Město

Izumi Razaki

"Hmmm... asi je to rozbitý..." řekl Razaki a schoval to zpátky. Nějak to na něj nefungovalo. "Dobrá... nebudu se vám míchat dál do života... " řekl a odešel. Měl rozhodně dost věcí k přemýšlení. Opustil dům, dveřmi, civilizovaně. Razaki nebyl fatalista, nevěřil na osud... ani nic podobného, ale ten člověk v něm vzbudil obavy. Jistě... jeho vztah s Batarielem byl vždy napjatý... a od doby... v poslední době to bylo ještě horší. Razaki se dostal na vysokou budovu, protože potřeboval klid. Posadil se nahoře. Nemohl v klidu přemýšlet, protože vždycky, když začal, uviděl před sebou tváře své rodiny... jak mohl takhle fungovat... vytasil meč a pořádně si ho prohlédl. "Batarieli... příteli... děláš mi starosti..." řekl a zakroutil hlavou.

Ruyichi Yoshiro


Ozval se hlasitý nádech, který následovalo ošklivé kašlání. Bělovlas se prudce posadil. Křuplo mu v zádech. Jako by se nehýbal roky. Celé tělo ho bolelo jako by ho někdo mučil. Snažil se opřít se o svoji levou ruku. Ta se mu ale podlomila, a tak znovu dopadl na zem. Chtěl promluvit, ale jeho hlasivky mu to nedovolily. "Co... Co se děje? Kde je Jiten? A kde..?" Pomalu natočil hlavu do strany, aby se na svoji levou ruku podíval. Byla celá spálená. Nebyl to vůbec příjemný pohled. Problém ale byl, že to vůbec nebylo čerstvé. To byl velký problém. 
Pravou rukou si hrábl na obličej. Zjistil, že má hodně dlouhý plnovous a jeho vlasy by taky potřebovaly trochu ostříhat. 
"Agh," vydal ze sebe první zvuk, když se oběma rukama pevně opřel o zem a znovu se posadil. "Kde je... Kde je ten kámen?" rozhlížel se všude kolem sebe. "Naposledy jsem ho držel v ruce." Znovu se podíval na svoji spálenou ruku. "Co se stalo?" 

Izumi Razaki

Batariel samozřejmě nemohl nic říct... a Razakimu se nechtělo s ním interagovat. Alespoň zatím ne. Byl odsud ale moc hezký výhled na celé město. Především proto, že byl na jednom z nejvyšších míst v celém městě. Razaki se rozhlédl po městě. Chtě nechtě musel přemýšlet nad tím, co dělají ostatní, jeho přátelé... Akira se jistě starala dobře o zbytek klanu... Gotei 13 měla mnoho schopných kapitánů, kteří se starali o to, aby tam všechno šlo bez problémů, Razaki vyřešil všechny své povinnosti než zmizel... nemusel si vyčítat tohle... tady nahoře byl nicméně klid... Razaki se rozhodl ještě chvíli zůstat, než se chtěl vrátit zpátky do domu, kde zrovna přebýval

Ruyichi Yoshiro


Yoshiro nepatřil k největším inelektuálům ze Soul Society, ale nebyl to žádný blbec. Měl dlouho vlasy a vousy. Když sem rozhodně tak nevypadal. Musel tu být dlouhou dobu. Jak? Proč? To byly otázky na které se chtěl zeptat Jitena potom, co mu hlavou prorazí pěst. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Potom se pokusil vstát. Nešlo to. Byl kompletně zničený. 
Rozhodl se, že zkusí vypustit trochu reiatsu. Kdyby v okolí byl nějaký shinigami, mohl by ho vycítit a najít. Zkusil to. Nebylo to nic extra, spíš jen takový fragment jeho skutečné síly. Na víc se ale nezmohl. 

Razaki > Razakimu se zdálo, že na chvíli ucítil známé reiatsu někoho ze své minulosti. Někoho, o kom si myslel, že už ho možná nikdy v životě neuvidí. Byla to ale jen chvíle a těžko se dalo určit odkud. 

Izumi Razaki

Zatímco tam Razaki seděl, tak ucítil něco divného. Soustředil se... a ano, nejspíš to šlo z té pizzérie naproti. Asi se jim tam připálila pizza. To se bohužel občas stávalo. Razaki tam už jednou pizzu jedl, ale nebyla moc dobrá.
V tom ucítil ale něco dalšího. Tentokrát to bylo daleko divnější. Bylo to skoro jako Yoshirovo reiatsu... zvláštní... Razaki se pokusil zachytit odkud Reiatsu vycházelo. Nejspíš se mu to zdálo, ale co když ne. Svoje reiatsu dál maskoval, ale vydal se po stopě. Nechtěl jí ztratit... něco tu ale bylo... mohl to snad být doopravdy Yoshiro?

Izumi Razaki

Razaki sledoval stopu... která náhle zmizela. Pokud tam vůbec byla. Možná si to jen nalhával. Zastavil se uprostřed nějaké ulice, tedy spíše kousek nad ní. Otočil se a vydal se zpět do "svého" domu. Udělal ale jen pár kroků, než se zastavil znovu. Za pokus přeci jen nic nedá. Začal se soustředit a vypustil menší množství reiatsu. Ne tolik, aby někoho mohl ohrozit, ale dost na to, aby většině města oznámil "Izumi Razaki je tady". Nejspíš se nestane nic zajímavého, možná to upozorní někoho, kdo tu hlídkoval, pokud tu někdo takový byl, ale to Razakiho ani v nejmenším netrápilo.

Genma

se válel na židli u okna, díval se líně ven a občas mrknul i dovnitř, aby se ujistil, že jeho ordinace je stále tak úžasná jako před chvílí. Nemocnice pro shinigami ve světě lidí byl jeho projekt a byl na něj náležitě pyšný. V Seireitei už nebyl pěkných pár let a zatím po tom ani netoužil, nějak ho tam nic už nedrželo... I když teď byla situace trochu jiná, teď totiž věděl, že tam ani nemůže, což ho přece jen trochu zneklidňovalo. Ale stejně nemohl nic dělat, jen tu sedět, když tu kromě něho nikdo jiný nebyl, a doufat, že se to nějak vyřeší. Jak by mohl bezmocný, druhořadý doktůrek pomoct s hledáním cesty mezi světy? Hmm... dnes to tu bylo zas mrtvý... možná by mohl jít o pár hodin dřív do baru...

Izumi Razaki

A přece... Razaki nečekal dlouho a ucítil odpověď. Tak Yoshiro je tu taky... zrovna teď? Zvláštní... Razaki měl radost... a obavy. Přeci jen... na tom obraze byl Yoshiro taky. To mohlo znamenat... ledacos. Ale k čertu s tím! Shunpem se přesunul přes několik bloků, sledoval reiatsu, dokud si nebyl jistý, že je už docela blízko. Teprve potom zpomalil a začal hledat daleko pečlivěji. Někde tu být musel, ale kde se schovával?

Izumi Razaki

Razaki došel až k nějaké starší části města. Vypadalo to skoro, jako kdyby byl Yoshiro pod zemí? Normálně by Razaki udělal další díru do podzemí, ale tady to nebylo vhodné řešení. Razaki hold použil svojí sílu, aby si uvolnil cestu. Asi to bylo bezpečnější, než odpálit celé okolí a zavalit všechno, co bylo pod ním. Ačkoliv to by bylo jistě kratší... a zábavnější...

Izumi Razaki

Razaki neměl strach, že by se ztratil. Tedy... ztrati se samozřejmě mohl, ale probourat díru na povrch mohl vždycky taky, ačkoliv to asi bylo celkem... sub-optimal. Nicméně teď když už jasně cítil Yoshirovo reaitsu se vydal rychle po jeho stopě. Respektive udělal 2 kroky, než si uvědomil, že je tu tma. Razaki si prokřupl prsty "Hadō #31. Shakkahō" vyvolal rudou kouli, kterou ale udržoval na ruce, jako lampičku. Dost nebezpečnou lampičku... ale světlo mu teď umožňovalo pokračovat v cestě aniž by o něco zakopl...

Izumi Razaki

Razaki pokračoval dál a dál. Pokaždé, když odbočoval, tak si pomocí kida udělal na rohu značku, aby mohl svojí cestu sledovat zpět. Pak ale došel k místu, kde už si opravdu nebyl jist kudy dál. Nedalo se nic dělat, musela rozhodnout náhoda. Bez většího přemýšlení Razaki zvolil tu pravou cestu a vydal se pomalu cestou dolů. Ještě, že shinigami uměli chodit po vzduchu, bylo to praktické...

Izumi Razaki

Razaki sebevědomě vykročil do vzduchu, jen aby zažil nepěkný držkopád. Úžasné. Vstal, oprášil se a podíval se nad sebe. No... cesta nahoru byla pryč. To nebylo dobré. Svítit si technikou, co slouží k vybuchování hollow nebyl asi nejlepší nápad. Nebylo už cesty zpět a tak se Razaki vydal dál. Vůbec se mu tu nelíbilo, ale co se dalo dělat. Teď už nemohl jít jinam, než kupředu

Izumi Razaki

Tohle nebylo nic dobrého. Prozatím to sice nebyl problém, ale pokud z něj něco vysávalo reiatsu, nehodlal se tu zdržet dlouho. "Je tu někdo?" zakřičel na celou jeskyni. Spolu s tím se rozběhl dál. Nechtěl riskovat shunpo někde, kde bylo reiatsu nestabilní, to mohlo dopadnout jakkoliv. Pokud tu Yoshiro opravdu byl, tak ho musel najít rychle. Začínal mít ale čím dál tím víc představu, že tohle je nějaká past. Bohužel to musel risknut... to přece přátelé dělají

Izumi Razaki

Razaki uviděl někoho v dálce. Nevypadal jako Yoshiro, alespoň na první pohled. Vypadal spíš jako něco mezi Krakonošem a Panoramixem. A nebyl na tom asi moc dobře. Rychle k němu doběhl a sebral ho ze země. "Co tu pro všechny bohy děláš?" zeptal se, zatímco ho táhl zpátky k místu, kudy sem propadl. Těch světélkujících věcí tam bylo méně a snad to ani tolik nevysávalo reiatsu. Yoshiro nevypadal, že by mu to dělalo dobře.

Ruyichi Yoshiro


Yoshirovi se zdálo, že ho někdo táhl. Vypadalo to jako Razaki, ale nebyl si tím jistý. Byl teď moc mimo na to, aby dokázal rozpoznávat obličeje nebo reagovat. Zavřel oči a snažil se odpočívat. Pokud to ale Razaki byl, tak měl Yoshiro radost. Věděl, že pokud ho odtud někdo dokáže dostat, byl to právě Razaki. 

Razaki Yoshira dotáhl až k místu, kde se propadl zemí dolů. 

Izumi Razaki

Razaki dotáhl Yoshira až k místu, kudy see propadl dolů. "No... kudy teď..." zeptal se Razaki, ačkoliv vlastně nečekal odpověď. Podíval se nahoru. "Zajímavý, najít tě tady dole? Cos tu dělal?" zeptal se. Mezitím si prohlížel, zda by se nedala ta cesta nahoru probourat nějakým vhodným útokem. Tohle rušení reiatsu bylo sice celkem nepříjemné, ale snad by to dokázal nějak probourat kdyby se snažil. Pořád mohl uvolnit dost reiatsu, aby to mělo výsledek...