohromady. "A budu potřebovat nějaký nový oblečení. Jak sám vidíš, tohle je v hodně špatným stavu."

Izumi Razaki

Razaki otočil oči v sloup. "Po kom máš tenhle... nesmysl pro humor? Snažil jsem se být nostalgický a naznačit..." řekl ale pak mávl rukou. "Fajn... kašlu na to, nemá cenu snažit se o nějaké překvpaení nebo metafory. Pokud nechceš ke Genmovi, tak tam nechoď... ale máš tam tatíka..." řekl Razaki. Zacukalo mu oko, sevřel ruce v pěst a snažil se potlačit chuť to tu celé zapálit. Batariel začínal vystrkovat drábky. "... no... nevím co o mě Mitoshi říkal, ale určitě přeháněl... nejsem zase tak šílený..." řekl Razaki, zatímco se snažil zastavit plameny, které mu začínaly šlehat z levého oka

Genma

se uchechtl.
"Tak to je štěstí, mám tady model přímo pro tebe!" Ordinace byla hned vedle jeho kanceláře, takže přesun jim netrval dlouho, a jakmile vešli, hodil po Yoshirovi zmuchlaný hadr. Pokud ho Yoshiro rozložil, zjistil, že je to nemocniční puntíkovaná róba na zavazování za krkem.


Razaki -> Mei nejdřív nedocházelo, cos tím myslel, takže na tebe koukala dost nechápavě, skoro jsi mohl vidět, jak jí v hlavě rachotí kolečka. "Po-počkejte... to jako že...?" nemohla pořád uvěřit, že by to chápala správně. Doufala, že to nemá být nějaká nejapná narážka! Kira začínal být z tebe mírně nervózní, takže se jen přiškrceně zasmál a nepotvrdil ani nevyvrátil nic, co o tobě slyšel nebo neslyšel od svého otce.

Izumi Razaki

"YOSHIRO! POJĎ SEM!" zařval Razaki na celou základnu. Nemohl to nikdo neslyšet... mezitím se mu konečně podařilo uhasit oko. Batariel byl na chvíli pod kontrolou. Snad... Razaki jen zakroutil hlavou, aby se vzpamatoval z téhle nepříjemné zkušenosti. Genma snad mohl Yoshira chvíli postrádat...

Razaki -> Mei se na tváři mísilo několik emocí dohromady, ale nejspíš vítězilo zmatený a také strach. Podívala se na svého blonďatého průvodce a ten nevypadal o moc moudřeji, ale aspoň se pokusil o povzbudivý úsměv. Nakonec se Mei na patě otočila a rychlým krokem se vzdalovala.
"Mei, počkej! Nechceš vidět svého taťku?!" zavolal na ni Kira, ale jenom zamumlala něco jako "Nech mě na pokoji" a stejně odešla. Mladík pokrčil rameny a omluvně se na tebe usmál.
"Ženský... znáte to..." poznamenal nervózně.

Yoshiro

"Uhm," vydal ze sebe při pohledu na hadr, který mu Genma hodil. "Ne," řekl jen a hodilo to Genmovi do ksichtu. "Potřebuu něco pořádnýho. Něco černýho. A žlutýho. Jo, mám náladu na žlutou. A potřebuju zavázat tu ruku. Nedá se na to koukat." Doufal v to, že Genma pochopil všechny instrukce a zařídí to nějak. Potom se ozval Razaki. Co asi chtěl?
Yoshiro se podíval na Genmu, pokrčil ramena a shunpem se dostal až k Razakimu. Jeho tělo bylo ještě pořád trochu mimo, takže shunpo nezvládl a rozbil se o zeď vedle Kiry a Razakiho. Dopadl na zem a úplně se mu zamlžilo před očima . Viděl nad sebou dvě postavy. Jedna vypadala jako Razaki, druhá jako někdo, koho už dlouho neviděl. "Mitoshi?" dostal ze sebe nějak.