Město

Kira

"Takže... takže jste to doopravdy vy..." dostal ze sebe jen, jak byl překvapený, kdo se to tu právě rozplácl o zeď. Která byla papírová... ale pro Yoshira tu postavili speciálně jednu cihlovou, aby se mohl ztrapnit. Kira na něj chvíli hleděl, ale nakonec jeho slušnost zvítězila, udělal krok k Yoshirovi a podával mu ruku, aby mu pomohl vstát. Ani si neuvědomil, že si ho kapitán s někým spletl.


Genma

Ano, samozřejmě zase zdrhl. Strašně nutně potřebovat pomoc, ale jakmile někde někdo zahulákal jeho jméno, najednou to bylo důležitější než ruka, která mu sotva držena na rameni. Fajn... jak chceš Ruyichi... byl jsem ochotnej začít nanovo, ale ty ses očividně vůbec nezměnil. Pořád stejně hloupej a nesnesitelnej... ts. Genma začal vyndávat různé ingredience z polic, drtit je, míchat je a něco tak vyrábět.

Izumi Razaki

Yoshiro se dostal do akce poměrně rychle... a zběsile... a inu jako hrom do police. V celé téhle budově snad byla jen jedna jediná zeď, která byla schopná vydržet jeho náraz... a tak do ní narazil. "Ne... tohle je junior... ale proto jsem tě nevolal... je tu ještě někdo, koho by jsi měl asi vidět... jen se... stydí?" řekl Razaki. Tu část, že Batariel to trochu netaktně zvoral vynechal raději.

Yoshiro

"Mladší?" Yoshirovi se konečně podařilo zaostřit. Uvědomil si, že to Mitoshi opravdu není. Ale byl to někdo, kdo je mu fakt hodně podobný. Mladší. Takže to byl Mitoshiho syn. Yoshiro ho viděl několikrát. A ještě celkem nedávno. Pro něj. Teď to byl dospělý mladý muž. A shinigami.
"Kira," řekl Yoshiro a vstal. "Vyrostl jsi. Jak se má táta?" zeptal se úplně nenápadně.
Razaki ale řekl, že je tu někdo, koho by Yoshiro měl vidět. A v tom to Yoshiro ucítil. Bylo to povědomé a zároveň cizí. Zavřel oči. "Není to..." Yoshiro ucítil vůni karamelových věnečků. Genma tu někde musel mít skrýš!!!!

Kira

Místo aby si kapitán nechal pomoct na nohy, tak začal čuchat kolem sebe z nějakého důvodu.
"Vlastně se má docela dobře... Zase se vrátil do Gotei 13, myslím, že nedokázal nečinně sedět, když slyšel, že jste zmizel... Ale pokud vím, teď naposled byl na nějaké misi v Hueco Mundo, takže je dost možné, že tam uvízl..." zakabonil se trochu starostmi. "Takže se možná až tak dobře nemá..."


Yoshiro -> Ta vůně vycházela z koše, vedle kterého jsi ležel.

Yoshiro

Yoshiro se podezíravě podíval na koš. "Určitě bude v pořádku," odpověděl Kirovi. "Věř mi. Znám ho dobře a vím, že i když se dostane do problémů, dokáže je rychle a efektivně vyřešit." Nakonec se otočil o koše. Košům nevěřil. Beztak to byla nějaká Genmova past.
"Ohledně toho uvíznutí. Co se stalo? Nemůžu se dostat zpět do Seireitei." Yoshiro se ptal určitě i za Razakiho, který se tam sice nejspíš dostat nechtěl, ale určitě ho to zajímalo stejně jako Yoshira.

Izumi Razaki

"Netuším... ani tady to nikdo neví, zdá se... ale při nejhorším můžem zkusit prorazit cestu do Seireitei. Protože pokud to nezvládnem ani my dva dohromady, pak budem vědět, že to uzavřel někdo hodně silný... nicméně to je asi tak všechno..." Razaki nic víc neřekl. Jeho dcera tu někde sice pobíhala, ale pokud byla trvdohlavá jako Yoshiro.... no to mohlo i nebýt pěkné

Kira

slušně počkal, až Razaki domluví, a přikývl jeho slovům.
"Ano, bohužel... zatím neznáme žádné nezvratné důkazy ohledně toho, co se stalo. Většinou se má za to, že jsou za tím Quincy, ale pravda je, že to nevíme jistě," shrnul to, co sám věděl.

Yoshiro

Nahodil výraz hlubokého zamyšlení, který následně přešel až ve výraz naštvaného a zároveň zaskočeného muže.

Izumi Razaki

"No, neříkám, že by bylo moudré to zkoušet uprostřed Tokia zrovna... a je to až finální možnost..." řekl Razaki. To o Quincy ignoroval. Quincy byli... zvláštní. Razaki je nikdy neměl rád a neuměl si představit, že by oni měli rádi jeho, kdyby se dozvěděli, že jejich šéfovi usekl hlavu. Nicméně co by je přimělo dělat něco takového? Nebyl si úplně jistý, ale pokud to byla pravda, nemohlo to být nic dobrého.

Kira

přikývl dvakrát, když se Ruyichi-san dvakrát zeptal. Pravda byla, že nevěděl, co se s bývalým kapitánem dělo a co dělal minulých patnáct let, ale jestli nevěděl o vzestupu síly Quincy, asi ležel někde hluboko pod zemí v Huecu Mundu... samozřejmě si netroufl nic takového naznačit, raději změnil téma.
"Je tady ještě jedna věc, Ruyichi-san..." Podíval se směrem, kudy odběhla Mei. "Vím, že je toho na vás asi hodně, ale chci vám jen říct, že je tady vaše dcera a možná byste si s ní mohl promluvit..."

Yoshiro


"Moje dcera?!!" vykřikl vyděšeně. "Proč byste brali mojí malou holčičku do světa lidí?!" pokračoval stejným tónem. "Kde je?! Je s ní i Konan?! Chudinka Mei! Musí být vyděšená!" bělovlas se chytil za hlavu a rozhlížel se všude kolem. Pořád si Mei představoval jako malinkou holčičku, která ještě ani pořádně neuměla chodit. "Kde je?" zeptal se ještě jednou Kiry. 

Razaki > Mezitím, co Yoshiro zmatkoval, Razaki ucítil něco zvláštního. Cítil známé reiatsu, ale nedokázal si to k ničemu přirovnat. Všechny zvuky kolem něj jako by najednou utichly. Rozhodně to bylo blízko. Ne v budově. Někde venku. 

Izumi Razaki

Razaki přišel k Yoshirovi a lehce mu zaklepal na rameno. Pokud by to nepomohlo tak by mu vrazil facku... "Yoshiro... nepanikař prosím, zhluboka se nadechni... " řekl a zasekl se. Ucítil něco divného. "Jdu se na chvíli projít... vrátím se za chvíli..." řekl. Tohle tak strašně zavánělo pastí. "Hele Juniore... kdybych se do hodiny nevrátil pojďte mě někdo najít..." řekl věčně paranoidní Razaki. Svoje reiatsu nechal zcela zmizet a vydal se poměrně rychle prohledat okolí a najít zdroj toho reiatsu...

Kira

"Hana-san s ní není, ale nebojte, já na ni dávám pozor!" pokoušel se ujistit ustaraného otce, že jeho dcera je v bezpečí. "Šla někam... tamtudy... Možná to bude trochu náročnější rozhovor, Ruyichi-san," pokusil se Yoshira nějak nenápadně připravit na to, že jeho dcera možná nebude úplně nadšená, že se její otec po patnácti letech jen tak vynořil.
"Jistě," přikývl na Razakiho žádost po chvíli váhání, protože kdo byl, aby se vyptával Razakiho-sama, kam jde a proč. Byl připraven přijmout jakoukoli zodpovědnost, dokonce i záchranu bývalého vrchního kapitána!

Yoshiro


"Samozřejmě, že to bude náročný rozhovor! Však je to malá holčička, která se tu někde potuluje bez maminky, která je zavřená v Seireitei!" zakroutil hlavou a vyrazil směrem, kterým mu Kira ukázal. 

Kira

se jen lehce zasmál. Nemělo cenu bývalému kapitánovi vysvětlovat, že Mei už dlouho není malá... Tedy aspoň si to o sobě ona myslí. Však to brzy zjistí sám.


Mei

mezitím emařila na střeše nedalekého domu.

Izumi Razaki

Razaki se opatrně přiblížil. Samozřejmě, že to musela být postranní temná ulička a ne dobře osvětlené místo uprostřed parku. Nebo curkrárny například. "Hola, kapucíne..." vyzval Razaki onoho muže. Chtěl to zkusit po dobrém, jen si nedokázal vybavit kdo by to mohl být, ale přesto to Reiatsu bylo známé... divné...

Yoshiro


Yoshiro vyšel ven a celý zoufalý začal hledat svoji malou holčičku. Běžel od jednoho konce ulice ke druhému. Je ten Mitoshiho syn normální? Nechat takhle chodit malou holčičku po světě lidí?! Bělovlas byl vyděšený k smrti. Nakonec se rozhodl k zoufalému řešení. Přiložil si dlaně k ústům - "MEEEEEEI!!!" zakřičel. 

Razaki > "Takhle to stačí," řekl Razakimu a naznačil mu rukou, že blíž chodit nemusí. "Izumi Razaki. Znám muže, který by se s vámi chtěl setkat." Jeho hlas zněl celkem mladě. Přesto v něm však byla určitá jistota, která musela být podpořena nějakými zkušenostmi. Stál před bývalým vrchním kapitánem. Měl koule.  

Izumi Razaki

Razaki nehnul ani brvou. "A já znal muže, který se chtěl stát elfem..." řekl a pokrčil rameny. "Nicméně evidentně víte, kdo jsem, já bohužel tuhle výhodu nemám, ocenil bych, kdybyste se představil, pak si můžeme promluvit o vašem "muži"." řekl Razaki. Nepřibližoval se ani o krok, stál na první pohled velice uvolněně, ale byl připraven vytasit a zaútočit ve zlomku vteřiny, kdyby na to přišlo.

Izumi Razaki

Razaki opět lehce zvedl obočí. "Inu... svět je celkem malé místo, o tom žádná... ale proč mám ten hloupý pocit, že tohle není jen náhodná shoda přijmení?" řekl Razaki. Ta podoba mu na první chvíli opravdu vyrazila dech. Hlavně v něm ale vyvolala vzpomínky... a také vztek. Nicméně se ho pokusil potlačit. "Já mám času dost, takže prosím, pokračujte, právě jste mi chtěl říct, o co tu jde...a kdo je onen "muž"" řekl Razaki.

Izumi Razaki

"Podívejte mladíku... garantuju vám, že v životě nepotkáte příliš lidí, kteří by byli nebezpečnější než já..." řekl Razaki. Nelíbilo se mu, když někdo ignoroval jeho otázky. "Tak jako tak s vámi nemůžu odejít teď hned... protože jinak mě budou hledat... nemluvě o tom, že neopouštím své přátele beze slova..." řekl Razaki. Tihle mladí... neměli žádnou úctu...

Izumi Razaki

"Svět je plnej cvoků... ale proč já sakra pořád potkávám jejich vrchní velitele?" zeptal se Razaki sám sebe. Zakroutil hlavou a vydal se zpátky do nemocnice. Nebo základny nebo co to vlastně bylo. Samozřejmě, by bylo daleko efektivnější, kdyby ten chlápek počkal, ale zřejmě chtěl být cool a říct si ono cliché "najdu si vás". Razaki vešel dovnitř, ale nechtěl se zdržovat. Nakráčel do místnosti, kde byl Genma. "Ahoj... vyřiďte prosím Yoshirovi, že sem šel na procházku, vrátím se brzo... mějte se... " řekl. Otočil se na patě a vyšel zase před nemocnici... tak teď ať se ukáže ten "najdu si vás"

Mei

slyšela hlas, který neznala, jak volá její jméno. Rozbušilo se jí srdce, když si uvědomila, že je to nejspíš její otec... Zároveň jí do očí vhrkly slzy. Občas mívala chvíle, kdy by dala cokoli za to, aby ho mohla poznat, ale teď, když to přišlo, si mnohem víc uvědomovala, že je to úplně cizí člověk, kterého zná jenom z fotek... a to jí připadalo hrozně smutné a nespravedlivé a dovádělo ji to ke vzteku. Nikam nešla, ani se nepodívala tím směrem. Na půl ze vzdoru, na půl ze strachu.


Genma

chvíli koukal na dveře, kde se objevil a vzápětí i zmizel Razaki.
"To určitě, nejsem žádnej jeho záznamník, ts..." zamumlal si potom a pokračoval ve svém alchymistickém počínání.