Město

Raiden

"Jde tu o Batariela nebo tak něco," pokrčil pouze rameny nad otázkou smrti. "Zase ztrácíš kontrolu?" zeptal se přímo Razakiho. "A jinak ne, můj nápad to nebyl," ujistil Razakiho ohledně Makimana.
"Co teď? Jednoduchá věc, musíme najít ty, co blokují brány a trochu si s nimi promluvit," nahodil jako jednomyslný cíl, protože kvůli tomu tady přeci byl.

Izumi Razaki

Razaki opět pokrčil rameny. "Zase? Já jí někdy ztrácel? Nicméně... myslím, že se budu muset odporoučet zase. Mám jisté jednání poblíž Tokia... které bych nerad zmeškal. Navíc... když teď máte jeden druhého, tak nemusím mít takové obavy..." řekl. Razaki byl vděčný, že ho Raiden varoval před nebezpečím, ačkoliv ho to moc nepřekvapovalo. Ohledně 1/2 známé galaxie měla zájem na Batarielovi... bezva...

Yoshiro

"A co moje obavy o tebe?" zeptal se Yoshiro a složil ruce na prsou. "Jde po tobě někdo, kdo stačil tady Raidenovi," řekl a palcem pravé ruky ukázal na Raidena. "A kam se vůbec potřebuješ odporoučet?" položil další otázku. Bylo to divné. Zdálo se, že Razaki má přece jen nějaké ty cíle. Troufl si říct, že to má něco společné s těmi ex-shinigami, o kterých mu říkal. Když tu byl Raiden, Yoshiro sám měl konečně jasno v tom, co chce udělat. Museli shromáždit všechny shinigami ze světa lidí. Pokud tu byla nějaká větší hrozba, musí jí čelit společně.

Izumi Razaki

"Tvoje obavy o mě jsou sice dojemné, ale nepodložené. Jsem mnohem rychlejší, než jsem býval... možná ne tak rychlý, jako ty... a taky to není zrovna teleportace... ale stále jsem víc jak schopný postarat se sám o sebe. Nicméně pokud se bojíš pustit mě z očí, tak pojď se mnou..." řekl Razaki zcela klidně. Možná, že tihle lidé tam v Tokiu o sobě tvrdili, že jsou Razakiho rodina... a on byl ochotný jim věřit... ale Yoshiro byl jeho nejlepší přítel. Věřil mu asi tak 2.7 x 10²³ víc. Navíc by byla legrace se dívat, jak by reagovali na dalšího hosta.

Yoshiro

Nahodil přemýšlivý výraz. "Nah," řekl nakonec. "Na nějakou dobu se rozdělíme. Chtěl bych kontaktovat Gotei 13 a zkusit sjednotit co nejvíce shinigami," řekl. "Jaké jsou tvoje plány s nimi?" zeptal se Razakiho na ty, za kterými nejspíš půjde.
Po pravdě, moc se mu nechtělo loučit se. Ale možná to teď bylo nejlepší. Kdyby se Razaki dokázal spojit s těmi ex-shinigami, a potom i s Gotei 13, které by mezitím zkusil dát do kupy práce Yoshiro, mohlo by jim to zajistit celkem dobré postavení, kdyby opravdu mělo dojit na nějaký boj s quincy.

Izumi Razaki

Razaki se na chvíli zamyslel. Ale nakonec se rozhodl říct víceméně pravdu. "No... chci se přiučit něco nového... a pak udělat víceméně to samé... vyrazím sehnat další shinigami... vzhledem k tomu, že se prý chystá válka s Quincy... tak budem asi potřebovat všechny síly, které můžem sehnat. " řekl. "Ale neboj se jo? Kdyby bylo nejhůř, tak vždycky máme svoje znamení... takže kdyby něco, tak to dáme dohromady..." řekl Razaki. Samozřejmě měl na mysli jejich soukromé kido, které nikdo jiný neznal. "Jo... uhm... a taky je tam s nimi Aki... a minimálně značná část z nich jsou prastaří Izumi... uhm... nevím zda jsem na něco zapomněl..." vybalil ještě poslední tajemství.

Yoshiro

"Ah," dostal ze sebe. Trochu víc informací, než Yoshiro čekal. Z nějakého důvodu ho ale vůbec nepřekvapovalo to, když uslyšel, že je tam Aki. Měl pocit, že ten chlápek vždycky tak trochu přitahoval Razakiho k sobě. A vždycky se mu to stalo osudným. Nehodlal to rozebírat, věřil v to, že Razaki se vším naloží správně. Trochu se bál toho, co udělá Raiden, když uslyšel, že tam Aki je. Yoshiro se na Razakiho usmál. "Hodně štěstí," řekl jen.

Izumi Razaki

"Ale jak říkám, neboj se... Akiho zanpakuto mám zapečetěné. A kdyby něco, můžu ho sebezničit. Takže bez problémů." řekl Razaki. "Uhm... takže... měj se fajn Yoshiro, uvidíme se celkem brzo, neboj... a vrchní kapitáne? Dík za varování. A pokud chceš Akiho, můžeš o něj požádat jejich šéfa... je to mimořádně rozumný člověk." dodal Razaki a bez dalších slov zmizel. Teda... použil shunpo k tomu, aby zmizel. Na Yoshira a Raidena to asi dojem neudělalo... ale na tom nezáleželo.
>>> Zase do Tokia

Yoshiro

A tak Razaki zmizel. Yoshiro vzdychl. Nikdy nemohli mít klid. Vždycky se kolem té jejich generace muselo něco dít. Ať už to byla válka s quincy, rodinné problémy nebo nečekané uspání na patnáct let. Otočil se na Raidena, který za celou dobu nepromluvil, i když určitě chtěl a možná bude maličko naštvanej, že na něj nepočkali. "Nějaké plány?" zeptal se. Zajímalo ho, jestli se Raiden vydá za Razakim, aby mohl zatknout Akiho nebo jestli se vydá s ním. Yoshirovi by nevadilo, kdyby mu Raiden dělal společnost. Ostatně, už spolu v minulosti několikrát zůstali sami na nějakých misích a vždycky to dopadlo explozivně.

Raiden

"Akiho pořeším později. Třeba projednou bude mít mozek a bude bojovat s Quincyma," uzavřel debatu ohledně bývalého kapitána, který byl odsouzen a tak podobně. Ten usměvavý blbec mu ležel v žaludku už dlouho. "Co se týká kontaktování Gotei 13 ... právě jsi to udělal," usmál se na Yoshira, přeci jen... kdo byl víc jak vrchní kapitán, který se rozhodl ignorovat původní rozkazy od 46tky - nezasahovat. Možná jim měl dát vědět, že odchází... ale co s tím.
"No, stále čekám na ten čaj a věnečky, jestli myslíš na tohle," řekl ve chvíli, kdy Razaki zmizel. Ve skutečnosti to nebylo podmínkou, ale docela by si je dal. "Každopádně, rád bych se setkal se svými lidmi a tak. Takže to je asi základní plán?" nadhodil jako možnost.

Yoshiro

Uchechtl se. "Obávám se, že tu Genma žádné číšníky, kteří by tě obsloužili a nakrmili, nemá." Nakonec mu úsměv zmizel z tváře. "Vůbec nevím, jak tohle dokážu," řekl. "Celou věčnost jsem byl pryč. Vůbec nevím co a jak. Jak to mám vysvětlit svojí rodině?" zeptal se Raidena. Nebyli sice takové duo jako s Mitoshim. Nebo přátelé tak dlouho jako s Razakim. Raiden ale měl něco, co ti dva ne. Z nějakého důvodu v Yoshirovi vyvolával rodinný pocit. Jako by mu mohl říct všechno. Raiden totiž znal odpověď na všechno. A i když byla sebevíc tvrdá, dokázal jí vždycky podat tak, jako by všechno mělo být znovu v pořádku.
"Říkal jsi, že Hikaru je tu taky uvízlý? A co Konan? Mito?" zeptal se nakonec.

Raiden

"Ani vrchní kapitán nemůže mít všechno," povzdechl si Raiden, když už bylo to jejích posezení u jídla a čaje zrušeno. Ale pravda byla, že měli na starosti jiné věci a těm se museli věnovat. "Inu... začal bych jednoduše. Třeba tím, že jsi zpět v jednom kuse. Pak bych se tak pětkrát omluvil a nakonec jim to vysvětlil pěkně v klidu. Hikaru je sice cvok, ale po roce to vstřebá. Mito, ten je trochu moudřejší, takže to bude v klidu. A Konan... té budeš muset spoustu věcí vynahradit, znáš ženy," zasmál se a poplácal ho po rameni. "A kdyby něco, vždycky se za tebe můžu přimluvit já," řekl jakoby nic, ale v hlavě se mu už zase rodil plán, jak vykoupe Hikara ve vodce.
"Hikaru je tu, Konan též a Mito... fíha, myslím, že taky?" u něho si nebyl člověk nikdy jistý. Nakonec se kolem něj trochu zajiskřilo a zamířil k východu. "No, je čas začít jednat... pojďme najít tvé nezbedné děti... a ty moje, které jsou rozprášené všude," rozhodl a vyšel ven. Kde asi tak měli začít?

Yoshiro

Chtěl se ještě rozloučit s Mei a Genmou, ale nakonec to neudělal. Věděl, že se brzy vrátí a zase se s nimi uvidí. Vydal se tedy za Raidenem ven. "Zní to až moc dobře na to, aby to byla pravda," řekl k tomu, že tu jsou všichni členové jeho rodiny. "Začneme v Karakuře? Nebo půjdeme jinam?" zeptal se Raidena. On tu byl šéf. Byl to docela nezvyk vidět zrovna jeho v haori se znakem první divize. Yoshiro vždycky věděl, že to v sobě Raiden má. Ostatním to možná připadalo nesmyslné. Bělovlas ale věděl, že Raiden měl všechny správné hodnoty pro to, aby byl dobrým kapitánem celého Gotei 13. Byla to velmi dobrá volba.

Raiden

"Hmm... když už tady jsme... tak zjistěme situaci. Docela bych rád našel nějakého Quincyho a pozval ho na trochu přátelské konverzace. Potřebujeme informace," zamyslel se nad Yoshirovou otázkou a začal pátrat po reiatsu v okolí. Samozřejmě posledních 15 let neseděl na zadku, i jako vrchní kapitán trénoval. Už neměl na hlídání jen jednu divizi, ale všechny, takže jeho skenování reiatsu se o dost zlepšilo. Hra Quincy schovej se mohla začít. A v případě, že by zachytil i nějakého Shinigamiho, tak mohli skočit za ním. "Mimochodem, měl by si po cestě sehnat kytku pro Konan," nadhodil pro odlehčení situace.

Raiden

"Ale rozhodně neuškodí," podotkl Raiden a zapřemýšlel se nad všemi změnami, kterýma si Seireitei poslední dobou prošlo. "Stabilizovali jsme Rukongai, obyvatelé se na nás opět můžou spoléhat. Největší problém je s obsazeností divizí, za posledních 20 let, jak si asi dobře vybavíš, se naše počty spíše snižovali. A to se snažíme napravit, ale jde to pomalu. Máme několik nadějných adeptů na budoucí kapitány. Kitsune, Aka, Daisuke a dokonce i Firel zůstali stále ve vedení. Satoshi taky, i když si ho víc hlídám. Osmičku zdědila Lus, v sedmičce stále vládne Hikaku. Šestku vedou momentálně dva Kuchiki, ani jeden z nich však nemá hodnost kapitána. Devítka stále kapitána nemá, vede to tam trio Konan, Baru a Chieko. Ale přemýšlím, že jí dám do budoucna asi Mei. Desítka... tam je vždycky problém, ale je tam nějaký Naito. Jedenáctku jsem vnutil Saiovi, který se občas objeví a třináctku má Yasumaru. Nejděsivější ovšem je, že mi třetího důstojníka dělá můj vlastní syn..." povzdechl si spíše smutně nad poslední větou. "Neuhodneš, co byla jeho první slova..." sklopil Raiden hlavu asi jako když Hashirama zjistil, že je Tsunade Hokage. Měl to těžké!
"Byly to dlouhé roky a někdy ne zrovna lehké. Občas jsem si přišel skoro až sám," dodal nakonec ještě, když zavzpomínal na momenty, kdy většina jeho starých známých zmizela z povědomí.

Yoshiro

"Čekal jsem, že to bude radikálnější. To je dobře," řekl. Bál se toho, že to bude naprosto k nepoznání. Z toho co Raiden řekl, to ale vypadalo, že je to víceméně při starém. "Nekecej," vypadlo z něj celkem zaskočeně. Raiden měl syna? "Takže jsi do toho nakonec taky skočil? Heh, je to pro mě vážně skoro jako včera, co jsi mi říkal, že na to máš ještě čas." Docela si teď přál vidět, jak vypadá Raidenův syn. "A co byla jeho první slova?" zeptal se. "Bankai?" zasmál se.

Raiden

"Radikálních změn bylo moc a ne všechny byly přijaty s otevřenou náručí. Zvolil jsem více přátelštější přístup," pokrčil rameny kapitán 1. divize. Raiden byl vždycky přátelský a nehodlal to měnit. Dával všemu šanci, i spoustě nového, ale šel na to pomalu, v klidu, lehárku.
"Inu, jo... a je to síla," zasmál se nad tím, co Yoshi řekl. "Jak jsi to uhodl?" zamrkal Raiden, i když ho to zrovna moc nepřekvapovalo. "Jo, Ban-kai. A jako bonus u toho začal jiskřit a vyhodil pokojíček do povětří," zavzpomínal na ten den před dvanácti lety. "Myslel jsem, že bude více po Kasumi, ale jak to tak vypadá, schopnosti zdědil po mě a po mém otci. Táta si dělá srandu, že to dotáhne na Soul Kinga," zaculil se nad tou myšlenkou. "Povahou je však víc podle Kasumi. Tváří se vážněji stále, ne jen občas," představil mu svého synka, jen škoda, že neměl u sebe fotku. Ta stála na jeho pracovním stole v první divizi. "Doufám, že to doma zvládne nezničit při tréninku..."
"Každopádně, na to, že jsme v Karakuře, tak je tu nějak moc velký klid," hlesl, když se zastavil ve vzduchu nad náměstím. Nedaleko na baráku viděl hlásič úniku plynu. Vypadalo to, že zlepšovali zabezpečení...

Yoshiro

"Dal bych všechno za to, abych měl podobné vzpomínky," řekl maličko zdeptaně. "Přeju ti to," usmál se nakonec na Raidena. "I to vedení Gotei 13. Zasloužíš si to." Rozhodl se, že radši nebude myslet na žádné špatné věci, aby v tomhle příběhu nebyl jen emo.
"Jsem za to vděčný," uchechtl se. "Kdykoliv jsme spolu někam šli, dělo se něco strašného. Musíme si ten klid užít, dokud můžeme. Vidím to tak, že prostě projdeme celé město, a pokud nenajdeme nic, co by naznačovalo přítomnosti nějakých quincy, přesuneme se dál. Ale ty jsi tu šéf," pokrčil rameny. "S trochou štěstí někoho z nich najdeme, vyslechneme, zjistíme jejich ďábelské plány a ukončíme to ještě předtím, než se někomu skutečně něco stane."

Raiden

"Inu, furt nejsi dostatečně starý na to, aby sis je nemohl udělat. Nějaké pěkné zážitky ti zařídíme, jen co vyřešíme tenhle malý problémeček," samozřejmě tím myslel celkový průser ve světě lidí, který sahal přes několik měst, možná i států, vždyť němci byli všude! "No, nevím jestli zasloužím... ale moc lidí si nestěžuje. Když má někdo nějaký problém, probereme to a vždycky najdeme nějaké řešení. Kupodivu to není zase tak strašná práce. Jen 46 je na obtíž, proto jsou jediní, s kým se hádám. Ohledně tebe to bude nejspíše pěkně velká hádka," povzdechl si nad pomyšlením, že to bude muset všechno dát dohromady, aby Yoshira někdo nechtěl popravit. Ach, to zase dopadne.
"Však neboj, ono se zase něco objeví. A jako vždycky to vyřešíme... jen tentokrát... nevypaříme celé město, ano?" usmál se při vzpomínce na jejích poslední velký výlet, kdy spolu očistili jedno město + Yoshiho bankai. Sranda tehdy byla, to jo, ale on si už momentálně nemohl dovolit takové škody. Nemluvě o tom, že teď by k tomu stačilo jeho surové reiatsu.
"Jen doufám, že budou stejně přátelští jako my... občas mi příjde, že udělám lepší dohody s Hollow než s Quincy. A to máme být s Hollow nepřátelé na život a na smrt," bylo to smutné, to ano, ale měl přátele i mezi těmi, které měl očistit a jejích duši vrátit do SS. Prostě Raiden. Ale i tak... už byl ten klid nějak moc dlouho, čekal, že je zachvilku zasáhne palba z děl...

Yoshiro

"Heh, máš pravdu," uchechtl se Yoshiro. "Je pravda, že pár přátelských hollow znám," dal za pravdu Raidenovi. "Žádného quincyho neznám. Myslím." Poškrábal se na hlavě. "Co kdyby-" Yoshiro se zasekl a vykulil oči. Raiden věděl proč. Taky to cítil. Karakura nebyla daleko od Tokia.
Ono když jste vrchní kapitán nebo i jen bývalý kapitán Gotei 13, tak ucítíte několik rozrušených kapitánských reiatsu, která jsou připravena k boji. O to horší ale bylo to, že cítili jedno mnohem horší. Strašidelnější a klidnější. Skoro jako by ten někdo chtěl, aby to reiatsu cítili. "Raidene," oslovil Yoshiro starostlivě Raidena. Ten sám nejspíš věděl, co musí přijít. "Myslím, že vím, kde najdeme našeho quincyho," řekl a zmizel.

-------------> Tábor

Raiden

"Taky sis toho všiml?" hlesl Raiden k Yoshirovi a ještě než stihl zmizet, tak ho pevně chytil za rameno. "Drž se, trochu jsem to vylepšil," varoval ho a bezeslova se rozprskli v bleskové energii. Ani jako kapitán 1. divize neseděl na zadku, stále se zlepšoval, aby mohlo ochránit všechny své blízké... a to momentálně bylo celé Gotei 13.

>>> Tábor

Izanagi

Se ohlušujícím zašustěním listí se před velkou budovou, která byla pro lidský svět označena jako tiskárna, se zjevil Izanagi. Pamatoval si to tady celé, protože při svém plánu hledání pravdy si při přebírání první divize obešel všechny archívy. Věděl také, že uvnitř je silná ostraha a že ho nejspíš nebude chtít vpustit dovnitř. Na druhou stranu, nikdo nepočítal s tím, že by používal dveře.
Klidným krokem dorazil ke dveřím a dvakrát zaklepal. Doufal, že je někdo doma.

Izanagi

Skočil do kanalizace a začal se brodit v exkrementech. Hledal vchod a už zhruba tušil, kde by mohl být. Otázka byla, jestli je nehlídaný.