Město

Izumi Razaki

"Fajn... drž se, bude legrace..." řekl Razaki a vypustil dost reiatsu na to, aby ho i s vysáváním měl dost na to, na co se chystal. Udělal bariéru kolem obou dvou. "Vypař, Batarieli..." řekl s těžkým srdcem. Shikai nebyl dost náročný, aby ztratil kontrolu nad Batarielem... většinou. Vysunul meč ven z bariéry... a prostě vybuchl díru směrem nahoru. V tu chvíli rozšířil bariéru natolik, aby vyplnila volné místo. Případně to udělal i víckrát, aby se dostal až na povrch. Pokud tam byl nějaký dům... tak to bylo smutné no...

Izumi Razaki

Razaki vytáhl Yoshira na povrch. A naštěstí zdemoloval jen nepatrnou část okolí. Celé to snadno bylo vysvětlitelné výbuchem plynu. Razaki rád svaloval vinu na plyn. S tím Tokiem to tehdy vyšlo celkem bez problémů. Odnesl Yohira ještě kus dál, kdyby se náhodou chtělo propadnout i okolí, to se bohužel občas stávalo. A kluci na kole nad nebyli úplní idioti, aby k té díře lezli. A pokud ano, tak si zasloužili tam spadnout. Problém byl ten, že Razaki pořád neuměl vyléčit ani špinavé ruce, natož... cokoliv bylo s Yoshirem. A moc shinigami doktorů se po Karakuře asi nepohybovalo. "Yoshiro? Vstávej vousáči..." zacloumal s ním. Kde byl Genma, když ho člověk potřeboval

Yoshiro 


Když se konečně dostali na povrch a Razaki na Yoshira začal mluvit, bělovlas se konečně pořádně probral. Zhluboka se nadechl. Jako pořádně zhluboka. Jako když vylezete z vody po delší době, než jste tam měli být. Následovalo několik rychlých krátkých nádechů. Konečně se Yoshirovi podařilo posadit se. Jako by na něj tam dole působila nějaká ohromná síla, která mu nedovolovala hýbat se a celkově správně fungovat. Ale tady nahoře už to bylo dobré. 
"Razaki?" oslovil svého dlouholetého přítele. "Co se to sakra děje?" zeptal se a chytl do ruky svůj plnovous. "Tohle jsem včera neměl."

Izumi Razaki

Vida. Yoshiro se přeci jen probíral. To bylo dobře. "No, rád bych ti řekl, co se děje, ale nemám nejmenší tušení. Už to přeci jen bude... nějaká doba, co jsme se viděli naposledy..." řekl. Měl sice radost, že vidí vého přítele, ale ještě trochu víc byl zmatený. "Zajímalo by mě, cos dělal v podzemí, v nějakém divném reiatsu cucajícím vězení či co to bylo... nicméně rád tě vidím, chlape!" řekl a poplácal ho po rameni. Nepříliš silně...

Yoshiro


"Nějaká doba?" zeptal se nechápavě. "Včera jsem sem přišel, našel artefakt, chytil jsem jej do ruky a..." Podíval se na svoji spálenou ruku. "Co se mi stalo, Razaki?" zeptal se smutně na další otázku. Nečekal na ní odpověď. Na mysli mu přišla otázka, které se chtěl vyhnout, ale protože nebyl žádný blbec, muselo na ní dojít. "Jak dlouho jsem byl pryč?" 

Izumi Razaki

Razaki pokrčil rameny. "To se ptáš ty mě? Před... dlouhou dobou jsi zmizel bez jediného slova. Nikdy jsme nezjistili, co se s tebou stalo. A pak najednou tě najdu tady někde se válet... nezlob se, ale to já bych se měl ptát co se stalo..." řekl Razaki. Bohužel, jakmile se začalo mluvit o mizení, tak ho opět bolestivě píchlo u srdce. Jistě... Yoshiro zmizel první... ale bohužel nezmizel poslední... "Byl jsi pryč déle jak 10 let..." řekl Razaki. Ty roky mu začali trochu splývat dohromady... zvlášť potom, co i on opustil Seireitei...

Yoshiro


"Víc jak deset let?" vykoktal nechápavě. "Já ... Tak dlouho?!" Z celého toho ošklivého zjištění si radši lehl na záda, chytil se za čelo a snažil se uklidnit se, aby náhodou nevybouchl město. Byla to snad nějaká ochrana na artefaktu? Aby uspal toho, kdo na něj sáhne? Možná proto ho tam Jiten poslal. Aby sám neupadl do komatu. Yoshiro se cítil zrazen, ale co čekal. Však to byl Jiten. Neměnilo to ale nic na tom, že v sobě teď cítil obrovský vztek a plánoval si to s Jitenem vyřídit. Po tom, co mu urve hlavu a narve mu jí do huby. 
"Co moje děti? A Konan?" zeptal se Razakiho. Nejspíš přišel o celé dětství svých potomků. Bolelo to.

Izumi Razaki

Razaki pokýval hlavou. "Sám jsem mimo Seireitei už nějakou dobu, takže nevím... ale když jsem je viděl naposledy byli v pořádku" asi nebyl moc důvod říkat mu věci, jako že jim všem chyběl... nebo že chyběl mě... to asi tušil, ale nemusel jsem mu to říkat takhle přímo...

Izumi Razaki

"Nejsem už členem Gotei 13... odešel jsem... z osobních důvodů." řekl nakonec Razaki. Nechtěl se v tom pitvat. Nechtěl o tom mluvit... nechtěl na to myslet. Nicméně chápal, proč je Yoshiro... rozladěn. Na jeho místě by na tom byl patrně podobně. To, že se nedala otevřít cesta do Seireitei byla ale novinka. "Cože? Nejde?" řekl a zkusil to taky... a se stejným výsledkem.

Yoshiro


"Nejde," zopakoval po Razakim. Když tam několik minut šťouchal mečem do vzduchu jako pitomec, radši se rozhodl, že toho nechá. "Zkusíme to později." Zasunul tedy meč zpět do pochvy a promnul si plnovous. "Co budeme dělat?" zeptal se Razakiho nakonec a začal foukat do dlouhé ofiny, která mu padala až kamsi na bradu a spojovala se tam s dlouhým plnovousem.

Izumi Razaki

"Průchody musí být zavřené..." řekl Razaki zcela očividný fakt. Pak se zamyslel. On sám neměl plány... ale chtěl pomoci svému příteli. "V první řadě tě dostanu k sobě do domu... tak se můžeš... zkulturnit... odpočinout si... a pak se vydáme do většího města najít nějakého shinigami, který bude schopný říct nám, proč je průchod mezi světem lidí a Seireitei uzavřen." řekl mu. Nebyl to úplně špatný plán... nejspíš

Yoshiro


"Jo, docela rád bych se, ehm. Zkulturnil," přikývl dvakrát hlavou a ukázal Razakimu, že může vyrazit. Yoshiro se zařadil vedle něj a nechal se vést. Chvíle ticha nastala a Yoshiro se rozhodl, že jí prolomí. "Stál jsem na balkóně svojí kanceláře. A pak jsem tam najednou nebyl. Nějakým portálem jsem se dostal do světa lidí. Hádej, kdo to měl na svědomí. Ano, správně, Jiten." Začal vyprávět svůj příběh. "Chtěl po mě nějakej kámen. Asi to byl nějakej artefakt nebo co. Věděl jsem, že pomáhat Jitenovi, je jako běžet do zdi, ale říkal jsem si, že jsem dost chytrej na to, abych nevlezl do pasti a při nejhorším si z toho něco odnesl." Yoshiro zakroutil hlavou. "Měl jsem ho odmítnout."

Izumi Razaki

Razaki vyrazil směrem k domu ve kterém bydlel. Pomalu, nespěchal. Poslouchal Yoshira a mračil se. "Jiten... až toho hajzla jednou dostanu do ruky... budu ho zabíjet dokud neumře! I kdybych to měl udělat 100x za sebou!" řekl. Byly věci, které neodpouštěl. Ten, kdo zapříčinil zmizení jeho rodiny zaplatí... stejně jako ten, kdo zabil ženu, kterou miloval! "Já vím, že jsi asi dost... zmatený, ale neboj se... dostanem tě zpět k tvé rodině" Razaki se podíval do nebe. "Rodina je nejdůležitější věc na světě..." dodal o něco smutněji

Yoshiro 


"Díky," odpověděl Razakimu s úsměvem. Všiml si ale Razakiho výrazu. Radši se k tomu nijak nevyjadřoval. Byl teď maximální outsider a nechtěl zasahovat do nějakých bolavých ran sotva vyleze z kryospánku. "Mám pocit, že už nebude sloužit tak dobře jako předtím," řekl a sledoval svoji levou ruku. Byla celá kompletně popálená. Yoshiro jí necítil tak dobře jako předtím a dokonce se mu s ní i špatně hýbalo.

Izumi Razaki

"No ještě neděkuj... poděkuj, až tě dostanem domů..." řekl Razaki. Nicméně Razaki byl připraven udělat cokoliv, aby ho domů opravdu dostal. Alespoň někdo musel mít v životě nějakej happy end. Yoshiro začal o své ruce. "No... ještě jí neodpisuj. Třeba tě dá Genma dokupy..." nadhodil jsem. Genma by měl jistě radost, kdybych mu vrátil jeho oblíbeného pacienta.

Yoshiro


"Ha! Genma!" zasmál se Yoshiro. "Bylo by fajn, kdybych se u něj mohl ukázat takhle!" ukázal na svůj plnovous, pod kterým se trochu uchechtl. "Na kolik vypadám?" zeptal se Razakiho. "Určitě by mě nepoznal." Yoshiro se podrbal ve vlasech a napadl ho ďábelský plán. "Razaki, já se neoholím a neostříhám, dokud neuvidím Genmu. Ty vrata se brzo stejně otevřou. Nejspíš mají v Seireitei nějaký trable, ale pokud tam ještě pořád vede Satoshi vědátory, tak to nebude dlouho trvat." 

Izumi Razaki

"Jsi si tím jistý? Genma sedí někde spokojeně v nemocnici... a jak jsi sám řekl, ten průchod se nemusí otevřít hezkou dobu. To chceš fakt vypadat celou dobu jako Panoramixův děda?" zeptal se a tím nejspíš i odpověděl na jeho otázku o tom, na kolik vypadá. "Ostatně co by on dělal v světě lidí? V celé Karakuře jsem například nenašel ani jednoho shinigamiho..." dodal, když se na obzoru konečně objevil jeho dům

Yoshiro


Yoshiro nahodil výraz - nevíš-co-je-sranda a maličko uraženě si odfrkl. "Asi máš pravdu," řekl nakonec. "Opravdu si na nikoho nenarazil? To je divné. Seireitei přece vysílá hlídky do všech měst, abychom měli jistotu, že se někdo postará o hollow. Což mi připomíná. Na svět lidí je tu poměrně klid. Čekal bych, že na jednoho nebo dva hollow někde narazíme." A tak konečně dorazili k Razakiho domu. Yoshiro samozřejmě nevěděl, že se jedná o Razakiho dům, tak šel dál kolem něj. "A kde teda bydlíš?" zeptal se.

Izumi Razaki

Razaki se jen usmál. "No, nehledal jsem nikoho zrovna... nejspíš tu někdo bude. Ale nejspíš nějaký Kamyama-san nebo tak něco..." řekl. Jako kdyby do Karakury poslali někoho důležitého. "No bydlím... zatím tady... mám ještě 2 týdny než se vrátí majitelé... pak se přesunu zase do jiného domu..." řekl Razaki a ukázal na "domek"

Yoshiro


"Aha," řekl, zastavil se a otočil. "Tak jo." Následoval Razakiho dovnitř, pokud tedy šel. "Možná bych se po někom podíval. Po tom, co se dám do pořádku. Mám pocit, jako bych se nemyl... Víc jak deset let." Ironicky se uchechtl. "Opravdu si nikoho nepotkal?" zeptal se ještě jednou pro jistotu. "Není to spíš tak, že jsi nikoho potkat nechtěl?" 

Izumi Razaki

Razaki mávl rukou. "Támhle je koupelna... je tam celkem slušná zásoba mýdla i šamponu. Také je tam holící strojek... mám dojem, že v garáži je sekačka na trávu..." řekl. Pak otevřel jednu ze skříní. "A tady jsou nějaké ručníky..." dodal ještě.
Chvíli zamyšleně mlčel. "No... nejspíš jsem nechtěl nikoho potkat... a je možné, že jsem se vyhýbal místům, kde jsem tušil, že nějací shinigami jsou..." řekl nakonec.

Yoshiro


"Tohle bude možná trochu hloupá otázka od někoho, kdo strávil spoustu let ve světě lidí. Poznámka - měl jsem gigai. Můžu se vůbec holit strojkem, když jsem ve své shinigami formě?" pokrčil rameny. "Hádám, že je na čase, abych to zkusil." Zavřel se tedy v koupelně. Nějakou dobu se z ní ozývaly rány, křik a další věci. Asi po třiceti minutách se dveře konečně otevřely. Z místnosti vyjelo monstrum z páry, které okamžitě následoval Yoshiro. A vypadal přesně tak, jak si ho Razaki pamatoval. Úsměv na ksichtě, hebké ovčí vlasy, tetování pod pravým okem. "To by bylo." 

Izumi Razaki

Razaki netušil, proč by se neměl moct holit, když neměl gigai. To, že ho lidi neviděli neznamenalo, že by se nemohl dotýkat věcí. Pokrčil nad tím rameny a posadil se. Chvíli si četl, než Yoshiro vyšel z koupelny. Vypadal zase jako člověk... nebo shinigami. "No... vypadáš rozhodně zdravěji. A míň jako Metuzalémův brácha..." řekl Razaki. Člověk by řekl, že mu 10+ let někde v podzemí alespoň udělá něco s vlasy... ale ono ne