Město

Yoshiro


"Jsem připraven!" řekl rozhodně. "Je čas se vrátit!" Yoshiro tasil meč a odhodlaně s ním bodl před sebe. Pokusil se znovu otevřít bránu senkai. . . . Neúspěšně. Vrátil meč do pochvy a s neporaženým výrazem se podíval na Razakiho. "Musíme najít někoho, kdo nám k tomuto řekne víc. Někde tu někdo být musí, Razaki." Snažil se zakecat to, že před chvílí vypadal jako idiot. Ehem.

Izumi Razaki

Razaki se díval, jak Yoshiro šermuje do vzduchu. "Fajn, fajn... přivoláme je..." řekl Razaki a vyslal reiatsu všude po okolí. Ne tak silné, aby ohrozilo lidi, ale perfektně zachytitelné všemi shinigami po celé Karakuře. Spoléhal tak nějak na to, že většina shinigami by se buď mohla divit kdo tu pouští reiatsu, nebo, ti chytřejší, by si mohli uvědomit, čí reiatsu to je... "Kromě toho tu někde je nějaká stanice myslím..." dodal

Yoshiro

Když Razaki vypustil reiatsu, Yoshirovi se nadzvedla ofina. "Stanice? Jaká stanice? Stanice zní dobře! Měli bychom se tam podívat. Pokud bude nepřátelská, tak se aspoň trochu protáhneme. A pokud nebude nepřátelská, tak snad zjistíme nějaké informace." Yoshiro byl připraven. Tedy, pořád na sobě měl svoje otrhané oblečení. Na to jakou dobu tam bylo, se poměrně zachovalo, ale stejně se v tom Yoshiro necítil pohodlně. "Po cestě bych se mohl někde převléct. Třeba tam budou mít nějaké oblečení." 

Izumi Razaki

Razaki zvedl obočí. "Nejsem si 100% jistý. Ale myslím, že jsem kdysy četl něco o stanici v Karakuře. Museli bysme asi trochu hledat... ale nejspíš jí najdeme, Karakura není zase tak velké město." řekl. Pravdou bylo, že Razaki se necítil na setkání s dalšími shinigami. Yoshiro byl jeho přítel, nejlepší přítel. Člověk, pro kterého by udělal všechno. Ostatní shinigami byli... problém. Nepříliš velký, ale přesto. Nedalo se ale nic dělat. "Chceš je jít hledat hned?" zeptal se

Yoshiro


"Chtěl bych. Pokud se na to ale necítíš," pokrčil rameny. V Razakiho obličeji bylo vidět, že se na to asi moc necítí. "Můžu to jít najít sám, zjistit co a jak a dát ti vědět." Zdálo se mu to jako rozumný návrh. Razaki, kterého znal, by s ním šel určitě a nic by ho nejspíš nezastavilo. Problém byl, že tohle nemusel být ten Razaki, kterého znal. Za tu dobu, kterou byl Yoshiro mimo, se určitě změnila obrovská spousta věcí. Bylo to strašidelné. Hodně strašidelné.

Izumi Razaki

Razaki zakroutil hlavou. "Nene, pomůžu ti, samozřejmě... bude to rychlejší." řekl rozhodně. Byl připraven mu pomoci. "Navíc nenechám přítele ve štychu..." řekl nakonec. Přeci jen, Yoshiro byl asi nejblíž k rodině, co teď měl... "Chceš se rozdělit? Prohledáme větší množství území rychleji..." zeptal se. "Nebo půjdem dohromady... víc očí víc vidí..." dodal

Yoshiro


"Dohromady. Nemusíme tolik spěchat. A navíc vypadáš, že potřebuješ společnost," řekl. Vydal se ke dveřím, otevřel a vyšel ven. Jak tam stál, ještě se otočil na Razakiho. "Plus, ačkoliv to pro mě bylo včera, tak jsme se dost dlouho neviděli. Určitě toho máš hodně na srdci. Někdo tě vyslechnout musí." Potom se shunpem odrazil pryč a čekal někde nad Karakurou, až se k němu Razaki připojí.

Izumi Razaki

Razaki se musel pousmát. Nejspíš měl Yoshiro pravdu. "No jo..." řekl naprázdno. Shunpem se rychle přesunul za Yoshirem. Poměrně rychle... Razaki trénoval shunpo docela dost. Zastavil se přímo u něj. "Máš pravdu... stalo se toho hodně... ale bohužel nic moc dobrého..." řekl Razaki. Zhluboka se nadechl. "Seiko a Amaru ... nevrátili se z mise..." řekl Razaki. Vyslovit to bylo... nepřirozené. Tohle nebylo něco, o čem by mluvil rád... nebo často...

Yoshiro

Yoshiro si vyslechl Razakiho. Neřekl mu toho moc, ale stačilo to. Teď už chápal, proč mu říkal ty věci ohledně rodiny a její důležitosti. Otočil se na Razakiho. V téhle výšce mu vítr foukal ofinu přímo do očí, takže si jí pravou rukou podržel na vrchu hlavy, aby se svým super pozitivním výrazem, který byl občas na pěst, mohl podívat na svého kamaráda.
"Až se nám otevřou brány, podíváme se po nich," řekl. Bylo to možná jen šťouchání klackem do mrtvoly, ale Yoshiro se nerad vzdával, ať už šlo o cokoliv. A věděl, že Razaki, kterého znal, se taky nevzdával. "Já jsem důkazem toho, že i když se něco ztratí. Nezáleží na tom, jak dlouho je to pryč. Dokud se budeme dostatečně snažit, najdeme to."

Izumi Razaki

Yoshirova první slova nebyla moc povzbudivá. Razaki si samozřejmě cenil jako nabídky, ale nebyl si jistý, zda to pomůže. Dokud neřekl tu druhou část. "Jo... máš pravdu. Najdeme je... ale hezky popořadě." řekl. Razaki se usmál... a to velice upřímně. Možná to byla jen bláhová naděje, ale naděje to byla. "Díky. Tak jdem najít ty shinigami." řekl Razaki a vydal se fofrem přes město. Zajímalo ho, zda konečně dokáže předběhnout Yoshira.

Yoshiro

"Hele, jdi na mě zlehka!" zakřičel na Razakiho, když zmizel. "Heeee, kdoví jak dlouho jsem se nehýbal a on něm takhle." Yoshiro začal maličko poskakovat na pravé noze a tu levou si přitom protahoval. Z toho, jak Razaki vystřelil, bylo jasně vidět, že chce závodit. Tedy, Yoshiro to tak aspoň viděl. "Jde se na to," řekl tiše, jeho tělo obalilo reiatsu. Yoshiro vystřelil tak rychle, že tam za ním ještě chvíli zůstal jeho vlastní obraz. Razaki byl v mnoha ohledech mnohem lepší než Yoshiro. V síle, vedení a možná i v reiatsu... Nicméně...
"Zdravíčko!" ozvalo se vedle Razakiho, když kolem něj proletěl bílý záblesk.

Izumi Razaki

Razaki trénoval shunpo dost. Stal se nesmírně rychlým. Ale zřejmě pořád ne dost. Zkusil ještě zrychlit, ale nezdálo se, že by to pomohlo až tak moc. Ale to určitě byla chyba toho, že byl naštíru s Batarielem. Ano jistě, tím to určitě bylo. Razaki přidal ještě trochu víc. Vyvinul rychlost, kterou od něj Yoshiro jistě nečekal. Ale jen na chvíli. Pak se zastavil. "Fajn fajn..." řekl a oddychl si. "To je určitě tím, že jsi zhubnul..." řekl. Pravdou ale bylo i to, že se nesměl přepínat. Nic, kvůli čemu by musel používat víc Batarielova reiatsu. Tohle byla věc, kterou si musel vyřídit sám...

Yoshiro

"Ale dobrý!" pochválil Razakiho. "Kdybych nebyl...Jak to říkala instruktorka na akademii?" zamyslel se a kousl se do špičky ukazováčku, který potom zdvihl vedle své hlavy. "Jo, génius na shunpo techniky! Tak bys mě nejspíš zničil." Yoshiro se tím nerad chvástal, ale tohle byl spíš takový přátelský vtip. "Cítíš to?" zeptal se vážněji. "Nedaleko odtud, několik reiatsu. Myslím, že se blížíme ke stanici."

Izumi Razaki

"No jo... trénoval jsem. Docela dost. Už jsem pár padouchů překvapil svojí rychlostí... nicméně vzal jsem si ponaučení. Přiště až budem závodit, tak ti zlomím nohu" řekl Razaki a protáhl se. Batariel naštěstí byl stále pod kontrolou. "Fajn, vyrazíme tam... pokud tam budou shinigami, tak budou asi trochu překvapení..." dodal ještě. On sám by byl překvapený, kdyby k němu zničehonic přišel třeba Izanagi, nebo tak někdo... pak se vydal tím směrem...

Yoshiro

Yoshiro přikývl a vyrazil s dalším shunpem kupředu. Reiatsu, které cítil, ho zavedlo až ke starému skladišti v zapadlé části Karakury. Yoshiro už tolik nespěchal, takže Razaki musel dorazit zároveň s ním. Jak se bývalý kapitán deváté divize soustředil na všechno reiatsu v okolí, ucítil něco velmi povědomého. Otočil se na Razakiho a lišácky se na něj usmál. "Pojďme dovnitř," řekl pobaveně a vyrazil k rozpadlým vratům, které trochu otevřel, aby mohli projít.

Izumi Razaki

Razaki sledoval Yoshira. Naštěstí se Yoshiro pohyboval sledovatelnou rychlostí. Nakonec dorazily před stará vrata. Vypadalo to tu dost nepěkně, polorozpadle... naprosto jako místo, kde by se mohli shinigami zdržovat. Razaki si poupravil polohu Batariela, aby mohl tasit v mžiku vteřiny. I shinigami mohli mít pitomé nápady. "Fajn, ale pokud budou jednat nějak hloupě..." řekl Razaki a sevřel pěst a byl připraven. Kdyby se někdo vrhnul na něj, nebo na Yoshira, tak dostane pěstí, které ho odpálí až do stratosféry

Genma


seděl opět u okna s nohama na stole a jedl karamelový věneček. Byla to strašná chuť. Genma nesnášel sladkosti, nemohl to vystát, už samotná vůně karamelu ho iritovala. Ale z nějakého důvodu stejně nemohl přestat a už těch věnečků snědl tolik, že mu dokonce někde vzadu v temných zákoutích mysli začínaly chutnat. Vlastně to bylo dost podobné jak Ruyichi, který na těchhle odpornostech býval tak závislý. Když o tom tak Genma přemýšlel po těch letech, Ruyichi taky nebyl zas až tak strašný... Už pomalu začínal zapomínat na to, jak neustále utíkal z nemocnice a dělal mu peklo ze života a začínal si říkat, že si skoro přeje, aby kapitán deváté divize nezmizel, vždyť to byl takový relativně fajn chlap... Jak o tom uvažoval a žvýkal karamelovou polevu, zdálo se mi jako by úplně cítil závan Yoshirova reiatsu... ty vzpomínky... A nebo že by... tak moment... To bylo víc než jen vzpomínky, Genma opravdu cítil Yoshirovo reiatsu a to se přibližovalo. Genmovi se rozšířily oči, zalapal po dechu a vydechl: "Kono reiatsu...?!" Tedy tak yb to bylo, kdyby nejedl ten prokletý věneček, který mu nyní vletěl do průdušnice, jak zalapal po dechu, a Genma se jím začal dusit.

Yoshiro

Yoshiro vešel dovnitř a začal se rozhlížet. Přesněji - začal se poohlížet po Genmovi. Cítil jeho reiatsu už někde venku, tak doufal, že je tu. Teď si opravdu přál, aby se předtím neholil. Nakonec se rozhodl pro jedno velice radikální řešení. Musel to ale udělat, protože hledat tu mezi všemi těmi shinigami, kterými se tu to určitě hemžilo, by zabralo déle, než chtěl.
"GENMOOOOOOOO!!!" zakřičel z plných plic a doufal, že se špejložrout někde objeví. Jedním okem se koukl na Razakiho a uchechtl se.

Izumi Razaki

Razaki otočil oči v sloup. Vztah Yoshira a Genmy znal spíš z vyprávění, ale tak jako tak se obával. Tohle mohlo být trochu divné. "No, já si stoupnu tady do stínu... a nebudu překážet." řekl Razaki a stoupnul si do nejtemnějšího kouta který tam byl. Na tohle se chtěl podívat... nechtěl ddo toho nijak zasahovat.

Yoshiro -> Po pravdě se to tu shinigami vůbec nehemžilo, naopak, vypadalo to tu docela opuštěně, i když jsi cítil, že několik jich tu někde pobíhá.


Genma

Když se posbíral ze země, kam se převrátil i se židlí, a zase popadl dech, uslyšel, jak na něj Ruyichi křičí odněkud od vchodu. Takže to opravdu byl on... Genmovi se rozbušilo srdce atd apod, prostě věci, které se k tak cool muži vůbec nehodily, takže budeme dělat, že se nestaly, ovšem potom se uchechtl. Ruyichi si přijde po deseti nekonečných letech, kdy už se téměř všichni vzdali naděje, že ho kdy najdou, a myslí si, že si na něj bude volat jako na psa? Nejspíš čekal něco takového:


Ovšem to mu Genma nemohl dopřát. On je přece zaměstnaný muž, má spoustu práce a nemůže jen tak přiběhnout, kdykoli někdo zařve jeho jméno. Rychle si tedy opravil vlasy a oprášil oblečení, aby nevypadal vyváleně a udušeně, sedl si ke svému stolu a začal dělat papírování, kterého tady měl velkou hromadu a nemohlo rozhodně počkat. I když se mu při vyplňování formulářů pořád ještě trochu třásla ruka.

Yoshiro

Co si ten šašek myslel?! Yoshiro moc dobře věděl, že tu Genma je a on si tam někde hrál na hard to get. Yoshiro zatnul pěsti, zvedl lokty a dupavým krokem si to zamířil přímo k místu, ze kterého cítil Genmovo reiatsu. Netrvalo to dlouho a Yoshiro to místo našel. Konečně uviděl Genmu. Vypadal pořád stejně. Vůbec se na něm těch 15 let nepodepsalo. Yoshiro na něj ukázal prstem. "Volal jsem tě!" zařval mu do ksichtu.

Izumi Razaki

Razaki nechal Yoshira jít. Mezitím se šel porozhlédnout po základně. Vyhnout se shinigami by nemělo být tak těžké a třeba tu měli nějaké informace, které by se Razakimu hodili. Například něco o pohybech hollow, quincy, kohokoliv, kdo mohl mít cokoliv společného se zmizením jeho rodiny. Yoshirovi bude chvíli trvat, než se s Genmou dá dohromady... a Razaki se nechtěl zatím nudit.

Genma

Netrvalo to dlouho a do jeho kanceláře vtrhl Ruyichi. Genma nemohl uvěřit svým očím, byl to skutečně on! Kapitán s hebkými vlasy, o kterém si myslel, že už ho nikdy v životě nespatří. Po pravdě ani nevěděl, co má dělat, jak reagovat na příchod někoho, kdo byl pryč tolik let a skoro všichni ho měli za mrtvého? Genma tedy zůstal sedět a jako zařezaný na Yoshira civěl. Potom si otřel z obličeje jeho sliny, které tam přistály, když na něj kapitán hulákal, a řekl:
"Řekni "á"."

Razaki -> Nedalo se říct, že by tato stanice byla zrovna pokladnicí informací, tedy aspoň ne nějak zaznamenaných informací. Místy jsi narazil na zaprášené šanony papírů, ovšem jestli v nich mohlo být něco užitečného, nic tomu nenasvědčovalo. Nakonec jsi na své toulce zaslechl hlasy z jedné ze zavřených místností.
"Tohle může být špatné, velice špatné! Jak máme dělat svoji práci, když nemůžeme dostat duše na druhou stranu? Jestli to bude trvat dlouho, kdo ví, jak to dopadne...s tolika dušemi uzavřenými ve světě lidí..." strachoval se nějaký mužský hlas. Zněl celkem mladě, aspoň pokud jsi mohl soudit.
"Ale... uklidni se, prosímtě, co asi tak duše budou dělat?" odpovídal mu mnohem klidnější ženský nebo dívčí hlas.

Izumi Razaki

Razaki procházel stanicí a nestačil se divit. Nikde žádné hlídky... a nikde žádné pořádné záznamy. No to by se za jeho času stát nemohlo! Tohle byla ostuda. Celkově se Razaki dozvěděl jen to, že ani tihle Shinigami nemohli projít do Seireitei a zřejmě netušili, proč tomu tak je... To bylo sice znepokojivé, ale pořád se to dalo obejít. S Yoshirem měl snad dost síly na to, aby se pokusil otevřít průchod násilím. A i kdyby to nevyšlo, tak vždycky mohli projít do Hueco Mundo a zkusit to otamtud. Nicméně tady se už asi nic dalšího nedozví... šel raději sledovat, co se stane mezi Genmou a Yoshirem...

Yoshiro

"Co?" zeptal se nechápavě s naprosto tupým výrazem v obličeji. Genma ani nepozdravil. Viděl Yoshira po takové době a neřekl mu ani ahoj. Bělovlasovi přitom vůbec nedocházelo, že on sám Genmu vlastně taky nepozdravil.